Aristarchus (kráter): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15)
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - kráter na Měsíci
{{Infobox - kráter na Měsíci
|název=Kráter Aristarchus
| název = Kráter Aristarchus
|obrázek=Aristarchus and Herodotus craters Apollo 15.jpg
| obrázek = Aristarchus and Herodotus craters Apollo 15.jpg
| popisek =Kráter Aristarchos (uprostřed) z oběžné dráhy [[Apollo 15|Apolla 15]].
| popisek = Kráter Aristarchos (uprostřed) z oběžné dráhy [[Apollo 15|Apolla 15]].
|šířka=23.7° S
| šířka = 23.7° S
|délka=47.4° Z
| délka = 47.4° Z
|typ kráteru=komplexní kráter
| typ kráteru = komplexní kráter
|průměr kráteru=40 km
| průměr kráteru = 40 km
|hloubka=3,7 km
| hloubka = 3,7 km
|colongitudo=48°
| colongitudo = 48°
|eponym=[[Aristarchos ze Samu]]
| eponym = [[Aristarchos ze Samu]]
}}
}}
⚫
'''Aristarchus''' je [[impaktní kráter]] nacházející se na pevninském výběžku uprostřed [[měsíční moře|měsíčního moře]] [[Oceanus Procellarum]] (Oceán bouří) na [[Přivrácená strana Měsíce|přivrácené straně Měsíce]]. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.<ref name="Gabzyl142">Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, {{ISBN|80-86858-22-7}}, str. 142</ref><ref name="rukl">{{Citace monografie

| příjmení = Rükl
⚫
'''Aristarchus''' je [[impaktní kráter]] nacházející se na pevninském výběžku uprostřed [[měsíční moře|měsíčního moře]] [[Oceanus Procellarum]] (Oceán bouří) na [[Přivrácená strana Měsíce|přivrácené straně Měsíce]]. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.<ref name="Gabzyl142">Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142</ref><ref name="rukl">{{Citace monografie
| příjmení = Rükl| jméno = Antonín| titul = Atlas Měsíce
| jméno = Antonín
| titul = Atlas Měsíce
| vydavatel = Aventinum
| vydavatel = Aventinum
| místo = Praha
| místo = Praha
Řádek 23: Řádek 24:


== Plošina Aristarchus ==
== Plošina Aristarchus ==
Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji [[Mare Imbrium]] (Moře dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170&nbsp;km&nbsp;x&nbsp;200&nbsp;km. V&nbsp;dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.<ref name="Gabzyl138">Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138</ref> Zvedá se asi 2&nbsp;km nad okolí a svažuje se na severozápad. [[William K. Hartman]] a [[Gerard Kuiper|Gerard P. Kuiper]] se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku [[pánev Imbrium|pánve Imbrium]].<ref name="Gabzyl138"/>
Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji [[Mare Imbrium]] (Moře dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170&nbsp;km&nbsp;x&nbsp;200&nbsp;km. V&nbsp;dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.<ref name="Gabzyl138">Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, {{ISBN|80-86858-22-7}}, str. 138</ref> Zvedá se asi 2&nbsp;km nad okolí a svažuje se na severozápad. [[William K. Hartman]] a [[Gerard Kuiper|Gerard P. Kuiper]] se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku [[pánev Imbrium|pánve Imbrium]].<ref name="Gabzyl138"/>


Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s&nbsp;okolím jako velmi jasný útvar <ref name="rukl"/> a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a [[anortozit]]y. Je to také centrum jasných paprsků.<ref name="rukl50">[[Antonín Rükl]]: ''Atlas Měsíce'', Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 199, ISBN 80-85277-10-7</ref>
Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s&nbsp;okolím jako velmi jasný útvar <ref name="rukl"/> a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a [[anortozit]]y. Je to také centrum jasných paprsků.<ref name="rukl50">[[Antonín Rükl]]: ''Atlas Měsíce'', Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 199, {{ISBN|80-85277-10-7}}</ref>


V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky či různé zákaly (tzv. [[měsíční přechodné jevy]])<ref name=lte>[[Antonín Rükl]]: ''Atlas Měsíce'', Aventinum (Praha 1991), kapitola Pozorování Měsíce, str. 211, ISBN 80-85277-10-7</ref><ref name="rukl50"/>, které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou [[radon]] nebo [[argon]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Unikají na Měsíci plyny? |url=http://www.lidovky.cz/unikaji-mesici-plyny-05c-/ln_noviny.asp?c=A090515_000109_ln_noviny_sko&klic=231544&mes=090515_0 |datum přístupu=2009-08-16 |url archivu=https://web.archive.org/web/20100206195452/http://www.lidovky.cz/unikaji-mesici-plyny-05c-/ln_noviny.asp?c=A090515_000109_ln_noviny_sko&klic=231544&mes=090515_0 |datum archivace=2010-02-06 |nedostupné=ano }}</ref> Únik nepatrného množství radonu byl potvrzen americkou sondou [[Program Apollo|programu Apollo]].<ref name=lte/>
V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky či různé zákaly (tzv. [[měsíční přechodné jevy]])<ref name=lte>[[Antonín Rükl]]: ''Atlas Měsíce'', Aventinum (Praha 1991), kapitola Pozorování Měsíce, str. 211, {{ISBN|80-85277-10-7}}</ref><ref name="rukl50"/>, které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou [[radon]] nebo [[argon]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Unikají na Měsíci plyny? |url=http://www.lidovky.cz/unikaji-mesici-plyny-05c-/ln_noviny.asp?c=A090515_000109_ln_noviny_sko&klic=231544&mes=090515_0 |datum přístupu=2009-08-16 |url archivu=https://web.archive.org/web/20100206195452/http://www.lidovky.cz/unikaji-mesici-plyny-05c-/ln_noviny.asp?c=A090515_000109_ln_noviny_sko&klic=231544&mes=090515_0 |datum archivace=2010-02-06 |nedostupné=ano }}</ref> Únik nepatrného množství radonu byl potvrzen americkou sondou [[Program Apollo|programu Apollo]].<ref name=lte/>


