Braniborské koncerty

Braniborské koncerty (BWV 1046–1051) Johanna Sebastiana Bacha patří k nejvýznamnějším dílům barokní hudby.
Tento cyklus, nazvaný původně „Six Concerts avec plusieurs instruments“ („Šest koncertů pro různé nástroje“), byl dokončen zřejmě v letech 1718-21 v Köthenu. V roce 1721 byl věnován braniborskému markraběti Christianu Ludwigovi, který Bachovu práci během krátkého setkání v Berlíně (1718/19) inicioval.
Název Braniborské koncerty použil poprvé v 70.letech 19.století známý Bachův životopisec a badatel Philipp Spitta.

Koncerty jsou i dnes souborně prováděny jen vzácně a jsou považovány za jeden z vrcholů interpretačního umění, nejen pro náročnost koncertantních partů. Zejména ve 2.polovině 20.století bylo jejich provádění spojeno s řadou stále diskutovaných otázek (např. velikosti ansámblu, temp, dynamiky, respektování skladatelova zápisu a v neposlední řadě i otázky nástrojů, které v obsazení orchestru 20.století oproti baroknímu instrumentáři chyběly). Stále zřetelněji se tak projevovaly rozdíly mezi „tradičním“ pojetím (např. nahrávka Herberta von Karajana) a hledáním nové, historicky poučené interpretace.
Tato nová generace interpretů realizovala zanedlouho i své první souborné nahrávky Braniborských koncertů: vznikly téměř současně ve Vídni (Concentus Musicus Nicolase Harnoncourta) a v Praze (Ars rediviva Milana Munclingera, v koprodukci Supraphonu a Columbie, sólistou ve 2. koncertu byl tehdy již světově proslulý francouzský trumpetista Maurice André. - Nahrávka byla vzápětí oceněna prestižním francouzským časopisem Diapason a měla četné reedice v 70.-90.letech, kdy se poprvé objevila i na kompaktním disku. Po roce 2000 realizovaly další CD reedice některé zahraniční labely, u nichž je dosud v nabídce.) Podrobněji: Diskografie Ars rediviva.
Vynikající nahrávky uskutečnil později např. H. Rilling, J. Savall (Le Concert des Nations), R. Goebel (Musica Antiqua Köln) a další specialisté v oblasti barokní hudby.

Každý z Braniborských koncertů má svou specifickou strukturu a instrumentaci. Nalezneme zde nejen prvky consortů (3. a 6. koncert), concerta grossa (mj. 2. koncert) a sólového concerta italského typu (4. a 5. koncert), ale i suity a fugy.

Koncert č.2 F dur je součástí Sounds of Earth, hudby, která putuje jako poselství lidstva vesmírem.

Braniborský koncert č.1 F Dur

pro 2 horny, 3 hoboje, fagot, housle, smyčce a continuo
Věty: (Allegro) — Adagio — Allegro — Menuetto (Trio I — Polacca — Trio II)

Braniborský koncert č. 2 F dur

pro trubku in F, housle (Quartgeige), zobcovou flétnu, hoboj, smyčce a continuo
Věty: (bez označení) — Andante — Allegro assai

Braniborský koncert č. 3 G-Dur

pro 3 housle, 3 violy, 3 violoncella a continuo
Věty: (bez označení — Adagio) — Allegro

Braniborský koncert č. 4 G-Dur

pro housle, 2 zobcové flétny, smyčce a continuo
Věty: Allegro— Andante — Presto

Braniborský koncert č. 5 D dur

pro koncertantní cembalo, příčnou flétnu, housle a smyčce
Věty: Allegro — Affetuoso — Allegro (první cembalový koncert v dějinách)

Braniborský koncert č. 6 B dur

pro 2 violy da braccio, violoncello, 3 violy da gamba a continuo
Věty: (bez označení) — Adagio ma non tanto — Allegro

Externí odkazy

• http://www.jsbach.org/munclingerbrandenburgconcertos.html
• Archiv Františka Slámy
• Nahrávka Braniborských koncertů ke stažení ze stránek Českého rozhlasu

První věta čtvrtého koncertu (BWV 1049)

Problémy s přehráváním? Nápověda.