Josef Charvát (lékař): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
styl, delinlk, POV, k rektorské inauguraci nedošlo
tit>ib, maxitypo, es/cs
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba}}
{{Infobox - osoba
| titul před = [[Profesor|Prof.]] [[Doktor medicíny|MUDr.]]
⚫
[[Profesor|Prof.]] [[Doktor medicíny|MUDr.]] '''Josef Charvát''', [[Doktor věd|DrSc.]] ([[6. srpen|6. srpna]] [[1897]], [[Praha]] – [[31. leden|31. ledna]] [[1984]], tamtéž) byl [[Česko|český]] [[akademik]] [[Československá akademie věd|ČSAV]] a lékař [[Vnitřní lékařství|interní medicíny]], zakladatel české [[endokrinologie]] Byl profesorem vnitřního lékařství na [[Univerzita Karlova|Karlově univerzitě]]. Byl též autorem [[Filosofie|filosofických]] úvah a pedagogem.
| titul za = [[Doktor věd|DrSc.]]
}}
⚫
'''Josef Charvát''' ([[6. srpen|6. srpna]] [[1897]], [[Praha]] – [[31. leden|31. ledna]] [[1984]], tamtéž) byl [[Česko|český]] [[akademik]] [[Československá akademie věd|ČSAV]] a lékař [[Vnitřní lékařství|interní medicíny]], zakladatel české [[endokrinologie]]. Byl profesorem vnitřního lékařství na [[Univerzita Karlova|Karlově univerzitě]] a také autorem [[Filosofie|filosofických]] úvah a pedagogem.


== Život ==
== Život ==
Narodil se v chudé rodině vyučeného [[kovář]]e a zámečníka, zaměstnance Elektrických podniků v Praze. Vystudoval gymnázium v [[Praha|Praze]], maturoval s vyznamenáním v r. 1916.<ref name=":0">{{Citace monografie
Narodil se v chudé rodině vyučeného [[kovář]]e a zámečníka, zaměstnance Elektrických podniků v Praze. Vystudoval gymnázium v [[Praha|Praze]], maturoval s vyznamenáním v roce 1916.<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Codr
| příjmení = Codr
| jméno = Milan
| jméno = Milan
Řádek 17: Řádek 20:
| strany = 52-55
| strany = 52-55
| isbn =
| isbn =
}}</ref> Začal studovat na [[1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|lékařské fakultě]] [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]], v roce [[1916]] musel však studium přerušit a narukovat k [[Dělostřelectvo|dělostřelectvu]]. Později bojoval na třech různých frontách [[První světová válka|1. světové války]]. Promoval až v roce [[1923]]. Chtěl se věnovat psychiatrii, ale v tomto oboru nenašel umístění v Praze. Nastoupil na II. interní kliniku, kde se začal věnovat biochemii a endokrinologii. O rok později zveřejnil svou habilitační práci z oboru endokrinologie o účinku [[inzulin]]u.
}}</ref> Začal studovat na [[1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|lékařské fakultě]] [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]], v roce [[1916]] musel však studium přerušit a narukovat k [[Dělostřelectvo|dělostřelectvu]]. Později bojoval na třech různých frontách [[První světová válka|1. světové války]]. Promoval až v roce [[1923]]. Chtěl se věnovat psychiatrii, ale v tomto oboru nenašel umístění v Praze. Nastoupil na II. interní kliniku, kde se začal věnovat biochemii a endokrinologii. O rok později zveřejnil svou habilitační práci z oboru endokrinologie o účinku [[inzulin]]u.


