Karel Kryl: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Překlep
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
m Editace uživatele 93.99.138.85 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je MrJaroslavik
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 1: Řádek 1:
{{Různé významy}}
{{Různé významy}}
{{Infobox - hudební umělec
{{Infobox - hudební umělec
| jméno = Krlos Kapely Zralosti a to je ale třeba
| jméno = Karel Kryl
| obrázek = Karel Kryl memorial plaque.jpg
| obrázek = Karel Kryl memorial plaque.jpg
| popisek = pamětní deska Karla Kryla v Olomouci
| popisek = pamětní deska Karla Kryla v Olomouci

Verze z 14. 11. 2019, 11:37

Další významy jsou uvedeny na stránce Karel Kryl (rozcestník).
Karel Kryl
pamětní deska Karla Kryla v Olomouci
pamětní deska Karla Kryla v Olomouci
Základní informace
Přezdívkabásník s kytarou
Narození12. dubna 1944
Kroměříž
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí3. března 1994 (ve věku 49 let)
Mnichov
NěmeckoNěmecko Německo
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníBřevnovský hřbitov (50°5′8″ s. š., 14°21′3″ v. d.)
Žánryfolk
Povolánípísničkář, básník a grafik
Aktivní roky20. století
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm I. třídy, in memoriam (2014)
Medaile Za zásluhy mzz II. stupeň, in memoriam (1995)
RodičeKarel Kryl
PříbuzníJan Kryl (sourozenec)
PodpisPodpis
Významný nástroj
kytara
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Kryl (12. dubna 1944 Kroměříž – 3. března 1994 Mnichov[1], někdy také mylně uváděn Pasov[2]) byl československý písničkář a básník, hlavní představitel československého protikomunistického protestsongu v letech 1963–1989. Po roce 1989 dále v rozhovorech pro média a ve své tvorbě komentoval dění ve společnosti. Psal si vlastní hudbu i texty, v jeho repertoáru byly jak satirické nebo vážné písně reflektující společnost, tak poetické a melancholické balady. Někdy se mu přezdívá „básník s kytarou“.[3]

Stručný životopis

Dětství a počátky kariéry

Karel Kryl se narodil v rodině knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu, založenou roku 1909 v Novém Jičíně jeho dědečkem a Ferdinandem Scottim. Tiskárna Kryl & Scotti (od roku 1936 tiskárna Karel Kryl) vydala za téměř 30 let své existence velké množství především bibliofilských tisků.[4] V roce 1936 vyplatil Karel Kryl nejst. Ferdinanda Scottiho a provoz tiskárny převzal sám. Po záboru Sudet v roce 1938 našla rodina útočiště v Kroměříži, kde jeho děd Karel Kryl nejst. tiskárnu obnovil. Jeho matka Marie, rozená Šebestová, pocházela z Frýdku. Kromě Karla měli další dvě děti, dceru Marii (* 1943) a syna Jana (* 1947). Tiskárna byla v roce 1950 komunisty zlikvidována (tiskařské stroje byly před zraky Karla, jeho sourozenců a rodičů rozbity a odvezeny do šrotu) a rodina přestěhována do suterénu neudržovaného domku v Pavlovského ulici (později kapitána Jaroše). Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi (absolvoval Keramickou školu v Bechyni v letech 1958–1962), posléze se ale rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho první vydanou písní je Nevidomá dívka, kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová.[5]

Srpen 1968 a exil

Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi armád pěti socialistických států v čele se Sovětským svazem, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 21. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály od roku 1966 v rozhlase (Anděl, Pieta, Salome, Tak vás tu máme (Bratři), Bílá Hora s varhanami a další). V pořadu Čtrnáct na houpačce moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého a jeho ženy Miroslavy bylo nasazeno několik Krylových písní, uspěla ale až píseň Bratříčku, zavírej vrátka,[6] (napoprvé byla druhá a další kolo dokonce vyhrála) která se držela v hitparádě několik kol. Později byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný.[7]

