Bohumír Šmeral: Porovnání verzí

Dr. Bohumír Šmeral
Dr. Bohumír Šmeral
	Bohumír Šmeral v Československých dějinách v obrazech
5. předseda ČSSD
	Ve funkci:; 1916 – 1917
Předchůdce	Antonín Němec
Nástupce	Antonín Němec
Senátor Národního shromáždění ČSR
	Ve funkci:; 1935 – 1938
Poslanec Národního shromáždění ČSR
	Ve funkci:; 1920 – 1929
Poslanec Říšské rady
	Ve funkci:; 1911 – 1918
Stranická příslušnost
Členství	čs. soc. dem.; KSČ
Narození	25. října 1880 ; Třebíč; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. května 1941 (ve věku 60 let) ; Moskva; Sovětský svaz
Profese	novinář, politik, spisovatel a publicista
Commons	Bohumír Šmeral
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 14. 4. 2019, 10:00

Bohumír Šmeral (25. října 1880 Třebíč^[1]^[2]^[3] – 8. května 1941 Moskva^[4]) byl rakouský a československý politik, novinář, předseda českoslovanské sociální demokracie, zakladatel Komunistické strany Československa a teoretik dělnického hnutí.

Biografie

Soubor:Bohumil Šmeral.jpg

socha B. Šmerala na sídlišti Nové Dvory v Třebíči, autor J.Habarta 1980. V současné době v depozitáři Muzea Vysočiny Třebíč

Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Už od svých studentských let se angažoval v sociálně demokratické straně. Od roku 1908 byl redaktorem Práva lidu. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 12. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.^[5]

Byl přesvědčeným marxistou, jeho vize socialistického státu se zakládala na vytvoření parlamentní demokracie v rakouském soustátí (tzv. austromarxismus). Proto až do konce první světové války byl pro zachování Rakouska-Uherska a proti zřízení českého (československého) státu, za což byl kritizován i ve vlastní straně. V září 1918 se stal členem Socialistické rady (společný projekt sociálních demokratů a českých socialistů). Po založení republiky přestal veřejně vystupovat, odmítl účast v Revolučním národním shromáždění i ve vládě.

Jeho vliv na tuzemskou politiku opět zesílil v roce 1920. Na jaře 1920 navštívil sovětské Rusko, kde jednal s V. I. Leninem. Po návratu do vlasti se postavil do čela „marxistické levice“. Šmeralova koncepce předpokládala vytvoření masové marxistické strany s převedením velké části členské základny stávající sociální demokracie. Důraz kladl na osvětu a výchovu dělníků. V době utváření komunistické levice v sociální demokracii byl jeho pozvolný postup kritizován některými radikálnějšími stoupenci revoluční levice. Po jednání kongresu druhé internacionály v červenci 1920 tlak na Šmerala zesílil. Měření sil nakonec nastalo v roce 1920 během prosincové generální stávky. V květnu 1921 se podílel na založení Komunistické strany Československa, na ustavujícím sjezdu se stal hlavním řečníkem a poté vůdčím představitelem^[6].

KSČ za působení Šmerala ve vedení strany nebyla plně nedemokratickou stranou, v organizačních otázkách a metodách politické práce navazoval Šmeral na české a středoevropské (předlitavské) tradice. Bolševizaci započal později Klement Gottwald, který patřil mezi hlavní kritiky Bohumíra Šmerala a v slovníku komunistického mezinárodního hnutí se objevil termín šmeralismus^[6].

V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za sociální demokracii, později přešel do KSČ. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a v parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do roku 1929^[7]. Tehdy jeho vliv v KSČ upadal V. sjezd KSČ roku 1929 ho poprvé nezvolil do Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Pracoval pak spíše v administrativě mezinárodního komunistického hnutí. Teprve v druhé polovině 30. let začal opět promlouvat i do domácích poměrů. V té době již ale nebyl nositelem vlastní politické koncepce a plně se podřizoval kurzu Gottwaldova vedení^[6].

V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do prosince 1938, kdy jeho mandát zanikl v důsledku rozpuštění KSČ^[8]. Od druhé poloviny třicátých let přebýval převážně v zahraničí. V listopadu 1938 odjel do Moskvy, kde 8. května 1941 zemřel^[6]. Z jeho rodného domu v Třebíči bude Centrum tradiční lidové kultury^[9].

Po druhé světové válce těžila KSČ ze Šmeralovy specifické československé cesty k socialismu, založené na myšlenkách nejen K. Marxe, ale i T. G. Masaryka a dalších.

Dnes je po něm pojmenována knihovna KSČM v Praze, čtvrť města Mostu a několik ulic v českých městech.

