Kosmopolitismus: Porovnání verzí
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
m odkazy, vytučnění značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Kosmopolitismus''' (z [[řečtina|řec]]. ''kosmos'', svět, a ''polis'', obec), česky světoobčanství, je teoretický postoj člověka, který chce být občanem kdekoli na světě. Takový člověk se nazývá '''kosmopolita'''. |
'''Kosmopolitismus''' (z [[řečtina|řec]]. ''kosmos'', svět, a ''polis'', obec), česky '''světoobčanství''', je teoretický postoj člověka, který chce být [[Občanství|občanem]] kdekoli na světě. Takový člověk se nazývá '''kosmopolita'''. |
||
== Původ == |
== Původ == |
||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
== Kritika == |
== Kritika == |
||
Kosmopolitismus je postoj vzdělaných jednotlivců a jako takový byl předmětem kritik jako elitářský. Podstatnější námitka spočívá v tom, že kosmopolitismus přehlíží úlohu a význam jazyka: každý kosmopolita musí i tento svůj postoj vyjadřovat v určitém jazyce, který je někde srozumitelný a jinde nikoli. Člověk se do společnosti integruje především jazykem a pokud žije někde, kde „domácí“ jazyk neovládá, žije tam jako cizinec, případně turista a s místní společností může mít jen omezené a spíše povrchní vztahy. |
Kosmopolitismus je postoj vzdělaných jednotlivců a jako takový byl předmětem kritik jako [[Elitářství|elitářský]]. Podstatnější námitka spočívá v tom, že kosmopolitismus přehlíží úlohu a význam jazyka: každý kosmopolita musí i tento svůj postoj vyjadřovat v určitém jazyce, který je někde srozumitelný a jinde nikoli. Člověk se do společnosti integruje především jazykem a pokud žije někde, kde „domácí“ jazyk neovládá, žije tam jako cizinec, případně turista a s místní společností může mít jen omezené a spíše povrchní vztahy. |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 3. 1. 2019, 13:59
Kosmopolitismus (z řec. kosmos, svět, a polis, obec), česky světoobčanství, je teoretický postoj člověka, který chce být občanem kdekoli na světě. Takový člověk se nazývá kosmopolita.
Původ
Slovo patrně poprvé použil řecký kynický filosof Diogenes ze Sinopé (5. stol. př. n. l.), který když se ho ptali, odkud pochází, odpověděl prý: „Jsem občan světa“.[1] Snahu o překlenutí místních a národních rozdílů převzali později stoikové, podle nichž je člověk občanem jednak svého města, jednak celého světa. Toto rozšíření obzoru a překonání jazykových i kulturních bariér silně podporovalo křesťanství, které také relativizovalo národní rozdíly. V novověku tímto směrem uvažoval například Immanuel Kant, který v několika spisech dokonce hovoří o možnostech světové vlády.[2]
Kosmopolitismus vznikl jako individuální reakce lidí na nacionalismy 19. století, zejména pod vlivem Francouzské revoluce a napoleonských válek, kdy se témata občanské rovnosti a svobody šířila přes hranice států. Významným zastáncem kosmopolitismu byl například Stendhal. Národní hnutí jej často pokládala za svého nepřítele a i v české společnosti se někdy používal jako hanlivé označení – například vůči Máchovi. Důkladný rozbor kosmopolitismu podal Tomáš Garrigue Masaryk, například v „České otázce“.[3]
Kritika
Kosmopolitismus je postoj vzdělaných jednotlivců a jako takový byl předmětem kritik jako elitářský. Podstatnější námitka spočívá v tom, že kosmopolitismus přehlíží úlohu a význam jazyka: každý kosmopolita musí i tento svůj postoj vyjadřovat v určitém jazyce, který je někde srozumitelný a jinde nikoli. Člověk se do společnosti integruje především jazykem a pokud žije někde, kde „domácí“ jazyk neovládá, žije tam jako cizinec, případně turista a s místní společností může mít jen omezené a spíše povrchní vztahy.
Odkazy
Reference
- ↑ Díogenés Laertios, Životy slavných filosofů.
- ↑ I. Kant, K věčnému míru a Metafysika mravů.
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Kosmopolitismus
Literatura
- A. Ferrara, Nedostatek soudnosti? Evropská a kosmopolitní otázka. Praha: Filosofia 2007 - 136 s. ISBN 978-80-7007-257-8