Později studoval ve [[Francie|Francii]] a v [[Anglie|Anglii]] ([[Londýn]], [[Cambridge]]). V roce [[1933|1935]] byl navržen na místo profesora [[Vnitřní lékařství|vnitřního lékařství]], k jeho jmenování však došlo až v r. 1946. <ref name=":0" /> Byl iniciátorem vzniku Československé endokrinologické společnosti a byl jejím prvním předsedou (s výjimkou let 1949 – 1951) až do roku [[1973]].<ref>{{Citace elektronického periodika
Později studoval ve [[Francie|Francii]] a v [[Anglie|Anglii]] ([[Londýn]], [[Cambridge]]). V roce [[1933|1935]] byl navržen na místo profesora [[Vnitřní lékařství|vnitřního lékařství]], k jeho jmenování však došlo až v roce 1946. <ref name=":0" /> Byl iniciátorem vzniku Československé endokrinologické společnosti a byl jejím prvním předsedou (s výjimkou let 1949 – 1951) až do roku [[1973]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = www.sinacek.cz
| příjmení = www.sinacek.cz
| titul = Historie - Česká endokrinologická společnost
| titul = Historie - Česká endokrinologická společnost
Řádek 34: Řádek 37:
Od roku [[1912]] až do [[Druhá světová válka|2. světové války]] se aktivně věnoval [[Skauting|skautingu]]. V roce [[1932]] byl zvolen místostarostou [[Svaz skautů a skautek Republiky československé|Svazu skautů a skautek Republiky československé]] a po rezignaci [[Edvard Beneš|E. Beneše]] z funkce starosty, zastával tuto vrcholovou funkci až do ukončení činnosti skautské organizace v roce [[1938]].<ref>[http://www.nidm.cz/inspiromat/inspiromat-01-2011/galerie-osobnosti/josef-charvat-a-jeho-doba Josef Charvát a jeho doba – skauting]</ref>
Od roku [[1912]] až do [[Druhá světová válka|2. světové války]] se aktivně věnoval [[Skauting|skautingu]]. V roce [[1932]] byl zvolen místostarostou [[Svaz skautů a skautek Republiky československé|Svazu skautů a skautek Republiky československé]] a po rezignaci [[Edvard Beneš|E. Beneše]] z funkce starosty, zastával tuto vrcholovou funkci až do ukončení činnosti skautské organizace v roce [[1938]].<ref>[http://www.nidm.cz/inspiromat/inspiromat-01-2011/galerie-osobnosti/josef-charvat-a-jeho-doba Josef Charvát a jeho doba – skauting]</ref>


Byl členem [[Svobodné zednářství|zednářské lóže]] Národ č. 1 v Orientu Praha <ref>{{Citace elektronického periodika
Byl členem [[Svobodné zednářství|zednářské lóže]] Národ č. 1 v Orientu Praha <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Řádná a dokonalá Lóže Národ č. 1 v Orientu Praha
| titul = Řádná a dokonalá Lóže Národ č. 1 v Orientu Praha
| periodikum = www.lnarod.cz
| periodikum = www.lnarod.cz
Řádek 61: Řádek 64:
| kapitola = „vondráčkovy přednášky“ po padesáti letech (Martin Bojar)
| kapitola = „vondráčkovy přednášky“ po padesáti letech (Martin Bojar)
| strany = 65
| strany = 65
}}</ref> O rok později se vzdal vedení kliniky, působil zde však jako vědecký pracovník.
}}</ref> O rok později se vzdal vedení kliniky, působil zde však jako vědecký pracovník.


Je považován za zakladatele české endokrinologie, která byla jeho hlavním oborem. Zabýval se též [[stres]]em, [[Imunologie|imunologií]] a dalším vzděláváním lékařů. Byl propagátorem lékařské [[Kybernetika|kybernetiky]] a [[Genetika|genetiky]]. Jako první na světě používal [[inzulin]] jako [[katalyzátor]] výživy při stavech slabosti a vyčerpání. Je autorem tzv. Charvátovy diety pro rychlé hubnutí, dnes již opuštěné.
Je považován za zakladatele české endokrinologie, která byla jeho hlavním oborem. Zabýval se též [[stres]]em, [[Imunologie|imunologií]] a dalším vzděláváním lékařů. Byl propagátorem lékařské [[Kybernetika|kybernetiky]] a [[Genetika|genetiky]]. Jako první na světě používal [[inzulin]] jako [[katalyzátor]] výživy při stavech slabosti a vyčerpání. Je autorem tzv. Charvátovy diety pro rychlé hubnutí, dnes již opuštěné.
Řádek 67: Řádek 70:
Byl zastáncem tradice etického, vědeckého a syntetického pohledu jak na pacienta, tak na celý obor vnitřního lékařství. Psal medicínsko-humoristicky zaměřené populární články a též i filosofická díla. Vycházel z humanistické tradice, užíval syntetického myšlení. Je autorem úvah, které začleňují medicínu do širšího kontextu.<ref>http://www.lekarskeknihy.cz/?id=80-7262-244-7</ref> Jeho hlavním dílem je kniha Choroby žláz s vnitřní sekrecí.
Byl zastáncem tradice etického, vědeckého a syntetického pohledu jak na pacienta, tak na celý obor vnitřního lékařství. Psal medicínsko-humoristicky zaměřené populární články a též i filosofická díla. Vycházel z humanistické tradice, užíval syntetického myšlení. Je autorem úvah, které začleňují medicínu do širšího kontextu.<ref>http://www.lekarskeknihy.cz/?id=80-7262-244-7</ref> Jeho hlavním dílem je kniha Choroby žláz s vnitřní sekrecí.


