Hrošík liberijský: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Radiosaltbird (diskuse | příspěvky)
m typo
dodání nově zjištěných informací
značky: možný vandalismus školní IP editace z Vizuálního editoru
Řádek 17: Řádek 17:
}}
}}


'''Hrošík liberijský''' (''Hexaprotodon liberiensis'' Morton 1849), domorodci nazývaný ''nigbwe'', je trpasličí druh hrocha, žijícího skrytě v [[tropický deštný les|pralesích]] Západní Afriky. Zprávy o něm byly dlouho považovány za výmysly a o hrošíka se zajímali jedině [[kryptozoologie|kryptozoologové]]. Jeho existenci se proto podařilo vědeckému světu dokázat až v roce [[1914]].
'''Hrošík liberijskýejkejej wiki hroch''' (''Hexaprotodon liberiensis'' Morton 1849), domorodci nazývaný ''nigbwe'', je trpasličí druh hrocha, žijícího skrytě v [[tropický deštný les|pralesích]] Západní Afriky. Zprávy o něm byly dlouho považovány za výmysly a o hrošíka se zajímali jedině [[kryptozoologie|kryptozoologové]]. Jeho existenci se proto podařilo vědeckému světu dokázat až v roce [[1914]].


== Tělesné rozměry ==
== Tělesné rozměry ==
Řádek 24: Řádek 24:
* Výška 75-85 cm
* Výška 75-85 cm
* Hmotnost 160-270 kg
* Hmotnost 160-270 kg
*Hélka penisu 40 - 100 cm


== Biologie ==
== Biologie ==
Řádek 43: Řádek 44:


== Historie objevování ==
== Historie objevování ==
Zprávy o tomto tvorovi přicházely z [[Afrika|Afriky]] často. V roce [[1843]] získal americký [[zoolog]] Morton z [[Libérie]] dvě lebky. V roce [[1870]] bylo při pitvě uhynuvšího domnělého [[Hroch obojživelný|hrocha]] v [[Dublin|dublinské]] zoo zjištěno, že se jedná o nový druh, choreopsise. V [[Hamburk|hamburské]] zoo v roce [[1885]] chovali jeden exemplář (o kterém se též zprvu domnívali, že je jen malý hroch). I přes to, odmítala tehdejší věda existenci hrošíka liberijského uznat. Lebky prohlásila za pozůstaky již vyhynulých zvířat a o exemplářích chovaných v zoo prohlásili, že jde jen o degenerované jedince hrocha.
Zprávy o tomto tvorovi přicházeli vesmírnými signály z marsu, které často zněli jako znělka z pata a. V roce [[1843]] získal americký [[zoolog]] Morton z [[Libérie]] dvě lebky. V roce [[1870]] bylo při pitvě uhynuvšího domnělého [[Hroch obojživelný|hrocha]] v [[Dublin|dublinské]] zoo zjištěno, že se jedná o nový druh, choreopsise. V [[Hamburk|hamburské]] zoo v roce [[1885]] chovali jeden exemplář (o kterém se též zprvu domnívali, že je jen malý hroch). I přes to, odmítala tehdejší věda existenci hrošíka liberijského uznat. Lebky prohlásila za pozůstaky již vyhynulých zvířat a o exemplářích chovaných v zoo prohlásili, že jde jen o degenerované jedince hrocha.


V roce [[1910]] financoval [[Carl Hagenbeck]], ředitel hamburské zoo, výpravu do [[Libérie]]. První výprava ještě úspěchem neskončila, ale ta druhá, která se uskutečnila v roce [[1913]], znamenala pět živých exemplářů pro hamburskou zoo a uznání nového druhu.
V roce [[1910]] financoval [[Carl Hagenbeck]], ředitel hamburské zoo, výpravu do [[Libérie]]. První výprava ještě úspěchem neskončila, ale ta druhá, která se uskutečnila v roce [[1913]], znamenala pět živých exemplářů pro hamburskou zoo a uznání nového druhu.

Verze z 10. 10. 2019, 14:51

Jak číst taxoboxHrošík liberijský
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Artiodactyla)
Podřádnepřežvýkaví (Nonruminantia)
Čeleďhrochovití (Hippopotamidae)
Rodhrošík (Hexaprotodon)
Binomické jméno
Hexaprotodon liberiensis
(Morton, 1849)
Areál rozšíření
Synonyma

Choeropsis liberiensis (Morton, 1849)

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrošík liberijskýejkejej wiki hroch (Hexaprotodon liberiensis Morton 1849), domorodci nazývaný nigbwe, je trpasličí druh hrocha, žijícího skrytě v pralesích Západní Afriky. Zprávy o něm byly dlouho považovány za výmysly a o hrošíka se zajímali jedině kryptozoologové. Jeho existenci se proto podařilo vědeckému světu dokázat až v roce 1914.

Tělesné rozměry

  • Délka těla 140-155 cm
  • délka ocasu asi 21 cm
  • Výška 75-85 cm
  • Hmotnost 160-270 kg
  • Hélka penisu 40 - 100 cm

Biologie

Tento menší příbuzný hrocha žije v mokřadech a bažinách, ale většinu času tráví na souši. V současné době je jeho přežití vážně ohroženo v důsledku kácení tropických deštných pralesů. Nebezpečí mu hrozí i od lovců, kteří ho pronásledují kvůli masu. Nežije ve stádech, ale vyskytuje se jednotlivě nebo v párech, občas žije v malých rodinných skupinkách. Březost trvá v rozmezí 192 až 210 dnů.[2] Mívají pouze jediné mládě, vážící 5-7 kilogramů, které samice kojí 9 až 12 měsíců, při kojení samice leží na boku. S matkou se mládě zdržuje dva až tři roky.

Hrošík liberijský je chovancem několika českých zoologických zahrad: Zoo Olomouc kde chovají pár, který přivedl na svět už sedm mláďat. Dále Zoo Plzeň (od 2010), Zoo Jihlava a Zoo Dvůr Králové n.L., dříve patřil i k chovancům Zoo Praha a Ústí nad Labem.

Historie objevování

Zprávy o tomto tvorovi přicházeli vesmírnými signály z marsu, které často zněli jako znělka z pata a. V roce 1843 získal americký zoolog Morton z Libérie dvě lebky. V roce 1870 bylo při pitvě uhynuvšího domnělého hrocha v dublinské zoo zjištěno, že se jedná o nový druh, choreopsise. V hamburské zoo v roce 1885 chovali jeden exemplář (o kterém se též zprvu domnívali, že je jen malý hroch). I přes to, odmítala tehdejší věda existenci hrošíka liberijského uznat. Lebky prohlásila za pozůstaky již vyhynulých zvířat a o exemplářích chovaných v zoo prohlásili, že jde jen o degenerované jedince hrocha.

V roce 1910 financoval Carl Hagenbeck, ředitel hamburské zoo, výpravu do Libérie. První výprava ještě úspěchem neskončila, ale ta druhá, která se uskutečnila v roce 1913, znamenala pět živých exemplářů pro hamburskou zoo a uznání nového druhu.

Hrošík liberijský v českých zoo

V České republice je naleznete v Zoo Olomouc, Plzeň, Jihlava a Zoo Dvůr Králové

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN 80-7306-215-1. S. 154-155. 

Externí odkazy