Tazio Nuvolari: Porovnání verzí
Robot: Opravuji 2 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta14) |
m info o výstavě v NTM značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 103: | Řádek 103: | ||
Byla po něm pojmenována tři auta: Alfa Romeo Nuvola,<ref name="supercards">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.supercars.net/cars/35.html | titul=1996 Alfa Romeo Nuvola Concept | datum přístupu=2007-07-31 | vydavatel=Supercars.net}}</ref> EAM Nuvolari S1, a [[Audi]] Nuvolari Quattro.<ref name="audiworld">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.audiworld.com/news/03/geneva/nuvolari/content.shtml | titul=Vision of the GT of the Future: Audi Nuvolari quattro | datum přístupu=2007-05-31 | datum=2003-03-04 | vydavatel=AudiWorld}}</ref> |
Byla po něm pojmenována tři auta: Alfa Romeo Nuvola,<ref name="supercards">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.supercars.net/cars/35.html | titul=1996 Alfa Romeo Nuvola Concept | datum přístupu=2007-07-31 | vydavatel=Supercars.net}}</ref> EAM Nuvolari S1, a [[Audi]] Nuvolari Quattro.<ref name="audiworld">{{Citace elektronické monografie | url=http://www.audiworld.com/news/03/geneva/nuvolari/content.shtml | titul=Vision of the GT of the Future: Audi Nuvolari quattro | datum přístupu=2007-05-31 | datum=2003-03-04 | vydavatel=AudiWorld}}</ref> |
||
V roce 2016 (1.6. – 23. 9.) uspořádalo [[Národní technické muzeum v Praze|Národní technické muzeum]] soubornou výstavu ''"Italský závodník Tazio Nuvolari"''. Výstava byla věnována této velké osobnosti meziválečného automobilového sportu, italskému motocyklovému a automobilovému závodníkovi, považovanému za jednoho z nejlepších závodníků všech dob. Představeny byly dobové fotografie, filmové záběry, závodní trofeje i ukázky motorů a automobilů.<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| příjmení = |
|||
| jméno = |
|||
| titul = Výroční zpráva 2016 (NTM) |
|||
| url = http://www.ntm.cz/data/vyrocni-zpravy/Vyrocni_zprava2016.pdf |
|||
| vydavatel = Národní technické muzeum |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum vydání = 2017 |
|||
| datum přístupu = 2020-01-30 |
|||
}}</ref> |
|||
== Největší vítězství == |
== Největší vítězství == |
Verze z 30. 1. 2020, 17:25
Tazio Nuvolari | |
---|---|
Tazio Nuvolari (1939) | |
Narození | 16. listopadu 1892 Castel d'Ario |
Úmrtí | 11. srpna 1953 (ve věku 60 let) Mantova |
Příčina úmrtí | srdeční zástava |
Místo pohřbení | Mantova Town Cemetery |
Povolání | automobilový závodník a motocyklový závodník |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tazio Giorgio Nuvolari (16. listopadu 1892 – 11. srpna 1953) byl italský motocyklový a automobilový závodník, považovaný spolu s Chironem a Caracciolou za nejlepšího jezdce meziválečného automobilového sportu. Někteří odborníci jej dokonce považují za nejlepšího automobilového závodníka všech dob.[1][2] Dr. Ferdinand Porsche jej nazval „největším jezdcem minulosti, současnosti a budoucnosti“.[3] Jedinou velkou cenou, kterou nikdy nevyhrál, byla Grand Prix Československa.
Osobní život
Nuvolari, přezdívaný Il Mantovano volante (Létající Mantovan), Nivola, Malý velký muž nebo jednoduše Il Maestro, se narodil v Castel d'Ariu u Mantovy Arturovi Nuvolarimu a jeho manželce Elise Zorziové.[4] Jak jeho otec, tak jeho strýc Giuseppe byli motocyklovými závodníky – zvláště Giuseppe, několikanásobný italský mistr, byl Taziovým vzorem.[4] V roce 1917 se Nuvolari oženil s Carolinou Perinovou. Oba jejich synové zemřeli velmi mladí: Giorgio (1918 – 1937) na myocarditidu a Alberto (1928 – 1946) na nefritidu.
