Děkabristé: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 213.81.141.133 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je BobM
značka: rychlé vrácení zpět
obávaný "běh uličkou"
Řádek 4: Řádek 4:
26. prosince (podle juliánského kalendáře 14. prosince) (odtud jejich název – prosinec je rusky декабрь [''děkabr'']) roku [[1825]] se skupiny mladých šlechticů a důstojníků shromáždily na [[Senátní náměstí (Petrohrad)|Senátním náměstí]] v [[Petrohrad]]ě. [[Car]] [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandr I.]] zemřel a právě tento den měly novému carovi [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláši I.]] složit přísahu, což odmítly. Děkabristé měli v úmyslu zmocnit se s pomocí vojenského spiknutí vlády nad zemí, sesadit cara a přeměnit Rusko na [[konstituční monarchie|konstituční monarchii]] či dokonce [[republika|republiku]]. Vůdci povstání byli obdivovatelé [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluce]] a jejich ideologických vůdce, plukovník [[Pavel Ivanovič Pestěl|Pavel Pestěl]], dokonce otevřeně prosazoval vyvraždění celé carské rodiny včetně žen a dětí. Mnoho řadových vojáků však nemělo tušení o radikálních cílech a politických ambicích svých velitelů a domnívali se, že jde jen o podporu nároků velkovévody [[Konstantin Pavlovič|Konstantina Pavloviče]] na ruský trůn v dynastickém sporu.
26. prosince (podle juliánského kalendáře 14. prosince) (odtud jejich název – prosinec je rusky декабрь [''děkabr'']) roku [[1825]] se skupiny mladých šlechticů a důstojníků shromáždily na [[Senátní náměstí (Petrohrad)|Senátním náměstí]] v [[Petrohrad]]ě. [[Car]] [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandr I.]] zemřel a právě tento den měly novému carovi [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláši I.]] složit přísahu, což odmítly. Děkabristé měli v úmyslu zmocnit se s pomocí vojenského spiknutí vlády nad zemí, sesadit cara a přeměnit Rusko na [[konstituční monarchie|konstituční monarchii]] či dokonce [[republika|republiku]]. Vůdci povstání byli obdivovatelé [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluce]] a jejich ideologických vůdce, plukovník [[Pavel Ivanovič Pestěl|Pavel Pestěl]], dokonce otevřeně prosazoval vyvraždění celé carské rodiny včetně žen a dětí. Mnoho řadových vojáků však nemělo tušení o radikálních cílech a politických ambicích svých velitelů a domnívali se, že jde jen o podporu nároků velkovévody [[Konstantin Pavlovič|Konstantina Pavloviče]] na ruský trůn v dynastickém sporu.


Car Mikuláš I. se třikrát pokoušel s povstalci vyjednávat, ale ti jakékoli tyto pokusy odmítali a odpovídali na ně palbou, přičemž zastřelili hrdinu [[napoleonské války|napoleonských válek]] [[Michail Andrejevič Miloradovič|hraběte Miloradoviče]]. Po selhání pokusů o vyjednávání carská vláda potlačila vzpouru silou. Povstalci nebyli příliš dobře organizováni – velitel povstání kníže [[Sergej Petrovič Trubeckoj|Trubeckoj]] se nedostavil. Nenašli ani spojence v jiných městech, a proto měl tento pokus jen malou naději na úspěch. Povstání bylo proto potlačeno, z jeho vůdců bylo pět popraveno, další byli posláni do vyhnanství na [[Sibiř]] a zbaveni svých důstojnických hodností. Na řadové povstalce čekal běh podél řady asi tisíce vojáků, kteří je švihali železnými pruty.
Car Mikuláš I. se třikrát pokoušel s povstalci vyjednávat, ale ti jakékoli tyto pokusy odmítali a odpovídali na ně palbou, přičemž zastřelili hrdinu [[napoleonské války|napoleonských válek]] [[Michail Andrejevič Miloradovič|hraběte Miloradoviče]]. Po selhání pokusů o vyjednávání carská vláda potlačila vzpouru silou. Povstalci nebyli příliš dobře organizováni – velitel povstání kníže [[Sergej Petrovič Trubeckoj|Trubeckoj]] se nedostavil. Nenašli ani spojence v jiných městech, a proto měl tento pokus jen malou naději na úspěch. Povstání bylo proto potlačeno, z jeho vůdců bylo pět popraveno, další byli posláni do vyhnanství na [[Sibiř]] a zbaveni svých důstojnických hodností. Na řadové povstalce čekal obávaný "běh uličkou" podél řady asi tisíce vojáků, kteří je švihali železnými pruty.


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 26. 12. 2019, 01:03

Děkabristé na Senátním náměstí

Děkabristé byli důstojníci petrohradských pluků usilující o změnu režimu v Rusku z despotismu na konstituční formu vlády.

26. prosince (podle juliánského kalendáře 14. prosince) (odtud jejich název – prosinec je rusky декабрь [děkabr]) roku 1825 se skupiny mladých šlechticů a důstojníků shromáždily na Senátním náměstí v Petrohradě. Car Alexandr I. zemřel a právě tento den měly novému carovi Mikuláši I. složit přísahu, což odmítly. Děkabristé měli v úmyslu zmocnit se s pomocí vojenského spiknutí vlády nad zemí, sesadit cara a přeměnit Rusko na konstituční monarchii či dokonce republiku. Vůdci povstání byli obdivovatelé Francouzské revoluce a jejich ideologických vůdce, plukovník Pavel Pestěl, dokonce otevřeně prosazoval vyvraždění celé carské rodiny včetně žen a dětí. Mnoho řadových vojáků však nemělo tušení o radikálních cílech a politických ambicích svých velitelů a domnívali se, že jde jen o podporu nároků velkovévody Konstantina Pavloviče na ruský trůn v dynastickém sporu.

Car Mikuláš I. se třikrát pokoušel s povstalci vyjednávat, ale ti jakékoli tyto pokusy odmítali a odpovídali na ně palbou, přičemž zastřelili hrdinu napoleonských válek hraběte Miloradoviče. Po selhání pokusů o vyjednávání carská vláda potlačila vzpouru silou. Povstalci nebyli příliš dobře organizováni – velitel povstání kníže Trubeckoj se nedostavil. Nenašli ani spojence v jiných městech, a proto měl tento pokus jen malou naději na úspěch. Povstání bylo proto potlačeno, z jeho vůdců bylo pět popraveno, další byli posláni do vyhnanství na Sibiř a zbaveni svých důstojnických hodností. Na řadové povstalce čekal obávaný "běh uličkou" podél řady asi tisíce vojáků, kteří je švihali železnými pruty.

Odkazy

Literatura

  • ŠEDIVÝ, Jaroslav. Děkabristé - Anatomie nezdařeného převratu. Praha: Volvox Globator, 2000. ISBN 80-7207-336-2. 
  • DEDKOVÁ, Denisa. Ženy děkabristů. , 2012 [cit. 2015-10-31]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Doc. PhDr. Zdeněk Pechal, CSc.. Dostupné online.
  • Modří husaři. Z díla děkabristů, Praha, Odeon, 1967

Související články

Externí odkazy