Karel Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a v Německu zůstal dalších dvacet let. Počátky života v exilu pro Karla nebyly lehké. Cítil se osamocený, ztracený v cizí kultuře s cizím jazykem. Naštěstí pro něj se setkal s lidmi, kteří mu poskytli pomoc. V dopise svým rodičům potom napsal: „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat.“[8] Ostatní desky (až do roku 1989) vycházely v exilu, v normalizačním Československu se jeho nahrávky pomocí magnetofonů často kopírovaly[9] a mnohé jeho písničky se dostaly do všeobecného povědomí.[10]

V roce 1973 se oženil se svou první manželkou Evou Sedlářovou, dcerou MVDr. Dušana Sedláře a PhDr. Vlasty Sedlářové. D. Sedlář byl v letech 1959–1968 ředitelem Zoologické zahrady v Ústí nad Labem, V. Sedlářová byla ve stejné ZOO zaměstnána jako inspektorka chovu. V roce 1968 celá rodina odešla do emigrace.[11] Manželství Karla Kryla a Evy Sedlářové po dvou letech skončilo rozvodem. Kryl k tomu v knize Půlkacíř říká: „To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout. Proto to pro mě bylo tak bolestné, když to nevyšlo. Na duši mi zůstala jizva, jež se nezacelí. Moje žena Eva si našla jiný vztah, rozvedli jsme se.“

Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec. Podílel se na sportovních a hudebních pořadech. Psal básně, písně a knihy.

Nepožádal o německé občanství, protože by přišel o československé a toho se nevzdal po celý exil.[12]

Návrat do vlasti

Pamětní deska Karla Kryla v Janáčkových sadech v Novém Jičíně

Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky (zemřela 24. listopadu).[13] Jelikož na rozdíl od mnoha dalších exulantů a emigrantů měl Kryl stále československé státní občanství,[14] nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života.

Zklamání z polistopadového vývoje

Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 uveřejňuje kritickou píseň Sametové jaro (album Tekuté písky). Písní Od Čadce k Dunaju (1991, album Monology), jako jeden z mála, otevřeně protestuje proti možnému rozpadu Československa. Později v kritice polistopadového vývoje pokračuje například v básni Timur a jeho parta (červen 1990), písni Kádrují mě (z let 1988 a 1990), albu Monology (1992), písni Demokracie (květen 1993) a dalších dílech.

V roce 1993 Karel Kryl poskytl Miloši Čermákovi velmi rozsáhlý – knižně vydaný – rozhovor Půlkacíř (slovo půlkacíř již dříve Kryl použil v básni Jde jaro do léta). Podle svého vyjádření v Půlkacíři byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat.[15] Toto však již v době vydání knihy nebylo aktuální, Karel Kryl se k situaci v Česku a na Slovensku vyjadřoval i nadále.[16]

Karel Kryl zemřel náhle a zcela nečekaně na srdeční příhodu[17][18] dne 3. března 1994 v Mnichově[1] ve věku nedožitých 50 let; dva dny předtím byl ještě v Praze. Dokument České televize Příběhy slavných: Občan Karel Kryl uvedl omylem za místo úmrtí Pasov.[2] Zádušní mši celebroval jeho přítel arciopat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Anastáz Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze.[19] Mnoho lidí se nedostalo dovnitř, přesto se před klášterem sešlo přibližně čtyři tisíce osob. Účast politické reprezentace byla minimální.[20] Ivan Martin Jirous se k tomu vyjádřil slovy: „Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jacksona!“[21] Jediný vyslaný reprezentant Hradu Ivan Medek při projevu prohlásil: „...Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho pro to nemají rádi,“ načež se z publika ozvalo několik výkřiků: „Lžete!“[22][23][24]

Karel Kryl je pochován na Břevnovském hřbitově sv. Vojtěcha.

