Proton-M: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Opraven překlep
značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace editace z mobilní aplikace pro Android
Bez shrnutí editace
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 22: Řádek 22:
| částečná selhání = 1
| částečná selhání = 1
| první start = 7. dubna 2001
| první start = 7. dubna 2001
| poslední start = 18. dubna 2018
| první stupeň = 8S810K
| první stupeň = 8S810K
| motor = 6× RD-275M
| motor = 6× RD-275M

Verze z 15. 8. 2019, 21:50

Proton-M
Proton-M na odpalovací rampě kosmodromu Bajkonur
Proton-M na odpalovací rampě kosmodromu Bajkonur
Země původuRuskoRusko Rusko
Rodina raketProton
VýrobceGKNPC Chruničeva
Účeltěžká nosná raketa k vynášení družic a modulů
Rozměry
Výška58,2 m
Průměr7,4 m
Hmotnostvzletová: 705 000 kg
Nosnost
na LEO23 000 kg
na GTO6 300 kg
Historie startů
Statusaktivní
KosmodromBajkonur rampa 81/24 a 200/39
Celkem startů103
Úspěšné starty93
Selhání9
Částečná selhání1
První start7. dubna 2001

Proton-M (rusky Протон-M) je ruská těžká raketa odvozena od rodiny nosných raket Proton vyvinuté bývalým Sovětským svazem. Vyráběna je společností GKNPC Chruničeva a starty raket probíhají z komplexů 81 a 200 na kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. První start tohoto nosiče proběhl 7. dubna 2001.

Popis rakety

Nosič Proton-M se skládá ze tří stupňů, všechny jsou poháněny raketovými motory na kapalná paliva, používající kombinaci oxidu dusičitého jako okysličovadlo a palivo asymetrický dimethylhydrazin. První stupeň je jedinečný v tom, že se skládá z centrální válcové oxidační nádrže o stejném průměru jako ostatní dva stupně a k jeho obvodu je připojeno šest palivových nádrží, z nichž každá nese motor RD-275M, což je vylepšená verze starších motorů RD-253 používaných na raketách Proton-K. Motory v tomto stupni se mohou otáčet tangenciálně až o 7 ° od neutrální polohy a poskytují plnou kontrolu vektorového tahu. Důvodem pro tento návrh je logistika: průměr oxidačních nádrží a dvou následujících stupňů je maximální, které lze dodat železnicí vedoucí na kosmodrom Bajkonur. Nicméně v Bajkonuru se plně sestavený nosič opět přepravuje po železnici, protože má dostatek prostoru.

Druhý stupeň využívá konvenční válcový design. Je poháněn třemi motory RD-0210 a jedním motorem RD-0211. První a druhý stupeň je spojeny válcovou příhradovou mezistupňovou konstrukcí z ocelových prutů, umožňující volný odvod spalin při zážehu motorů druhého stupně.

Třetí stupeň je také válcového provedení. Obsahuje avioniku k řízení prvních tří stupňů. Jsou zde výkyvně uloženy čtyři spalovací komory čtyřkomorového řídicího motoru RD-0214 třetího stupně. Hlavní motor třetího stupně, RD-0213, je nepohyblivě umístěn v podélné ose stupně. Kompletní pohonný systém tvořený těmito dvěma motory je označen jako RD-0212.

Jako horní stupeň se u Proton-M používá Briz-M, nebo jeho předchůdce Block DM. Tyto horní stupně jsou určeny k vynášení těžkých nákladů a družic na nízké, střední a vysoké oběžné dráhy (včetně geosynchronních a geostacionárních).

Galerie

Využití

  • Na rok 2019 je již po několika odkladech naplánován start rakety Proton-M, který má vynést ruský víceúčelový laboratorní modul Nauka. Ten by se měl připojit k modulu Zvezda na Mezinárodní vesmírné stanici.
  • V roce 2020 bude raketa využita k dopravě evropského roveru na povrch Marsu v rámci projektu ExoMars.

Varianta Proton Medium a Light

V září roku 2016 oznámila společnost ILS, která zajišťuje ruské nosné rakety pro zahraniční zákazníky, možnosti využití odlehčených modifikací rakety Proton, které podporuje i výrobní závod Chruničev. Důvodem je snížení nákladů při vypouštění středně těžkých a lehkých komerčních družic.

Odlehčené varianty vycházejí z nosiče Proton-M, který využívá konfiguraci 3+1. Střední varianta Proton Medium v konfiguraci 2+1 bude využívat stejný první stupeň rakety Proton-M, rozdíl bude pouze v lehce protažených nádržích, přičemž dojde k zachování šesti motorů RD-275M. Jako druhý stupeň se použije třetí stupeň z Protonu-M, u kterého se trochu protáhne délka. O pohon se bude starat motor RD-0213, který létá na třetím stupni Proton-M.

Verze Proton Light bude mít také protažený první stupeň, ale bude disponovat pouze čtyřmi motory a čtyřmi externími nádržemi. V horní části stupně se bude nacházet ještě dodatečná palivová nádrž. Druhý stupeň má být shodný s variantou Proton Medium. Obě verze pak budou využívat současný horní stupeň Briz-M s čtyřmetrovým aerodynamickým krytem.[1]

První starty obou verzí jsou naplánovány na rok 2019 z upravené rampy 81/24 v Bajkonuru.[2]

Tabulka nosností
Varianta Nosnost na LEO Nosnost na GTO
Proton-M 23.0 t 6.3 t
Proton Medium 5.0 t
Proton Light 3.6 t

Odkazy

Reference

  1. MAJER, Dušan. Dočkáme se odlehčených Protonů? [online]. Kosmonautix, 2016-09-15. Dostupné online. 
  2. PIETROBON, Steven. RUSSIAN LAUNCH MANIFEST [online]. 2018-04-24. Dostupné online. 

Související články