Knihy a publikace

Kdo jsou a co chtějí sociální demokraté (1906)
Materálie k dějinám dělnického hnutí (1906)
Pravda o sovětském Rusku (1920)
První cesty do země Leninovy (první vydání 1971)
Historické práce 1908–1940 (vyd. 1962)
Výbor z díla 1902–1921 (vyd. 1981)
Výbor z díla 1922–1939 (vyd. 1981)

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1307.
↑ NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 153.
↑ ČTK. Před 135 lety se narodil zakladatel KSČ Bohumír Šmeral [online]. Třebíčský deník, 2015-10-26 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online.
↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, online
↑ ^a ^b ^c ^d kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 521-522.
↑ Bohumír Šmeral [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-24]. Dostupné online.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-13]. Dostupné online.
↑ Kraj Vysočina zachraňuje rodný dům spoluzakladatele KSČ. Bude z něj Centrum tradiční lidové kultury [online]. Obcasnik.eu [cit. 2011-12-13]. Dostupné online.

Literatura

KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohumír Šmeral na Wikimedia Commons
Autor Bohumír Šmeral ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohumír Šmeral
Bohumír Šmeral - zakladatel Komunistické strany Československa – videozáznam přednášky historičky Hany Kráčmarové
Bohumír Šmeral na stránkách KDO BYL KDO v našich dějinách
Miloslav Ransdorf: Šmeral a naše nynější orientace
Od Storka až po Šmeral 5.9.2001

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Šablona:Předsedové ČSSD

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[NS1-2] Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1307.

[NS1924-3] NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 153.

[4] ČTK. Před 135 lety se narodil zakladatel KSČ Bohumír Šmeral [online]. Třebíčský deník, 2015-10-26 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online.

[alex.onb.ac.at-5] Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, online

[rfr1-6] kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 521-522.

[7] Bohumír Šmeral [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-24]. Dostupné online.

[8] jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-13]. Dostupné online.

[9] Kraj Vysočina zachraňuje rodný dům spoluzakladatele KSČ. Bude z něj Centrum tradiční lidové kultury [online]. Obcasnik.eu [cit. 2011-12-13]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

