Sangvinik: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 37.48.33.142 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je JirkaSv
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 25: Řádek 25:
== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
* {{Wikislovník|heslo=sangvinik}}
* {{Wikislovník|heslo=sangvinik}}
* [http://www.slovnik-cizich-slov.cz/sangvinik.html Význam slova sangvinik ve slovníku cizích slov]
* [http://temperament.wladik.net Eysenckův test temperamentu]
* [http://temperament.wladik.net Eysenckův test temperamentu]



Verze z 14. 12. 2019, 14:54

Sangvinik je jeden ze čtyř druhů temperamentu, stabilní extrovert. Tělní tekutina, která ho ovlivňuje, je krev (lat. sanguis). Je společenský, přístupný, činorodý, veselý, bezstarostný, živě reagující, nenucený, čilý, hovorný a optimista. Názorově a emočně je však nestálý, prožívá povrchně a krátce.[1] Bývá schopným podřízeným. Z hlediska neurovědy u sangvinika probíhá silný vzruch a silný útlum.

Čtyři temperamenty (flegmatik, cholerik, sangvinik, melancholik)

Zápory

Pouští se do mnoha věcí, které pak nemůže dotáhnout do konce. Příliš mluví, je rozvláčný a často a rád přehání. Je povrchní. Neumí se soustředit. Nevydrží v klidu. Je přehnaně soutěživý. Vždy musí vyhrát. Těžce mu docházejí souvislosti. Neumí pochopit jiný pohled na věci, kromě toho svého. Často podceňuje jiné lidi.

Klady

Sangvinik má rád společnost. Je citový a okázalý, dokáže vše přeměnit v legraci. Nachází v životě spoustu vzrušení a dokáže své zážitky zajímavě vyprávět. Je vždy vstřícný a optimistický. Již od dětství bývá zvědavý a veselý, dokáže si hrát se vším, co je při ruce, miluje přítomnost ostatních. Rád je středem pozornosti. Je pro něj přirozený fyzický kontakt s ostatními lidmi, doteky, objetí. Má vrozený smysl pro dramatičnost a může být vynikajícím hercem. Sangvinik má naivní povahu a i v dospělosti si zachovává dětskou prostotu. Je tvůrčí. Má rád veliké skupiny lidí.

Reference

  1. Říčan, Psychologie osobnosti. Str. 96nn.

Literatura

  • P. Říčan, Psychologie osobnosti. Praha: Orbis 1972

Související články

Externí odkazy