Arpádovci: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 360 bajtů ,  před 1 rokem
drobné opravy a upřesnění
(drobné opravy a upřesnění)
značky: editace z Vizuálního editoru možné problémové formulace
Ještě za svého života nechal Ondřej I. korunovat svého syna [[Šalamoun I. Uherský|Šalamouna]], aby zajistil jeho následnictví, které ovšem odporovalo dosud mezi Arpádovci uznávanému seniorátu. Po Ondřejově smrti skutečně Šalamounův nárok odmítl jeho strýc [[Béla I. Uherský|Béla I.]] a sám se stal králem (1060–1063). Pak teprve dosáhl koruny Šalamoun I. (1063–1074), ale po celou dobu bojoval o vládu se svými bratranci, Bélovými syny a vévody Gejzou, Ladislavem a Lampertem. Nakonec byl poražen a králem se stal [[Gejza I. Uherský|Gejza I.]] (1074–1077), po jehož smrti se prosadil jeho bratr [[Ladislav I. Svatý|Ladislav I.]] (1077–1095), který donutil Šalamouna, dosud vládnoucího v některých oblastech na západě země, k plné abdikaci.
 
Král Ladislav zaznamenal několik významných úspěchů: dosáhl u Říma [[kanonizace]] Štěpána I. a jeho syna Emericha (20. srpna 1083), a roku 1091 si podmanil sousední [[Chorvatsko]]. Novou provincii svěřil do správy svému synovci [[Almoš Arpádovec|Almošovi]]. Po Ladislavově smrti byl králem prohlášen jeho starší synovec [[Koloman Uherský|Koloman]] (1095–1116), alekterý musel část území přenechat [[Almoš Arpádovec|Almošovi]]. Rokuroku 1097 porazil v Chorvatsku povstání [[Petar Snačić|PetaraPetra Snačiće]] a vtáhl až do [[Dalmácie]].
 
== 12. století ==
PoRoku trvalých1102 sporechdosáhl král Koloman u chorvatské šlechty definitivního uznání unie s AlmošemUherskem, hokterá králpřetrvala Kolomandalších osm století. Na domácí scéně však neustále čelil intrikám a spikleneckým pokusům svého bratra Almoše, kterému za trest roku 1107 zbavilodňal jeho vévodství, a pak ho okolo roku 1115 ho1114 dal i s jeho nejstarším synem Bélou oslepit, aby zajistilje nástupnictvízbavil nadějí na trůn. Následnictví tak zajistil pro svého syna [[Štěpán II. Uherský|Štěpána II.]] (1116–1131)., Tenkterý všakale zemřel bez mužských potomků, takže jeho nástupcem byl prohlášen jeho synovec SaulŠavel. Almošův syn Béla se však i přes svou slepotu dokázal prosadit a stal se králem [[Béla II. Uherský|Bélou II.]] (1131–1141). Za své vlády svou pozici ještě posílil poražením Kolomanova údajného syna [[Boris Uherský|Borise]]. Začal také okupovat některá území v [[Bosna (historická země)|Bosně]] a dobytá území svěřil svému synovisynu Ladislavovi.
 
Jeho nástupcem byl zvolen jeho další syn [[Gejza II. Uherský|Gejza II.]] (1141–1162). Po jeho smrti vládl jeho syn [[Štěpán III. Uherský|Štěpán III.]] (1162–1173), který musel bránit svou pozici na trůně před strýci [[Ladislav II. Uherský|Ladislavem II.]] (1162–63) a [[Štěpán IV. Uherský|Štěpánem IV.]] (1163–65), který se pokoušel dobýt trůn i za pomoci [[Byzantská říše|Byzantské říše]]. K tomu ještě sám císař [[Manuel I. Komnenos]] obsadil území na jihu země pod záminkou, že na jeho dvoře žije králův bratr Béla.
 
Po smrti Štěpána III. byl zvolen králem právě jeho bratr [[Béla III. Uherský|Béla III.]] (1173–1196), který musel za účelem ochrany své pozice uvěznit svého bratra [[Gejza Uherský|Gejzu]]. Bélovi III. se dostalo vzdělání v Byzantské říši a byl první, kdo použil na své vlajce [[dvojramenný kříž]] jako symbol Maďarska (Uherska). Tím byl hotov základ dodnes platného uherského znaku, složeného právě z dvojramenného kříže a ze stříbrných pruhů na rudém pozadí, což byl znak Arpádovců. Za Bélovy vlády byl kanonizován Ladislav I. (1192).
 