Léčil řadu významných osobností z řad politiků, umělců i jiných prominentů (např. Antonín Švehla, Edvard Beneš, Marta Gottwaldová). Za svou práci získal řadu ocenění: byl nositel Řádu republiky, Řádu práce a Řádu Zlaté hvězdy, Státní ceny Klementy Gottwalda, dostal titul Hrdina socialistické práce, byl Čestným doktorem Karlovy univerzity a dalších světových univerzit, členem poradního sboru pro vědu a techniku v OSN .
Léčil řadu významných osobností z řad politiků, umělců i jiných prominentů (např. Antonín Švehla, Edvard Beneš, Marta Gottwaldová). Za svou práci získal řadu ocenění: byl nositel Řádu republiky, Řádu práce a Řádu Zlaté hvězdy, Státní ceny Klementy Gottwalda, dostal titul Hrdina socialistické práce, byl Čestným doktorem Karlovy univerzity a dalších světových univerzit, členem poradního sboru pro vědu a techniku v OSN.


Zemřel 31. ledna 1984 v Praze.
Zemřel 31. ledna 1984 v Praze.


== Citáty ==
== Citáty ==
{{citát|Léčba nesmí nemocnému způsobovat větší problémy, než pro které byla zavedena.<ref>{{Citace elektronického periodika
{{citace|Léčba nesmí nemocnému způsobovat větší problémy, než pro které byla zavedena.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| příjmení =
| jméno =
| jméno =
Řádek 88: Řádek 91:
}}</ref>}}
}}</ref>}}


{{citát|Člověk nemůže všechno znát, ale měl by o všem důležitém vědět}}
{{citace|Člověk nemůže všechno znát, ale měl by o všem důležitém vědět}}


== Dílo ==
== Dílo ==
Řádek 108: Řádek 111:


{{Pahýl}}
{{Pahýl}}

{{posloupnost|co=[[Seznam rektorů Univerzity Karlovy|Rektoři Univerzity Karlovy]]
{{posloupnost|co=[[Seznam rektorů Univerzity Karlovy|Rektoři Univerzity Karlovy]]
|kdy=[[1969]] – [[1970]]
|kdy=[[1969]] – [[1970]]
Řádek 115: Řádek 117:


{{Skauting}}
{{Skauting}}
⚫
{{Portály|Lidé|Medicína}}

⚫
{{Portály|Medicína}}
{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}


Verze z 4. 3. 2019, 15:19

Prof. MUDr. Josef Charvát, DrSc.
Josef Charvát (Časopis lékařů českých, 1957)
Josef Charvát (Časopis lékařů českých, 1957)
Narození6. srpna 1897
Praha, Vinohrady nebo Ročov
Úmrtí31. ledna 1984 (ve věku 86 let)
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma mater1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povolánílékař, pedagog a politik
OceněníCena nadace Léona Bernarda (1968)
Funkcerektor Univerzity Karlovy (1969–1970)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Charvát (6. srpna 1897, Praha – 31. ledna 1984, tamtéž) byl český akademik ČSAV a lékař interní medicíny, zakladatel české endokrinologie. Byl profesorem vnitřního lékařství na Karlově univerzitě a také autorem filosofických úvah a pedagogem.

Život

Narodil se v chudé rodině vyučeného kováře a zámečníka, zaměstnance Elektrických podniků v Praze. Vystudoval gymnázium v Praze, maturoval s vyznamenáním v roce 1916.[1] Začal studovat na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1916 musel však studium přerušit a narukovat k dělostřelectvu. Později bojoval na třech různých frontách 1. světové války. Promoval až v roce 1923. Chtěl se věnovat psychiatrii, ale v tomto oboru nenašel umístění v Praze. Nastoupil na II. interní kliniku, kde se začal věnovat biochemii a endokrinologii. O rok později zveřejnil svou habilitační práci z oboru endokrinologie o účinku inzulinu.

Později studoval ve Francii a v Anglii (Londýn, Cambridge). V roce 1935 byl navržen na místo profesora vnitřního lékařství, k jeho jmenování však došlo až v roce 1946. [1] Byl iniciátorem vzniku Československé endokrinologické společnosti a byl jejím prvním předsedou (s výjimkou let 1949 – 1951) až do roku 1973.[2]

Dne 1. září 1939 byl zatčen gestapem pro odbojovou aktivitu a vězněn ve věznici Pankrác a v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Dlouho se mělo za to, že se o jeho propuštění zasloužil tehdejší švédský korunní princ Gustav VI. Adolf údajnou přímou intervencí u Hitlera. S Gustavem Adolfem se Charvát sice znal ze skautského setkání rovermoot ve Švédsku z roku 1937, ale tuto účelovou historku vyvrátilo pátrání mladého australského novináře W. H. Burkeho (*1983), nazvané Třicet čtyři (kniha vyšla v češtině v roce 2013 v nakladatelství Academia pod názvem Čtyřiatřicet) – propuštění zařídil Albert Göring, mladší (a nejspíše nevlastní) bratr význačného nacisty Hermanna Göringa, inženýr a dosazený ředitel Škodových závodů, se kterým se Charvát znal z předválečné doby. Svého příjmení Göring využil nejen k propuštění profesora Charváta, ale i k pomoci dalším 33 lidem, významným i obyčejným. Po válce byl očištěn norimberským i českým soudem.

