Gabriela Preissová: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Externí odkazy: + odkaz na digitalizovaná díla
Řádek 187: Řádek 187:
* {{Wikizdroje|autor=Gabriela Preissová}}
* {{Wikizdroje|autor=Gabriela Preissová}}
* {{NK ČR|jk01101035}}
* {{NK ČR|jk01101035}}
* {{Kramerius autoři|id=Preissová,%20Gabriela|jméno=Gabriely Preissové}}
* [http://vufind.lib.cas.cz/Search/Results?lookfor=Gabriela+Preissov%C3%A1&type=AllFields&submit=Hledat Gabriela Preissová v souborném katalogu Akademie věd ČR]
* [http://vufind.lib.cas.cz/Search/Results?lookfor=Gabriela+Preissov%C3%A1&type=AllFields&submit=Hledat Gabriela Preissová v souborném katalogu Akademie věd ČR]
* {{ND osoba|3282}}
* {{ND osoba|3282}}

Verze z 21. 3. 2020, 09:44

Gabriela Preissová
Gabriela Preissová (Jan Vilímek 1886)
Gabriela Preissová (Jan Vilímek 1886)
Rodné jménoGabriela Sekerová
Narození23. března 1862
Kutná Hora Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. března 1946 (ve věku 84 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníspisovatelka, dramatička
Národnostčeská
StátČeské království, Československo
Významná dílaJejí pastorkyňa, Gazdina roba
DětiDimitrij Preiss
PříbuzníPavel Preiss (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob na pražském Vyšehradském hřbitově

Gabriela Preissová, rozená Gabriela Sekerová, pseudonym Matylda Dumontová (23. března 1862 Kutná Hora[1] – 27. března 1946 Praha[2]), byla česká dramatička a spisovatelka, představitelka realismu a dramaturgyně Národního divadla.

Život

Gabriela Preissová (Český svět 1905)

Mládí

Narodila se v rodině řeznického mistra Františka Sekery a matky Anny, rozené Procházkové. Otec zemřel, když jí nebyl rok.[3] Po úmrtí otce se matka po roce znovu provdala; i druhý manžel zemřel, roku 1867. Matka se znovu provdala a rodina se s druhým otčímem přestěhovala do Plaňan. Zde Gabriela vychodila trojtřídní školu. V letech 1871–1874 byla vychovávána v pražské smíchovské rodině archiváře Františka Dvorského. Jeho manželka Luisa byla její teta z matčiny strany. V této rodině se scházeli literáti jako Karolína Světlá, Eliška Krásnohorská nebo Jakub Arbes.[4]

První manželství

V roce 1873 odjela na rok do Hodonína ke svému strýci Karlu Procházkovi. Zde se seznámila s pokladníkem Stummerova cukrovaru Janem Preissem (1838–1908), za kterého se roku 1880 provdala. Z Hodonína se odstěhovali v roce 1890 do Preissova rodného domu ve Šternberku na Moravě.[5]

Nějaký čas žila v Oslavanech a odtud podnikala cesty do Haliče a Ruska. Dva roky také bydlela poblíž Klagenfurtu na statku svého manžela, kde se zajímala o život korutanských Slovinců. V roce 1894 se zúčastnila sjezdu polských spisovatelů ve Lvově a o dva roky později cestovala do Moskvy a Nižného Novgorodu. Tuto cestu popsala v Obrázcích z ruské pouti. V roce 1898 se manželé Preissovi přestěhovali do Prahy, kde 3. února 1908 Preissová ovdověla.[6] Vychovali spolu tři děti: syny Richarda (nar. 1882), Dimitrije (nar. 1889) a dceru Gabrielu (nar. 1892)[7].

Druhé manželství

Roku 1908 se podruhé provdala za rakouského plukovníka Adolfa Halbaertha (nar. 1858) ze Štýrského Hradce, s nímž se odstěhovala do istrijské Puly a podnikala odtud výlety do Itálie a Francie. Od roku 1910 byli manželé Halbaerthovi policejně hlášeni v Praze, spolu s dětmi z prvního manželství Dimitrijem (Demeter) a Gabrielou.[8]

Za první světové války byl její manžel Adolf Habaerth velitelem zajateckého tábora v Milovicích.[9] Byla obviněna z pobuřování, když se ostře veřejně vyslovila k ubodání jednoho z ruských zajatců. Vyšetřování trvalo rok a manžel byl z trestu přeložen do Šamorína.[10][11]

Po první světové válce

Po první světové válce žila v Praze, na letní měsíce jezdila do Chlumu u Třeboně. Protože manžel Adolf Halbaerth byl rakouský státní občan, získala za protektorátu automaticky německé státní občanství. Vždy se však považovala za českou spisovatelku, odmítala být zařazena mezi německé autorky a češství se nezpronevěřila. V roce 1944 naposled navštívila Slovácko a svého syna Richarda Preisse, který žil ve Strážnici.[12]

Gabriela Preissová (Pestrý týden 1937)

Zemřela v Praze, po úrazu a neúspěšné operaci, čtyři dny po svých 84. narozeninách. Je pohřbena na vyšehradském hřbitově. Její vnuk je historik umění Pavel Preiss.

