Arpádovci: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 522 bajtů ,  před 1 rokem
Infobox, napřímení odkazů
(drobné opravy)
(Infobox, napřímení odkazů)
{{Infobox - dynastie
[[Soubor:Coa Hungary Country History (855-1301).svg|náhled|upright|Znak dynastie Arpádovců]]
| jméno = Arpádovci
[[Soubor:Nte-kir-arpad.jpg|náhled|upright|Náčelník [[Arpád]]]]
[[Soubor:| znak = Coa Hungary Country History (855-1301).svg|náhled|upright|Znak dynastie Arpádovců]]
| znak velikost =
| popisek = Erb královské dynastie Arpádovců
| země = {{vlajka a název|Uhersko}}
| mateřská dynastie =
| tituly = [[Seznam uherských králů|uherští králové]]
| zakladatel = [[Arpád|Arpáda]], resp. velkokníže [[Almoš]]
| mýtický zakladatel = [[Turul]] nebo [[Attila]]
| rok založení = [[9. století]]
| konec vlády =
| meč = [[1301]] ([[Ondřej III.]])
| přeslice = [[1338]] ([[Alžběta Arpádovna]])
| poslední vládce =
| současná hlava =
| větve rodu =  
}}
 
'''Arpádovci''' (maďarsky ''Árpádok'' nebo ''Árpád-ház'') byli původní [[Uhersko|uherskou]] [[Panovnický rodDynastie|panovnickou]] (od roku 1000 [[Král|královskou]]) [[Dynastie|dynastií]], která vládla od počátků uherského státu ([[9. století]]) až do roku [[1301]], kdy zemřel její poslední mužský příslušník [[Ondřej III.]] Díky mnoha sňatkům arpádovských princezen do jiných [[Evropa|evropských]] rodů však i téměř všichni následující uherští panovníci měli Arpádovce mezi svými předky a potomci dynastie žijí mezi evropskou [[Aristokracie|aristokracií]] dodnes.
 
== Původ rodu ==
[[Soubor:Nte-kir-arpad.jpg|náhled|upright|Náčelník [[Arpád]]]]
Ačkoliv se dynastie nazývá podle [[Maďaři|maďarského]] náčelníka [[Arpád|Arpáda]] († [[907]]), jejím prvním doloženým členem je jeho otec, veliký kníže [[Almoš]] (kolem 820 – kolem 895). Podle legendy byl Almoš synem mytického [[Turul|Turula]]a, pročež se dynastie (zřídka) označuje i jako Turulská. Almoš se synem Arpádem koncem 9. století vedli kočující maďarské kmeny do [[Panonská pánev|Panonské nížiny]], zatlačeni sem nájezdy kočovných [[Turci|Turků]] ([[Pečeněhové|Pečeněhů]]) na jejich dosavadní území na dnešní [[Ukrajina|Ukrajině]] (tzv. ''Etelköz'').
 
Některé [[Středověk|středověké]] zdroje také praví, že Arpádovým předkem byl [[Attila]], vůdce [[Hunové|hunských]] nájezdů na [[Evropa|Evropu]], resp. že sám Arpád se považoval za Attilova potomka.
 
== 11. století ==
Díky strategickému významu své země a dobrým vztahům s římským králem [[Ota III.|Otou III.]] a s papežem [[Silvestr II.|Silvestrem II.]] dosáhl Štěpán povýšení maďarského knížectví na [[království]] a své vlastní [[korunovace]]. Došlo k tomu 25. prosince 1000 nebo 1. ledna 1001 a odsud se datuje existence [[Uherské království (1000–1526)|uherského království]] (pojmy „uherský“ a „maďarský“ tehdy splývaly). Záhy poté bylo zřízeno také [[Arcidiecéze ostřihomská|arcibiskupství]] v [[OstřihomOstřihomi]]i. Do roku 1030 král [[Štěpán I. Svatý|Štěpán I.]] sjednotil pod svou vládou celou Karpatskou kotlinu a stal se tak skutečným zakladatelem uherského státu. Zavedl správní členění na [[Župa|župy]] (platné v [[Maďarsko|Maďarsku]] v zásadě dodnes) a zřídil novou církevní organizaci se dvěma arcibiskupy (v Ostřihomi a v [[Kalocsa|Kaloči]]) a několika biskupy.
 
Když Štěpánův jediný syn [[Svatý Emerich|Emerich]] zemřel při lovu (2. září 1031), panovník ustanovil svým nástupcem svého synovce [[Petr Orseolo|Petra Orseola]], syna jeho sestry Marie a [[Seznam benátských dóžat|benátského dóžete]] [[Otto Orseolo|Oty Orseola]]. To vyvolalo hněv u Štěpánova bratrance [[Vazul]]a, který byl ovšem v té době uvězněný v [[Nitra|Nitře]]. Po Štěpánově smrti (15. srpna 1038) bylo Petrovo následnické právo napadeno stařešinou [[Samuel Aba|Samuelem]] z rodu Aba. Král Petr upřednostňoval německé a italské dvořany, čímž proti sobě popudil domácí šlechtice, kteří ho nakonec roku 1041 svrhli a králem zvolili Samuela. Petr našel zastání v Německé říši a roku 1044 Samuela Abu za podpory [[Jindřich III. Černý|Jindřicha III.]] porazil a opět se chopil vlády. V roce 1046 byl však znovu svržen pohanskými povstalci, zajat a zabit či vyhnán (není jisté).
 
Králem se stal [[Ondřej I.]] (vládl 1046–1060), Vazulův syn a Takšoňův pravnuk v mužské linii (a na rozdíl od Petra i Samuela tedy přímý Arpádovec), který do té doby žil ve vyhnanství v [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]]. Podařilo se mu zpacifikovat rebely a obnovit pozici křesťanství v zemi. V roce 1048 pozval svého mladšího bratra [[Béla I. Uherský|Bélu]] a uložil mu do správy třetinu království (tzv. ''Tercia pars regni'' anebo „vévodství“). Tato tradice rozdělení správy mezi více členů dynastie (připomínající i [[Přemyslovci|přemyslovská]] [[Údělné knížectví|údělná knížectví]]) se udržela až do 13. století. Nešlo nicméně o souvislé provincie, ale o roztroušená území se dvěma nebo třemi středisky. Vládci těchto „vévodství“ obvykle uznávali nadřazenost krále, ale někdy se proti němu bouřili nebo hledali spojenectví s okolními zeměmi.
 
Ještě za svého života nechal Ondřej I. korunovat svého syna [[Šalamoun I. Uherský|Šalamouna]], aby zajistil jeho následnictví, které ovšem odporovalo dosud mezi Arpádovci uznávanému seniorátu. Po Ondřejově smrti skutečně Šalamounův nárok odmítl jeho strýc [[Béla I. Uherský|Béla I.]] a sám se stal králem (1060–1063). Pak teprve dosáhl koruny Šalamoun I. (1063–1074), ale po celou dobu bojoval o vládu se svými bratranci, Bélovými syny a vévody Gejzou, Ladislavem a Lampertem. Nakonec byl poražen a králem se stal [[Gejza I. Uherský|Gejza I.]] (1074–1077), po jehož smrti se prosadil jeho bratr [[Svatý Ladislav I. Svatý|Ladislav I.]] (1077–1095), který donutil Šalamouna, dosud vládnoucího v některých oblastech na západě země, k plné abdikaci.
 
Král Ladislav zaznamenal několik významných úspěchů: dosáhl u Říma [[kanonizace]] Štěpána I. a jeho syna Emericha (20. srpna 1083), a roku 1091 si podmanil sousední [[Chorvatsko]]. Novou provincii svěřil do správy svému synovci [[Almoš Arpádovec|Almošovi]]. Po Ladislavově smrti byl králem prohlášen jeho starší synovec [[Koloman Uherský|Koloman]] (1095–1116), který roku 1097 porazil v Chorvatsku povstání [[Petar Snačić|Petra Snačiće]] a vtáhl až do [[Dalmácie]].

Navigační menu