Elektrifikace: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
Tímto pojmem se označuje zejména budování potřebné [[elektrická rozvodná síť|infrastruktury]] pro zásobování domů a továren elektrickou energií. Pro zavádění [[železniční napájecí soustava|elektrické trakce]] na železnici<ref>Příruční slovník naučný, díl I., Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1962</ref> se v české praxi často používá slovo ''elektrizace''. |
Tímto pojmem se označuje zejména budování potřebné [[elektrická rozvodná síť|infrastruktury]] pro zásobování domů a továren elektrickou energií. Pro zavádění [[železniční napájecí soustava|elektrické trakce]] na železnici<ref>Příruční slovník naučný, díl I., Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1962</ref> se v české praxi často používá slovo ''elektrizace''. |
||
První veřejná elektrárna byla otevřena roku [[1881]] v [[Godalming]]u. K elektrifikaci měst a obcí v [[Česko|Česku]] docházelo především před koncem [[19. století]] a v první polovině [[20. století]]. |
První veřejná elektrárna byla otevřena roku [[1881]] v [[Godalming]]u. K elektrifikaci měst a obcí v [[Česko|Česku]] docházelo především před koncem [[19. století]] (Žižkov 1889, Karlín 1895, Smíchov 1897) a v první polovině [[20. století]]. |
||
Poslední elektrifikovanou obcí na území [[Česko|České republiky]] se udává obec [[Hrčava]] ([[okres Frýdek-Místek]])<ref>http://www.duha.cz/duhove-cesty/11-kolo</ref> v roce [[1955]]. Avšak podle obecní kroniky byla Horažďovická Lhota elektrifikována v dubnu 1958. |
Poslední elektrifikovanou obcí na území [[Česko|České republiky]] se udává obec [[Hrčava]] ([[okres Frýdek-Místek]])<ref>http://www.duha.cz/duhove-cesty/11-kolo</ref> v roce [[1955]]. Avšak podle obecní kroniky byla Horažďovická Lhota elektrifikována v dubnu 1958. |
||
Verze z 15. 4. 2020, 10:40
Elektrifikace je proces úpravy nebo změny podstaty systému tak, aby ke své činnosti využíval elektrickou energii, nebo také plošné rozšíření používání elektrického proudu,[1] resp. elektrické sítě.[2] Obdobně utvořeným slovem je např. plynofikace.
Tímto pojmem se označuje zejména budování potřebné infrastruktury pro zásobování domů a továren elektrickou energií. Pro zavádění elektrické trakce na železnici[3] se v české praxi často používá slovo elektrizace.
První veřejná elektrárna byla otevřena roku 1881 v Godalmingu. K elektrifikaci měst a obcí v Česku docházelo především před koncem 19. století (Žižkov 1889, Karlín 1895, Smíchov 1897) a v první polovině 20. století.
Poslední elektrifikovanou obcí na území České republiky se udává obec Hrčava (okres Frýdek-Místek)[4] v roce 1955. Avšak podle obecní kroniky byla Horažďovická Lhota elektrifikována v dubnu 1958.
Elektrifikace železničních tratí
Elektrifikace železničních tratí[5] je proces, kdy je železniční trať vybavována pevnými trakčními zařízeními, která slouží pro napájení hnacích vozidel elektrickou energií. Trať, která je těmito prvky vybavena, se nazývá elektrifikovaná trať.
Elektrifikace (elektrizace) železničních tratí v České republice
V české technické praxi se pro elektrifikaci železničních tratí často používá specifický výraz elektrizace (používal jej zakladatel české technické normalizace Vladimír List[6], je přítomen v názvu národního podniku Elektrizace železnic, založeného v roce 1954, užívá se v některých dokumentech SŽDC[7]).
Na železnici v České republice se používají následující proudové soustavy:[8]
- stejnosměrná 3 kV
- střídavá 25 kV, 50 Hz,
okrajově se zde používá též
- stejnosměrná 1,5 kV (Tábor – Bechyně, první elektrifikovaná trať na území dnešní ČR[9])
- střídavá 15 kV, 16,7 Hz (Znojmo – Šatov – Retz, jedna z posledních elektrifikovaných tratí, elektrifikace proběhla v letech 2008–2009,[10] navazuje na rakouskou proudovou soustavu 15 kV, 16,7 Hz, dříve 16 2/3 Hz).[11]
Z celkem 9 487 km železničních tratí, které v roce 2013 provozoval český státní provozovatel Správa železniční dopravní cesty, bylo 1 907 km dvoukolejných nebo vícekolejných, 7 557 km jednokolejných, elektrizovaných bylo 3 078 km (tj. necelá třetina), z toho 1 774 km stejnosměrnou soustavou (3 kV a 1,5 kV) a 1 305 km soustavou 25 kV 50 Hz.[7]
Mezi pevná trakční zařízení patří:
- napájecí stanice, které jsou vybaveny elektrickým zařízením odpovídajícím příslušné napájecí soustavě
- u stejnosměrného napájení typicky – třífázový transformátor a můstkový usměrňovač
- u střídavého napájení typicky transformátor ve speciálním jednofázovém zapojení
- spínací stanice
- trakční (trolejové) vedení nebo napájecí (třetí) kolejnice.
Reference
- ↑ http://elektrika.cz/data/clanky/stejnosmerny-nebo-stridavy-proud-pocatky-elektrifikace
- ↑ http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/elektrifikace
- ↑ Příruční slovník naučný, díl I., Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1962
- ↑ http://www.duha.cz/duhove-cesty/11-kolo
- ↑ http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=44573 (časopis Elektro 10/2011)
- ↑ LIST, Vladimír. Elektrická vozba I. Navrhování. Praha: Česká matice technická, 1949. 341 s. Kapitola Předmluva, s. 5.
- ↑ a b Prohlášení o dráze celostátní a regionální platné pro přípravu jízdního řádu 2013 a pro jízdní řád 2013 ve znění změny č. 1/2012 účinné od 1.7.2012 a změny č.2/2012 účinné od 1.7.2013
- ↑ Mapa SŽDC: Počty traťových kolejí, systémy trakčních proudových soustav a označení podle knižního jízdního řádu
- ↑ http://www.zelpage.cz/zpravy/7908
- ↑ http://www.zelpage.cz/zpravy/5299 Elektrifikace traťového úseku Šatov - Znojmo
- ↑ Elektrizace traťového úseku vč. PEÚ Šatov – Znojmo, údaje o stavbě na stránkách SŽDC. www.szdc.cz [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-08.