Veřejné pocty

  • V roce 1925 byla zvolena řádnou členkou České akademie věd a umění.[13]
  • V roce 1926 byla G. Preissová jmenována čestnou občankou Kutné Hory. U tamního chrámu sv. Barbory spisovatelka zasadila „lípu Gabriely Preissové“.[14]
  • Ulice Gabriely Preissové jsou v Brně, Hodoníně, Prostějově a Karviné

Literární činnost

Jako dvanáctileté děvče se dostala do Hodonína a strávila tam několik let raného mládí, sžila se s moravským Slováckém. Dávala se nést dobovou zálibou ve všelikém folklóru, vtělila do svých próz zaslíbenou zemi svých očí a smyslů velmi po svém, živě, barvitě, přitažlivě. Tyto zkušenosti pak zpracovala literárními prózami. Její próza ze Slovácka ji přiřadila k moravským svědkům Moravy, k Mrštíkům a Herbenovi. Její dvě slovácká dramata zlákala dva mistry hudby, kteří v nich našli jasný a přímočarý děj v provedení výrazném, krevnatém, neproblematicky spádném, tedy vlastnosti tak vzácné a tak rozhodující pro námět operní: a tak tedy je s „Gazdinou robou" je spjato jméno J. B. Foerstra, a s„ Její pastorkyní" jméno Leoše Janáčka, jeden z největších výbojů české opery vůbec, nadaný životem daleko za hranice českého místopisu i daleko nad normální životní dobu dramatického díla.

A že v přimknutí Gabriely Preissové k svěží a malebné lidovosti nešlo o náhodu, dokazuje obsáhlý doplněk k její mu literárnímu Slovácku — její prózy ze života slovinského v Korutanech. Zde Gabriela Preissová dává svědectví jako jediná v české literatuře dává o celém jihoslovanském kmeni, jenž v hotové záplavě českých próz a české lyriky z Dalmácie, Chorvatska a Srbska by zůstal jinak úplně opomenut. Jde tedy o organický doplněk jihoslovanských námětů v české literatuře a o další historickou zásluhu. V životě Gabriely Preissové bylo i jinak dost práce a prací: ale ty dva činy, to moravské Slovácko, ty slovinské Korutany, postačí k chvále a trvalé platnosti.[15]

Dílo

Hlavním tématem v jejích dílech je vesnická tragédie, hlavní postavou bývá žena. Ve svých dílech kritizuje vliv majetku a peněz.

  • Čeledín a dcera ze statku
  • Ideály
  • Obrázky ze Slovácka
  • Nové obrázky a črty
  • Když hvězdy padaly
  • Talmové zlato
  • Porosené pavučiny
  • Co vyprávěl život

Drama

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora
  2. ↑ [Věstník československého filmu, 5.4.1946, s. 62 (dostupné online v NK ČR)]
  3. ↑ Index zemřelých, Kutná Hora 1843–1867, snímek 205, Sekera František
  4. ↑ ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová [online]. Státní pedagogické nakladatelství, 1962. Dostupné online.  (kap. Cestou k literatuře a divadlu
  5. ↑ Preissová odhalila prostá venkovská dramata Slovácka Přemysl Spěvák, Hodonínský deník, 25.3.2012
  6. ↑ Úmrtí. Národní listy. 4. 2. 1908, s. 2. Dostupné online. 
  7. ↑ Národní archiv ČR, Policejní přihlášky pražských obyvatel z let 1830–1920, Preiss Johann
  8. ↑ Policejní přihlášky, Praha, Halbaerth Adolf
  9. ↑ Gabriela Preissová: Nám patří zahrady celého světa. Lidové noviny. 5. 8. 1932, s. 1. Dostupné online. 
  10. ↑ Atrur Závodský: Gabriela Preissová, kap. 5
  11. ↑ OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1078–1083. 
  12. ↑ ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová [online]. Státní pedagogické nakladatelství, 1962. Dostupné online.  (kap. Stáří a smrt)
  13. ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 243
  14. ↑ archfoto.cz: V parku před Svatou Barborou. www.archfoto.cz [online]. [cit. 2016-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05. 
  15. ↑ Dvě životní výročí. Pestrý týden [online]. Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, 27. 3. 1937 [cit. 2.12.2018]. Dostupné online. 

Literatura

  • ČERNÝ, František. Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 92, 96–7, 130, 303
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1982. 371 s. S. 219–220.  Dostupné online
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 590. 
  • DEYL, Rudolf. Vojan zblízka, Orbis, Praha, 1953, str. 96–7, 343
  • JUSOVÁ, Iveta. "Gabriela Preissová's Women-Centered Texts: Subverting the Myth of the Homogeneous Nation."  Slavic and East European Journal 49:1 (Spring 2005): 63–78.
  • KLOSOVÁ, Ljuba. Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 23, 51, 54, 59–61, 65, 101, 237, 245–6, 252, 254, 263
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1078–1083. 
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl: K–P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 626. 
  • ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová. Praha: Divadelní ústav, 1962. 30 s.

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gabriela_Preissová&oldid=18293738“