Gija Kančeli: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Dílo: typografické úpravy
podstatné dodatky, encyklopedický styl, typo
Řádek 1: Řádek 1:
{{Problém s autorským právem|uživatel=Fanoušek kopané|revize=14004136}}
{{Infobox - osoba}}
{{Infobox - osoba}}
'''Giya Kancheli''', [[Gruzínština|gruzínsky]] ''გია ყანჩელი'' (* [[10. srpen]] [[1935]], [[Tbilisi]]) je [[Gruzie|gruzínský]] [[hudební skladatel]] žijící v [[Belgie|Belgii]]. Představitel [[Vážná hudba|vážné hudby]].
'''Gija Kančeli''', [[ruština|rusky]] Ги́я Алекса́ндрович Канче́ли, [[angličtina|anglicky]] Giya Alexandrovich Kancheli;[[Gruzínština|gruzínsky]] ''გია ყანჩელი'' (* [[10. srpen]] [[1935]], [[Tbilisi]]) je [[Gruzie|gruzínský]] [[hudební skladatel]] žijící v [[Belgie|Belgii]]. Je především představitelem [[Vážná hudba|vážné hudby]], ale také scénické a filmové hudby. Dříve komponoval i šansony a pop.
== Život ==
== Život ==
Původně zamýšlel studovat [[Geologie|geologii]] na univerzitě v Tbilisi, avšak nakonec přešel na tbiliskou konzervatoř, kterou vystudoval v letech 1959-1963. V roce 1970 byl jmenován hudebním ředitelem městského divadla v [[Rustaveli]]. Poté, co se na přelomu 80. a 90. let Gruzie dostala do konfliktu s Ruskem, Kancheli přesídlil do Německa, později do belgických [[Antverpy|Antverp]]. Exil byl také zlomem v procesu jeho mezinárodního docenění.
Pochází z rodiny lékaře. Původně začal studovat [[Geologie|geologii]] na univerzitě v Tbilisi, ale pak přešel na tbiliskou konzervatoř, kterou vystudoval v letech 1959-1963 (prof. Iona Tuskia). Dále se živil jako skladatel filmové a scénické hudby, většinou na volné noze. V roce 1970 byl jmenován hudebním ředitelem Státního akademického [[Rustaveli]]ho divadla v [[Tbilisi]]. Poté, co se na přelomu 80. a 90. let Gruzie dostala do konfliktu s Ruskem, Kančeli emigroval. Nejprve přesídlil do Německa, později do belgických [[Antverpy|Antverp]]. Exil byl také zlomem v procesu jeho mezinárodního docenění.

== Dílo ==
== Dílo ==
Jádro Kancheliho tvorby leží v jeho dosud sedmi dokončených symfoniích. Na rozdíl od tradičně chápaného makrocelku symfonické řady, kdy mezi sebou jednotlivé symfonie komunikují svou rozdílností, odlišným zaměřením, případně kontrastním obsazením, Kancheliho symfonie jsou neseny v duchu stylové jednoty a redukce kontrastu mezi nimi – při prvním poslechu jsou jedna od druhé takřka k nerozeznání. Kontrast se naopak maximálně projevuje v mikroformě jako hlavní výrazový prvek jeho kompoziční techniky: obrovské masy zvuku jsou bez přechodů střídány maximálně ztišenými, často jednohlasými pasážemi.
Končeli napsal přes třista skladeb<ref>Soupis díla zde: http://home.wanadoo.nl/ovar/kancheli.htm</ref>. Jádro tvorby leží v jeho zatím sedmi dokončených symfoniích. Na rozdíl od tradičně chápaného makrocelku symfonické řady, kdy mezi sebou jednotlivé symfonie komunikují svou rozdílností, odlišným zaměřením, případně kontrastním obsazením, Kančeliho symfonie jsou neseny v duchu stylové jednoty a redukce kontrastu mezi nimi – při prvním poslechu jsou jedna od druhé takřka k nerozeznání. Kontrast se naopak maximálně projevuje v mikroformě jako hlavní výrazový prvek jeho kompoziční techniky: obrovské masy zvuku jsou bez přechodů střídány maximálně ztišenými, často jednohlasými pasážemi.
=== Symfonie ===