Kariéra před druhou světovou válkou
Motocykly
Závodní licenci pro motocykl dostal Nuvolari v roce 1915.[4] Jeho kariéru zbrzdila první světová válka, během níž sloužil jako řidič v italské armádě.[4] V závodě tak debutoval až v roce 1920 na Circuito Internazionale Motoristico v Cremoně. Následujícího roku si poprvé vyzkoušel i automobilový vytrvalostní závod, který vyhrál.[4]
V roce 1925 se Nuvolari stal mistrem Evropy v třídě 350 cm³ díky výhře na Grand Prix Evropy.[5] Velkou cenu národů vyhrál čtyřikrát za sebou (1925 – 1928)[6] a závod na okruhu Lario dokonce pětkrát v řadě (1925 – 1929), vše ve třídě 350 cm³ a na motocyklu Bianchi.[7]
Taktéž v roce 1925 požádala Nuvolariho stáj Alfa Romeo, aby si vyzkoušel jejich závodní vůz. Autu se během závodu zavařila převodovka a Nuvolari měl těžkou havárii,[8] během níž si zranil záda. Navzdory tomu závodil už o šest dní později v Monze, když se předtím nechal přesádrovat tak, aby mohl ovládat motocykl,[9] a zvítězil (podobnou věc předvedl ve své kariéře ještě několikrát).
Nuvolari na čtyřech kolech
1930
V tomto roce Nuvolari vyhrál svou první RAC Tourist Trophy (podruhé vyhrál v roce 1933). Jedna z legend, které se okolo Nuvolariho kupí, tvrdí, že když jeden ze závodníků rozbil výlohu řeznictví, Nuvolari zajel na chodník a pokusil se vzít si šunku.[1] Sammy Davis, který se toho roku s Nuvolarim seznámil, vzpomíná, že Nuvolarimu se svým způsobem líbily situace, kdy se všechno spiklo proti němu (prý jej nebavilo vyhrávat s nejlepším autem na startu), a že prokazoval velký smysl pro černý humor (když mu Enzo Ferrari koupil zpáteční lístek na Sicílii, kde měl Nuvolari startovat v závodě Targa Florio, Nuvolari mu řekl „Zpáteční lístek? To si říkáte obchodník? Co když mě nazpět povezou v rakvi?“.
V tomto roce Nuvolari a jeho spolujezdec Battista Guidotti vyhráli závod Mille Miglia ve voze Alfa Romeo 6C 1750 GS spyder Zagato. Bylo to poprvé, kdy někdo tento závod vyhrál průměrnou rychlostí přes 100 km/h (100,450 km/h). Nuvolari v závodě startoval jako druhý za svým velkým rivalem Achille Varzim. Jak bylo pro Nuvolariho typické, nestačilo mu, že (jezdci startovali v půlhodinových intervalech) v závodě vedl – chtěl i dojet jako první. Proto v noci za hluboké tmy, jakmile spatřil na silnici v dálce Varziho světla, vypnul svoje reflektory, aby jej Varzi nemohl vidět ve zpětných zrcátkách, a rychlostí přesahující 150 km/h se řítil za svým soupeřem několik desítek kilometrů. Světla zapnul až v okamžiku, kdy šokovaného[1] Varziho dojel a předjel těsně před cílem v Brescii.[10]
1931
V tomto roce se Nuvolari rozhodl závodit pouze v automobilových soutěžích. Vyhrál Velkou cenu Itálie, byl druhý ve Velké ceně Belgie a jedenáctý ve Velké ceně Francie. Zvítězil v závodech Targa Florio a Coppa Ciano.
