Cholera: Porovnání verzí
Rekl jsem pravdu značka: editace z Vizuálního editoru |
Verze 17839888 uživatele 93.99.225.2 (diskuse) zrušena pravděpodobně vandalismus, z teto ip adresy častý značka: vrácení zpět |
||
Řádek 16: | Řádek 16: | ||
První prokazatelné epidemie cholery jsou známy z [[Indie]] (6. století př. n. l.). V historii se rozlišují tyto [[pandemie]] cholery: |
První prokazatelné epidemie cholery jsou známy z [[Indie]] (6. století př. n. l.). V historii se rozlišují tyto [[pandemie]] cholery: |
||
# |
# 1816–1826: v [[Asie|Asii]]. |
||
# 1829–1851: v [[Evropa|Evropě]] a [[Severní Amerika|severní Americe]]. |
# 1829–1851: v [[Evropa|Evropě]] a [[Severní Amerika|severní Americe]]. |
||
# |
# 1852–1860: [[Ruské impérium|Rusko]]. |
||
# 1863–1875: v Evropě. |
# 1863–1875: v Evropě. |
||
# 1881–1896: v Evropě. |
# 1881–1896: v Evropě. |
||
# 1899–1923: v Rusku a [[Osmanská říše|Osmanské říši]]. |
# 1899–1923: v Rusku a [[Osmanská říše|Osmanské říši]]. |
||
# od 1961 (El Tor): mírná a převážně asymptomatická. |
# od 1961 (El Tor): mírná a převážně asymptomatická. |
||
# od |
# od 1991 (O139 Bengal): spíše jen epidemie. |
||
# od 2010: na [[Haiti]]. |
# od 2010: na [[Haiti]]. |
||
# od |
# od 2015 v Iráku |
||
#v Iráku |
|||
Bakterii Vibrio cholerae jako první izoloval italský anatom [[Filippo Pacini]] roku [[1854]]. |
Bakterii Vibrio cholerae jako první izoloval italský anatom [[Filippo Pacini]] roku [[1854]]. |
Verze z 24. 11. 2019, 21:11
Cholera je nebezpečné průjmové onemocnění, jehož původcem je gramnegativní bakterie Vibrio cholerae, nejčastěji kmeny Clasica I a El Tor. Podle nejčastějšího výskytu se nemoc také nazývá asijská cholera (cholera asiatica).[1]
Přenos choroby, prevence
Nemoc se přenáší alimentární cestou, nejčastěji pitnou vodou znečištěnou fekáliemi (v níž je Vibrio cholerae schopno přežívat až tři týdny) nebo potravinami (dny až 6 týdnů, doba přežití roste s klesající teplotou). Účinnou prevenci představuje mytí rukou, převařování vody či její dezinfekce, dodržování základních hygienických pravidel při zacházení s potravinami. Další možností je očkování, které však není spolehlivé a účinkuje jen na půl roku. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, popřípadě člověk-přenašeč.
Průběh a příznaky choroby
Když jsou pozřeny bakterie cholery, většina z nich nepřežije setkání s kyselým prostředím žaludku. Přeživší bakterie projdou až do tenkého střeva, zde se začnou množit a produkovat toxin zvaný choleratoxin. Ten působí na epitelové buňky Lieberkühnových krypt, které secernují do lumen střeva Cl-. Chloridový aniont je doprovázen sodným kationtem. Choleratoxin v zasažených buňkách blokuje GTPasu Gs-proteinů, čímž permanentně aktivuje adenylátcyklasu. Podjednotka cholera toxinu aktivuje ADP ribosylační faktor, který podmiňuje aktivitu Gα podjednotky heterotrimerního G proteinu. Koncentrace cAMP se prudce zvýší. Kanály secernující Cl- tedy zůstávají otevřené. Do lumen střeva jimi prochází ohromné množství chloridových aniontů doprovázených sodíkem a vodou. Ztráty vody mohou být až 26 litrů za den. Dochází také ke ztrátám HCO3- a K+.
Inkubační doba je několik hodin až dní. Příznaky jsou (u těžké varianty choroby) křečovité bolesti břicha a vodnatý průjem, zvracení. V důsledku ztráty vody a iontů dojde ke snížení krevního objemu a acidóze, bez léčby může dojít až k úplnému vyčerpání draslíkových iontů, zhroucení homeostázy a ke smrti. Nemoc se prokazuje přítomností vibrií ve stolici, nebo krevními testy na přítomnost protilátek.
Léčba a prognóza
Léčba spočívá v nahrazování ztracené vody a minerálů (u lehčích případů dostatečným pitím - nejlepší je solnoglukózní roztok vyvinutý pro tento účel, u těžkých případů s velkými ztrátami tekutin je nutné intravenózní doplnění), u těžších případů se nasazují antibiotika. Plně rozvinutá neléčená cholera je smrtelná asi v 50 % případů, ve vyspělých zemích při včasné diagnóze a dostupnosti lékařské péče umírá něco kolem 0,75 % pacientů. Úmrtnost při epidemiích v chudých zemích se v posledních 20 letech pohybuje mezi 3-15 %.
Historie
První prokazatelné epidemie cholery jsou známy z Indie (6. století př. n. l.). V historii se rozlišují tyto pandemie cholery:
- 1816–1826: v Asii.
- 1829–1851: v Evropě a severní Americe.
- 1852–1860: Rusko.
- 1863–1875: v Evropě.
- 1881–1896: v Evropě.
- 1899–1923: v Rusku a Osmanské říši.
- od 1961 (El Tor): mírná a převážně asymptomatická.
- od 1991 (O139 Bengal): spíše jen epidemie.
- od 2010: na Haiti.
- od 2015 v Iráku
Bakterii Vibrio cholerae jako první izoloval italský anatom Filippo Pacini roku 1854.
Reference
- ↑ Maxdorf. Velký lékařský slovník [online]. Redakce Zdeňka Juránková. Maxdorf [cit. 2012-08-19]. Dostupné online.
Literatura
- S. Silbernagl et al.: Atlas fyziologie člověka. Grada Publishing, Praha 2004, 3. české vydání
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu cholera na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo cholera ve Wikislovníku
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.