Bobr

BObr evropský ma 25kg a je velmi chlupatý, vyskituje se i u žen

Schéma lebky bobra

Mají zavalité tělo, které měří 600–800 mm. Nápadný je plochý z větší části lysý ocas, který měří 250–450 mm do délky a 100–130 mm do šířky. Je pokrytý zrohovatělými šupinami. Při plavání slouží jako veslo a kormidlo, ale bobr jím také umí vydat daleko slyšitelný varovný signál, když jim plácne do vody. Dospělí jedinci váží běžně 12–25 kg, ale byla zaznamenána i zvířata s 40 kg. Samci a samice jsou obvykle stejně velcí.

Srst se skládá z jemné podsady kryté hrubšími pesíky. Její zbarvení je leskle hnědé, někdy se žlutým nádechem, na břiše až žlutohnědé. Impregnuje si ji mastnými výměšky velkých řitních žláz. Ocas a nohy jsou černé. Na každé noze mají pět prstů opatřených drápy.

Při pobytu pod vodou umí zcela uzavřít své ušní otvory i nozdry. Zvláštností oproti naprosté většině vyšších savců je, že jejich trávicí a pohlavně-vylučovací ústrojí ústí do společné kloaky.

Bobr má malé oči, které jsou kryty mžurkou, a mohutnou čelist. V tlamě má celkem 20 zubů. Jeho zubní vzorec je

• 1.0.1.3
• 1.0.1.3

Způsob života

Bobři preferují menší řeky a malá jezírka nebo tůně, na kterých si staví svá díla – tzv. bobří hrady, které mohou mít až 10 m v průměru a mohou vystupovat až 2 m nad hladinu. Mají většinou alespoň 2 vchody, které jsou pod vodou. Ve středu je jediná komora, která slouží k odpočinku i jako hnízdo. Bývá 2 m dlouhá a 0,6 m vysoká. Její podlaha je vždy nad vodní hladinou a je vystlaná jemnou vegetací. Bobři své stavby průběžně opravují a vylepšují. Obvykle vydrží několik generací.

Pokud si bobři najdou dostatečně hluboké a velké jezírko nebo tůň, nebudují si další stavby. Většinou však staví hráze, kterými zahrazují vodní toky. Byly zaznamenány i hráze delší než 600 m, i když jejich průměrná délka dosahuje je jen málo přes 20 m. Některé kolonie mohou budovat systém několika hrází, aby zaručily dostatečnou a stabilní hladinu vody u svého hnízda.

Bobři kácí stromy dolními řezáky; horní při tom slouží jako páka. Jsou schopni porazit strom o průměru 1 m, i když běžně kácí stromy mnohem menší. Bylo pozorováno, jak dva bobři společně pokáceli osiku o průměru čtvrt metru za 4 hodiny. Jeden bobr je schopen porazit stromek s kmenem tlustým 12 cm do půl hodiny.

Pod vodou vydrží obvykle 4–5 minut (maximálně 15 minut). Bobři jsou převážně noční zvířata, ale někdy začínají svou práci už odpoledne. Jsou aktivní v průběhu celého roku, ale populace žijící na severním okraji teritoria omezují v zimě svou činnost jen na dopravu připravené potravy z jezera do své nory. Stejně jako většina hlodavců neupadají do zimního spánku.

Bobří populace jsou rozděleny do kolonií, čítajících 4–8 příbuzných jedinců, obvykle rodičovský pár a nedospělá mláďata.

Potrava

Živí se kůrou a lýkem listnatých stromů a keřů, jejich větvemi a kořeny. Vyhledává především vrby, olše, břízy a osiky. Na jaře a v létě konzumují i některé byliny. Na zimu si mohou shromáždit až 80 m³ dřeva. Uschovávají si jej pod vodou blízko svého hnízda.

Rozmnožování

Bobři jsou monogamní zvířata. Páří se v lednu nebo únoru a mláďata se rodí od dubna do června. V jednom vrhu jich bývá od 2 do 4 (znamenáno bylo maximum 8 mláďat). Při narození jsou ochlupená a mají již otevřené oči. Jsou kojena průměrně 3 měsíce, i když již ve stáří několika týdnů jim rodiče přinášejí jemné větvičky k okusování.

Pohlavně dospívají ve věku 1,5 – 2 roky; v tom věku jsou rodiči vyhnáni z hnízda. Informace o maximálním doloženém věku se různí – někteří autoři udávají 35–50 let, jiní jen 24.

Zajímavosti

• Podobně nazvaný hlodavec bobruška (Aplodontia) je sice částečně podobná bobrům, ale není s nimi příbuzná, i když se v mnoha jazycích nazývá horský bobr (anglicky mountain beaver, španělsky castor de montaña, francouzsky Castor de montagne).
• Bobr je ve znaku mnoha měst a menších obcí: v Česku je to Bobrůvka.
• Bobr kanadský je vyobrazen na kanadské pěticentové minci.
• Bobr kanadský figuruje v mnoha indiánských mýtech a příbězích. Podle Athabasků první bobr, který se zjevil na zemi, řekl "Ať mám tolik potomků, kolik je šupin na mém ocase." Nez Percéové vypráví o obrovském bobrovi, kterého zabil kulturní hrdina Kojot a z jeho těla vytvořil všechny druhy zvířat i lidské bytosti. Šajeni si vypráví o bílém bobrovi, který hlodá sloup, podpírající zemi, až ho přehlodá, nastane konec světa. Černonožci pokládali bobra za bytost, která darovala lidem tabák. Odžibvejové znali tajemnou Ženu jarního nebe, která se proměnila v prvního bobra a Haidové si vyprávějí o ženě, která se ráda koupala v přehradě, jíž si postavila na potoce, až se proměnila v bobřici. Zobrazení bobra se objevuje i na indiánských totemových sloupech, například právě u kmene Haida. Bobr je na totemech stylizován, jak je v indiánském umění obvyklé, je však poznatelný podle hlodáků a plochého ocasu.

Pro většinu severoamerických indiánů byl oblíbenou lovnou zvěří, ale například Apačové a Šajeni bobry z náboženských důvodů neloví. Bobří kožešiny indiáni používali ve směnném obchodu s bělochy, jejich výkup od indiánů i bílých traperů již od 17. století organizovala Společnost Hudsonova zálivu.

Další fotografie

• 
  Bobr evropský
• 
  Běloruská známka s bobrem
• 
  Bobří zuby
• 
  Bobří hráz
• 
  Kácení stromu

Odkazy

Související články

• Bobr evropský

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bobr na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo bobr ve Wikislovníku
• Taxon Castor ve Wikidruzích

Autoritní data	BNE: XX535645 GND: 4286449-5 LCCN: sh85012742 LNB: 000097408 NARA: 10675001 NLI: 987007282403805171

Portály: Živočichové