== Satelitní krátery ==
== Satelitní krátery ==
[[Soubor:Aristarchus satellite craters.jpg|thumb|300px|Obrázek znázorňující kráter Aristarchus se svými satelitními krátery.]]
[[Soubor:Aristarchus satellite craters.jpg|náhled|300px|Obrázek znázorňující kráter Aristarchus se svými satelitními krátery.]]
[[Soubor:Aristarchus hst.jpg|thumb|Snímek sondy Clementine ukazující terasy vzniklé sesuvy se světlými a tmavými pruhy vyvrženin.]]
[[Soubor:Aristarchus hst.jpg|náhled|Snímek sondy Clementine ukazující terasy vzniklé sesuvy se světlými a tmavými pruhy vyvrženin.]]


V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly [[IAU|Mezinárodní astronomickou unií]] přejmenovány. Jsou to Aristarchus&nbsp;A (dnes [[Väisälä (kráter)|Väisälä]]) a Aristarchus&nbsp;C (dnes [[Toscanelli (kráter)|Toscanelli]]).
V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly [[IAU|Mezinárodní astronomickou unií]] přejmenovány. Jsou to Aristarchus&nbsp;A (dnes [[Väisälä (kráter)|Väisälä]]) a Aristarchus&nbsp;C (dnes [[Toscanelli (kráter)|Toscanelli]]).

Verze z 5. 6. 2020, 15:51

Kráter Aristarchus
Kráter Aristarchos (uprostřed) z oběžné dráhy Apolla 15.
Kráter Aristarchos (uprostřed) z oběžné dráhy Apolla 15.
Souřadnice na Měsíci
Selenografická šířka23.7° S
Selenografická délka47.4° Z
Další údaje
Typ kráterukomplexní kráter
Průměr kráteru40 km
Hloubka3,7 km
Colongitudo48°
EponymAristarchos ze Samu

Aristarchus je impaktní kráter nacházející se na pevninském výběžku uprostřed měsíčního moře Oceanus Procellarum (Oceán bouří) na přivrácené straně Měsíce. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.[1][2] Má průměr 40 km [2] a je hluboký 3,7 km. Nazván byl podle starořeckého astronoma Aristarcha ze Samu, který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností Slunce a Měsíce od Země. V blízkosti východo-jihovýchodním směrem se nachází lávou zatopený kráter Herodotus, od něhož se vine měsíční údolí Vallis Schröteri.[2]

Plošina Aristarchus

Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.[3] Zvedá se asi 2 km nad okolí a svažuje se na severozápad. William K. Hartman a Gerard P. Kuiper se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku pánve Imbrium.[3]

Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar [2] a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a anortozity. Je to také centrum jasných paprsků.[4]

V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky či různé zákaly (tzv. měsíční přechodné jevy)[5][4], které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou radon nebo argon.[6] Únik nepatrného množství radonu byl potvrzen americkou sondou programu Apollo.[5]

Satelitní krátery

Obrázek znázorňující kráter Aristarchus se svými satelitními krátery.
Snímek sondy Clementine ukazující terasy vzniklé sesuvy se světlými a tmavými pruhy vyvrženin.

V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly Mezinárodní astronomickou unií přejmenovány. Jsou to Aristarchus A (dnes Väisälä) a Aristarchus C (dnes Toscanelli).

Aristarchus Sel. šířka Sel. délka Průměr
B 26.3° S 46.8° Z 7 km
D 23.7° S 42.9° Z 5 km
F 21.7° S 46.5° Z 18 km
H 22.6° S 45.7° Z 4 km
N 22.8° S 42.9° Z 3 km
S 19.3° S 46.2° Z 4 km
T 19.6° S 46.4° Z 4 km
U 19.7° S 48.6° Z 4 km
Z 25.5° S 48.4° Z 8 km

Reference

  1. ↑ Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142
  2. ↑ a b c d RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Aristarchus, s. 62/18. 
  3. ↑ a b Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138
  4. ↑ a b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 199, ISBN 80-85277-10-7
  5. ↑ a b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Pozorování Měsíce, str. 211, ISBN 80-85277-10-7
  6. ↑ Unikají na Měsíci plyny?. www.lidovky.cz [online]. [cit. 2009-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-06. 

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Aristarchus_(kráter)&oldid=18614267“