Orient: Porovnání verzí
jazykové upřesnění |
úprava nadpisu →Historie pojmu: +starověcí Řekové |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Orient znamená v románských jazycích východ a je odvozen od [[latina|latinského]] ''oriens, oriente'' (pocházející, vycházející), ''oriente (sole)'' ([[ablativ]] lokální) znamená místo na [[východ]]ě, odkud vychází [[slunce]]. Ze synonyma ''sole levante'' vzniklo označení [[levanta]], užívané i v češtině 19. století. Jejich protiklad, [[okcident]] z latinského ''occidens, occidente (sole)'',<ref>''Langenscheids Wörtebuch latainisch-deutsch,'' Berlin 1994, příslušná hesla.</ref> znamená západ, ale jako označení Západu čili [[Západní kultura|západního světa]] se mimo [[románské jazyky]] používá zřídka. |
Orient znamená v románských jazycích východ a je odvozen od [[latina|latinského]] ''oriens, oriente'' (pocházející, vycházející), ''oriente (sole)'' ([[ablativ]] lokální) znamená místo na [[východ]]ě, odkud vychází [[slunce]]. Ze synonyma ''sole levante'' vzniklo označení [[levanta]], užívané i v češtině 19. století. Jejich protiklad, [[okcident]] z latinského ''occidens, occidente (sole)'',<ref>''Langenscheids Wörtebuch latainisch-deutsch,'' Berlin 1994, příslušná hesla.</ref> znamená západ, ale jako označení Západu čili [[Západní kultura|západního světa]] se mimo [[románské jazyky]] používá zřídka. |
||
== |
== Historie pojmu == |
||
Vnímání východu jako cizího, exotického orientu má počátek u [[Starověké Řecko|starověkých Řeků]], jejichž [[Klasické Řecko|klasické období]] a národní identita se utvářely pod dojmem [[Řecko-perské války|řecko-perských válek]], ve kterých se ubránili východním „[[barbar]]ům“. |
|||
Jakožto označení světové strany byl obsah pojmu ''orient'' přirozeně závislý na tom, kde mluvčí stojí a odkud se dívá. Tak ve [[Starý zákon|Starém zákoně]] znamenal orient (řec. ''anatolé'') [[Střední východ]], ve [[Starověký Řím|starověkém Římě]] východní [[Středomoří]] a ve [[Střední Evropa|střední Evropě]] mohl znamenat [[Turecko]] a východní [[Balkán]]. Z odpovídajícího řeckého slova ''anatolé'' vznikl název [[Anatolie]], východní části Turecka. |
Jakožto označení světové strany byl obsah pojmu ''orient'' přirozeně závislý na tom, kde mluvčí stojí a odkud se dívá. Tak ve [[Starý zákon|Starém zákoně]] znamenal orient (řec. ''anatolé'') [[Střední východ]], ve [[Starověký Řím|starověkém Římě]] východní [[Středomoří]] a ve [[Střední Evropa|střední Evropě]] mohl znamenat [[Turecko]] a východní [[Balkán]]. Z odpovídajícího řeckého slova ''anatolé'' vznikl název [[Anatolie]], východní části Turecka. |
||
Verze z 8. 5. 2020, 22:20
Orient (lat. východ) je tradiční označení zemí a kultur, které leží z pohledu Evropanů na východě. Jeho obsah se v dějinách měnil, v současné češtině znamená zpravidla Blízký východ a východní Středomoří, v širším slova smyslu i Střední a Dálný východ.
Etymologie
Orient znamená v románských jazycích východ a je odvozen od latinského oriens, oriente (pocházející, vycházející), oriente (sole) (ablativ lokální) znamená místo na východě, odkud vychází slunce. Ze synonyma sole levante vzniklo označení levanta, užívané i v češtině 19. století. Jejich protiklad, okcident z latinského occidens, occidente (sole),[1] znamená západ, ale jako označení Západu čili západního světa se mimo románské jazyky používá zřídka.
Historie pojmu
Vnímání východu jako cizího, exotického orientu má počátek u starověkých Řeků, jejichž klasické období a národní identita se utvářely pod dojmem řecko-perských válek, ve kterých se ubránili východním „barbarům“.
Jakožto označení světové strany byl obsah pojmu orient přirozeně závislý na tom, kde mluvčí stojí a odkud se dívá. Tak ve Starém zákoně znamenal orient (řec. anatolé) Střední východ, ve starověkém Římě východní Středomoří a ve střední Evropě mohl znamenat Turecko a východní Balkán. Z odpovídajícího řeckého slova anatolé vznikl název Anatolie, východní části Turecka.
Ve středověku se orientem rozuměla oblast východního, pravoslavného křesťanství. S objevitelskými cestami a koloniálním obchodem se obsah pojmu orient rozšířil až na Dálný východ, a to zejména v jazycích koloniálních zemí. Tak i v současné angličtině zahrnuje celou jižní polovinu Asie, až po Japonsko a Sundské ostrovy.[2] Naopak v němčině může zahrnovat i východní část severní Afriky (Egypt, Libye atd.) a ve francouzštině východní Evropu: Orient expres z Paříže končil ve Vídni, v Bukurešti nebo v Istanbulu a nikdy nepřekročil hranice Evropy.
Konotace
V různých obdobích se s pojmem Orient spojovaly i různé stereotypy. Latinské úsloví Ex oriente lux (světlo z východu) se původně týkalo východu slunce, v pozdním starověku jím křesťané argumentovali ve prospěch svého náboženství a od 19. století se užívá na podporu východní moudrosti. V období velké módy orientalismu od 17. do 19. století se dovážely a napodobovaly umělecké předměty, stavěly „čínské pavilony“, parafrázovaly a překládaly orientální texty a Goethe napsal „Západovýchodní díván“.
V 19. století se orientalismus spojil s romantismem a v orientálním slohu se stavěly i synagogy. Zároveň se ale s pojmem Orient začaly spojovat záporné stereotypy. Balkán a Turecko jako „Orient“ znamenaly zanedbané země, kde je špína a nepořádek a kde vládne korupce. I v češtině se užívají spojení jako "orientální bohatství" nebo "orientální despota". Proti těmto stereotypům se postavil americký kritik Edward Said vlivnou knihou Orientalismus (1978).[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Orient na německé Wikipedii.
- ↑ Langenscheids Wörtebuch latainisch-deutsch, Berlin 1994, příslušná hesla.
- ↑ a b The Dictionary of History of Ideas, článek Orient
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Orient. Sv. 18, str. 864