1932
Nuvolari se díky tomu, že měl – u něj zcela výjimečně – jedno z nejlepších aut té sezóny, Alfu Romeo P3[9] stal po dvou vítězstvích a jednom druhém místě na evropských velkých cenách mistrem Evropy. Vyhrál navíc Grand Prix Monaka a podruhé Targa Florio (na tento závod vzpomínal jeho mechanik Mabelli: „Nuvolari mi před startem řekl, abych se pokaždé když vykřikne skrčil na podlahu. Výkřik znamenal, že vjel do zatáčky příliš rychle a že je potřeba snížit těžiště auta, aby se nepřevrátilo. Na podlaze jsem byl celý závod. Nuvolari začal křičet v první zatáčce a přestal až v poslední“. [1] Jeho traťový rekord zůstal nepřekonán dvacet let.
28. dubna toho roku mu italský básník Gabriele d'Annunzio věnoval odznak – zlatou želvu symbolizující opak Nuvolariho rychlosti. Stala se závodníkovým symbolem a talismanem a jeho kanárkově žlutou kombinézu už neopustila.
1933
„Tazio Nuvolari nebyl jen automobilový závodník. Pro Itálii se stal symbolem, polobohem, legendou symbolizující vše, čeho chtěla mladá Itálie dosáhnout; mužem, který "dokázal nemožné" – ne jednou, ale pravidelně – Davidem, který vítězil nad Goliáši automobilového sportu. Byl to Il Maestro.“ Cyril Posthumus[9]
V tomto roce Nuvolari vyhrál, spolu s Raymondem Sommerem, závod 24 hodin Le Mans. Během závodu se objevila v jejich benzínové nádrži díra, kterou mechanici během zastávek v boxech pokaždé zalepili žvýkačkou.[11] Během závodu devětkrát vylepšil traťový rekord.
Vyhrál také podruhé Mille Miglia, tentokrát s Decimem Compagnonim.
1934
„Ti kteří Nuvolariho obviňují ze ztřeštěnosti by měli mít alespoň tolik poctivosti, aby přiznali, že to byla jedna z nejúchvatnějších ukázek nezdolné odvahy a vytrvalosti všech dob. Takoví lidé vyhrávají závody!“ Francis Curzon, 5th Earl Howe, o Nuvolarim na AVUSu[9]
Po pátém místě na Grand Prix Monaka se soukromým vozem Bugatti[12] se Nuvolari těžce zranil v Alexandrii na Circuito di Pietro Bordino, když se vyhýbal stojícímu autu jiného závodníka.[13] Protože se v nemocnici nudil, nechal si upravit své Maserati tak, aby mohl všechny tři pedály obsluhovat levou nohou, a maje pravou nohu stále v sádře, dojel pátý v silné konkurenci. Noha jej bolela celý rok; navíc jeho Maserati nebylo příliš konkurenceschopné.
1935
Nuvolari požádal o zařazení do týmu Auto Union,[14] ale tým jej pod nátlakem Achille Varziho, který nechtěl být ve stejném týmu jako jeho soupeř, odmítl.[14] Nuvolari se proto obrátil na Ferrari, ale byl odmítnut i tam. Tým jej však nakonec přijal na nátlak Mussoliniho.[14]
V tomto roce zaznamenal Nuvolari své životní vítězství, mnohými považované za vůbec největší vítězství v dějinách automobilového sportu.[1] [15] [16][17] Na Grand Prix Německa na Nürburgringu, kde Nuvolari jel na čtyři roky staré Alfě Romeo P3 (3167 cm³, kompresor, 265HP) proti dominujícím, všechny ostatní porážejícím domácím týmům – pěti Mercedesům Benz W25 (3990 cm³, 8C, kompresor, 375HP, jezdci: Rudolf Caracciola, Luigi Fagioli, Hermann Lang, Manfred von Brauchitsch a Michael Geyer) a čtyřem Auto Unionům Tipo B (4950 cm³, 16C, kompresor, 375HP, jezdci Bernd Rosemeyer, Achille Varzi, Hans Stuck a Paul Pietsch), dokázal zvítězit průměrem 120,7 km/h. Toto vítězství vešlo do historie jako „Nemožné vítězství“.[18] 300 000 diváků, po chvíli šokovaného ticha, připravilo Nuvolarimu bouřlivé ovace; zato představitelé Třetí říše v publiku byli rozzuřeni.[17]
1936
V květnu měl Nuvolari další nehodu, během níž si poranil několik obratlů v tréninku na Velkou cenu Tripolisu. Navzdory tomu, že mohl stěží chodit, dokončil závod na pátém místě.
