Znělost: Porovnání verzí
m rekat, slouceni kat |
Asimilace znělosti |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Znělost''' je [[fonetika|fonetická]] a [[fonologie|fonologická]] vlastnost [[hláska|hlásek]], která je dána účastí [[hlasivky|hlasivek]] při jejich tvoření. U '''znělých''' hlásek jsou hlasivky napjaté a kmitají, u '''neznělých''' hlásek jsou hlasivky v klidu, tj. neúčastní se tvoření hlásky. |
'''Znělost''' je [[fonetika|fonetická]] a [[fonologie|fonologická]] vlastnost [[hláska|hlásek]], která je dána účastí [[hlasivky|hlasivek]] při jejich tvoření. U '''znělých''' hlásek jsou hlasivky napjaté a kmitají, u '''neznělých''' hlásek jsou hlasivky v klidu, tj. neúčastní se tvoření hlásky. |
||
Nejčastěji je znělost rozlišovacím fonologickým znakem u [[souhláska|souhlásek]], [[samohláska|samohlásky]] jsou ve většině jazyků (včetně [[čeština|češtiny]]) pouze znělé |
Nejčastěji je znělost rozlišovacím fonologickým znakem u [[souhláska|souhlásek]], [[samohláska|samohlásky]] jsou ve většině jazyků (včetně [[čeština|češtiny]]) pouze znělé – jen náhodně se mohou vlivem souhláskového okolí vyslovovat nezněle (např. ''i'' ve slově ''architektura''), což není považováno za samostatný [[foném]]. Neznělé samohlásky se vyskytují jen v některých jazycích (např. v [[japonština|japonštině]]). |
||
==Asimilace znělosti== |
|||
Výslovnost hlásek, obvykle souhlásek, se může přizpůsobovat jejich okolí. Pro usnadnění artikulace se celá skupina může vyslovovat buď jako znělá, nebo jako neznělá. Toto přizpůsobení se nazývá '''[[asimilace (lingvistika)|asimilace]]''' nebo '''spodoba''' znělosti. |
|||
V zásadě existují 2 typy asimilace znělosti: |
|||
* '''regresivní asimilace''' – znělost celé skupiny se řídí podle poslední hlásky, např. vlé'''zt''' {{IPA|[vlɛː'''st''']}} – podle koncového {{IPA|/t/}} celá skupina {{IPA|/zt/}} vyslovena nezněle; |
|||
* '''progresivní asimilace''' – znělost celé skupiny se řídí podle první hlásky, např. '''př'''ijít {{IPA|['''pr̝°'''ɪjiːt]}} – podle počátečního {{IPA|/p/}} celá skupina {{IPA|/pr̝/}} vyslovena nezněle. |
|||
==Související články== |
|||
{{Portál Jazyk}} |
|||
{{IPA3}} |
|||
* [[Fonologie češtiny]] |
|||
{{Lingvistický pahýl}} |
{{Lingvistický pahýl}} |
||
Verze z 17. 8. 2007, 16:30
Znělost je fonetická a fonologická vlastnost hlásek, která je dána účastí hlasivek při jejich tvoření. U znělých hlásek jsou hlasivky napjaté a kmitají, u neznělých hlásek jsou hlasivky v klidu, tj. neúčastní se tvoření hlásky.
Nejčastěji je znělost rozlišovacím fonologickým znakem u souhlásek, samohlásky jsou ve většině jazyků (včetně češtiny) pouze znělé – jen náhodně se mohou vlivem souhláskového okolí vyslovovat nezněle (např. i ve slově architektura), což není považováno za samostatný foném. Neznělé samohlásky se vyskytují jen v některých jazycích (např. v japonštině).
Asimilace znělosti
Výslovnost hlásek, obvykle souhlásek, se může přizpůsobovat jejich okolí. Pro usnadnění artikulace se celá skupina může vyslovovat buď jako znělá, nebo jako neznělá. Toto přizpůsobení se nazývá asimilace nebo spodoba znělosti.
V zásadě existují 2 typy asimilace znělosti:
- regresivní asimilace – znělost celé skupiny se řídí podle poslední hlásky, např. vlézt [vlɛːst] – podle koncového /t/ celá skupina /zt/ vyslovena nezněle;
- progresivní asimilace – znělost celé skupiny se řídí podle první hlásky, např. přijít [pr̝°ɪjiːt] – podle počátečního /p/ celá skupina /pr̝/ vyslovena nezněle.
