Humanismus a renesance v české literatuře: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m
Robot: -nevhodná url; kosmetické úpravy
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
m (Robot: -nevhodná url; kosmetické úpravy)
{{Česká literatura}}
'''Renesance''' (a její výraz ve slovesné kultuře zvaný '''humanismus''') je historickou epochou evropské mentality. Časově následuje po období [[Středověk|středověkustředověk]]u a zahajuje [[novověk]] (jenž končí tzv. dlouhým 19. stoletím), příp. dobu předmoderní (od renesance po modernu, tedy zhruba do první světové války). V praxi se v mnoha ohledech se středověkem prolíná a koexistuje s ním v témže čase. Řada renesančních myšlenek (např. důraz na tvořivou schopnost člověka) je rozvinutým podnětem pozdního středověku.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = 1924-2014,
| jméno = Le Goff, Jacques,
| strany =
| isbn = 9788024627847
}}</ref> Po renesanci následuje [[baroko]], do kterého se v Itálii renesance postupně transformovala, kdežto v Českých zemích byl rychlý přechod z humanismu do baroka podpořen politickým milníkem [[Bitva na Bílé hoře|bitvy na Bílé hoře]].
 
Pod vlivem Evropy (zejména Itálie, ale také německých zemí) pronikl humanismus do Čech, kam ho přivedli především cizinci ([[Pius II.|Aeneas Piccolomini]], [[Hiernonymus Balbus]]) a čeští studenti vracející se zahraničních universit. Cílem českých či [[Sudetští Němci|čechoněmeckých]] humanistů bylo začlenit se do soudobých duchovních proudů a povznést českou literaturu (v územním, ne v jazykovém smyslu) na evropskou úroveň.
 
V předmoderní době se odborné písemnictví stále ještě ostře neodlišovalo od beletrie. Velkého rozvoje se dočkaly naučné žánry (herbáře, astronomická a lékařská pojednání, filologické práce atd.). Typicky středověké žánry, jako byl [[traktát]], ztratily na oblibě (s výjimkou traktátů [[Šimon z Budče|Šimona z Budče]]), zato se rozšířil antický žánr [[Epištola|epistolografie]] (z lat. ''epistula'', list; umělecky stylizovaný dopis, zpravidla určený širší kulturní veřejnosti, ne jen adresátovi). Oblíbené byly i ostatní antické žánry, např. [[óda]] nebo [[epigram]]. Do husitských válek se rozvíjelo [[drama]]. Lidové kultuře se blížil typicky humanistický žánr [[facetie]] (krátká vtipná povídka, často neuctivě zesměšňující různé jevy), z předchozích dob pokračovalo [[Historiografie|dějepisectví]], oživené humanistickými požadavky (anekdotičnost, poutavost). Středověký žánr zvaný ''spor'' (''svár'', ''hádání''), v němž býval správný názor už předem známý, nyní nahradil ''dialog'' inspirovaný antikou, kde se měly rovnocenné diskutující strany teprve dobrat pravdy.
 
Český humanismus se dělí na latinský a národní (český a německý). Autoři píšící převážně národním jazykem však zpravidla tvořili také v latině.
 