Během závodu Coppa Ciano v Leghornu Nuvolari znovu předvedl svou jedinečnou povahu. Jeho nová Alfa Romeo GP 12 C 36 (4064 cm³, 364 HP) měla poruchu hned v prvním kole. Nuvolari se nevzdal. Nechal si zastavit jiné auto svého týmu – shodou okolností to nejslabší (3800 cm³) – a přestože jej manažer přemlouval, ať počká na silnější vůz, Nuvolari jen křičel „Presto! Presto!“, nasedl do vozu, a, překonávaje v každém kole traťový rekord, znovu dotáhl čelo závodu v němž byly silnější německé vozy (Varzi vzpomínal: „Podíval jsem se do zrcátka... ohlédl jsem se a spatřil kanárkově žlutou kombinézu. Nuvolari! Madonna mia!“[2] a nakonec vyhrál. Vyhrál i Velkou cenu Milána.
1937
Přes stále se zhoršující kvalitu Alfy Romeo, Nuvolari v týmu zůstal. Dokázal znovu vyhrát Velkou cenu Milána.
1938
Ačkoli stále zůstával jezdcem Alfy, na jaře jeho vozu vybuchla palivová nádrž a Nuvolari musel ve vysoké rychlosti vyskočit. Byl vážně popálen a zraněn a poprvé v životě zvažoval, zda se závoděním neskončit.[2] Nakonec se však vrátil a několik měsíců po zranění vyhrál v Monze a poté ještě v Doningtonu; opustiv nespolehlivou Alfu, závodil za Auto Union.
1939
Vyhrál Velkou cenu Bělehradu.
Kariéra po druhé světové válce
1946
Zvítězil v první poválečné Grand Prix v Albi.
1947
S vozem Cisitalia (1100 cm³) skončil druhý na Mille Miglia (o vítězství jej připravila voda v rozdělovači 250 km před cílem).
1948
Naposledy se zúčastnil jak Mille Miglia, jeho vůz, Ferrari 2000 cm³, ztratil během závodu kapotu, zlomilo se pero, a protože prasklo sedadlo, Nuvolari seděl na bedničce od pomerančů[2]; závod nakonec pro naprosté selhání brzd nedokončil, přestože do jeho poloviny vedl.
Jeho poslední Grand Prix byla Grand Prix Remeše. Porouchal se mu vůz, ale opět si nechal zastavit jiný a pokračoval v závodě.
