Zdeněk Jirotka: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Beletrie: nalinkování románu Saturnin na jeho wiki stránku
m →‎Externí odkazy: + {{Obálky knih}} (v článku není k dispozici obrázek) za použití AWB
Řádek 109: Řádek 109:
* {{Fdb osoba|19700}}
* {{Fdb osoba|19700}}
* {{Kinobox osoba|19700}}
* {{Kinobox osoba|19700}}
* {{Obálky knih}}
* [http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1247 Zdeněk Jirotka ve Slovníku české literatury po roce 1945]
* [http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1247 Zdeněk Jirotka ve Slovníku české literatury po roce 1945]
* [http://oldwww.svkul.cz/dat/bib/aut/00131-bibliografie.pdf Bibliografie Zdeňka Jirotky, včetně článků, rozhovorů, apod]
* [http://oldwww.svkul.cz/dat/bib/aut/00131-bibliografie.pdf Bibliografie Zdeňka Jirotky, včetně článků, rozhovorů, apod]

Verze z 12. 12. 2019, 14:48

Tento článek je o spisovateli a fejetonistovi. Další významy jsou uvedeny na stránce Zdeněk Jirotka (hokejista).
Zdeněk Jirotka
Narození7. ledna 1911
Ostrava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. dubna 2003 (ve věku 92 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatel, dramatik, novinář, publicista, scenárista, prozaik, redaktor a rozhlasový redaktor
Témataliteratura, drama, žurnalistika, publicistika a rozhlas
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Jirotka (7. ledna 1911 Ostrava – 12. dubna 2003 Praha) byl český spisovatel a fejetonista, autor humoristických románů, povídek, soudniček a rozhlasových hříček.

Život

Narodil se v Ostravě. Zde od roku 1925 studoval reálné gymnázium, avšak byl v kvintě vyloučen, načež se učil zedníkem. Nakonec v roce 1933 maturoval na Vyšší průmyslové škole stavitelské v Hradci Králové. Záhy vstoupil do armády, kde zůstal do roku 1939. Působil zde jako důstojník pěchoty, posléze jako stavební dozor u vojenských staveb. Sloužil v Košicích, Banské Bystrici, Olomouci, Vyškově a v Brně. Počátkem nacistické okupace (1940-1942) pracoval na ministerstvu veřejných prací, ale už po roce 1942 se věnoval výhradně spisovatelské činnosti, což mu umožnil mimořádný ohlas na jeho prvotinu, humoristický román Saturnin. Jeho úspěch sice již nikdy nepřekonal, ale i kniha Muž se psem, v níž pro změnu parodoval detektivní žánr, se stala velmi oblíbenou.

Od roku 1940 spolupracoval s Lidovými novinami. V letech 1945–1951 byl jejich redaktorem (po druhé světové válce byly přejmenovány na Svobodné noviny). Po roce 1951 pak byl dva roky redaktorem humoristického týdeníku Dikobraz. Mezi lety 1953 a 1962 působil v redakci Československého rozhlasu. Vedl zde nejprve redakci humoru a satiry, později redakci pro českou a slovenskou literaturu. V roce 1962 se opět vrátil do redakce Dikobrazu, stal se zde zástupcem šéfredaktora a na tomto postu setrval až do odchodu do důchodu v roce 1971.

Krom uvedených tiskovin publikoval v periodikách Čs. novinář, Svět práce a Literární noviny.[1]

V roce 1965 si zahrál malou roli ve filmu Pavla Kohouta 7 zabitých; v roce 1969 se objevil ve filmu Přehlídce velím já!.

Dílo

Kouzlo Jirotkova humoru tkví v inspiraci „suchým“ anglickým humorem. Za Jirotkův vzor jsou často označováni Jerome Klapka Jerome nebo Pelham Grenville Wodehouse.

Humoristický román Saturnin vyšel roku 1942 a vypráví příběhy svérázného sluhy Saturnina, jeho pána a dalších postav, z nichž zejména Teta Kateřina se svou oblibou přísloví zlidověla. Saturninův pán, který je zároveň vypravěčem, si jej najme, aniž tuší, kolik jeho výstředních nápadů bude muset přežít. Typ hrdiny svérázného sluhy proslavil zejména Pelham Grenville Wodehouse svou postavou sluhy Jeevese. Saturnin byl roku 1994 adaptován jako čtyřdílný televizní seriál, pod režií Jiřího Věrčáka. Seriál byl zároveň sestříhán do podoby stejnojmenného celovečerního filmu. Kniha se stala v České republice mimořádně populární, roku 2009 dokonce zvítězila v anketě České televize Kniha mého srdce - podle tohoto výsledku ji lze dokonce označit za nejoblíbenější knihu Čechů vůbec.

Roku 1944 vyšla humorná parodie na detektivní román o hloupých podvodnících a neomylném amatérském detektivovi, který odhalí zločince, a to pod názvem Muž se psem. I tento román byl zfilmován, avšak nikoli u nás, ale v Polsku, roku 1961 pod názvem Walet pikowy. Scenáristou a režisérem byl Tadeusz Chmielewski. Roku 1968 Jirotka knihu rozšířil o čtyři povídky.

Pro rozhlas Jirotka napsal řadu her (Hvězdy nad starým Vavrouchem, 1944; Rodinná tradice, 1945; Hloupý milionář, 1945; Dobrá rada pana Bartoše, 1965, aj.). Několik scénářů napsal i pro Československou televizi (Případ pro tři, 1962; Věštec, 1963). V rozhlase spolupracoval na populárním pořadu Sedmilháři, vyprávění z tohoto pořadu pak vyšlo i knižně, roku 1969 pod názvem Sedmilháři, roku 1994 pod novým názvem Velká kniha sedmilhářů.

Rodina

  • rodiče: maminka Zdeňka Jirotky se jmenovala Žofie, jeho tatínek měl v Ostravě reklamní agenturu
  • manželka: se svou ženou tvořili dokonalý pár. Když slavili 25. výročí svatby, zeptala se paní Jirotková svého muže, zda ji má ještě rád stejně, jako když se brali. A on na to odpověděl: „Jak o tom tak přemýšlím, mám tě rád ještě víc, protože tehdy bych bez tebe mohl žít a teď už si to neumím představit…“
  • děti: Hana (dnes Sýkorová) a Zdeněk
  • vnoučata: dcera Hanky Bára; děti Zdeňka Jan (inženýr) a Anna (advokátka)
  • pravnoučata: dcery Báry - Katka, Nicole a Rosalinda

Bibliografie

Beletrie

  • Saturnin (1942)
  • Muž se psem (1944)
  • Hvězdy nad starým Vavrouchem (1946)
  • Profesor biologie na žebříku (1956)
  • Pravidla se změnila (2000)

Příspěvky ve sborníku

  • Sedmilháři (1969)

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1247

Literatura

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Jirotka&oldid=17936722“