Frankfurtská škola: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 330 bajtů ,  před 9 měsíci
-chyba, styl, doplnění, drobnosti
(Pracuje se)
(-chyba, styl, doplnění, drobnosti)
[[Soubor:AdornoHorkheimerHabermasbyJeremyJShapiro2.png|thumb|[[Max Horkheimer]] (vepředuvpředu vlevo), [[Theodor Adorno]] (vepředuvpředu vpravo), a [[Jürgen Habermas]] (vzadu vpravo) v roce [[1965]] v [[Heidelberg]]u.]]
{{Pracuje se}}
'''Frankfurtská škola''' je označení skupiny sociologů a filosofů sdružených v [[Institut pro sociální výzkum|Institutu pro sociální výzkum]] (IFS, ''Institut für Sozialforschung''), který byl založenzaloženého roku 1923 ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]].<ref>{{Citace elektronického periodika
 
[[Soubor:AdornoHorkheimerHabermasbyJeremyJShapiro2.png|thumb|[[Max Horkheimer]] (vepředu vlevo), [[Theodor Adorno]] (vepředu vpravo), a [[Jürgen Habermas]] (vzadu vpravo) v roce [[1965]] [[Heidelberg]]u.]]
'''Frankfurtská škola''' je označení sociologů a filosofů sdružených v [[Institut pro sociální výzkum|Institutu pro sociální výzkum]] (IFS, Institut für Sozialforschung), který byl založen roku 1923 ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Frankfurt School - Literary and Critical Theory - Oxford Bibliographies - obo
| periodikum = www.oxfordbibliographies.com
| vydání = Fall 2017
| vydavatel = Metaphysics Research Lab, Stanford University
}}</ref>, označil za její hlavní cíl vysvobodit lidské bytosti z okolností, jež je zotročují. Max Horkheimer je současně také tvůrcem kritické teorie. Institut pro sociální výzkum (dále jen IFS) působil hlavně v [[Německo|Německu]] a za druhé světové války v americkém exilu. Po válce se její vliv Frankfurtské školy rozšířil v celé [[Západní Evropa|Západní Evropě]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Bohman
| jméno = James
| isbn2 = 80-7378-153-0
| oclc = 827087389
}}</ref> Právě Felix Weil, syn bohatého obchodníka a mecenáše, založil roku 1923 [[Ústav pro sociální výzkum]] jako součást frankfurtské[[Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt|Frankfurtské univerzity]]. Jak bylo zapsánostojí v zakládajících listinách, hlavní cíl institutu byl výzkum sociálních myšlenek a [[Marxismus|marxismu]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Wiggershaus
| jméno = Renate
| url = http://dx.doi.org/10.5771/0023-4834-1976-2-175
| datum přístupu = 2019-12-02
}}</ref> Jednalo se o vůbec první marxisticky orientovaný vědecký ústav v Německu, neboť [[Levice (rozcestník)|levice]] byla v té době na univerzitách potírána. Institut vznikl převážně díky výrazné finanční pomoci Felixe Weila univerzitě, které se po válce nedostávalo financí.
 
Vedení ústavu přenechalsvěřil Weil [[Carl Grünberg|CarloviCarlu Grünbergovi]]. Za jeho vedení byl výzkum orientován na marxistické teorie a dělnické hnutí. V této době působili na IFS Friedrich Pollock (jako asistent Grünberga), [[Max Horkheimer]],<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = Škola frankfurtská – Sociologická encyklopedie
| periodikum = encyklopedie.soc.cas.cz
}}</ref> [[Leo Löwenthal]], [[Karl A. Wittvogel]] a [[Henryk Grossmann]] — členové pozdějšího [[Horkheimerovský kruh|horkheimerovského kruhu]].
 
Roku 1930, dva roky po infarktuGrünbergově Grünbergainfarktu, se ředitelem institutu stal Max Horkheimer.  Pod jeho vedením byl roku 1932 založen renomovaný teoretický časopis ''Zeitschrift für Sozialforschung''. Vycházel až do roku 1941 a byly zde publikovány odborné studie a analýzy oborů filozofie, sociologie, psychologie, ekonomie, dějin umění, ale také prezentovány vlastní výzkumy IFS. Na stránkách tohoto časopisu vznikla také kritická teorie. Od roku 1930 byl členem ústavu [[Erich Fromm]], jeden z autorů freudomarxismu.
 
VPo nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 emigrujíemigrovali členové institutu do Paříže[[Paříž]]e a poté do USA,. kde jejichJejich institut existovalpůsobil v rámci [[Kolumbijská univerzita|Kolumbijské univerzity]] až do roku 1949, kdy se stěhujepřestěhoval zpět do Frankfurtu. Roku 1934 vyslyšel Horkheimer žádost [[Theodor W. Adorno|Theodora W. Adorna]] o navázání společné spolupráce, neboť ho, i přes jeho nevyhovující charakter, považoval za geniálního teoretika. Jejich spolupráce se dále prohlubovala, zatímcokdežto spolupráce s Erichem Frommem přestávala být pro Horkheimera tak důležitá. Roku 1939 dokonceFromm odstoupil z doživotní smlouvy a jeho spolupráce s Horkheimerem tak skončila.<ref name=":0" />
 
Během druhé světové války Horkheimer IFS v takové podobě, jaké existoval od roku 1923, rozpustil a spolek se tak fyzicky rozpadl. Horkheimer, AdornAdorno a Pollock se přesídlili do [[Kalifornie|Kalifornie.]] Ve čtyřicátých letech se spolekzabývali zabývalAdornovými filozofickýma fragmentemHorkheimerovými filozofickými fragmenty, později vydanými ve sborníku ''Dialektik der Aufklärung'', kde autoři kritizovali průnik mýtu do osvícenského rozumu, a analýzou amerického [[Antisemitismus|antisemitismu]]. Po válce se navrací zpětvrátili do Německa, IFS jebyl obnoven a Horkheimer se stávástal roku 1951 rektorem frankfurtskéFrankfurtské univerzity.<ref name=":0" />  V 50. letech sebyl stalIFS IFSv pohledemočích USA pilířem demokratizace a převýchovy německé společnosti. USA zároveň poskytovala IFS finance, takže se mohl rozrůst ještě o jednudalší budovu a Horkheimer se stal německým prominentem. Adorno zase navázal vztahy s předními světovými intelektuály a umělci.<ref name=":0" />
 
Na začátku 60. let převzal po Horkheimerovi vedení Habermas, přítel a spojenec Adorna, a Horkheimer se začal stahovat z akademického a veřejného života. IFS byl stále veřejně uznáván, převážně díky tomu, že stále těžil z bohaté a systematické práceHorkheimerovy Horkheimerapráce. IFS také navázal úzkou spolupráci s [[Herbert Marcuse|Herbertem Marcuse]], významným představitelem levice. Také se v této době zvyšoval zájem o neomarxistickou literaturu.<ref name=":0" />
 
Po roce 1967 reprezentoval kritickou teorii nejúspěšněji Marcuse, avšak i on narážel na problém, který v této době postihoval všechny levicové teoretiky. Tento problém spočíval v přenesení teorie do praxe, kteroujak ji světu ukázalipředvedli levicoví radikálové jako například[[Josef Stalin]], [[Mao Ce-tung|Mao Ce Tung]], [[Fidel Castro|Castro]] nebo [[Ho Či Min]]. Od této doby se pokusy o revoluci přestaly o kritickou teorii opírat, naprosto pozbyla svého postavení.
 
Poté začala být kritická teorie a její tvůrci difamováni a často napadáváninapadáni. Horkheimer v květnu 1967 pochválil „imperialistické“ USA a podpořil [[válka ve Vietnamu|válku ve Vietnamu]]. ProtestnímProtestní hnutímhnutí bylho obratem označenoznačilo za fašistu a imperialistu. Adorno v červnu 1967 odmítl změnit téma své klasicistní přednášky a debatovat se studenty o nové společenské situaci. Také odmítl napsat dobrozdání pro (neoprávněně) zatčeného Fritze Teufla. Získal si tím nálepku „intelektuální impotence“. Po roce 1968 zavrhlo protestní hnutí i Habermase a Marcuseho. Ani pro další protestní skupiny již nebyl IFS dostatečně radikální.<ref name=":0" />
 
Po úmrtí Adorna (1969) a HorkheimaHorkheimera (1973) se Frankfurtská škola definitivně rozpadla. Na její teoretické dědictví pak navazovali jiní myslitelé, například [[Jürgen Habermas]].<ref name=":1" />
 
== Oblast zkoumání ==
V centru pozornosti frankfurtské školy stálo zprvu učení [[Karl Marx|Karla Marxe]] a [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]], ústící později v tzv. '''''[[kritická teorie|kritickou teorii]]''''' (''Kritische Theorie''), často označovanou jako nedogmatický, neortodoxní [[neomarxismus]]. Velkou roli sehrála kritická teorie koncem 60. let 20. století v rámci radikálních studentských hnutí, především pak v [[Německo|Německu]]. V roce 1967 bylzastřelila policie na demonstraci policií zastřelen student. Tato událoststudenta, bylacož iniciátoremvyvolalo protestníhoprotestní levicovéholevicové hnutí, v jehož rámci kolovaly texty kritické teorie.<ref name=":0" />
 
Směr frankfurtské školy a její kritické teorie společnosti je charakteristický snahou o spojení neortodoxního marxismu s [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovou]] filosofií za využití poznatků např. [[psychoanalýza|psychoanalýzy]], [[sociologie]], [[Existencialismus|existenciální filosofie]]. Jejich analýza [[kapitalismus|kapitalistické]] společnosti byla zásadní kritikou společenských poměrů v podmínkách [[industrializace]], [[monopolizace]] a rostoucího významu [[technologie]], ovlivňujících i kulturní vývoj. Zabývali se studiem masové kultury a tzv. kulturního průmyslu (masové produkci zboží určeného ke "konzumaci" ve volném čase), tedy i médii, která se stávají odbytištěm tohoto odvětví. Velkou roli hrála analýza nejen [[fašismus|fašismu]], ale [[Totalitarismus|totalitních]] režimů vůbec (včetně společností [[Sovětský svaz|sovětského]] typu).
Za hlavní reprezentanty první generace kritické teorie Frankfurtské školy se považují Theodor W. Adorno, Herbert Marcuse, Erich Fromm a Max Horkheimer.
 
'''[[Theodor W. Adorno]]''' (1903-1969) pocházel z rodiny, která měla ve společnosti vysoké postavení. Disponoval vysokým intelektem, prototakže už v 17 letech nastoupil na univerzitu. Zabýval se filozofií, psychologií, sociologií a estetikou. Jeho názory skrze knihy ovlivnili významní lidé jako Marx a Freud. Adorna velice zajímala teorie a komponování hudby – proto se také vydal do Vídně, kde se snažil prosadit – avšak neúspěšně. V roce 1938 v důsledku nástupu nacismus emigroval do USA.<ref name=":0" />
 
'''[[Herbert Marcuse]]''' (1898-1979) pocházel stejně jako Adorno z bohaté židovské rodiny. Byl členem sociální demokracie, ze které ovšem později kvůlipod vlivudojmem revolučních let 1918-1919 vystoupil.<ref name=":0" />
 
'''[[Erich Fromm]]''' (1900-1980) pocházel z ortodoxního rabínského prostředí. Studoval filozofii, sociologii a psychologii. Pohyboval se v náboženském prostředí, od kterého ovšem postupně přešel k ateistickému humanismu a marxismu. Působil jako vedoucí analytik v Ústavu pro sociální výzkum a stál u zrodu Psychoanalytického institutu ve Frankfurtu. Po odchodu z Ústavu pracoval ve Spojených státech americkýamerických jako psychoanalytik.<ref name=":0" />
 
'''[[Max Horkheimer]]''' (1895-1973) pocházel z velkoprůmyslové rodiny. Se svým „nadřazeným“ postavením se složitě vyrovnával. V Mnichově studoval filozofii a sociologii., Veve Frankfurtu se poznal s Theodorem Adornem. Va v roce 1930 se dostal do čela vedení Ústavu pro sociální výzkum.<ref name=":0" />
----[[Frankfurtská škola#%20ftnref1|[1]]] ADORNO, Theodor W. ''Minima Moralia: reflexe z porušeného života / Theodor W. Adorno ; z německého originálu Minima Moralia''. 2009. <nowiki>ISBN 9788020017598</nowiki>.
 
== Zdroje ==

Navigační menu