== 13. století ==
Za svého nástupce zvolil Béla III. svého staršího syna [[Emerich Uherský|Emericha]] (1196–1204), který ale musel připustitpřepustit některá území v Chorvatsku a [[Dalmácie|Dalmácii]] svému bratru [[Ondřej II. Uherský|Ondřeji II.]], který se proti němu bouřil. Král Emerich se oženil s [[Konstancie Aragonská|Konstancií]] z rodu [[Seznam barcelonských hrabat|barcelonských hrabat]] a [[Seznam aragonských králů|aragonských králů]] a navázal tak příbuzenské vztahy s jiným vládnoucími rodem. Jeho syn král [[Ladislav III. Uherský|Ladislav III.]] vládl jen krátce (1204–05) a zemřel ještě jako dítě.
 
VládyMoci se chopil jeho strýc [[Ondřej II. Uherský|Ondřej II.]] (1205–1235). Jeho vláda trvala dlouho, ale byla poznamenaná neustálými vnitřními konflikty, které vygradovaly roku 1222, kdy byl Ondřej II. donucen vydat tzv. [[Zlatá bula Ondřeje II.|zlatou bulu]], kterou uděloval rozsáhlá privilegia šlechtě a omezoval vlastnísvou královskouvlastní autoritumoc. Za jeho vlády byla jeho dcera [[Alžběta Durynská]] kanonizována. Po jeho smrti na jeho místo nastoupil jeho syn [[Béla IV.]] ([[1235]]–1270).
 
Tomu vážnému a zodpovědnému panovníkovi se podařilo obnovitkonsolidovat královskou moc, ale vzápětí musel čelit ničivému [[Mongolský vpád do Evropy|mongolskémmongolskému vpádu]] (1241–42), který zanechal Uhersko v troskách. Pak však Tataři odtáhli a král měl možnost posílitznovu obranupracovat ana postavitobnově neboříše. opravitPosílil pevnostiobranu nahranic hranicích. Udělila takéudělil řadě sídel [[Městské právo|městská práva]], zejména v severní části země ([[Horní Uhry]]). Na krátkou dobu dokonce obsadilovládl [[Štýrské vévodství|Štýrsko]], ale pak byl v boji o něj poražen [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem Otakarem II.]]. Dvě z jeho dcer byly kanonizovány ([[Markéta Uherská]] a [[Kinga Polská]]). Koncem svého života a vlády Béla IV. bojoval s odbojností svého syna a následníka Štěpána V., kterému roku 1265 přiznal titul mladšího krále a dal mu do správy území na východě země.
 
Když [[Štěpán V. Uherský|Štěpán V.]] (1270–72) nastoupil na trůn, řada stoupenců jeho otce emigrovala do [[Čechy|Čech]], ale po Štěpánově brzké smrti se zase vrátili. Na trůn nastoupil jeho nezletilý syn [[Ladislav IV. Kumán]] (1272–90, fakticky vládl od roku 1277). Tento po matce potomek kočovných [[Kumáni|Kumánů]] upřednostňoval na dvoře pohanské zvyky své kumánské družiny, pročež působil četné skandály a byl několikrát [[Exkomunikace|exkomunikován]]. Za jeho vlády došlo ke značnému úpadku královské moci a parcelaci Uherska na území pod vlivem jednotlivých nejmocnějších šlechticů (magnátů). Ladislav IV. byl nakonec roku [[1272|1290]] zavražděn (paradoxně) kumánským atentátníkem.
 
Po jeho smrti se nejprve soudilo, že dynastie vymřela, protože jediným pozůstalým Arpádovcem v mužské linii byl Ondřej, syn Štěpána, svými bratry neuznaného pohrobka Ondřeje II. Nakonec však byl [[Ondřej III.]] (1290–1301) přece korunován a většina šlechticů jeho volbu uznala. Nepodařilo se mu však obnovit jednotu země a zlomit moc magnátů, ani zplodit mužského následníka. Když 14. ledna [[1301]] zemřel, téměř na den přesně 300 let od korunovace Štěpána I., definitivně vymřel rod Arpádovců [[po meči]]. Jeho dcera [[Alžběta Arpádovna]], poslední člen rodu, zemřela roku 1338.
 
== Nástupci ==
Nárok na uherskou korunu po vymření Arpádovců uplatnili zejména [[Anjouovci|anjouovští]] potomci [[Marie Uherská (1257–1323)|Marie]], dcery Štěpána V., kteří vládli během [[14. století]]. Téměř všichni následující uherští panovníci po roce 1301 byli potomky Štěpána V. (Anjouovci, [[Habsburkové]]), nebo alespoň Bély IV. ([[Přemyslovci]], [[Lucemburkové]], [[Jagellonci]]). Zcela mimo linii stáli pouze zvolení „domácí“ králové [[Matyáš Korvín]] a [[Jan Zápolský|Jan I. Zápolský]].
 
[[Soubor:Rodokmen arpadovcu.jpg|500x400px|náhled|Rodokmen Arpádovců]]

Navigační menu