Letní olympijské hry 1988: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Hanz.97 (diskuse | příspěvky)
Bez shrnutí editace
Zoner60 (diskuse | příspěvky)
box
Řádek 14: Řádek 14:
| olympijský oheň = společně<br /> [[Chung Sun-man]]<br /> [[Kim Won-tak]] <br /> [[Sohn Mi-chung]]<br /> představitelé vědy, umění a sportu
| olympijský oheň = společně<br /> [[Chung Sun-man]]<br /> [[Kim Won-tak]] <br /> [[Sohn Mi-chung]]<br /> představitelé vědy, umění a sportu
| stadion = [[Olympijský stadion (Soul)|Jamsil Olympic Stadium]]
| stadion = [[Olympijský stadion (Soul)|Jamsil Olympic Stadium]]
| předchozí = [[Letní olympijské hry 1984|LOH 1984]]
| následující = [[Letní olympijské hry 1992|LOH 1992]]
}}
}}
[[Soubor:Olympic Park Stadium.jpg|náhled|Olympijský stadion]]
[[Soubor:Olympic Park Stadium.jpg|náhled|Olympijský stadion]]

Verze z 19. 9. 2019, 13:34

XXIV. letní olympijské hry
Místo konáníSoul, Jižní Korea
Počet zemí159
Počet sportovců8 465
Soutěže263
Zahájení17. září 1988
Zakončení2. říjen 1988
Slib za sportovceHur Jae
Slib za rozhodčíLee Hakrae
Pochodeňspolečně
Chung Sun-man
Kim Won-tak
Sohn Mi-chung
představitelé vědy, umění a sportu
StadionJamsil Olympic Stadium
Soubor:Olympic Park Stadium.jpg
Olympijský stadion

XXIV. letní olympijské hry se uskutečnily v době od 17. září až do 2. října 1988 v Soulu v Jižní Koreji. Zúčastnilo se jich 8 465 sportovců (6 279 mužů a 2 186 žen) ze 159 zemí. Soutěžilo se v 263 disciplínách 27 sportů. Poprvé v historii byl do olympijského programu zařazen stolní tenis. Tenis se na soulských hrách objevil po 64 letech, když došlo ke zmírnění olympijských pravidel ohledně účasti profesionálů.[1] Tenisté však nedostali peníze ani body do žebříčku, proto se řada předních hráčů jako tehdejší světová jednička Mats Wilander turnaje nezúčastnila.

Centrem olympijského dění byl Seoul Sports Complex ve čtvrti Songpa s olympijským stadionem pro sedmdesát tisíc diváků. Maskotem her byl tygr Hodori, ústřední píseň „Hand in Hand“ složili Giorgio Moroder a Tom Whitlock.

Pořadatelské město bylo vybráno v roce 1981 a dostalo přednost před dalším zájemcem, japonskou Nagojou. Ani těmto hrám se nevyhnul bojkot (podobně jako v roce 1976, 1980 a 1984), své sportovce nevyslala Severní Korea, Kuba, Etiopie a Albánie.

Politické pozadí

Po bojkotu olympiády v Los Angeles vyvstaly obavy o osud her v Soulu: Jižní Korea byla dosud oficiálně ve válce se Severní Koreou a neudržovala diplomatické vztahy s komunistickými státy. Juan Antonio Samaranch dosáhl toho, že v listopadu 1984 byla v Ciudad de México přijata deklarace odmítající politicky motivované bojkoty her.[2] Sovětský svaz poté zrušil zákaz startu svých sportovců na jihokorejském území. V roce 1985 navrhla KLDR, aby oba korejské státy uspořádaly hry společně. Jihokorejci původně souhlasili a nabídli Pchjongjangu uspořádání části fotbalového turnaje a soutěže v lukostřelbě a stolním tenise. Severokorejci však toto symbolické gesto odmítli a požadovali pořadatelství poloviny všech soutěží, stejně jako společný organizační výbor a právo nazývat svoji část programu „Pchjongjangská olympiáda“. K dohodě proto nedošlo, když SSSR a Čína v rámci zlepšování vztahů se Západem neposkytli KLDR očekávanou podporu. Nakonec se zástupci severní části poloostrova her vůbec nezúčastnili.[3]

