Slivoň: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
pro dnešek dost
ještě doladění
Řádek 35: Řádek 35:


== Popis ==
== Popis ==
Slivoně jsou opadavé, zřídka i stálezelené (sekce ''Laurocerasus'') stromy nebo keře. Mohou nabývat různého [[Habitus (biologie)|habitu]] od nízkých, středně vysokých i vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o výšce i méně než 30 centimetrů. [[Kořen|Kořenový systém]] je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u mnoha druhů je vyvinuta silná [[Vegetativní rozmnožování|kořenová výmladnost]], díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé [[Polykormon|polykormony]] (typicky např. slivoň trnka). [[Borka|Kůra]] je v mládí hladká, často s nápadnými [[Lenticela|lenticelami]], ve stáří puká a loupe se. Některé druhy mají větvičky opatřené [[Trn (botanika)|kolci]]. [[List]]y jsou jednoduché, střídavě postavené, s [[Palist|palisty]]; [[Čepel listová|listové čepele]] jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo i celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na [[Řapík|řapíku]] jsou často [[Nektar|nektariové žlázky]].
Slivoně jsou opadavé, zřídka i stálezelené (sekce ''Laurocerasus'') stromy nebo keře. Mohou nabývat různého [[Habitus (biologie)|habitu]] od nízkých, středně vysokých i vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o výšce i méně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let, třešeň ptačí výjimečně až 200 let. [[Kořen|Kořenový systém]] je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u většiny druhů je vyvinuta silná [[Vegetativní rozmnožování|kořenová výmladnost]], díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé [[Polykormon|polykormony]] (typicky např. slivoň trnka). [[Borka|Kůra]] je v mládí hladká, často s nápadnými [[Lenticela|lenticelami]], ve stáří puká a loupe se. Některé druhy mají větvičky opatřené [[Trn (botanika)|kolci]]. [[List]]y jsou jednoduché, střídavě postavené, s drobnými opadavými [[Palist|palisty]]; [[Čepel listová|listové čepele]] jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo i celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na [[Řapík|řapíku]] jsou často [[Nektar|nektariové žlázky]].<ref name=":0" /><ref name=":2" />


[[Květ]]y jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně, ve skupinách po několika nebo v okoličnatých či hroznovitých [[květenství]]ch; rozkvétají před vyrašením listů nebo současně s listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou [[Češule|češuli]]. Opadavých [[Kalich (botanika)|kališních]] i [[Koruna (botanika)|korunních lístků]] je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i v odstínech červené, purpurové či fialové. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je apokarpní, s jedním [[Plodolist|plodolistem]], [[semeník]] je svrchní, s jednou přímou [[Čnělka|čnělkou]]. [[Tyčinka (botanika)|Tyčinky]] jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100). Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky [[Blanokřídlí|blanokřídlými]], díky obsahu nektaru patří k [[Medonosná rostlina|medonosným rostlinám]]. [[Plod (botanika)|Plodem]] je [[peckovice]] různých rozměrů, na povrchu hladká nebo nebo pýřitě plstnatá, s relativně velkou [[pecka|peckou]] uvnitř. U většiny druhů je jedlá, některé jsou však jedovaté (střemchy, bobkovišeň).<ref>{{Citace elektronického periodika