@@ Řádek 54: / Řádek 54: @@
 Byl přesvědčeným [[marxismus|marxistou]], jeho vize socialistického státu se zakládala na vytvoření parlamentní demokracie v rakouském soustátí (tzv. [[austromarxismus]]). Proto až do konce [[První světová válka|první světové války]] byl pro zachování [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] a proti zřízení českého (československého) státu, za což byl kritizován i ve vlastní straně. V září 1918 se stal členem [[Socialistická rada|Socialistické rady]] (společný projekt [[Česká strana sociálně demokratická|sociálních demokratů]] a [[Česká strana národně sociální|českých socialistů]]). Po založení republiky přestal veřejně vystupovat, odmítl účast v Revolučním národním shromáždění i ve vládě.
-Jeho vliv na tuzemskou politiku opět zesílil v roce 1920. Na jaře [[1920]] navštívil sovětské Rusko, kde jednal s [[Vladimir Iljič Lenin|V. I. Leninem]]. Po návratu do vlasti se postavil do čela „marxistické levice“. Šmeralova koncepce předpokládala vytvoření masové marxistické strany s převedením velké části členské základny stávající sociální demokracie. Důraz kladl na osvětu a výchovu dělníků. V době utváření komunistické levice v sociální demokracii byl jeho pozvolný postup kritizován některými radikálnějšími stoupenci revoluční levice. Po jednání kongresu [[druhá internacionála|druhé internacionály]] v červenci 1920 tlak na Šmerala zesílil. Měření sil nakonec nastalo v roce 1920 během [[Prosincová generální stávka 1920|prosincové generální stávky]]. V květnu [[1921]] se podílel na založení [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]], na [[Ustavující sjezd KSČ|ustavujícím sjezdu]] se stal hlavním řečníkem a poté vůdčím představitelem.<ref name="rfr1">{{Citace monografie
+Jeho vliv na tuzemskou politiku opět zesílil v roce 1920. Na jaře [[1920]] navštívil sovětské Rusko, kde jednal s [[Vladimir Iljič Lenin|V. I. Leninem]]. Po návratu do vlasti se postavil do čela „marxistické levice“. Šmeralova koncepce předpokládala vytvoření masové marxistické strany s převedením velké části členské základny stávající sociální demokracie. Důraz kladl na osvětu a výchovu dělníků. V době utváření komunistické levice v sociální demokracii byl jeho pozvolný postup kritizován některými radikálnějšími stoupenci revoluční levice. Po jednání kongresu [[druhá internacionála|druhé internacionály]] v červenci 1920 tlak na Šmerala zesílil. Měření sil nakonec nastalo v roce 1920 během [[Prosincová generální stávka 1920|prosincové generální stávky]]. V květnu [[1921]] se podílel na založení [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]], na [[Ustavující sjezd KSČ|ustavujícím sjezdu]] se stal hlavním řečníkem a poté vůdčím představitelem<ref name="rfr1">{{Citace monografie
  | titul = kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století
  | vydavatel = Libri
@@ Řádek 62: / Řádek 62: @@
  | strany = 521-522
  | jazyk = česky
-}}</ref>
+}}</ref>.
-KSČ za působení Šmerala ve vedení strany nebyla plně nedemokratickou stranou, v organizačních otázkách a metodách politické práce navazoval Šmeral na české a středoevropské ([[předlitavsko|předlitavské]]) tradice. Bolševizaci započal později [[Klement Gottwald]], který patřil mezi hlavní kritiky Bohumíra Šmerala a v slovníku komunistického mezinárodního hnutí se objevil termín [[šmeralismus]].<ref name="rfr1"/>
+KSČ za působení Šmerala ve vedení strany nebyla plně nedemokratickou stranou, v organizačních otázkách a metodách politické práce navazoval Šmeral na české a středoevropské ([[předlitavsko|předlitavské]]) tradice. Bolševizaci započal později [[Klement Gottwald]], který patřil mezi hlavní kritiky Bohumíra Šmerala a v slovníku komunistického mezinárodního hnutí se objevil termín [[šmeralismus]]<ref name="rfr1" />.
-V [[Volby do parlamentu Československé republiky 1920|parlamentních volbách v roce 1920]] získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za sociální demokracii, později přešel do KSČ. Mandát v [[Volby do parlamentu Československé republiky 1925|parlamentních volbách v roce 1925]] obhájil a v parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do roku 1929.<ref>{{Citace elektronické monografie
+V [[Volby do parlamentu Československé republiky 1920|parlamentních volbách v roce 1920]] získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za sociální demokracii, později přešel do KSČ. Mandát v [[Volby do parlamentu Československé republiky 1925|parlamentních volbách v roce 1925]] obhájil a v parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do roku 1929<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
 | titul = Bohumír Šmeral
 | url = http://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?org=295&id=3856&l=cz
 | jazyk = česky
-| datum přístupu = 2013-05-24}}</ref> Tehdy jeho vliv v KSČ upadal [[V. sjezd KSČ]] roku 1929 ho poprvé nezvolil do [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|Ústředního výboru Komunistické strany Československa]]. Pracoval pak spíše v administrativě mezinárodního komunistického hnutí. Teprve v druhé polovině 30. let začal opět promlouvat i do domácích poměrů. V té době již ale nebyl nositelem vlastní politické koncepce a plně se podřizoval kurzu Gottwaldova vedení.<ref name="rfr1"/>
+| datum přístupu = 2013-05-24}}</ref>. Tehdy jeho vliv v KSČ upadal [[V. sjezd KSČ]] roku 1929 ho poprvé nezvolil do [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|Ústředního výboru Komunistické strany Československa]]. Pracoval pak spíše v administrativě mezinárodního komunistického hnutí. Teprve v druhé polovině 30. let začal opět promlouvat i do domácích poměrů. V té době již ale nebyl nositelem vlastní politické koncepce a plně se podřizoval kurzu Gottwaldova vedení<ref name="rfr1"/>.
-V [[Volby do parlamentu Československé republiky 1935|parlamentních volbách v roce 1935]] získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do prosince [[1938]], kdy jeho mandát zanikl v důsledku rozpuštění KSČ.<ref>{{Citace elektronické monografie
+V [[Volby do parlamentu Československé republiky 1935|parlamentních volbách v roce 1935]] získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do prosince [[1938]], kdy jeho mandát zanikl v důsledku rozpuštění KSČ<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
 | titul = jmenný rejstřík
 | url = http://www.psp.cz/eknih/1935ns/se/rejstrik/jmenny/s.htm
 | jazyk = česky
-| datum přístupu = 2011-12-13}}</ref> Od druhé poloviny třicátých let přebýval převážně v zahraničí. V listopadu 1938 odjel do Moskvy, kde 8. května 1941 zemřel.<ref name="rfr1"/>Z jeho rodného domu v Třebíči bude Centrum tradiční lidové kultury.<ref>{{Citace elektronické monografie
+| datum přístupu = 2011-12-13}}</ref>. Od druhé poloviny třicátých let přebýval převážně v zahraničí. V listopadu 1938 odjel do Moskvy, kde 8. května 1941 zemřel<ref name="rfr1"/>. Z jeho rodného domu v Třebíči bude Centrum tradiční lidové kultury<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = [[Obcasnik.eu]]
 | titul = Kraj Vysočina zachraňuje rodný dům spoluzakladatele KSČ. Bude z něj Centrum tradiční lidové kultury
 | url = http://www.obcasnik.eu/kraj-vysocina-zachranuje-rodny-dum-spoluzakladatele-ksc-bude-z-nej-centrum-tradicni-lidove-kultury/
 | jazyk = česky
-| datum přístupu = 2011-12-13}}</ref>
+| datum přístupu = 2011-12-13}}</ref>.
 Po druhé světové válce těžila KSČ ze Šmeralovy specifické ''československé cesty k socialismu'', založené na myšlenkách nejen [[Karl Marx|K. Marxe]], ale i [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] a dalších.