Kancheliho hudba je v jeho symfonických dílech většinou modální, z atonálních kompozičních technik si autor bere pouze prostředky pro ozvláštnění výrazu a témbru. Kancheliho symfonie jsou ukázkou duchovně orientované postmoderní tvorby postsovětských autorů jakými jsou například [[Alfred Schnittke]], [[Sofia Gubajdulina]] anebo [[Valentin Silvestrov]].
Kančeliho hudba je v symfonických dílech většinou modální, z atonálních kompozičních technik si autor bere pouze prostředky pro ozvláštnění výrazu a témbru. Kančeliho symfonie jsou ukázkou duchovně orientované postmoderní tvorby postsovětských autorů, jakými jsou například [[Alfred Schnittke]], [[Sofia Gubajdulina]] anebo [[Valentin Silvestrov]].
* Symfonie č. 1 byla dokončena roku 1967.

Svou První symfonii dokončil Kancheli roku 1967, roku 1970 druhou. Kritika v nich nacházela zejména vliv ruského skladatele [[Igor Stravinski|Igora Stravinského]] a tradiční gruzínské duchovní hudby. Především je v nich však možno sledovat vliv [[Dmitrij Šostakovič|Dmitrije Šostakoviče]], případně [[Aram Chačaturjan|Arama Chačaturjana]].
* Symfonie č. 2 je z roku 1970. V obou kritika nacházela zejména vliv ruského skladatele [[Igor Stravinski|Igora Stravinského]] a tradiční gruzínské duchovní hudby. Především je v nich však možno sledovat vliv [[Dmitrij Šostakovič|Dmitrije Šostakoviče]], případně [[Aram Chačaturjan|Arama Chačaturjana]].
* Symfonii č. 3 dokončil Kancheli v roce 1973, je psána pro dětský hlas a velký orchestr, přičemž zpěvák je po celou dobu symfonie odkázán pouze na jednoduchý pětitónový motivek.

* Za symfonii č. 4, ''In memoria di Michelangelo'', připomínající 400 let od narození Michelangela, získal Kančeli roku 1976 Státní cenu SSSR.
Symfonii č. 3 dokončil Kancheli v roce 1973, je psána pro dětský hlas a velký orchestr, přičemž zpěvák je po celou dobu symfonie odkázán pouze na jednoduchý pětitónový motivek.
* Symfonie č. 5, dokončená roku 1977 pokračuje ve zvukovém světě Čtvrté symfonie jako její pandán. Kontrastnost jejich ploch a střihová technika připomíná chvílemi filmovou hudbu. Kancheli ostatně napsal hudbu k více než 30 sovětským filmům.

* Symfonie č. 6 z roku 1979 je považována za hudební protest proti útlaku lidského ducha a za hledání vyšší duchovní síly. Je vrcholnou Kančeliho symfonií.
Za symfonii č. 4, ''In memoria di Michelangelo'', připomínající 400 let od narození Michelangela, získal Kancheli roku 1976 Státní cenu SSSR.
* Symfonii č. 7, nazvanou ''Epilog'', dokončil autor v roce 1986, formálně je pozoruhodná absencí reprízy v tématech – ta se střídají od začátku do konce bez jakéhokoliv náznaku návratu.

=== Jiné skladby ===
Symfonie č. 5, dokončená roku 1977 pokračuje ve zvukovém světě Čtvrté symfonie jako její pandán. Kontrastnost jejich ploch a střihová technika připomíná chvílemi filmovou hudbu. Kancheli ostatně napsal hudbu k více než 30 sovětským filmům.
Kančeli v pozdějších letech napsal rovněž řadu symfonických básní, vesměs vydávaných vydavatelstvím [[ECM Records|ECM]] v Mnichově, komorní hudbu a jednu operu.