V roce 2019 se v archivech norské televize objevil záznam recitálu Karla Kryla z roku 1969. Česká televize vyjádřila zájem o odvysílání pořadu.[25]

Ocenění

Hrob Karla Kryla na břevnovském hřbitově u sv. Markéty v Praze


Umělecká tvorba

Pamětní deska v Praze na Letné

Karel Kryl je jedním z nejuznávanějších zástupců protikomunistického protestsongu i angažované písně po roce 1989. Měl velký rozsah tvorby a schopnost tvořit radikálně odlišné skladby, počínaje zpívanými veršovanými pamflety (Tak hle jak se perou, Bakterie, Král a klaun, Dívka havířka) a konče zpívanými básněmi (Lilie, Rakovina, Plaváček, Divný kníže, Blátivá stráň, Dvacet, Smečka, Ignác, Habet, Atlantis, Monology), které pracují s hlubokými alegoriemi a složitými jazykovými a významovými konstrukcemi. Významnou roli hraje i jeho tvorba inspirovaná biblickými texty (Žalm 71, Žalm 120, Zapření Petrovo, Jidáš, Děkuji), která se ovšem obrací i do moderní doby. Mimo zpívanou poezii vydal také několik sbírek poezie i delších básnických skladeb knižně, většinou je doprovodil vlastními grafickými díly. Jeho texty i nezpívaná poezie vynikají hlubokou obrazností a metaforikou a velkou formální dokonalostí. Krylova tvorba vychází rovněž z jeho znalostí politiky, umění, historie a dalších oblastí.

Příležitostně se zabýval výtvarnou tvorbou. V mládí to byly především práce z keramiky a šamotu, dalšími technikami pak linoryty, grafiky, kresby (např. kreslené vtipy, karikatury), oleje a koláže. Množstvím kreseb doprovázel svou korespondenci i věnovaní svým příznivcům.[27]

Bibliografie

  • Hraje a zpívá Karel Kryl, 1969 (Panton: Praha) zpěvník
  • Kníška Karla Kryla, 1972 (Index: Kolín nad Rýnem) písňové texty a výběr z poezie 1960-1971
  • Sedm básniček na zrcadlo, 1974 (Vlastní náklad: Mnichov) milostná poezie
  • Pochyby, 1977 (Vlastní náklad: Mnichov) písňový text
  • (Z pod stolu)Sebrané spisy, 1978 (68 Publishers: Toronto) písňové texty a výběr z poezie
  • 17 kryptogramů na dívčí jména, 1978 (Poezie mimo domov: Mnichov) milostná poezie
  • Slovíčka, 1980 (68 Publishers: Toronto) poetický scénář
  • Amoresky, 1982 (Vlastní náklad: Mnichov) milostná poezie
  • Z mého plíživota, 1986 (68 Publishers: Toronto) písňové texty a výběr z poezie
  • Zbraně pro Erató, 1987 (Vlastní náklad: Mnichov) báseň
  • Lot, 1990 (Spolek českých bibliofilů: Praha) báseň
  • Sněhurka v hadřících, 1993 (Vlastní náklad: Praha) báseň
  • Půlkacíř, 1993 (Academia: Praha) rozhovor
  • Nebýt stádem Hamletů, 1994 (kolektiv) esej
  • Krylogie, 1994 (Academia: Praha) seriál o písničkách
  • Znamení doby, 1996 (Mladá fronta: Praha) výběr z písňových textů
  • Básně, 1997 (Torst: Praha) souhrnné vydání básnických sbírek
  • Texty písní, 1997 (Torst: Praha) souhrnné vydání písňových textů
  • Karel Kryl s námi, 1999 (Opus Bonum & Klub Karla Kryla: Praha) vzpomínkový sborník
  • Krylogie/Půlkacíř, 2000 (Torst: Praha)
  • Je jaro desáté, 2004 (Opus Bonum & Klub Karla Kryla: Praha) vzpomínkový sborník
  • Ostrov pokladů, 2005 (Levné knihy: Praha) výběr z tvorby
  • Karel Kryl – Rozhovory, 2006 (Torst: Praha) výběr z rozhovorů
  • Pochyby, 2006 (Dokořán: Praha) výběr z tvorby
  • Země lhostejnost, 2012 (Torst: Praha) nerýmované politické komentáře
  • Rýmované komentáře, 2013 (Torst: Praha) rýmované politické komentáře
  • Prózy, 2017 (Torst: Praha) povídky, pohádky, fejetony a nedokončený román Člověk
Socha Karla Kryla v Ostravě

Diskografie

V roce 2014 vyšlo také tributní album CD + DVD Karel Kryl 70.

