Loutna: Porovnání verzí
m Robot -prázdná šablona autoritních dat; kosmetické úpravy |
m Rozlišovač, |
||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| rozsah = <nowiki/> |
| rozsah = <nowiki/> |
||
| poznámka = <score>{\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver"} \clef bass g,4 \clef treble g''4}</score><br/>altová loutna<br/>(bez uvedení bordunových strun) |
| poznámka = <score>{\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver"} \clef bass g,4 \clef treble g''4}</score><br/>altová loutna<br/>(bez uvedení bordunových strun) |
||
| příbuzné nástroje = [[theorba]] (''chiatarrone''), [[collascione]], [[Úd (hudební nástroj)|al-'ud]], [[arciloutna]], [[mandora]], [[cistra]], [[orpharion]], [[vihuela]] |
| příbuzné nástroje = [[theorba]] (''chiatarrone''), [[collascione]], [[Úd (hudební nástroj)|al-'ud]], [[arciloutna]], [[mandora (nástroj)|mandora]], [[cistra]], [[orpharion]], [[vihuela]] |
||
}} |
}} |
||
'''Loutna''' je termín obecně označující typ [[drnkací nástroj|drnkacího nástroje]], pro který je charakteristický vydutý korpus (mušle). Další charakteristikou nástrojů loutnové rodiny jsou struny zdvojené v unisonu nebo v oktávě (sbory). Samotné slovo loutna se používá ve spojení [[renesanční loutna]], [[barokní loutna]] a [[arciloutna]]; rodina loutnových nástrojů ale zahrnuje široké spektrum typů, které se liší svou hudební funkcí, časovým a geografickým zařazením, systémem ladění, ostruněním či velikostí. Mimo evropskou hudební tradici se také používá ve spojení [[čínská loutna]]. |
'''Loutna''' je termín obecně označující typ [[drnkací nástroj|drnkacího nástroje]], pro který je charakteristický vydutý korpus (mušle). Další charakteristikou nástrojů loutnové rodiny jsou struny zdvojené v unisonu nebo v oktávě (sbory). Samotné slovo loutna se používá ve spojení [[renesanční loutna]], [[barokní loutna]] a [[arciloutna]]; rodina loutnových nástrojů ale zahrnuje široké spektrum typů, které se liší svou hudební funkcí, časovým a geografickým zařazením, systémem ladění, ostruněním či velikostí. Mimo evropskou hudební tradici se také používá ve spojení [[čínská loutna]]. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
Loutna patří k nejstarším nástrojům lidské historie; první zmínky o loutnovém nástroji najdeme již v [[Mezopotámie|Mezopotámii]]. Původně se zřejmě jednalo o vydlabanou dýni potaženou zvířecí kůží a opatřenou dřevěným krkem se strunami ze zvířecích střev. Do [[Evropa|Evropy]] dorazila loutna z [[Arabský svět|arabských zemí]], nejpravděpodobněji přes [[Španělsko]]. Arabská loutna - „[[Úd (hudební nástroj)|al ud]]“ - měla jednoduché ostrunění, které bylo rozezníváno plektrem (trsátkem) a nepoužívala [[pražec (hudba)|pražce]]. Plektrum se používalo poměrně dlouhou dobu i v Evropě, ale bylo nakonec vytlačeno hrou prsty, byly přidány vázané pražce a jednoduché ostrunění bylo nahrazeno tzv. sborovým, kdy byly ke stávajícím strunám přidány struny v unisonu nebo v oktávě. Typická renesanční loutna 16. století měla 6 sborů laděných in G nebo in A. Změn průběžně doznávala i konstrukce nástroje samotného a postupně byly přidávány další sbory, takže v polovině 18. století má typická barokní loutna 13 sborů laděných in d. V průběhu evropské historie loutny můžeme napočítat na 40 druhů loutnových nástrojů. Patří mezi ně např. [[theorba]], [[arciloutna]], [[mandora]], [[cistra]], angelika, [[collascione]] atd. V průběhu 18. stol. zájem o hru na loutnu upadá, posledním aktivně užívaným typem byla barokní loutna a mandora. V důsledku změny hudebního vkusu i sociální funkce hudby její roli kolem roku 1800 přebírají kytarové nástroje. Obraz loutny zůstal nadále v romantických historizujících představách o potulných muzikantech a kolem roku 1900 se vyráběly kytary s korpusem ve tvaru loutny. Ve 20. století byla loutna i hra na ni obnovena v rámci probuzení zájmu o historicky poučenou interpretaci a stala se součástí běžného instrumentáře souborů staré hudby. |
Loutna patří k nejstarším nástrojům lidské historie; první zmínky o loutnovém nástroji najdeme již v [[Mezopotámie|Mezopotámii]]. Původně se zřejmě jednalo o vydlabanou dýni potaženou zvířecí kůží a opatřenou dřevěným krkem se strunami ze zvířecích střev. Do [[Evropa|Evropy]] dorazila loutna z [[Arabský svět|arabských zemí]], nejpravděpodobněji přes [[Španělsko]]. Arabská loutna - „[[Úd (hudební nástroj)|al ud]]“ - měla jednoduché ostrunění, které bylo rozezníváno plektrem (trsátkem) a nepoužívala [[pražec (hudba)|pražce]]. Plektrum se používalo poměrně dlouhou dobu i v Evropě, ale bylo nakonec vytlačeno hrou prsty, byly přidány vázané pražce a jednoduché ostrunění bylo nahrazeno tzv. sborovým, kdy byly ke