Jako lékař se zapojil do pražského povstání v květnu 1945.

Od roku 1912 až do 2. světové války se aktivně věnoval skautingu. V roce 1932 byl zvolen místostarostou Svazu skautů a skautek Republiky československé a po rezignaci E. Beneše z funkce starosty, zastával tuto vrcholovou funkci až do ukončení činnosti skautské organizace v roce 1938.[3]

Byl členem zednářské lóže Národ č. 1 v Orientu Praha [4]

V roce 1945 založil III. interní kliniku na Univerzitě Karlově v Praze a do roku 1970 byl jejím přednostou. V 50. letech se později snažil o vyvrácení ideologických chybných interpretací z oboru biologie. V roce 1969 byl krátce rektorem Univerzity Karlovy.[5] K rektorské inauguraci po srpnové okupaci 1968 však nedošlo.[6] O rok později se vzdal vedení kliniky, působil zde však jako vědecký pracovník.

Je považován za zakladatele české endokrinologie, která byla jeho hlavním oborem. Zabýval se též stresem, imunologií a dalším vzděláváním lékařů. Byl propagátorem lékařské kybernetiky a genetiky. Jako první na světě používal inzulin jako katalyzátor výživy při stavech slabosti a vyčerpání. Je autorem tzv. Charvátovy diety pro rychlé hubnutí, dnes již opuštěné.

Byl zastáncem tradice etického, vědeckého a syntetického pohledu jak na pacienta, tak na celý obor vnitřního lékařství. Psal medicínsko-humoristicky zaměřené populární články a též i filosofická díla. Vycházel z humanistické tradice, užíval syntetického myšlení. Je autorem úvah, které začleňují medicínu do širšího kontextu.[7] Jeho hlavním dílem je kniha Choroby žláz s vnitřní sekrecí.

Léčil řadu významných osobností z řad politiků, umělců i jiných prominentů (např. Antonín Švehla, Edvard Beneš, Marta Gottwaldová). Za svou práci získal řadu ocenění: byl nositel Řádu republiky, Řádu práce a Řádu Zlaté hvězdy, Státní ceny Klementy Gottwalda, dostal titul Hrdina socialistické práce, byl Čestným doktorem Karlovy univerzity a dalších světových univerzit, členem poradního sboru pro vědu a techniku v OSN.

Zemřel 31. ledna 1984 v Praze.

Citáty

Léčba nesmí nemocnému způsobovat větší problémy, než pro které byla zavedena.[8]
Člověk nemůže všechno znát, ale měl by o všem důležitém vědět

Dílo

  • Dnešní svět a zednářství, 1949
  • Život, adaptace a stress, 1969
  • Člověk a jeho svět, 1974
  • Můj labyrint světa, 2005

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b CODR, Milan; ČERNÝ, Jiří. Přemožitelé času sv. 6. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Josef Charvát, s. 52-55. 
  2. ↑ WWW.SINACEK.CZ. Historie - Česká endokrinologická společnost. www.endokrinologie.cz [online]. [cit. 2018-09-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ Josef Charvát a jeho doba – skauting
  4. ↑ Řádná a dokonalá Lóže Národ č. 1 v Orientu Praha. www.lnarod.cz [online]. [cit. 2018-09-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ Seznam rektorů 1918 - 2017. Univerzita Karlova. Dostupné online [cit. 2018-09-10]. (anglicky) 
  6. ↑ RABOCH, Jiří; GINTEL, Allan; HILDPRANTOVÁ, Rita. S anděly nad hlavou. Praha: Gasset, 2015. 256 s. Kapitola „vondráčkovy přednášky“ po padesáti letech (Martin Bojar), s. 65. 
  7. ↑ http://www.lekarskeknihy.cz/?id=80-7262-244-7
  8. ↑ Nežádoucí účinky léčiv. S. 1. Státní ústav pro kontrolu léčiv [online]. 2008. Čís. 2, s. 1. Dostupné online. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Rektoři Univerzity Karlovy
Předchůdce:
Oldřich Starý 		1969 – 1970
Josef Charvát (lékař) 		Nástupce:
Bedřich Švestka
Skauting
Výchova a nástroje
Akce a svátky
Organizace
České
Mezinárodní
WOSM (Evropský region) • WAGGGS • ISGF • CES • ICCS • OWS • Scouts-in-Exile • SEL • USIGE-FSE • WBSB • WFIS • WOIS
Osobnosti
Symboly
Představitelé světové organizace skautského hnutí • Představitelé Junáka – českého skauta • Kontroverze a konflikty skautingu • Woodcraft • Seznam českých skautů • kategorie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Charvát_(lékař)&oldid=17012412“