Filmografie

  • SKOPAN. III. setkání u Charlieho. Paříž: Club Culturel Prod., 1985. Záznam z vystoupení exilových písničkářů: K. Kryl, S. Karásek, Ch. Soukup ad.. 
  • SKALICKÝ, Miroslav. Karel Kryl - Nachtasyl 31. 10. 1987. Vídeň: Skalák, 1988. Záznam Krylova exilového koncertu ve Vídni.. 
  • SPEVÁK, František. Karel Kryl - Filmový portrét. Praha: Bonton, 1991. Dokumentární záznamy ze Svobodné Evropy, Bechyně, Nového Jičína, Ústí n. L atd.. 
  • RAPOŠ, Dušan. Karel Kryl - Kdo jsem?. Bratislava: Intersonic, 1993. Natočeno na Čachtickém hradě na Slovensku nedaleko hranic s Českou republikou.. 
  • KLIMT, Vojtěch. Krylogie 19. 4. a 24. 5. 1993. Praha: Klub Karla Kryla, 1994. Vystoupení Karla Kryla v pražské Redutě. Kamera: Vojtěch Klimt, Kateřina Herzlová.. 
  • KLIMT, Vojtěch. Krylogie – Reduta (9. 6. 1993 a 24. 5. 1993). Praha: Klub Karla Kryla, 1996. Vystoupení Karla Kryla v pražské Redutě. Kamera: Vojtěch Klimt, Kateřina Herzlová.. 
  • ZÁBRANSKÝ, Miloš. Občan Karel Kryl. Praha: Česká televize, 1999. Dokument o Karlu Krylovi. 
  • KRAUZE, Krystyna. Bratříček Karel. Praha: ArtCam, 2016. Polsko-český dokument o Karlu Krylovi, česká premiéra 17. 11. 2016. 