[[Květ]]y jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo v chudých či bohatých květenstvíchː [[Okolík|okolících]], [[Chocholík|chocholících]] či [[Hrozen|hroznech]]. Rozkvétají před vyrašením listů nebo současně s listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou [[Češule|češuli]]. Opadavých [[Kalich (botanika)|kališních]] i [[Koruna (botanika)|korunních lístků]] je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i v odstínech červené, purpurové či fialové. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je apokarpní, s jedním [[Plodolist|plodolistem]], [[semeník]] je svrchní, s jednou přímou [[Čnělka|čnělkou]]. [[Tyčinka (botanika)|Tyčinky]] jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100). Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky [[Blanokřídlí|blanokřídlými]], díky obsahu nektaru patří k [[Medonosná rostlina|medonosným rostlinám]]; mohou být [[Samosprašnost|samosprašné]] či [[Cizosprašnost|cizosprašné]]. [[Plod (botanika)|Plodem]] je [[peckovice]] různých rozměrů, na povrchu hladká nebo nebo pýřitě plstnatá, s relativně velkou [[pecka|peckou]] uvnitř. U většiny druhů je jedlá, některé jsou však jedovaté (střemchy, bobkovišeň).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Prunus in Flora of China @ efloras.org
| titul = Prunus in Flora of China @ efloras.org
| periodikum = www.efloras.org
| periodikum = www.efloras.org
Řádek 51: Řádek 51:
| titul = Riziko hybridizace pěstovaných třešní s ohroženou
| titul = Riziko hybridizace pěstovaných třešní s ohroženou
třešní křovitou (Prunus fruticosa)
třešní křovitou (Prunus fruticosa)
| url = https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/30519/BPTX_2009_2_11310_0_200552_0_79570.pdf?sequence=1
| vydání =
| vydání =
| vydavatel = Univerzita Karlova
| vydavatel = Univerzita Karlova
Řádek 61: Řádek 62:


== Obsahované látky ==
== Obsahované látky ==
Zástupci rodu obsahují ve svých pletivech značné množství různých chemických látek. Krom sacharidů, bílkovin, minerálů, vitamínů a různých organických kyselin (jablečná, mravenčí, citrónová, vinná) jsou to především [[flavonoidy]] a [[fenoly]], např. [[kumarin]]. Typický je též alkoholový cukr [[sorbitol]]. Důležitý je výskyt toxických kyanogenních glykosidů [[Prunasin|prunasinu]], který se nachází ve vegetativních částech rostlin, a [[Amygdalin|amygdalinu]] nacházejícího se v semenech.<ref name=":0" />
Zástupci rodu obsahují ve svých pletivech značné množství různých chemických látek. Krom sacharidů, bílkovin, minerálů, vitamínů a různých organických kyselin (jablečná, mravenčí, citrónová, vinná) jsou to především [[flavonoidy]] a [[fenoly]], např. [[kumarin]]. Typický je též alkoholový cukr [[sorbitol]]. Důležitý je výskyt vysoce jedovatých kyanogenních glykosidů [[Prunasin|prunasinu]], který se nachází ve vegetativních částech rostlin, a [[Amygdalin|amygdalinu]] nacházejícího se v semenech. Uvádí se, že již 10 kapek oleje extrahovaného z hořkých mandlí může působit na člověka smrtelně.<ref name=":0" /><ref name=":3">{{Citace monografie
⚫
| příjmení = Steinbach
⚫
| jméno = Günther
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Lexikon užitkových rostlin
| vydání =
| vydavatel = Knižní klub
| místo = Praha
| rok vydání = 1997
| počet stran =
| strany = 122-146
| isbn = 80-7176-432-9
}}</ref>


== Rozšíření a ekologie ==
== Rozšíření a ekologie ==
Řádek 67: Řádek 81:
Rod ''Prunus'' je rozšířen kosmopolitně, s těžištěm výskytu v mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou Evropu, Asii a Severní Ameriku vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů Indočíny a jihovýchodní Asie. Ojedinělí zástupci se vyskytují i v Jižní Americe, rovníkové a jižní Africe včetně Madagaskaru a v Austrálii. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a lesních plášťů, v křovinách, keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod.
Rod ''Prunus'' je rozšířen kosmopolitně, s těžištěm výskytu v mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou Evropu, Asii a Severní Ameriku vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů Indočíny a jihovýchodní Asie. Ojedinělí zástupci se vyskytují i v Jižní Americe, rovníkové a jižní Africe včetně Madagaskaru a v Austrálii. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a lesních plášťů, v křovinách, keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod.


Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v jakékoli půdě kromě těžké jílovité, některé druhy snášejí i chudé kamenité půdy a značné sucho. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné. Při prudkém střídání teplot v zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným [[Klejotok|klejotokem]]. K nejčastějším škůdcům a chorobám patří [[monilióza]], různé bakteriální spály a skvrnitosti.<ref>{{Citace monografie
Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v jakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé volně rostoucí druhy snášejí i chudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují půdy dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné. Při prudkém střídání teplot v zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným [[Klejotok|klejotokem]]. K nejčastějším škůdcům a chorobám patří [[monilióza]], různé bakteriální spály, houbové [[Skvrnitost listů třešně a višně|skvrnitosti]] a [[Kadeřavost broskvoně|kadeřavost]], zralé plody třešní obývají larvy [[Vrtule třešňová|vrtule třešňové]]. Velmi obávanou chorobou, která ve 20. století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je [[šarka]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hieke
| příjmení = Hieke
| jméno = Karel
| jméno = Karel
Řádek 80: Řádek 94:
| strany = 252-296
| strany = 252-296
| isbn =
| isbn =
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Dobrá zpráva pro švestky - Gate2Biotech.cz
| periodikum = www.gate2biotech.cz
| url = http://www.gate2biotech.cz/dobra-zprava-pro-svestky/
| datum přístupu = 2018-12-31
}}</ref>
}}</ref>


== Systematika ==
== Systematika ==
Systematické klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v čase mnoha proměnami. [[Carl Linné|Linné]] zprvu jemu známé zástupce rozdělil do čtyř rodů ''Amygdalus, Cerasus, Prunus'' a ''Padus,'' později jejich počet zmenšil na dva (''Amygdalus'' a ''Prunus'', 1758). Ve 20. století byl rod členěn na 5–6 podrodů, existovaly také tendence drobit jej na mnoho menších rodůː v mnoha zdrojích včetně ''Květeny ČSR'' je rod vydělen do čeledi [[mandloňovité]] (''Amygdalaceae'') a rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (''Prunus'' sensu stricto – slivoň, švestka; ''Cerasus'' – třešeň, višeň; ''Padus'' – střemcha vč. sakury; ''Padellus'' – mahalebka; ''Laurocerasus'' – bobkovišeň; ''Amygdalus'' – mandloň; ''Armeniaca'' – meruňka; ''Persica'' – broskvoň). [[Fylogenetika|Fylogenetické]] studie ovšem potvrdily celý rod ''Prunus'' v širokém pojetí jako [[Monofyletismus|monofyletický]], pocházející ze [[Starý svět|Starého světa]]. Mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé [[Reprodukční bariéra|reprodukční bariéry]], takže snadno dochází k hybridizaci. Typovým druhem je [[slivoň švestka]] (''Prunus domestica'').<ref name=":0" /><ref>{{Citace elektronického periodika
Systematické klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v čase mnoha proměnami. [[Carl Linné|Linné]] zprvu jemu známé zástupce rozdělil do čtyř rodů ''Amygdalus, Cerasus, Prunus'' a ''Padus,'' později jejich počet zmenšil na dva (''Amygdalus'' a ''Prunus'', 1758). Ve 20. století byl rod členěn na 5–6 podrodů, existovaly také tendence drobit jej na mnoho menších rodůː v mnoha zdrojích včetně ''Květeny ČSR'' je rod vydělen do čeledi [[mandloňovité]] (''Amygdalaceae'') a rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (''Prunus'' sensu stricto – slivoň, švestka; ''Cerasus'' – třešeň, višeň; ''Padus'' – střemcha vč. sakury; ''Padellus'' – mahalebka; ''Laurocerasus'' – bobkovišeň; ''Amygdalus'' – mandloň; ''Armeniaca'' – meruňka; ''Persica'' – broskvoň). V rámci čeledi [[Růžovité|růžovitých]] mu byla přidělována samostatná podčeleď ''Prunoideae'', která se však ukázala jako nepřirozená. [[Fylogenetika|Fylogenetické]] studie potvrdily celý rod ''Prunus'' v širokém pojetí jako [[Monofyletismus|monofyletický]], pocházející ze [[Starý svět|Starého světa]], a zařadily jej do podčeledi ''Spiraeoideae'', v níž je jediným taxonem tribu ''Amygdeleae''. [[Nomenklatorický typ v botanice|Typovým druhem]] je [[slivoň švestka]] (''Prunus domestica''), mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé [[Reprodukční bariéra|reprodukční bariéry]], takže snadno dochází k hybridizaci.<ref name=":0" /><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Tropicos {{!}} Name - Prunus L.
