Intersexualita

Intersexuál je člověk, jehož vnitřní nebo vnější pohlavní orgány jsou odlišné od typicky mužských či ženských. Tento jedinec může mít navenek pohlavní orgány jednoho pohlaví, avšak jeho vnitřní orgány mohou být pohlaví opačného. Jedná se tedy o jedince s biologickou kombinací mužských a ženských pohlavních orgánů. Moderní medicína se často setkává s případem, kdy určení genitálií není jednoznačné. Pro přesnější definování intersexuality existují 4 jednotlivé podoby.

Podoby intersexuality

Intersexuálové jsou pomocí této klasifikace rozděleni do několika kategorií podle typu a počtu chromozomů jedince a také podle zastoupení jednoho nebo obou typů gonád.

XX,46 intersexuál

XX,46 intersexuál byl původně označován jako ženský pseudohermafrodit. Jedinci v této skupině mají v buňce soubor chromozomů XX, jsou tedy genetickými ženami. Spolu s tím mají vyvinutou dělohu i vaječníky, avšak jejich genitálie jsou nejednoznačné nebo převážně mužské.

XY,46 intersexuál

XY,46 intersexuál, původně označován jako mužský pseudohermafrodit, je jedinec, jehož karyotyp se skládá z chromozomů XY, jsou tedy genetickými muži. Jejich vnější genitálie jsou buďto čistě ženské nebo nejednoznačné – v určitém stupni mezi mužskými a ženskými. Ojediněle může nastat případ, kdy varlata jedince nejsou dostatečně vyvinutá nebo nejsou přítomna vůbec.

Ovotestikulátní intersexuál

Ovotestikulátní interesexuál byl dříve známý pod názvem pravý hermafrodit, je jedinec, jehož pohlavní žlázy nejsou jednotné. Jeho vnější genitálie mohou vypadat typicky žensky, typicky mužsky nebo také nejednoznačně. Jedinec se však liší tím, že může mít kombinaci jednoho varlete a jednoho vaječníku nebo jeho pohlavní žlázy tvoří jedno varle a tzv. ovotestis, což je kombinace varlete a vaječníku, popř. jeden vaječník a ovotestis.

Komplexní intersexuál

Komplexní intersexuál bývá také označován jako chromozomální intersexuál, je jedinec u kterého se nevyskytuje karyotyp XX ani XY. U komplexních intersexuálů nastává situace, kdy má jedinec o jeden chromozom navíc (např. XXY) nebo naopak o jeden méně (X0). Tato skupina intersexuálů se od předchozích tří liší v tom, že zde není rozpor mezi vnitřními a vnějšími pohlavními orgány člověka, avšak nadbytečný či chybějící chromozom může mít vliv na hladinu hormonů a pohlavní vývin jedince. V ojedinělém případě nastává situace, kdy se člověk klasifikovaný jako komplexní intersexuál rodí s různými chromozomy v jednotlivých buňkách v těle.

Medicína a intersexualita

Záznamy o intersexuálech pochází z konce 19. století, od té doby se objevilo už mnoho klasifikací, ty se však neustále s postupující dobou mění. V dřívějších letech bylo obvyklé, že doktoři pacientu intersexuálovi po provedení operace zatajili jeho pravou intersexuální identitu z důvodu, že ho nechtěli vystavovat přílišnému stresu. Tento jev je patrný i dnes, kdy existuje skupina doktorů, kteří podporují myšlenku utajení intersexuality před pacientem. Při narození dítěte jsou lékaři oprávněni posoudit jaké pohlaví je pro novorozeně nejvhodnější. V potaz berou jak typ pohlavních žláz, tak i vzhled vnějších pohlavních orgánů. Častěji se lze setkat s operací zkrácení klitorisu a umělému vytvoření vagíny, jelikož pro lékaře je to jednodušší než vytvořit funkční penis. Tyto operace však často nejsou pouze jednorázovou záležitostí, ale je jich potřeba víc. Někteří lékaři stále zastávají názor, že operace by se měla uskutečnit co nejdříve po narození, aby byl jedinec „normální“. Tento postup je ale dle ostatních neadekvátní. Pohlavní identita člověka se neprojevuje od narození. Proto může po zákroku, kdy chirurgové vytvoří orgán, který nepřísluší skutečnému pohlaví, docházet u jedince k depresi, úzkosti a dokonce k sebevražedným tendencím. Přesto je v ojedinělých případech, pokud je ohrožen život dítěte, operace potřebná, ta však nijak nezahrnuje úpravu především pohlavních orgánů.

Společnost a intersexualita

Postoj k této otázce se ve společnosti nadále vyvíjí. Nejčastějším problémem společnosti je předčasné odsouzení takového jedince na základě neznalosti daného tématu. Samotná potřeba přidělit člověku pohlaví vychází především z toho, že se jedinec potřebuje socializovat a začlenit se do společnosti. Příkladem může být nutnost vyplněného pohlaví na rodném listu, na formulářích či přidělení jména dítěte. V mnoha případech ale dochází k tomu, že se osoba s intersexuální identitou v dospělosti necítí ani ženou ani mužem. V těchto případech hovoříme o „třetím pohlaví“, tedy o pohlaví neurčeném.

Psychologický dopad

Zákrok upravující vzhled a funkci pohlavních orgánů je stále tématem diskuzí. S novým tisíciletím přišel i nový pohled na odlišnosti jednotlivých osob a jedinci postiženi tímto jevem začali o intersexualitě a operacích otevřeně hovořit. Protože k běžné praxi v dřívějších letech patřilo neinformovat dítě o jeho odlišnosti a místo toho rychle udělat zákrok, velké množství intersexuálů uvedlo, že v nich toto zacházení zanechalo trauma, které jim brání v normálním životě. Popisují pocity úzkosti, strachu, vzteku a ponížení. Morgan Holmes, socioložka a intersexuálka, vzpomíná na to, že s ní bylo zacházeno jako s majetkem rodičů. Souhlas otce stačil k tomu, aby byla provedena operace, která z ní měla udělat „normálního“ jedince. Místo toho ale až do dospělosti cítila odpor ke svému upravenému tělu. Další jedinci udávají, že jejich tělesná odlišnost, která nebyla operativně upravena, způsobuje stejné pocity. Tvrdí, že jejich intersexualita nezpůsobovala depresi pouze jim, ale i jejich rodině, která se styděla za svého potomka.

Je tedy těžké určit, zda je zákrok vhodné provést v útlém věku nebo až později, kdy je dítě připraveno rozhodnout se samo. Pomoci by ale mohlo oficiální uznávání třetího pohlaví, kdy by se osoba nemusela cítit pod tlakem vybrat si jedno nebo druhé pohlaví. K zemím uznávajícím třetí pohlaví patří například Indie, Austrálie nebo Německo.

Reference

Autoritní data	NKC: ph187984 GND: 4027484-6 LCCN: sh85060401 NDL: 00564935 NLI: 987007557903805171