stávajícím strunám přidány struny v unisonu nebo v oktávě. Typická renesanční loutna 16. století měla 6 sborů laděných in G nebo in A. Změn průběžně doznávala i konstrukce nástroje samotného a postupně byly přidávány další sbory, takže v polovině 18. století má typická barokní loutna 13 sborů laděných in d. V průběhu evropské historie loutny můžeme napočítat na 40 druhů loutnových nástrojů. Patří mezi ně např. [[theorba]], [[arciloutna]], [[mandora (nástroj)|mandora]], [[cistra]], angelika, [[collascione]] atd. V průběhu 18. stol. zájem o hru na loutnu upadá, posledním aktivně užívaným typem byla barokní loutna a mandora. V důsledku změny hudebního vkusu i sociální funkce hudby její roli kolem roku 1800 přebírají kytarové nástroje. Obraz loutny zůstal nadále v romantických historizujících představách o potulných muzikantech a kolem roku 1900 se vyráběly kytary s korpusem ve tvaru loutny. Ve 20. století byla loutna i hra na ni obnovena v rámci probuzení zájmu o historicky poučenou interpretaci a stala se součástí běžného instrumentáře souborů staré hudby. |
||
== Hra == |
== Hra == |
Verze z 15. 4. 2020, 20:10
Loutna | |
---|---|
italsky liuto německy Laute anglicky lute francouzsky luth | |
Klasifikace | |
Tónový rozsah | |
[[Soubor:|185px|Tónový rozsah]] altová loutna (bez uvedení bordunových strun) | |
Příbuzné nástroje | |
Loutna je termín obecně označující typ drnkacího nástroje, pro který je charakteristický vydutý korpus (mušle). Další charakteristikou nástrojů loutnové rodiny jsou struny zdvojené v unisonu nebo v oktávě (sbory). Samotné slovo loutna se používá ve spojení renesanční loutna, barokní loutna a arciloutna; rodina loutnových nástrojů ale zahrnuje široké spektrum typů, které se liší svou hudební funkcí, časovým a geografickým zařazením, systémem ladění, ostruněním či velikostí. Mimo evropskou hudební tradici se také používá ve spojení čínská loutna.
Historie
Loutna patří k nejstarším nástrojům lidské historie; první zmínky o loutnovém nástroji najdeme již v Mezopotámii. Původně se zřejmě jednalo o vydlabanou dýni potaženou zvířecí kůží a opatřenou dřevěným krkem se strunami ze zvířecích střev. Do Evropy dorazila loutna z arabských zemí, nejpravděpodobněji přes Španělsko. Arabská loutna - „al ud“ - měla jednoduché ostrunění, které bylo rozezníváno plektrem (trsátkem) a nepoužívala pražce. Plektrum se používalo poměrně dlouhou dobu i v Evropě, ale bylo nakonec vytlačeno hrou prsty, byly přidány vázané pražce a jednoduché ostrunění bylo nahrazeno tzv. sborovým, kdy byly ke stávajícím strunám přidány struny v unisonu nebo v oktávě. Typická renesanční loutna 16. století měla 6 sborů laděných in G nebo in A. Změn průběžně doznávala i konstrukce nástroje samotného a postupně byly přidávány další sbory, takže v polovině 18. století má typická barokní loutna 13 sborů laděných in d. V průběhu evropské historie loutny můžeme napočítat na 40 druhů loutnových nástrojů. Patří mezi ně např. theorba, arciloutna, mandora, cistra, angelika, collascione atd. V průběhu 18. stol. zájem o hru na loutnu upadá, posledním aktivně užívaným typem byla barokní loutna a mandora. V důsledku změny hudebního vkusu i sociální funkce hudby její roli kolem roku 1800 přebírají kytarové nástroje. Obraz loutny zůstal nadále v romantických historizujících představách o potulných muzikantech a kolem roku 1900 se vyráběly kytary s korpusem ve tvaru loutny. Ve 20. století byla loutna i hra na ni obnovena v rámci probuzení zájmu o historicky poučenou interpretaci a stala se součástí běžného instrumentáře souborů staré hudby.
Hra
Na loutnu se hraje z not nebo z typické loutnové tabulatury, která se vyvíjela podle regionů, nejstarší je tabulatura německá, dále rozlišujeme italskou, španělskou a francouzskou loutnovou tabulaturu, která posléze v souvislosti s oblibou francouzské loutnové hudby ovládla celý kontinent. Tabulatura je číselný nebo písmenný zápis hmatů na krku nástroje, má většinou šest linek a hmaty jsou opatřeny nad osnovou rytmickými znaménky. Výhoda tabulatury oproti notovému zápisu je ta, že hráč může snadno přeladit nástroj do jiné tóniny anebo hrát na různé drnkací nástroje z tabulatur pro ně určených, protože tabulatura je přímým zápisem hmatů, tím pádem si hráč neláme hlavu s převodem notových hodnot do poloh na pražcích.
Současnost
V současné době je hra na nástroj a jeho výroba po teoretické, praktické i konstrukční stránce velmi dobře zvládnuta, hra na loutnu se vyučuje v předních hudebních institutech a je pro ni skládána i novodobá hudba.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu loutna na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo loutna ve Wikislovníku
- Loutna (anglicky)