Alexandr Vasiljevič Višněvskij

Alexandr Vasiljevič Višněvskij (rusky Алекса́ндр Васи́льевич Вишне́вский; 4. září 1874 – 13. listopadu 1948), byl ruský a sovětský chirurg, tvůrce slavné terapeutické masti; zakladatel dynastie lékařů, řádný člen Akademie lékařských věd SSSR (1946). Laureát Stalinovy ​​ceny druhého stupně (1942).

A.V. Višněvskij se narodil 4. září v roce 1874 v dagestánské vesnici Novoaleksandrovka (nyní vesnice Nižnij Čirjurt v okrese Kiziljurt).

V roce 1899 promoval na lékařské fakultě císařské Kazaňské univerzity. Na Kazaňské univerzitě a v Alexandrovské nemocnici v Kazani poté působil až do roku 1934. Mezitím absolvoval několik pobytů v cizině (Německo, Francie) na nichž studoval metody urologického výzkumu, léčby genitourinárního systému a mozkové chirurgie.

Při pozorování účinků novokainu na průběh patologických procesů dospěl k závěru, že působí nejen jako anestetikum, ale má také pozitivní vliv na průběh zánětlivého procesu a na hojení ran. Vypracoval vědecký koncept vlivu nervového systému na zánětlivý proces. Na základě toho vytvořil nové metody léčby zánětlivých procesů, hnisavých ran, traumatického šoku (novokainový blok, vagosympatický blok atd.). Kombinace novokainu a olejovo-balzámového obvazu, který Višněvskij vynalezl, poskytla nový způsob léčby zánětlivých procesů u spontánní gangrény dolních končetin, trofických vředů, tromboflebitidy, abscesů, karbunklů a dalších nemocí. V roce 1932 vydal monografii „Místní anestézie metodou plazivého infiltrátu“.

Nové metody úlevy od bolesti a hojení ran navržené Višněvským hrály obrovskou roli ve druhé světové válce a zachránily tisíce sovětských vojáků. Višněvského anestezie se stala jednou z předních metod sovětských chirurgů v operační činnosti a přinesla svému autorovi širokou slávu. Tato metoda dostupná i běžným chirurgům usnadnila pronikání chirurgických zákroků do běžných zdravotnických zařízení až po venkovské okresní nemocnice. Olejovo-balzámový obvaz (Višněvského balzám), navržený Višněvským v roce 1927, se i o 100 let později úspěšně používá k léčbě ran.

Na konci roku 1934 se Višněvskij přestěhoval do Moskvy, kde vedl chirurgickou kliniku Ústředního ústavu pro pokročilá lékařská studia. Když opustil Kazaň, zanechal zde mnoho svých žáků. Z Višněvského školy vzešlo 18 profesorů. Tři ze čtyř chirurgických kateder Kazaňského státního lékařského ústavu byly vedeny jeho studenty. Dalších pět studentů vedlo chirurgické katedry v jiných městech.

Jedním z nejlepších studentů Alexandra Vasiljeviče byl jeho syn - Alexandr Alexandrovič, vojenský chirurg.

Na podzim roku 1941 se Višněvskij znovu ocitl v Kazani, kam byla evakuována chirurgická klinika Všesvazového ústavu experimentální medicíny. V prosinci 1947 byl zvolen řádným členem Akademie lékařských věd SSSR.

V roce 1947 byl v Moskvě zřízen Ústav experimentální a klinické chirurgie. Jeho ředitelem se stal Višněvskij.

Zemřel 13. listopadu 1948. Byl pohřben v Moskvě na hřbitově Novoděvičí. Jedna z hlavních ulic Kazaně byla v roce 1949 přejmenována na Višněvského ulici.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Вишневский, Александр Васильевич na ruské Wikipedii.