Václav Antonín z Kounic-Rietbergu: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
info ze zastaralé šablony příbuzenstvo do ib, typo, úprava port (abecedně); - upravit
m (typo)
(info ze zastaralé šablony příbuzenstvo do ib, typo, úprava port (abecedně); - upravit)
{{upravit}}
{{infobox - politik
| jméno = Václav Antonín z Kounic-Rietbergu
| místo úmrtí = [[Mariahilf]] <br> {{Vlajka a název|Habsburská monarchie}}
| národnost =
| rodiče = [[Maxmilián Oldřich z Kounic|Maxmilián Oldřich z Kounic-Rietbergu]] (1679–1746)<br> [[Marie Arnoštka Františka z Rietbergu]] (1687–1758)
| choť = Marie Arnoštka ze Starhembergu (1717–1749)
| děti = 1. [[Arnošt Kryštof z Kounic|Arnošt Kryštof z&nbsp;Kounic-Rietbergu]] (1737–1797) <br> 2. Mořic Quirin (1738–1751) <br> 3. [[Dominik Ondřej II. z Kounic|Dominik Ondřej II. z&nbsp;Kounic-Rietberg-Questenbergu]] (1739–1812) <br> 4. Maxmilián Oldřich (1741–1754) <br> 5. [[František Václav z&nbsp;Kounic-Rietbergu|František Václav]] (1742–1825) <br> 6. [[Josef Klemens z&nbsp;Kounic-Rietbergu|Josef Klemens]] (1743–1785)<br> 7. Marie Antonie, provdaná Thürheim-Bibrachzellová (1745–1769)
| strana =
| příbuzní {{Příbuzný|= vnučka|: Marie Eleonora, provdaná Metternichová <br>(1775–1825}})
| vztahy =
| sídlo =
| alma mater =
| poznámky = [[1764]] říšský knížecí titul <br> [[1776]] český knížecí titul
}}
'''Václav Antonín z&nbsp;Kounic a Rietbergu''' ({{vjazyce|de}} ''Wenzel Anton von Kaunitz-Rietberg'', [[2. únor]]a [[1711]], [[Vídeň]] – [[27. červen|27. &nbsp;června]] [[1794]], [[Mariahilf]] u&nbsp;Vídně) pocházel ze staré moravské [[šlechta|šlechtické]] rodiny [[Kounicové|Kouniců]] (prvně rytíři, později pánové a od roku 1683 hrabata). Byl prvotřídním [[Svatá říše římská|císařským]] diplomatem a vyslancem. Od roku 1753 také působil ve funkci dvorského a státního kancléře. Roku 1764 mu byl za zásluhy udělen říšský knížecí titul (''Reichsfürst'') a roku 1776 i český knížecí titul.
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
{{Příbuzný|otec| [[Maxmilián Oldřich z Kounic|Maxmilián Oldřich z&nbsp;Kounic-Rietbergu]]<br> 1679–1746}}
{{Příbuzný|matka| [[Marie Arnoštka Františka z&nbsp;Rietbergu]]<br>1687–1758}}
{{Příbuzný|manželka| Marie Arnoštka ze Starhembergu<br> 1717–1749}}
{{Příbuzný|syn| [[Arnošt Kryštof z Kounic|Arnošt Kryštof z&nbsp;Kounic-Rietbergu]]<br>1737–1797}}
{{Příbuzný|syn|[[Dominik Ondřej II. z Kounic|Dominik Ondřej II. z&nbsp;Kounic-Rietberg-Questenbergu]]<br>1739–1812}}
{{Příbuzný|syn|[[František Václav z&nbsp;Kounic-Rietbergu]]<br> 1742–1825}}
{{Příbuzný|syn|[[Josef Klemens z&nbsp;Kounic-Rietbergu]]<br> 1743–1785}}
{{Příbuzný|dcera|Marie Antonie, provdaná Thürheim-Bibrachzellová<br> 1745–1769}}
{{Příbuzný| vnučka| Marie Eleonora, provdaná Metternichová <br>1775–1825}}
}}
'''Václav Antonín z&nbsp;Kounic a Rietbergu''' ({{vjazyce|de}} ''Wenzel Anton von Kaunitz-Rietberg'', [[2. únor]]a [[1711]], [[Vídeň]] – [[27. červen|27. června]] [[1794]], [[Mariahilf]] u&nbsp;Vídně) pocházel ze staré moravské [[šlechta|šlechtické]] rodiny [[Kounicové|Kouniců]] (prvně rytíři, později pánové a od roku 1683 hrabata). Byl prvotřídním [[Svatá říše římská|císařským]] diplomatem a vyslancem. Od roku 1753 také působil ve funkci dvorského a státního kancléře. Roku 1764 mu byl za zásluhy udělen říšský knížecí titul (''Reichsfürst'') a roku 1776 i český knížecí titul.
== Život ==
=== Mládí, studia a cesty ===
Od roku [[1735]] byl Václav Antonín z&nbsp;Kounic-Rietbergu v&nbsp;císařských státních službách. Od roku 1737 byl říšským dvorním radou, od roku [[1744]] [[ministr]]em ve vládě [[Habsburské Nizozemí|Habsburského Nizozemí]] a od roku [[1748]] se účastnil vyjednávání [[Cášský mír|míru v&nbsp;Cáchách]]. V&nbsp;letech [[1750]] až [[1753]] byl činný jako císařský velvyslanec v&nbsp;Paříži.
 
