Fascie: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 5. 6. 2019, 08:01

Fascie (česky povázka) je mezodermní tkáň fibrózního kolagenu zastoupená v tělech obratlovců. Nejznámější typ fascie je blanité pouzdro svalů. Tato povrchová fascie plynule přechází do vaziva uvnitř svalu, kde tvoří tvrdší svalová vlákna, která dále vrůstají do šlach svalu a omezují tak jeho přetažení či přetržení.^[1]

Fascie jsou tedy zastoupeny jak na povrchu svalů, tak i v jejich hlubokých vrstvách. Oddělují jednotlivé svaly, umožňují jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojují do funkčních pohybových řetězců.^[2] Jako tkáň prolínající tělo mohou mít fascie různý tvar, hutnost a objem.^[3] Pro mnohočetnou funkci fascií je mají někteří fyziologové za jednu z hlavních složek lidské pohybové soustavy u funkcí jako lokomoce, lymfatický oběh apod.^[4]

Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (svalům, orgánům i kostem).^[5] Podobně jako ostatní měkké tkáně i fascie podléhají pozvolnému zkracování a pokud nejsou vystavovány rytmickým tahovým změnám, tuhnou a stávají se místem kumulace podkožního tuku omezujícím pohyb. Proces tuhnutí fascií je rozdílný u každého jedince; může být ovlivněn i zánětlivými procesy, nevhodnou výživou apod.

Nejmohutnějšími fasciemi v lidském těle jsou lumbosakrální fascie nad křížovou kostí a fascie postranního svalu stehna (m. tensor fascie latae). Ty mají význam pro vzpřímenou posturu člověka a pokud vlivem nedostatku pohybu ztuhnou, mohou se podílet na svalových dysbalancích resp. vertebrogenních potížích bederní páteře (tzv. zkříženém syndromu).

Vyšetřením a terapií fascií se zabývá myoskeletální medicína a fyzioterapie.

Odkazy

Reference

↑ VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)
↑ VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)
↑ TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)
↑ ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-089281335-3
↑ LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)

[1] VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)

[2] VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)

[3] TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)

[4] ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-089281335-3

[5] LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 [[Soubor:Lumbosakrální fascie.jpg|náhled|Lumbosakrální fascie v dolní části zad člověka]]
-'''Fascie''' (česky ''povázka'') je mezodermní tkáň fibrózního [[Kolagen|kolagenu]] zastoupená v tělech [[Obratlovci|obratlovců]]. Nejznámější typ fascie je blanité pouzdro [[Sval|svalů]]. Tato povrchová fascie plynule přechází do vaziva uvnitř svalu, kde tvoří tvrdší svalová vlákna, vrůstající do šlach svalu a omezující svalové přetažení či přetržení.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Fascie jsou tedy zastoupeny jak na povrchu svalů, tak i v jejich hlubokých vrstvách. Oddělují jednotlivé svaly, umožňují jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojují do funkčních pohybových řetězců.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Jako tkáň prolínající tělo mohou mít fascie různý tvar, hutnost a objem.<ref>TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)</ref> Pro mnohočetnou funkci fascií je mají někteří fyziologové za jednu z hlavních složek lidské [[Pohybová soustava|pohybové soustavy]] u funkcí jako [[Chůze|lokomoce]], [[Lymfatická soustava|lymfatický oběh]], prokrvení apod.<ref>ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-089281335-3</ref>
+'''Fascie''' (česky ''povázka'') je mezodermní tkáň fibrózního [[Kolagen|kolagenu]] zastoupená v tělech [[Obratlovci|obratlovců]]. Nejznámější typ fascie je blanité pouzdro [[Sval|svalů]]. Tato povrchová fascie plynule přechází do vaziva uvnitř svalu, kde tvoří tvrdší svalová vlákna, která dále vrůstají do šlach svalu a omezují tak jeho přetažení či přetržení.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref>
+Fascie jsou tedy zastoupeny jak na povrchu svalů, tak i v jejich hlubokých vrstvách. Oddělují jednotlivé svaly, umožňují jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojují do funkčních pohybových řetězců.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Jako tkáň prolínající tělo mohou mít fascie různý tvar, hutnost a objem.<ref>TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)</ref> Pro mnohočetnou funkci fascií je mají někteří fyziologové za jednu z hlavních složek lidské [[Pohybová soustava|pohybové soustavy]] u funkcí jako [[Chůze|lokomoce]], [[Lymfatická soustava|lymfatický oběh]] apod.<ref>ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-089281335-3</ref>
-Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (svalům, orgánům i kostem).<ref>LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)</ref> Podobně jako ostatní měkké tkáně i fascie podléhají pozvolnému zkracování a pokud nejsou vystavovány rytmickým tahovým změnám, tuhnou a stávají se místem kumulace podkožního tuku omezujícím pohyb. Proces tuhnutí fascií je rozdílný u každého jedince; může být ovlivněn i zánětlivými procesy, nevhodnou výživou apod.
+Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (svalům, orgánům i [[Kost|kostem]]).<ref>LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)</ref> Podobně jako ostatní měkké tkáně i fascie podléhají pozvolnému zkracování a pokud nejsou vystavovány rytmickým tahovým změnám, tuhnou a stávají se místem kumulace podkožního tuku omezujícím pohyb. Proces tuhnutí fascií je rozdílný u každého jedince; může být ovlivněn i zánětlivými procesy, nevhodnou výživou apod.
 Nejmohutnějšími fasciemi v lidském těle jsou lumbosakrální fascie nad [[Křížová kost|křížovou kostí]] a fascie postranního svalu stehna (''m. tensor fascie latae''). Ty mají význam pro vzpřímenou posturu člověka a pokud vlivem nedostatku pohybu ztuhnou, mohou se podílet na [[Svalová dysbalance|svalových dysbalancích]] resp. vertebrogenních potížích [[Páteř|bederní páteře]] (tzv. zkříženém syndromu).