1950
Jeho posledním závodem byl závod do vrchu Palermo-Montepellegrino, kde zvítězil ve své třídě a celkově byl pátý.[19]
Poslední roky
Nuvolari trpěl alergií na výfukové plyny. Přes operaci a používání masky při závodech několikrát chrlil krev. Nikdy ovšem nevzdal. Zúčastnil se 130 závodů, z nichž 64 vyhrál a 17krát byl druhý. Poměr vyhraných a nedokončených závodů je u něj vyšší než u jiných jezdců.[2] V roce 1952 měl mrtvici, po níž zůstal částečně ochrnut. Zemřel ve své posteli roku 1953 po druhé mrtvici.[20] Na jeho poslední cestě jej vyprovázelo celé město, v němž se ten den zastavil život. Jeho pohřbu se zúčastnilo 55 000 lidí; průvod byl míli dlouhý a jeho rakev, umístěnou na automobilovém podvozku, tlačili Alberto Ascari, Luigi Villoresi a Juan Manuel Fangio.[20]
Nuvolariho heslem bylo „Zvítězit nebo padnout“. Enzo Ferrari o něm řekl: „Byl to největší jezdec. Jezdec velkého stylu s nejstatečnějším srdcem. Bojovník, který se ze závodu nikdy nevrátil pokořen“. [2]
Byl vynálezcem a průkopníkem tzv. „four-wheel drift“, kontrolovaného smyku všech čtyř kol, který později propracovali Juan Manuel Fangio a Sir Stirling Moss.
Byla po něm pojmenována tři auta: Alfa Romeo Nuvola,[21] EAM Nuvolari S1, a Audi Nuvolari Quattro.[22]
V roce 2016 (1.6. – 23. 9.) uspořádalo Národní technické muzeum soubornou výstavu "Italský závodník Tazio Nuvolari". Výstava byla věnována této velké osobnosti meziválečného automobilového sportu, italskému motocyklovému a automobilovému závodníkovi, považovanému za jednoho z nejlepších závodníků všech dob. Představeny byly dobové fotografie, filmové záběry, závodní trofeje i ukázky motorů a automobilů.[23]
Největší vítězství
Rok | Místo | Značka |
---|---|---|
1924 | Ravenna, Savio | Chiribiri Monza (1.5 litru) |
1924 | Padova, Polesine | Chiribiri Monza (1.5 litru) |
1924 | Lavagna (Tigullio) | Bianchi 20 (2 litry) |
1927 | Grand Prix Říma | Bugatti T35 |
1927 | Garda | Bugatti T35c |
1928 | Tripolis | Bugatti T35c |
1928 | Pozzo Circuit | Bugatti T35c |
1928 | Alexandrie | Bugatti T35c |
1930 | Mille Miglia | Alfa Romeo 6C 1750 GS spyder Zagato |
1931 | Targa Florio | Alfa Romeo 8C 2300 Monza |
1931 | Coppa Ciano | Alfa Romeo 8C 2300 Monza |
1932 | Grand Prix Monaka | Alfa Romeo 8C 2300 Monza |
1932 | Targa Florio | Alfa Romeo 8C 2300 Monza |
1932 | Grand Prix Itálie | Alfa Romeo B/P3 |
1932 | Grand Prix Francie | Alfa Romeo B/P3 |
1932 | Coppa Ciano | Alfa Romeo B/P3 |
1932 | Coppa Acerbo | Alfa Romeo B/P3 |
1933 | Mille Miglia | Alfa Romeo 8c2300 spyder Zagato |
1933 | Grand Prix Tunisu | Alfa Romeo 8C 2600 Monza |
1933 | Alexandrie | Alfa Romeo 8C 2600 Monza |
1933 | Eifelrennen | Alfa Romeo 8C 2600 Monza |
1933 | Grand Prix Nîmes | Alfa Romeo 8C 2600 Monza |
1933 | Grand Prix Belgie | Maserati 8cm |
1933 | Coppa Ciano | Maserati 8cm |
1933 | Grand Prix Nice | Maserati 8cm |
1934 | Grand Prix Modena | Maserati 6c 34 |
1934 | Grand Prix Neapol | Maserati 6c 34 |
1935 | Grand Prix Pau | Alfa Romeo B/P3 |
1935 | Bergamo | Alfa Romeo B/P3 |
1935 | Biella | Alfa Romeo B/P3 |
1935 | Turín | Alfa Romeo B/P3 |
1935 | Grand Prix Německa | Alfa Romeo B/P3 |
1935 | Coppa Ciano | Alfa Romeo B/P3 |
1935 | Grand Prix Nice | Alfa Romeo B/P3 |
1935 | Grand Prix Modena | Alfa Romeo 8c-35 |
1936 | Grand Prix Penya Rhin | Alfa Romeo 12c-36 |
1936 | Grand Prix Maďarska | Alfa Romeo 8c-35 |
1936 | Grand Prix Milána | Alfa Romeo 12c-36 |
1936 | Coppa Ciano | Alfa Romeo 8c-35 |
1936 | Grand Prix Modeny | Alfa Romeo 12c-36 |
1936 | Vanderbiltův pohár | Alfa Romeo 12c-36 |
1937 | Grand Prix Milána | Alfa Romeo 12c-36 |
1938 | Grand Prix Itálie | Auto Union Type D |
1938 | Grand Prix Anglie | Auto Union Type D |
1939 | Grand Prix Bělehradu | Auto Union Type D |
1946 | Grand Prix Albi | Maserati 4cl |
Mistrovství Evropy motocyklů 350 cm³ - Mistr Evropy | ||
---|---|---|
Předchůdce: Jimmie Simpson |
Tazio Nuvolari 1925 |
Nástupce: Frank Longman |
Mistrovství Evropy automobilů - Mistr Evropy | ||
---|---|---|
Předchůdce: Ferdinando Minoia |
Tazio Nuvolari 1932 |
Nástupce: Rudolf Caracciola |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tazio Nuvolari na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Miloš Skořepa, Dejiny automobilových pretekov
- ↑ a b c d e f Miloš Skořepa, Mistři za volantem
- ↑ Top 100 [online]. [cit. 2008-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-16.
- ↑ a b c d e CANCELLIERI, Gianni. The years from 1892 to 1929 [online]. Tazio Nuvolari - The Official Site [cit. 2007-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-20.
- ↑ History of the motorcycle race: 1925 [online]. Racing Memory [cit. 2007-04-18]. Dostupné online. (French)
- ↑ History of the Nations Grand Prix and the Italian Grand Prix [online]. Racing Memory [cit. 2007-04-18]. Dostupné online. (French)
- ↑ Il Circuito del Lario [online]. Racing Memory [cit. 2007-08-20]. Dostupné online. (French)
- ↑ Simon Taylor, Murray Walker's Formula One Heroes
- ↑ a b c d Anthony Pritchard, A Century of Grand Prix Motor Racing
- ↑ Mille Miglia 1930 [online]. Dostupné online.
- ↑ Geoff Tibballs, Motor-Racing's Strangest Races|
- ↑ Leif Snellman, Felix Muelas. VI Grand Prix de Monaco [online]. The Golden Era of Grand Prix Racing [cit. 2007-08-20]. Dostupné online.
- ↑ Leif Snellman, Felix Muelas. Circuito di Pietro Bordino [online]. The Golden Era of Grand Prix Racing [cit. 2007-07-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c Ivan Rendall, The Chequered Flag
- ↑ Alfa legend [online]. [cit. 2008-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-29.
- ↑ Nuvolari [online]. Dostupné online.
- ↑ a b The Greatest Victory of all time [online]. Dostupné online.
- ↑ One against all [online]. [cit. 2008-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-04.
- ↑ CANCELLIERI, Gianni. The years from 1930 to 1953 [online]. Tazio Nuvolari - The Official Site [cit. 2007-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-20.
- ↑ a b Time Magazine [online]. [cit. 2007-04-18]. Dostupné online.
- ↑ 1996 Alfa Romeo Nuvola Concept [online]. Supercars.net [cit. 2007-07-31]. Dostupné online.
- ↑ Vision of the GT of the Future: Audi Nuvolari quattro [online]. AudiWorld, 2003-03-04 [cit. 2007-05-31]. Dostupné online.
- ↑ Výroční zpráva 2016 (NTM) [online]. Praha: Národní technické muzeum, 2017 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online.