== Humanismus obecně a jeho česká odnož ==
[[Soubor:Erasmus rotterdam.JPG|náhled|Erasmus Rotterdamský, přední humanista a inspirátor řady národních humanismů včetně českého. Svojí filologickou prací ovlivnil např. Řehoře Hrubého z Jelení.]]
Významný posun renesanční mentality oproti středověké spočívá v míře, kterou se renesance inspiruje [[Antika|antikou]]. Řecké, etruské a římské (latinské) památky se staly estetickým ideálem a vzorem přijímaným všeobecněji, ale také kritičtěji, než tomu bylo ve středověku. Objev [[Knihtisk|knihtiskuknihtisk]]u zlevnil knihy a zpřístupnil je většímu počtu čtenářů nebo posluchačů, čímž přispěl k šíření náboženského i světského poznání. Tehdejší myslitelé přehodnotili také vztah člověka k bohu a k okolní přírodě; středověký [[teocentrismus]] (názor, že středobodem veškerého bytí je bůh a že člověk se musí realizovat především ve vztahu k němu) byl vystřídán [[Antropocentrismus|antropocentrismem]] (názor, že ostatní jsoucno se vztahuje k člověku). V souvislosti se zvýšeným zájmem o přírodu se škála uměleckých námětů obohatila o přírodní motivy (došlo např. k rozvoji krajinomalby a přírodní lyriky). Pro humanisty je charakteristický zájem o [[Filosofie|filosofii]], která se postupně osamostatnila od [[teologie]], a ovládnutí několika jazyků národních i klasických (zejm. řečtiny a latiny, někdy rovněž hebrejštiny). Tato jazyková kompetence měla posloužit k nezprostředkovanému pochopení pramenů jak antických, tak náboženských – zejména ''[[Vulgata|Vulgáty]]'' (latinského překladu ''Bible'' z 4. století n. l., který byl pokládán za autoritativní) a novořeckého originálu ''Bible''. Charakteristickým rysem renesance je její vlastní vymezování se oproti středověku.
 
Všechny tyto obecné charakteristiky renesance či humanismu sdílí i jeho česká varianta. V českém prostředí však bývají často oslabeny splýváním s končícím středověkem, početní omezeností zdejší humanistické komunity, geografickou vzdáleností Čech od italského ohniska renesance a specifickým politickým a náboženským vývojem (českou inteligenci zaměstnávalo husitství a [[husitské války]], kališníci také až na výjimky odmítali renesanci z náboženských důvodů).
}}</ref> Poslední z nich je však stejně typický i pro vzdělané moralizující vrstvy středověku.<ref>{{Citace monografie
| titul = Středověký člověk a jeho svět
| urloclc = https://www.worldcat.org/oclc/56872562
| vydání = Vyd. 2
| vydavatel = Vyšehrad
| počet stran = 319 s.
| isbn = 8070216824
}}</ref>
[[Soubor:Chelcicky and Masters.jpg|náhled|Dřevoryt z Chelčického díla ''Sieť viery prawe''.]]
 
== Doba polipanská ([[1434]]–[[1471]]) ==
Jedná se o období od [[bitva u Lipan |bitvy u Lipan]] až po konec vlády [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]]. Toto období nebylo pro českou literaturu tolik plodné jako následující epocha: díla se často zabývala událostmi a idejemi minulých husitských válek. Humanismus se teprve počínal prosazovat, a to zejména v katolickém prostředí.
 
Výjimečná je z hlediska svojí kvality a důsažnosti tvorba [[Petr Chelčický|Petra Chelčického]], jehož náboženské dílo našlo ohlas u [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]] a ovlivnilo českou literaturu na dlouhou dobu (u Chelčického se myšlenkově inspiroval např. [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš G. Masaryk]], umělecky pak [[Pavel Eisner]]). Obsahově jde však spíše o dílo středověké. Dalším významným autorem této fáze je [[Mikuláš z Pelhřimova]] zvaný Biskupec. Z cestopisců je pro toto období významný [[Václav Šašek z Bířkova]].
| strany =
| isbn = 807203426X
}}</ref>
 
Humanismus v utrakvistickém prostředí reprezentoval [[Šimon ze Slaného]], autor řeckých epištol, který se mimo jiné účastnil delegace vyslané na obhajobu husitství k papeži a humanistickému vzdělanci Piu II.
== Rozvoj humanismu ([[1471]] – cca [[1520]]) ==
[[Soubor:Jan Vilímek - Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic.jpg|náhled|Bohuslav Hasištejnský, vůdce českých humanistů proslulý mezi vzdělanci celé Evropy.]]
Jde o období od konce vlády Jiřího z Poděbrad po vládu Jagellonců. V této době vynikli zejména autoři latinské větve humanismu [[Bohuslav Hasištejnský|Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic]] a [[Augustin Olomoucký]]. V tomto období vzrostl rovněž význam [[Jednota bratrská| Jednoty bratrské]] pro literaturu, neboť se tato sekta na podnět Vavřince Krasonického, a především [[Jan Blahoslav|Jana Blahoslava]] přestala uzavírat světu a vzdělanosti a sama přispěla díly estetickými a náboženskými. Nejvýznamnějším počinem Jednoty je překlad ''Bible'', tzv. [[Bible kralická]].
 
