Gaius Licinius Macer Calvus: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
== Ukázky z díla == |
== Ukázky z díla == |
||
Verze z 4. 2. 2019, 00:05
| Gaius Licinius Macer Calvus | |
|---|---|
| Narození | 28. května 82 př. n. l. starověký Řím |
| Úmrtí | 47 př. n. l. (ve věku 34–35 let) nebo 48 př. n. l. (ve věku 33–34 let) |
| Povolání | básník, spisovatel a řečník |
| Choť | Quinctilla |
| Rodiče | Gaius Licinius Macer[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Gaius Licinius Macer Calvus (28. května 82 př. n. l. – 47 př. n . l.) byl básník a jedna z osobností nového básnického směru – neóteriků.
Život
Licinius Calvus se narodil roku 82 př. n. l. do významné plebejské rodiny jako syn analisty Licinia Macra. Na rozdíl od ostatních členů neóterického kroužku pocházel z Říma. Byl důvěrným přítelem Valeria Catulla.
Dílo
Měl být úspěšným řečníkem a autorem několika básnických děl. Publikoval prý 21 knih svých řečí.[2] Proslul především v oblasti soudního řečnictví. Byl konkurentem Cicerona a zastáncem přísného atticismu.[3] Jeho sláva značně vzrostla díky jeho obžalobám proti Caesarovu příznivci Publiu Vatiniovi.[4] Tato řeč byla vzorem ještě v době Tacitově.[3] Psal útočné epigramy namířené proti politikům (Caearovi a Pompeiovi), ale skládal také svatební a milostné písně. Jednou z nich je pohřební píseň věnovaná jeho předčasně zemřelé manželce či milence Quintilii. Mimo to je autorem epyllia Io (pojmenováno podle hlavní hrdinky), v němž byl uplatněn oblíbený motiv alexandrijské literatury – proměna.
Ukázky z díla
| „ | ÍÓ
|
“ |
| „ | EPIGRAM
na hlavě. Co by as rád, uhodneš? Mužského chce! |
“ |
Odkazy
Reference
- ↑ Licinii. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ CATULLUS, Gaius Valerius, STEHLÍKOVÁ, Eva, (ed). Zhořklé polibky. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 112. Klub přátel poezie.
- ↑ a b JANOUŠEK, Jan, Eva KUŤÁKOVÁ a Anežka VIDMANOVÁ. Slovník latinských spisovatelů. Praha: Leda, 2004. s. 156. ISBN 80-7335-042-4
- ↑ CONTE, Gian Biagio. Dějiny římské literatury. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 148. ISBN 978-80-87914-57-9.