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b KLIMT, Vojtěch. Akorát že mi zabili tátu. třetí. vyd. [s.l.]: Galén, 2010. ISBN 9788072626496. S. 281. 
  2. ↑ a b Příběhy slavných: Občan Karel Kryl, Česká televize, informace v čase 46:20 min (V. Klimt: Martin Štumpf se ve filmu spletl a od té doby je to přejímáno jako fakt. Tzn. informace z filmu je chybná, stejně jako byla první informace ČTK, která vznikla nedorozuměním.)
  3. ↑ http://www.newstin.cz/tag/cz/75114575
  4. ↑ http://infoportaly.cz/novojicinsko/novy-jicin/2039-pred-100-lety-vznikla-tiskarna-kryl-scotti
  5. ↑ KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 86. ISBN 978-80-7262-649-6
  6. ↑ KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 88. ISBN 978-80-7262-649-6
  7. ↑ PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. - Soft, 2003. 
  8. ↑ KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 117. ISBN 978-80-7262-649-6
  9. ↑ KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 185, 197. ISBN 978-80-7262-649-6
  10. ↑ Archivovaná kopie. www.kryl.kat.cz [online]. [cit. 2012-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-28. 
  11. ↑ ZOO od 1946 po současnost [online]. Worldwide ZOO database, 2008 [cit. 2013-12-21]. Dostupné online. 
  12. ↑ KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 219, 258. ISBN 978-80-7262-649-6
  13. ↑ KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 221. ISBN 978-80-7262-649-6
  14. ↑ KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 219. ISBN 978-80-7262-649-6
  15. ↑ KRYL, Karel. Krylogie ; Půlkacíř. 1. soubor. vyd. Praha : Torst, 2000. 560 s., [64] s. obr. příl (Spisy Karla Kryla ; 3) ISBN 80-7215-102-9
  16. ↑ KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 275. ISBN 978-80-7262-649-6
  17. ↑ HENDRICH, Vladimír - KLIMT, Vojtěch: Nepohodlný Karel Kryl. Český rozhlas 2014: Dle svědectví Krylova přítele Stanislava Gilana byla operace srdce úspěšná, ale následkem dlouhodobého nedostatku kyslíku došlo u Karla Kryla k tzv. mozkové smrti.
  18. ↑ HARTMAN, Ivan. Film polské režisérky ukazuje, jakou roli měl Karel Kryl v novodobé polské historii. Hospodářské noviny. 2016-11-15. Dostupné online [cit. 2016-12-17]. 
  19. ↑ životopis Karla Kryla 2004
  20. ↑ Archivovaná kopie. kryl.kat.cz [online]. [cit. 2014-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  21. ↑ Hlinka, Jiří: Nevyjasněná úmrtí.The world Circle Foundation, 1.vydání, Praha 1999. ISBN 80-902731-0-6.str. 127 – 128.
  22. ↑ http://davidsychra.webnode.cz/products/kryl-a-nohavica/
  23. ↑ http://www.cibulka.net/nnoviny/nn1994/nn1494/obsah/14.htm
  24. ↑ http://www.youtube.com/watch?v=XqE5cyALKEw
  25. ↑ V Norsku objevili neznámé, 50 let staré vystoupení Karla Kryla. Podívejte se - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2019-01-12 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. 
  26. ↑ Jihlava: Pamětní deska Karlu Krylovi [online]. pametnimista.usd.cas.cz [cit. 2016-03-18]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: ISBN 978-80-7262-649-6
  28. ↑ V Brně vznikne ulice Karla Kryla, vybírá se i na pomník v Novém Lískovci | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje [online]. 2015-11-25 [cit. 2019-05-23]. Dostupné online. 
  29. ↑ Jan Rejžek, Kryl dnes, lidovky.cz, 5.3.2009
  30. ↑ http://www.expozicekryl.cz/
  31. ↑ ŠTALMACH, Darek. V Ostravě u rozhlasu odhalili sochu Karla Kryla. Sleduje chybějící hodinky.. idnes.cz. 2018-06-28. Dostupné online [cit. 2018-08-14]. 

Tento článek obsahuje text uvolněný pod licencí GFDL ze stránky na webu Kulturák.cz.

Literatura

Související články

Externí odkazy

Karel Kryl
Studiová alba
Koncertní alba
Kompilační alba
EP
Ostatní
Laureáti Ceny Františka Kriegla
Vladimír Kadlec (1987) • Jaroslav Šabata (1988) • Jan Dus / Josef Zvěřina (1989) • Mirosław Jasiński / Jan Ruml (1990) • Peter Mariánek (1991) • Petr Pithart (1992) • Igor Blaževič a Jaromír Štětina (1993) • Milena Hübschmannová (1994) • Vlado Čech / Karel Kryl / Josef Vavroušek (1995–1996) • František Stíbal (1997) • Kumar Vishwanathan (1998) • Václav Trojan (1999) • Jakub Polák (2000) • Stanislav Milota a Miloš Rejchrt (2001) • Miroslav Opatřil (2002) • František Lízna (2003) • Petra Procházková (2004) • Maria Machnig (2005) • Yekta Uzunoğlu (2006) • Ondřej Cakl (2007) • Jiří Voráč (2008) • Jakub Štěrbík / Stanislav Vodička (2009) • Alena Dernerová (2010) • Libor Michálek (2011) • Vladimíra Dvořáková (2012) • Matěj Hollan (2013) • Božena Fuková / Miloslava Pošvářová (2014) • Činoherák Ústí (2015) • Autonomní sociální centrum Klinika (2016) • Radek Banga (2017) • Ilja Hradecký (2018) • Karel Karika a David Tišer (2019) • zdravotní sestry (2020 a 2021) • Daniel Hůle (2022) • Barbora Antonová (2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Kryl&oldid=17849592“