=== Film ===
Symfonie č. 6 z roku 1979 je považována za hudební protest proti útlaku lidského ducha a za hledání vyšší duchovní síly. Je vrcholnou Kancheliho symfonií.
Kančeli psal hudbu k filmům, a také jeho orchestrální díla jsou využívána ve filmu. Kromě deseti gruzínských filmů se objevuje také ve filmu ''Amputace'' ukrajinských režisérů [[Igor Pomerancev|Igora Pomeranceva]] a [[Lydie Starodubcevová|Charkov Lydie Starodubcevové]] ([[2017]]).

== Ocenění ==
Symfonii 7, nazvanou ''Epilog'', dokončil autor v roce 1986, formálně je pozoruhodná absencí reprízy v tématech – ta se střídají od začátku do konce bez jakéhokoliv náznaku návratu.
* 1980 Národní umělec Gruzie

* 1986 Státní cena SSSR
Kancheli v pozdějších letech napsal rovněž řadu symfonických básní, vesměs vydávaných labelem [[ECM Records|ECM]] v Mnichově.
* 1988 Národní umělec SSSR
* 2008 [[Wolfova cena za umění]]
== Hodnocení ==
== Hodnocení ==
Roku 2008 získal [[Wolfova cena za umění|Wolfovu cenu za umění]].

Encyklopedie ''Contemporary Musicians'' ho roku 2003 označila za „nejdůležitějšího gruzínského skladatele posledních padesáti let, a jednoho z nejvýznamnějších světových skladatelů minulého století,“ jehož „bohatě strukturovaná hudba je prostoupena vlivy gruzínské lidové hudby, amerického jazzu a ruských skladatelů dvacátého století.“<ref>http://www.encyclopedia.com/topic/Giya_Kancheli.aspx#1</ref>
Encyklopedie ''Contemporary Musicians'' ho roku 2003 označila za „nejdůležitějšího gruzínského skladatele posledních padesáti let, a jednoho z nejvýznamnějších světových skladatelů minulého století,“ jehož „bohatě strukturovaná hudba je prostoupena vlivy gruzínské lidové hudby, amerického jazzu a ruských skladatelů dvacátého století.“<ref>http://www.encyclopedia.com/topic/Giya_Kancheli.aspx#1</ref>
== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
=== Reference ===
<references />
<references />
== Externí odkazy ==
* [http://www.siue.edu/~aho/musov/kancheli/kancheli1.html Kančeliho webové stránky (en)]
{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Kancheli, Giya}}
{{DEFAULTSORT:Kancheli, Giya}}
[[Kategorie:Gruzínci]]
[[Kategorie:Gruzínci]]
[[Kategorie:Skladatelé klasické hudby]]
[[Kategorie:Skladatelé klasické hudby]]
[[Kategorie:Skladatelé filmové hudby]]
[[Kategorie:Gruzínští emigranti a exulanti]]
[[Kategorie:Narození 1935]]
[[Kategorie:Narození 1935]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]

Verze z 21. 8. 2019, 10:30

Giya Kancheli
Rodné jménoგია ყანჩელი
Narození10. srpna 1935
Tbilisi
Úmrtí2. října 2019 (ve věku 84 let)
Tbilisi
Místo pohřbeníDidubský pantheon
BydlištěBerlín (1991–1995)
Antverpy (od 1995)
Alma materStátní univerzita v Tbilisi (do 1959)
Tbiliská státní konzervatoř (do 1963)
Povoláníhudební skladatel a skladatel filmové hudby
OceněníWolfova cena za umění (2008)
Řád cti
Shota Rustaveli State Prize
národní umělec Gruzínské SSR
národní umělec SSSR
… více na Wikidatech
PodpisGiya Kancheli – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gija Kančeli, rusky Ги́я Алекса́ндрович Канче́ли, anglicky Giya Alexandrovich Kancheli;gruzínsky გია ყანჩელი (* 10. srpen 1935, Tbilisi) je gruzínský hudební skladatel žijící v Belgii. Je především představitelem vážné hudby, ale také scénické a filmové hudby. Dříve komponoval i šansony a pop.

