Sezimovo Ústí: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: parametr přejmenován dle ÚJČ; kosmetické úpravy
CHÚ, web
Řádek 46: Řádek 46:


Od počátku 30. let zde měl u Lužnice své letní sídlo [[Edvard Beneš]], [[Československo|československý]] ministr zahraničí a od roku 1938 prezident. Po [[Únor 1948|únorovém převratu]] roku 1948 se sem již natrvalo uchýlil, čímž se ze Sezimova Ústí stalo na několik měsíců de facto sídelní město prezidenta.
Od počátku 30. let zde měl u Lužnice své letní sídlo [[Edvard Beneš]], [[Československo|československý]] ministr zahraničí a od roku 1938 prezident. Po [[Únor 1948|únorovém převratu]] roku 1948 se sem již natrvalo uchýlil, čímž se ze Sezimova Ústí stalo na několik měsíců de facto sídelní město prezidenta.

== Přírodní poměry ==
Na severovýchodním okraji města se na pravém břehu Kozského potoka nachází přírodní památka [[Luna (přírodní památka)|Luna]].


== Obyvatelstvo ==
== Obyvatelstvo ==
Řádek 97: Řádek 100:
* {{Commonscat}}
* {{Commonscat}}
* {{Wikislovník|heslo=Sezimovo Ústí}}
* {{Wikislovník|heslo=Sezimovo Ústí}}
* {{Oficiální web}}
* {{ÚIR}}
* {{ÚIR}}



Verze z 2. 12. 2019, 21:10

Sezimovo Ústí
Sezimovo Ústí, celkový pohled
Sezimovo Ústí, celkový pohled
Znak města Sezimovo ÚstíVlajka města Sezimovo Ústí
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecSezimovo Ústí
Obec s rozšířenou působnostíTábor
(správní obvod)
OkresTábor
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel7 166 (2023)[1]
Rozloha8,44 km²[2]
Katastrální územíSezimovo Ústí
Nadmořská výška399 m n. m.
Počet domů1 389 (2021)[3]
Počet k. ú.1
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Sezimovo Ústí
Dr. Beneše 21
391 01 Sezimovo Ústí
info@sezimovo-usti.cz
StarostaMgr. Ing. Martin Doležal
Oficiální web: www.sezimovo-usti.cz
Sezimovo Ústí
Sezimovo Ústí
Další údaje
Kód obce553069
Kód části obce405175
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sezimovo Ústí (německy Alttabor) je město v okrese Tábor v Jihočeském kraji, 4 km jižně od Tábora, na soutoku Kozského potoka a Lužnice. Žije zde přibližně 7 200[1] obyvatel. Je součástí konurbace s Táborem a Planou nad Lužnicí. Skládá se ze dvou urbanisticky oddělených částí, starší na severozápadě, a novější na jihovýchodě. Na severu na něj bezprostředně navazuje sídliště Nad Lužnicí, patřící už k městu Tábor.

Historie

Středověké město

Nejstarší písemný údaj o Sezimově Ústí je souhlas generální kapituly dominikánského řádu se zasvěcením kostela konventu zakladateli řehole sv. Dominikovi z roku 1250. A protože se žebravé řády usazovaly jen ve slibně se rozvíjejících městech, muselo být město Ústí založeno před polovinou 13. století, patrně pány z Hradce. Další zmínka o městě Auzt, tedy prostém Ústí, je v závěti Voka I. z Rožmberka z roku 1262, ve které pamatuje na vrácení dluhu ústeckým dominikánům. Nová řeholní komunita tedy zřejmě byla dobře zabezpečena, neboť navzdory svému závazku chudoby si mohla dovolit poskytnout půjčku. Město bylo rozšířeno v roce 1277, kdy bylo vypáleno nedaleké Hradiště (pozdější Tábor), jehož obyvatele Ústí přijalo. Teprve v listině Karla IV. z roku 1345 ve věci nalezišť stříbra se poprvé objevuje upřesňující dodatek („Ústí nad řekou Lužnicí“), a konečně o čtyři desítky let později rodáci označovali již své město jako „Sezimovo Ústí“ v souvislosti se Sezimou, pátým, nevlastním synem Vítka z Prčice, z mocného šlechtického rodu Vítkovců.

V dubnu až červenci 1414 ve městě krátce bydlel Jan Hus, který sem přišel na pozvání Anny z Mochova, vdovy po Janovi z Ústí. Získal zde mnoho stoupenců, ti však byli v roce 1419 z města vyhnáni. Uchýlili se do okolních lesů a vsí, až 21. února 1420 na město zaútočili, dobyli je a obsadili. 30. března 1420 se ovšem rozhodli staré město raději vypálit a odejít do nově založené husitské obce jménem Tábor.[4] Rozvaliny města se od 17. století zvaly Starý Tábor, začátkem 19. století je doložen jen mlýn se dvorem.

Obnovené město

Pohled na novou část přes železniční zastávku

Nové město bylo navrženo v roce 1827, pravidelně vyměřené v empírovém duchu. V roce 1920 se pak město vrátilo k historickému názvu Sezimovo Ústí.

Na jihovýchod od Sezimova Ústí (Paďousy) vznikla od roku 1939 zásluhou podnikatelských aktivit Jana Antonína Bati průmyslová čtvrť (Baťov nebo nově také Kovák). Tento podnikatel si v blízkosti města v důsledku začátku druhé světové války vybral pozemky patřící městu Tábor a založil školu práce (dnes Vyšší odborná škola, Střední škola, Centrum odborné přípravy) vychovávající nové pracovníky pro budovaný závod. Podle dvou poštovních obvodů se stará a nová (průmyslová) část nazývají také Sezimovo Ústí 1 a Sezimovo Ústí 2, kdy Baťova část je obsažena právě v té s číslovkou 2.

Od počátku 30. let zde měl u Lužnice své letní sídlo Edvard Beneš, československý ministr zahraničí a od roku 1938 prezident. Po únorovém převratu roku 1948 se sem již natrvalo uchýlil, čímž se ze Sezimova Ústí stalo na několik měsíců de facto sídelní město prezidenta.

Přírodní poměry

Na severovýchodním okraji města se na pravém břehu Kozského potoka nachází přírodní památka Luna.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů[5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 946 1035 1041 1170 1214 1192 1077 3990 5849 8022 8885 7520 7495 7254
Počet domů 119 123 130 134 172 180 200 472 546 700 1093 983 999 1296

Pamětihodnosti

Benešova vila
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v okrese Tábor#Sezimovo Ústí.

Osobnosti

Partnerská města

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. KRAJÍC, R. Jan Hus na jihu Čech v letech 1413-1414. In: VYBÍRAL, Z. Jan Hus 1415-2015. Tábor: Husitské muzeum v Táboře, 2015. S. 23-31.
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2015-07-08]. S. 266, 267, záznam 76. Dostupné online. 

Externí odkazy