Po 39 let (1753-17921753–1792) byl Kounic odpovědný za císařskou zahraniční politiku jako domácí, dvorský a státní kancléř. V&nbsp;této funkci působil za vlády [[Marie Terezie]], [[Josef II.|Josefa II.]], [[Leopold II.|Leopolda II.]] i&nbsp;[[František I. Rakouský|Františka II.]] Zastával vnější politiku zaměřenou proti [[Království Velké Británie|Britskému království]], což byla zřetelná změna kurzu oproti jeho předchůdci [[Jan Kryštof z Bartensteina|Janu Kryštofu z Bartensteina.]] Se záměrem znovu nabýt [[Slezsko]] ztracené ve válce s&nbsp;[[Prusko|Pruskem]] realizoval roku [[1756]] požadovaný obranný pakt s&nbsp;Francií, o&nbsp;který usiloval již od roku [[1749]], známý též jako „[[Změna aliancí]]“ (''renversement des alliances''), jakož i spolek s&nbsp;[[Rusko|Ruskem]], díky čemuž se Rakousko po vypuknutí [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] roku [[1756]] mohlo o&nbsp;obě tyto mocnosti opřít. Během této války byl Kounic nejbližším poradcem císařovny Marie Terezie a mnoho vojenských rozhodnutí učinil i sám. Poté, co Rusko z&nbsp;paktu vystoupilo, podněcoval hrabě Kounic mírové snahy, které roku [[1763]] vyvrcholily uzavřením [[Hubertusburský mír|míru na zámku Hubertusburg]]. Poté uplatňoval protiruskou politiku, z&nbsp;čehož chtěl vyzískat podporu Pruska. Po neúspěchu této snahy se vrátil znovu ke spojenecké politice s&nbsp;Ruskem.
 
Roku [[1761]] se ve [[Svídnice|Svídnici]] stal [[Svobodné zednářství|svobodným zednářem]] a členem vídeňské lóže "U&nbsp;tří děl" (''Zu den drei Kanonen''). Do [[Ilumináti|řádu iluminátů]] byl přijat pod jménem 'Caesar', přičemž doba přijetí a také řádové jméno nejsou jisté.<!--Zdroj: Hermann Schüttler, „Die Mitglieder des Illuminatenordens“--> Kounic obýval palác na vídeňské Herrengasse a také [[Kounický palác (Vídeň)|Kounický palác]] na dnešní Amerlingstraße č. 6, později využívaný jako škola.
{{ID autority|nkp=jn20000720133}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Lidé|Česko|MoravaLidé|Rakousko}}
 
{{DEFAULTSORT:Kounic, Václav Antonín}}

Navigační menu