Život

Pochází z rodiny lékaře. Původně začal studovat geologii na univerzitě v Tbilisi, ale pak přešel na tbiliskou konzervatoř, kterou vystudoval v letech 1959-1963 (prof. Iona Tuskia). Dále se živil jako skladatel filmové a scénické hudby, většinou na volné noze. V roce 1970 byl jmenován hudebním ředitelem Státního akademického Rustaveliho divadla v Tbilisi. Poté, co se na přelomu 80. a 90. let Gruzie dostala do konfliktu s Ruskem, Kančeli emigroval. Nejprve přesídlil do Německa, později do belgických Antverp. Exil byl také zlomem v procesu jeho mezinárodního docenění.

Dílo

Končeli napsal přes třista skladeb[1]. Jádro tvorby leží v jeho zatím sedmi dokončených symfoniích. Na rozdíl od tradičně chápaného makrocelku symfonické řady, kdy mezi sebou jednotlivé symfonie komunikují svou rozdílností, odlišným zaměřením, případně kontrastním obsazením, Kančeliho symfonie jsou neseny v duchu stylové jednoty a redukce kontrastu mezi nimi – při prvním poslechu jsou jedna od druhé takřka k nerozeznání. Kontrast se naopak maximálně projevuje v mikroformě jako hlavní výrazový prvek jeho kompoziční techniky: obrovské masy zvuku jsou bez přechodů střídány maximálně ztišenými, často jednohlasými pasážemi.

Symfonie

Kančeliho hudba je v symfonických dílech většinou modální, z atonálních kompozičních technik si autor bere pouze prostředky pro ozvláštnění výrazu a témbru. Kančeliho symfonie jsou ukázkou duchovně orientované postmoderní tvorby postsovětských autorů, jakými jsou například Alfred Schnittke, Sofia Gubajdulina anebo Valentin Silvestrov.

  • Symfonie č. 1 byla dokončena roku 1967.
  • Symfonie č. 2 je z roku 1970. V obou kritika nacházela zejména vliv ruského skladatele Igora Stravinského a tradiční gruzínské duchovní hudby. Především je v nich však možno sledovat vliv Dmitrije Šostakoviče, případně Arama Chačaturjana.
  • Symfonii č. 3 dokončil Kancheli v roce 1973, je psána pro dětský hlas a velký orchestr, přičemž zpěvák je po celou dobu symfonie odkázán pouze na jednoduchý pětitónový motivek.
  • Za symfonii č. 4, In memoria di Michelangelo, připomínající 400 let od narození Michelangela, získal Kančeli roku 1976 Státní cenu SSSR.
  • Symfonie č. 5, dokončená roku 1977 pokračuje ve zvukovém světě Čtvrté symfonie jako její pandán. Kontrastnost jejich ploch a střihová technika připomíná chvílemi filmovou hudbu. Kancheli ostatně napsal hudbu k více než 30 sovětským filmům.
  • Symfonie č. 6 z roku 1979 je považována za hudební protest proti útlaku lidského ducha a za hledání vyšší duchovní síly. Je vrcholnou Kančeliho symfonií.
  • Symfonii č. 7, nazvanou Epilog, dokončil autor v roce 1986, formálně je pozoruhodná absencí reprízy v tématech – ta se střídají od začátku do konce bez jakéhokoliv náznaku návratu.

Jiné skladby

Kančeli v pozdějších letech napsal rovněž řadu symfonických básní, vesměs vydávaných vydavatelstvím ECM v Mnichově, komorní hudbu a jednu operu.

Film

Kančeli psal hudbu k filmům, a také jeho orchestrální díla jsou využívána ve filmu. Kromě deseti gruzínských filmů se objevuje také ve filmu Amputace ukrajinských režisérů Igora Pomeranceva a Charkov Lydie Starodubcevové (2017).

Ocenění

Hodnocení

Encyklopedie Contemporary Musicians ho roku 2003 označila za „nejdůležitějšího gruzínského skladatele posledních padesáti let, a jednoho z nejvýznamnějších světových skladatelů minulého století,“ jehož „bohatě strukturovaná hudba je prostoupena vlivy gruzínské lidové hudby, amerického jazzu a ruských skladatelů dvacátého století.“[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy