Édouard Adolphe Casimir Joseph Mortier: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 13. 8. 2007, 21:05

Édouard Adolphe Casimir Joseph Mortier (* 13. února 1768 v Le Cateau-Cambrésis; † 28. července 1835 v Paříži) byl francouzský maršál a později získal titul vévoda z Trevisa.

Mortier působil v období prvního císařství, restaurace a červencové monarchie. Byl synem bohatého obchodníka suknem, který i vstoupil do politiky a účastnil se za třetí stav v roce 1789 zasedání generálních stavů. Budoucí maršál studoval v Douai College Irlandais a roku 1789 vstoupil do národních gard. Roku 1791 pak do pluku dobrovolníků francouzské armády a byl zvolen kapitánem. Bojoval roku 1792 u Quévrainu, a Jemappes v následujícím roce u Neerwinden, Hondschoote, roku 1794 u Fleurus. Byl při obsazení Namuru (1793)a Maastrichtu (1794) pak v roce 1795 se vyznamenal pod Lefebvrem a Kléberem u Altenkirchen a Friedbergu. V roce 1799 povýšen na brigádního generála a bojoval u Liptringen a Stockachu a poté převelen do Švýcarska k Massenově armádě, kde po bitvě u Curychu byl povýšen na divizního generála (1799) a velel 4. pěší divizi. Roku 1800 pak velel jedné z pařížských posádek. Po vypuknutí válečného stavu s Velkou Británií roku 1803 obsadil Hannoversko a dalším rokem se stal se vrchním velitelem dělostřelectva. Téhož roku 1804 byl jmenován maršálem císařství. V roce 1805 během postupu podél Dunaje vedl 2. sbor (levobřežní) a zanedbal průzkum což se mu vymstilo u Dürnsteinu, kde s Gazanovou divizí byl nucen svést ústupový boj proti čtyřnásobné převaze Rusů (Kutuzov, Miloradovič, Dochturov). V době bitvy u Slavkova velel silám, kryjícím Vídeň. Roku 1806 obsadil 1. listopadu Hessensko a poté hansovní města a v roce 1807 poráží švédský sbor u Anklamu 16. a 17. dubna. V bitvě u Friedlantu 14. června 1807 velel levému křídlu francouzské armády. V roce 1808 obdržel titul vévoda z Trevisa a byl odvelen do Španělska, kde se svým sborem bojoval u Somosiery a roku 1809 s Lannesem dobyl Zaragozu, zvítězil v bitvě u Ocasia (19.11.1809) a podpořil Soulta u Bajadozu. Později zvítězil v bitvě u Gebory( 19.2.1811) aby roku 1812 se účastnil ruského tažení, kde při ústupu svými útoky získal čas k dokončení geniálního Napoleonova manevru, umožńujícímu záchranu armády na Berezině. V následujícím roce pak velel mladé gardě a v jejím čele bojoval u Lützenu, Budyšína, Drážďan, Lipska a Hanau. V roce 1814 bránil s Marmontem Paříž. 8. dubna 1814 se podřídil Ludvíkovi XVIII. a byl jmenován pairem. Při návratu Napoleona z Elby doprovodil Mortier krále do Gentu , byl jím zbaven přísahy a ještě v březnu 1814 se opět přidal k Napoleonovi. Z jeho rozkazu provedl inspekci pevnostních zařízení na severní a západní hranici. Při druhé restauraci byl jmenován členem soudního tribunálu, který měl soudit maršála Neye, což však odmítl. Byl za to zbaven titulu pair, ale od r. 1819 opět v komoře pairů zasedal. Po červencovém převratu byl v letech 1830-1831 vyslancem Francie v Sankt Petěrburgu. Roku 1833 byl králem, Ludvíkem-Filipem jmenován velkokancléřem Čestné legie a 18. listopadu 1834 se stal ministrem války Francie a současně ministerským předsedou. Ve funkci však zůstal jen 3 měsíce (20.2.1835 demise). Při přehlídce vojska 28. července 1835 byl členem doprovodu krále, na kterého spáchal Joseph Fieschi v boulevardu du Temple atentát pekelným strojem. Výbuchem bylo zabito 12 lidí(další zemřeli následkem zranění). Král byl jen lehce raněn na čele, ale mezi mrtvými byl maršál Mortier. Je pohřben v dómu Invalidovny blízko Napoleonovy hrobky. V jeho rodném městě stojí Mortierův památník a v Lille je jeho socha. Maršál Mortier byl ze všech Napoleonových maršálů nejvyšší postavy - měřil 195 cm a byl v armádě znám pod přezdívkou Grand mortier - Velký moždíř.

Šablona:Biografický pahýl

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 Mortier působil v období [[první císařství|prvního císařství]], restaurace a červencové [[monarchie]].
-Byl synem bohatého obchodníka suknem, který i vstoupil do politiky a účastnil se za třetí stav v roce [[1789]] zasedání [[generální stav|generálních stavů]]. Budoucí maršál studoval v [[Douai]] [[College Irlandais]] a roku 1789 vstoupil do národních gard. Roku [[1791]] pak do pluku dobrovolníků francouzské armády a byl zvolen [[kapitán]]em. Bojoval roku [[1792]] u [[Quévrain]]u, a [[Jemappes]] v následujícím roce u [[Neerwinden]], [[Hondschoote]], roku [[1794]] u [[Fleurus]]. Byl při obsazení [[Namur]]u ([[1793]])a [[Maastricht]]u ([[1794]]) pak v roce [[1795]] se vyznamenal pod [[Lefebvr]]em a [[Kléber]]em u [[Altenkirchen]] a [[Friedberg]]u. V roce [[1799]] povýšen na brigádního [[generál]]a a bojoval u [[Liptringen]] a [[Stockach]]u a poté převelen do [[Švýcarsko|Švýcarska]] k [[Massena|Massenově]] armádě, kde po bitvě u [[Curych]]u byl povýšen na divizního generála ([[1799]]) a velel 4. pěší divizi. Roku [[1800]] pak velel jedné z pařížských posádek. Po vypuknutí válečného stavu s [[Velká Británie|Velkou Británií]] roku [[1803]] obsadil [[Hannover]]sko a dalším rokem se stal se vrchním velitelem dělostřelectva. Téhož  roku [[1804]] byl jmenován maršálem [[císařství]]. V roce [[1805]] během postupu podél [[Dunaj]]e vedl 2. sbor (levobřežní) a zanedbal průzkum což se mu vymstilo u [[Dürnstein]]u, kde s [[Gazan]]ovou divizí byl nucen svést ústupový boj proti čtyřnásobné převaze Rusů ([[Kutuzov]], [[Miloradovič]], [[Dochturov]]). V době [[bitva u Slavkova|bitvy u Slavkova]] velel silám, kryjícím [[Vídeň]]. Roku [[1806]] obsadil 1. listopadu [[Hessensko]] a poté [[hansovní města]] a v roce [[1807]] poráží švédský sbor u [[Anklam]]u 16. a 17. dubna. V [[bitva u Friedlantu|bitvě u Friedlantu]] 14. června [[1807]] velel levému křídlu francouzské armády. V roce [[1808]] obdržel titul [[vévoda]] z Trevisa a byl odvelen do [[Španělsko|Španělska]], kde se svým sborem bojoval u Somosiery a roku [[1809]] s [[Lannes]]em dobyl Zaragozu, zvítězil v bitvě u Ocasia (19.11.1809) a podpořil [[Soult]]a u Bajadozu. Později zvítězil v bitvě u Gebory( 19.2.[[1811]]) aby roku [[1812]] se účastnil ruského tažení, kde při ústupu svými útoky získal čas k dokončení geniálního [[Napoleon Bonaparte|Napoleonova]] manevru, umožńujícímu záchranu armády na [[Berezina|Berezině]]. V následujícím roce pak velel mladé gardě a v jejím čele bojoval u [[Lützen]]u, [[Budyšín]]a, Drážďan, Lipska a [[Hanau]]. V roce [[1814]] bránil s [[Marmont]]em Paříž. 8. dubna [[1814]] se podřídil [[Ludvík XVIII.|Ludvíkovi XVIII.]] a byl jmenován [[pair]]em. Při návratu Napoleona z Elby doprovodil Mortier krále do [[Gent]]u , byl jím zbaven přísahy a ještě v březnu 1814 se opět přidal k Napoleonovi. Z jeho rozkazu provedl inspekci pevnostních zařízení na severní a západní hranici. Při druhé restauraci byl jmenován členem soudního tribunálu, který měl soudit maršála [[Ney]]e, což však odmítl. Byl za to zbaven titulu pair, ale od r. [[1819]] opět v komoře pairů zasedal. Po červencovém převratu byl v letech [[1830]]-[[1831]] vyslancem Francie v [[Sankt Petěrburg]]u. Roku [[1833]] byl [[král]]em, [[Ludvík-Filip|Ludvíkem-Filipem]] jmenován velkokancléřem Čestné legie a 18. listopadu [[1834]] se stal [[ministr]]em války Francie a současně ministerským předsedou. Ve funkci však zůstal jen 3 měsíce (20.2.1835 demise). Při přehlídce vojska 28. července [[1835]] byl členem doprovodu krále, na kterého spáchal [[Joseph Fieschi]] v boulevardu du Temple atentát pekelným strojem. Výbuchem bylo zabito 12 lidí(další zemřeli následkem zranění). Král byl jen lehce raněn na čele, ale mezi mrtvými byl  maršál Mortier. Je pohřben v dómu [[Invalidovna|Invalidovny]] blízko Napoleonovy hrobky. V jeho rodném městě stojí Mortierův památník a v Lille je jeho socha. Maršál Mortier byl ze všech Napoleonových maršálů nejvyšší postavy - měřil 195 cm a byl v armádě znám pod přezdívkou Grand mortier - Velký [[moždíř]].
+Byl synem bohatého obchodníka suknem, který i vstoupil do politiky a účastnil se za třetí stav v roce [[1789]] zasedání [[generální stav|generálních stavů]]. Budoucí maršál studoval v [[Douai]] [[College Irlandais]] a roku 1789 vstoupil do národních gard. Roku [[1791]] pak do pluku dobrovolníků francouzské armády a byl zvolen [[kapitán]]em. Bojoval roku [[1792]] u [[Quévrain]]u, a [[Jemappes]] v následujícím roce u [[Neerwinden]], [[Hondschoote]], roku [[1794]] u [[Fleurus]]. Byl při obsazení [[Namur]]u ([[1793]])a [[Maastricht]]u ([[1794]]) pak v roce [[1795]] se vyznamenal pod [[Lefebvr]]em a [[Kléber]]em u [[Altenkirchen]] a [[Friedberg]]u. V roce [[1799]] povýšen na brigádního [[generál]]a a bojoval u [[Liptringen]] a [[Stockach]]u a poté převelen do [[Švýcarsko|Švýcarska]] k [[Massena|Massenově]] armádě, kde po bitvě u [[Curych]]u byl povýšen na divizního generála ([[1799]]) a velel 4. pěší divizi. Roku [[1800]] pak velel jedné z pařížských posádek. Po vypuknutí válečného stavu s [[Velká Británie|Velkou Británií]] roku [[1803]] obsadil [[Hannover]]sko a dalším rokem se stal se vrchním velitelem dělostřelectva. Téhož  roku [[1804]] byl jmenován maršálem [[císařství]]. V roce [[1805]] během postupu podél [[Dunaj]]e vedl 2. sbor (levobřežní) a zanedbal průzkum což se mu vymstilo u [[Dürnstein]]u, kde s [[Gazan]]ovou divizí byl nucen svést ústupový boj proti čtyřnásobné převaze Rusů ([[Michail Illarionovič Kutuzov|Kutuzov]], [[Miloradovič]], [[Dochturov]]). V době [[bitva u Slavkova|bitvy u Slavkova]] velel silám, kryjícím [[Vídeň]]. Roku [[1806]] obsadil 1. listopadu [[Hessensko]] a poté [[hansovní města]] a v roce [[1807]] poráží švédský sbor u [[Anklam]]u 16. a 17. dubna. V [[bitva u Friedlantu|bitvě u Friedlantu]] 14. června [[1807]] velel levému křídlu francouzské armády. V roce [[1808]] obdržel titul [[vévoda]] z Trevisa a byl odvelen do [[Španělsko|Španělska]], kde se svým sborem bojoval u Somosiery a roku [[1809]] s [[Lannes]]em dobyl Zaragozu, zvítězil v bitvě u Ocasia (19.11.1809) a podpořil [[Soult]]a u Bajadozu. Později zvítězil v bitvě u Gebory( 19.2.[[1811]]) aby roku [[1812]] se účastnil ruského tažení, kde při ústupu svými útoky získal čas k dokončení geniálního [[Napoleon Bonaparte|Napoleonova]] manevru, umožńujícímu záchranu armády na [[Berezina|Berezině]]. V následujícím roce pak velel mladé gardě a v jejím čele bojoval u [[Lützen]]u, [[Budyšín]]a, Drážďan, Lipska a [[Hanau]]. V roce [[1814]] bránil s [[Marmont]]em Paříž. 8. dubna [[1814]] se podřídil [[Ludvík XVIII.|Ludvíkovi XVIII.]] a byl jmenován [[pair]]em. Při návratu Napoleona z Elby doprovodil Mortier krále do [[Gent]]u , byl jím zbaven přísahy a ještě v březnu 1814 se opět přidal k Napoleonovi. Z jeho rozkazu provedl inspekci pevnostních zařízení na severní a západní hranici. Při druhé restauraci byl jmenován členem soudního tribunálu, který měl soudit maršála [[Ney]]e, což však odmítl. Byl za to zbaven titulu pair, ale od r. [[1819]] opět v komoře pairů zasedal. Po červencovém převratu byl v letech [[1830]]-[[1831]] vyslancem Francie v [[Sankt Petěrburg]]u. Roku [[1833]] byl [[král]]em, [[Ludvík-Filip|Ludvíkem-Filipem]] jmenován velkokancléřem Čestné legie a 18. listopadu [[1834]] se stal [[ministr]]em války Francie a současně ministerským předsedou. Ve funkci však zůstal jen 3 měsíce (20.2.1835 demise). Při přehlídce vojska 28. července [[1835]] byl členem doprovodu krále, na kterého spáchal [[Joseph Fieschi]] v boulevardu du Temple atentát pekelným strojem. Výbuchem bylo zabito 12 lidí(další zemřeli následkem zranění). Král byl jen lehce raněn na čele, ale mezi mrtvými byl  maršál Mortier. Je pohřben v dómu [[Invalidovna|Invalidovny]] blízko Napoleonovy hrobky. V jeho rodném městě stojí Mortierův památník a v Lille je jeho socha. Maršál Mortier byl ze všech Napoleonových maršálů nejvyšší postavy - měřil 195 cm a byl v armádě znám pod přezdívkou Grand mortier - Velký [[moždíř]].
 {{biografický pahýl}}