Václav Antonín z Kounic-Rietbergu: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m
Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy
(- nadřazená kat.)
m (Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy)
Od roku [[1735]] byl Václav Antonín z Kounic-Rietbergu v císařských státních službách. Od roku 1737 byl říšským dvorním radou, od roku [[1744]] [[ministr]]em ve vládě [[Habsburské Nizozemí|Habsburského Nizozemí]] a od roku [[1748]] se účastnil vyjednávání [[Cášský mír|míru v Cáchách]]. V letech [[1750]] až [[1753]] byl činný jako císařský velvyslanec v Paříži.
 
Po 39 let (1753–1792) byl Kounic odpovědný za císařskou zahraniční politiku jako domácí, dvorský a státní kancléř. V této funkci působil za vlády [[Marie Terezie]], [[Josef II.|Josefa II.]], [[Leopold II.|Leopolda II.]] i [[František I. Rakouský|Františka II.]] Zastával vnější politiku zaměřenou proti [[Království Velké Británie|Britskému království]], což byla zřetelná změna kurzu oproti jeho předchůdci [[Jan Kryštof z Bartensteina|Janu Kryštofu z Bartensteina.]] Se záměrem znovu nabýt [[Slezsko]] ztracené ve válce s [[Prusko|Pruskem]] realizoval roku [[1756]] požadovaný obranný pakt s Francií, o který usiloval již od roku [[1749]], známý též jako „[[Změna aliancí]]“ (''renversement des alliances''), jakož i spolek s [[Rusko|Ruskem]], díky čemuž se Rakousko po vypuknutí [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] roku [[1756]] mohlo o obě tyto mocnosti opřít. Během této války byl Kounic nejbližším poradcem císařovny Marie Terezie a mnoho vojenských rozhodnutí učinil i sám. Poté, co Rusko z paktu vystoupilo, podněcoval hrabě Kounic mírové snahy, které roku [[1763]] vyvrcholily uzavřením [[Hubertusburský mír|míru na zámku Hubertusburg]]. Poté uplatňoval protiruskou politiku, z čehož chtěl vyzískat podporu Pruska. Po neúspěchu této snahy se vrátil znovu ke spojenecké politice s Ruskem.
 
Roku [[1761]] se ve [[Svídnice|Svídnici]] stal [[Svobodné zednářství|svobodným zednářem]] a členem vídeňské lóže "U&nbsp;tří děl" (''Zu den drei Kanonen''). Do [[Ilumináti|řádu iluminátů]] byl přijat pod jménem 'Caesar', přičemž doba přijetí a také řádové jméno nejsou jisté.<!--Zdroj: Hermann Schüttler, „Die Mitglieder des Illuminatenordens“--> Kounic obýval palác na vídeňské Herrengasse a také [[Kounický palác (Vídeň)|Kounický palác]] na dnešní Amerlingstraße č. 6, později využívaný jako škola.
* Alexander Novotny: ''Staatskanzler Kaunitz als geistige Persönlichkeit''. – Wien: Hollinek, 1947
* Friedrich Walter: ''Männer um Maria Theresia''. – Wien: Holzhausen, 1951
* Grete Klingenstein: ''Der Aufstieg des Hauses Kaunitz: Studien zur Herkunft und Bildung des Statskanzlers Wenzel Anton''. – Göttingen: [[Vandenhoeck & Ruprecht]], 1975 <Neuauflage: Göttingen : Vandenhoeck und Ruprecht, 1997. – {{ISBN |3-525-35906-3}}>
* [[Tibor Simanyi]]: ''Kaunitz oder Die diplomatische Revolution: Staatskanzler Maria Theresias''. – Wien: Amalthea, 1984
* Lothar Schilling: ''Kaunitz und das Renversement des alliances. Studien zur außenpolitischen Konzeption Wenzel Antons von Kaunitz''. Historische Forschungen 50. – Berlin: Duncker & Humblot 1994.
413 155

editací

Navigační menu