=== Latinská větev humanismu ===
'''Bohuslav Hasištejn''' proslul svými mistrně stylizovanými epištolami a básnickou tvorbou, jíž se zařadil k předním spisovatelům územně české literatury (např. Hasištejnovu ''Ódu na karlovarský pramen'' přebásnil do češtiny [[Jaroslav Vrchlický]]). Významné jsou rovněž jeho traktáty (např. ''De miseria humana'', čes. ''O lidské ubohosti,'' který vrcholí útěkem od běd života k bohu).
 
Bohuslav Hasištejn usiloval o olomoucké biskupství, které však nezískal, a tak se zdržoval především na stejnojmenném rodovém sídle. Hrad Hasištejn se stal jedním z center českého humanismu: nacházela se zde značně rozsáhlá sbírka rukopisů a tisků a latinská škola pro nadané chlapce, kteří zároveň tvořili Hasištejnovu básnickou družinu.<ref name=":1" /> Byl přední postavou a organizátorem českého humanistického kruhu a reprezentoval jej v cizině.
 
'''Augustin Olomoucký''' se narodil jako syn německého měšťana Käsenbrota. Studoval v Krakově a Padově (současně s Koperníkem), kde se pěstovala především matematika, astronomie a astrologie. Svá humanistická díla sepsal v Itálii, poté strávil 15 let v budínské kanceláři (kterou Hasištejn nazývá „spíše akademií“) a po návratu na Moravu, již jako církevní hodnostář, psal díla proti kacířům (polemizoval s Jednotou bratrskou). Známé je Augustinovo spojení s [[Dunajská literární společnost|Dunajskou literární společností]], které věnoval ze svých proslulých sbírek zdobený zlatý pohár; jinak se věnoval také numismatice.<ref name=":3" /> Na humanismus nikdy nezanevřel, v českém království se stýkal s K. Celtem a J. Balbem.
 
Z jeho humanistického díla měly největší vliv návod ke skládání listů a platónský dialog zvaný ''Obrana básníků''. Augustin v tomto dialogu prostřednictvím stejnojmenné postavy obhajuje prospěšnost a krásu literatury (zejména antické) v rozmarném rozhovoru s jejím odpůrcem. V druhé linii dialogu naopak Augustin uvádí v posměch tzv. fysiky, tedy lékaře či spíše šarlatány<ref name=":4">{{Citace monografie
| strany =
| isbn =
}}</ref>. ''Obrana'' dosahuje vysoké umělecké úrovně, zejména tam, kde v inspiraci [[Platón|Platónem]]em úsporně a zároveň živě načrtává prostředí rozhovoru; dovede také charakterizovat mluvčího stylem repliky. K jejím humanistickým rysům patří nejen časté citace antických spisovatelů (které se objevují i v dílech středověkých), ale především samostatné zhodnocení literárních vzorů a autorit.
 
'''[[Jan Dubravius]]''', rodným jménem Skála z Doubravky, pocházel z bohaté [[Římskokatolická církev|katolické]] rodiny. Studia práv a theologie ve Vídni a v Itálii završil doktorátem z [[Církevní právo|kanonického práva]]. S touto průpravou se stal důvěrníkem osvíceného olomouckého biskupa '''Stanislava Thurza''', kolem nějž se humanisté soustředili. Při korunovaci [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka Jagellonského]] byl Dubravius povýšen na rytíře; významnou část života také strávil jako diplomat. Často zastupoval katolickou stranu v náboženských záležitostech státního významu (měl např. obrátit lutheránského faráře [[Pavel Sperát|Pavla Speráta]], zasloužil se o vyhoštění starších [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]]<ref>{{Citace monografie
Jako významný překladatel i původní autor českého národního humanismu proslul '''[[Řehoř Hrubý z Jelení]]'''. Českou literaturu obohatil překladem Erasmovy ''[[Chvála bláznivosti|Chvály Bláznivosti]]'' (vůbec první převod do národního jazyka), jejíž řecko-latinský titul (''Moriae encomium''), odkazující k postavě Bláznivosti jakožto personifikaci renesanční lehkomyslnosti, však Řehoř přeložil nepřesně jako ''Chvála bláznovství''. Dále převedl z italštiny F. Petrarku a z řečtiny [[Marcus Tullius Cicero|Marka T. Cicerona]] a [[Jan Zlatoústý|Jana Chrýsostoma]]. Řehoř patřil ve své době k malé komunitě českých humanistů, kteří vedle latiny aktivně ovládali také starořečtinu (např. Augustin Olomoucký zřejmě řecky rozuměl jen omezeně<ref name=":4" />); zasazoval se též o docenění řečtiny na [[Univerzita Karlova|Pražském vysokém učení]]. Vedle překladů sepsal vlastní dílo ''Napomenutí Pražanům'', kde uvažuje nad husitským odkazem; řeší zde například otázku, zda je válka v souladu s křesťanskými hodnotami<ref name=":2" />. Z jeho korespondence vyplývá, že bedlivě dbal o renesanční vzdělání svého syna Zikmunda Hrubého z Jelení, jenž se později rovněž stal humanistou.
 
Syn Jiřího z Poděbrad '''[[Hynek z Poděbrad]]''', který navštívil Itálii i humanistické Uhry jako diplomat v královských službách, je autorem překladu některých novel z ''Dekameronu'' [[Giovanni Boccaccio|Giovanniho Boccaccia]]. K nim překladatel připojil jednu novelu autorskou (česky vyšlo jako ''Boccacciovské rozprávky''). Z Boccacciova díla vybírá látky kontroverzní, zejména erotické nebo kritické k římskokatolické církvi.
 
Kromě ''Rozprávek'' sepsal Hynek vlastní báseň ''Májový sen ([http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:8962ed50-a100-11e2-9a9f-005056827e51 dostupné online])'', která líčí erotické snění mladíka o jeho milé a končí mladíkovým probuzením v nejméně vhodnou chvíli. Dále je autorem [[Traktát|traktátůtraktát]]ů (např. ''O štěstí''), jež jak žánrem, tak zpracováním odkazují spíše ke středověku, a milostné poesie. Hynkovi se dostalo humanistického vzdělání a byl v Čechách i v Uhrách nositelem renesančního životního stylu.
* [[Viktorin Kornel ze Všehrd]]
* [[Řehoř Hrubý z Jelení]]
 
== Doba veleslavínská ([[1520]]–[[1620]]) ==
Je nazvána podle významného vydavatele toho období v Čechách D. A. Veleslavína. V této době nastal prudký rozvoj literatury, o literaturu se začíná zajímat měšťanstvo. Literatura se stále více zaměřovala na životní praxi, to způsobilo, že ubývalo umělecké literatury. Další příčinu prudkého rozvoje je třeba hledat v rozvoji školství – především latinská literatura. Nejvýznamnějším počinem bylo vydání [[Bible kralická |Bible kralické]] – první kompletní překlad [[Bible]] do [[čeština|češtiny]] z původních jazyků (a nikoli z [[latina|latiny]], jak do té doby bývalo zvykem), její čeština, byť úmyslně archaizující, byla dlouho považována za vzorovou.
 
Ve druhé polovině tohoto období se výrazně prosazuje čeština, latina ustupuje do pozadí – často v ní jsou psány vědecké práce, většinou na univerzitě.
 
Dále byly v oblibě písně – duchovní, většinou nekatolické. Vznikala tzv. literátská bratrstva – amatérské pěvecké soubory, je zajímavé, že tyto soubory fungovaly na principu [[cech| cechů]]ů – tj. měla dosah pouze v jednom městě. Většinou zpívala při [[bohoslužba |bohoslužbách]]. Písně byly uspořádány do zpěvníků – [[kancionál]]ů.
 
Objevují se letáky (tištěné), které informovaly o různých zprávách, říkalo se jim noviny.
413 536

editací

Navigační menu