Sportovní disciplíny

Ukázkové sporty

Počet medailí podle údajů mezinárodního olympijského výboru

     Pořadatelská země (Jižní Korea)
Pořadí Země Zlato Stříbro Bronz Celkem
1 Sovětský svaz (URS) 55 31 46 132
2 Německá demokratická republika (GDR) 37 35 30 102
3 Spojené státy americké (USA) 36 31 27 94
4 Jižní Korea (KOR) 12 10 11 33
5 Západní Německo (FRG) 11 14 15 40
6 Maďarsko (HUN) 11 6 6 23
7 Bulharsko (BUL) 10 12 13 35
8 Rumunsko (ROU) 7 11 6 24
9 Francie (FRA) 6 4 6 16
10 Itálie (ITA) 6 4 4 14
11 Čína (CHN) 5 11 12 28
12 Velká Británie (GBR) 5 10 9 24
13 Keňa (KEN) 5 2 2 9
14 Japonsko (JPN) 4 3 7 14
15 Austrálie (AUS) 3 6 5 14
16 Jugoslávie (YUG) 3 4 5 12
17 Československo (TCH) 3 3 2 8
18 Nový Zéland (NZL) 3 2 8 13
19 Kanada (CAN) 3 2 5 10
20 Polsko (POL) 2 5 9 16
21 Norsko (NOR) 2 3 0 5
22 Nizozemsko (NED) 2 2 5 9
23 Dánsko (DEN) 2 1 1 4
24 Brazílie (BRA) 1 2 3 6
25 Finsko (FIN) 1 1 2 4
25 Španělsko (ESP) 1 1 2 4
27 Turecko (TUR) 1 1 0 2
28 Maroko (MAR) 1 0 2 3
29 Rakousko (AUT) 1 0 0 1
29 Portugalsko (POR) 1 0 0 1
29 Surinam (SUR) 1 0 0 1
32 Švédsko (SWE) 0 4 7 11
33 Švýcarsko (SUI) 0 2 2 4
34 Jamajka (JAM) 0 2 0 2
35 Argentina (ARG) 0 1 1 2
36 Chile (CHI) 0 1 0 1
36 Kostarika (CRC) 0 1 0 1
36 Indonésie (INA) 0 1 0 1
36 Írán (IRI) 0 1 0 1
36 Nizozemské Antily (AHO) 0 1 0 1
36 Peru (PER) 0 1 0 1
36 Senegal (SEN) 0 1 0 1
36 Americké Panenské ostrovy (ISV) 0 1 0 1
44 Belgie (BEL) 0 0 2 2
44 Mexiko (MEX) 0 0 2 2
46 Kolumbie (COL) 0 0 1 1
46 Džibutsko (DJI) 0 0 1 1
46 Řecko (GRE) 0 0 1 1
46 Mongolsko (MGL) 0 0 1 1
46 Pákistán (PAK) 0 0 1 1
46 Filipíny (PHI) 0 0 1 1
46 Thajsko (THA) 0 0 1 1
Celkem 241 234 264 739

Účastnické země

Her se zúčastnili sportovci ze 159 zemí. Následující země se zúčastnily poprvé v historii: Aruba, Americká Samoa, Cookovy ostrovy, Guam, Jižní Jemen, Maledivy a Svatý Vincenc a Grenadiny. Naposledy se her zúčastnila Německá demokratická republika a Sovětský svaz.

Čísla v závorkách udávají počty sportovců zastupujících zemi.

  • Brunej se účastnil pouze obou slavnostních ceremoniálů a jeho delegaci tvořil pouze jeden rozhodčí.

Výrazné momenty

  • Nejúspěšnějšími účastníky her byli plavci: Kristin Ottová (NDR) získala šest zlatých medailí, Matt Biondi (USA) pět zlatých, jednu stříbrnou a jednu bronzovou.
  • V Soulu bylo překonáno 33 světových a 227 olympijských rekordů.[4]
  • Olympijskou premiéru měl běh žen na 10 000 m a ženská dráhová cyklistika.
  • Christa Ludingová se stala jediným sportovcem v historii, který získal ve stejném roce medaili na zimních i letních olympijských hrách: po rychlobruslařském prvenství v Calgary skončila na druhém místě v cyklistickém sprintu.[5]
  • Ben Johnson vyhrál běh na 100 metrů ve světovém rekordu 9,79 s, ale vzápětí by diskvalifikován za užívání dopingu. Zakázané látky byly nalezeny také u dvou bulharských vzpěračů, načež se celé bulharské družstvo odhlásilo ze soutěží.

Československo na LOH 1988

Podrobnější informace naleznete v článku Československo na Letních olympijských hrách 1988.

Reference

Externí odkazy