| titul = Tropicos {{!}} Name - Prunus L.
| periodikum = www.tropicos.org
| periodikum = www.tropicos.org
Řádek 162: Řádek 181:
** [[Višeň vyříznutá]] (''Prunus incisa'' Thunb.): endemit japonského ostrova Honšú
** [[Višeň vyříznutá]] (''Prunus incisa'' Thunb.): endemit japonského ostrova Honšú
** [[Střemcha Maackova]] (''Prunus maackii'' Rupr.)ː Sibiř, východní Asie, Čína
** [[Střemcha Maackova]] (''Prunus maackii'' Rupr.)ː Sibiř, východní Asie, Čína
** [[Višeň turecká]] (''Prunus mahaleb'' L.)ː jihovýchodní Evropa, Malá Asie
** [[Višeň turecká]] – mahalebka (''Prunus mahaleb'' L.)ː jihovýchodní Evropa, Malá Asie
** ''Prunus nipponica'' Matsum.: Japonsko, Kurily, Sachalin
** ''Prunus nipponica'' Matsum.: Japonsko, Kurily, Sachalin
** [[Slivoň pensylvánská]] (''Prunus pensylvanica'' L. f.): Kanada, USA
** [[Slivoň pensylvánská]] (''Prunus pensylvanica'' L. f.): Kanada, USA
Řádek 221: Řádek 240:
== Využití ==
== Využití ==
[[Soubor:Wood prunus domestica.jpg|vlevo|náhled|220x220pixelů|Švestkové dřevo]]
[[Soubor:Wood prunus domestica.jpg|vlevo|náhled|220x220pixelů|Švestkové dřevo]]
Plody různých druhů slivoní patří k nejoblíbenějším druhům [[ovoce]]. Obsahuje množství vitamínu A a C, stejně jako atnioxidanty, minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je velmi širokéː od přímé konzumace v čerstvém stavu po výrobu [[Kompot|kompotů]], rozvářek, [[Sirup|sirupů]], [[Džem|džemů]] a [[Povidla|povidel]]; lze je sušit (meruňky, švestky) nebo [[Kandované ovoce|kandovat]]. Mnohé jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné pálenky ([[slivovice]], meruňkovice ad.) nebo likéry ([[griotka]]), z [[Trnka (plod)|trnek]] se místně vyrábí ovocné víno. Využívány jsou též v cukrářství ([[Mandle (plod)|mandle]]) a gastronomii (oblíbené meruňkové či švestkové [[Knedlík|knedlíky]], dezerty atp.).<ref name=":1">Alois Mikula, Přemysl Vankeː ''Plody planých a parkových rostlin''. SPN Praha 1978, str. 66-69</ref>
Plody různých druhů slivoní patří k nejoblíbenějším druhům [[ovoce]], jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství vitamínu A, B a C, stejně jako antioxidanty, minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je velmi širokéː od přímé konzumace v čerstvém stavu po výrobu [[Kompot|kompotů]], rozvářek, [[Sirup|sirupů]], [[Džem|džemů]] a [[Povidla|povidel]]. Plody lze sušit (meruňky, švestky) nebo [[Kandované ovoce|kandovat]]. Mnohé jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné [[Pálenka|pálenky]] ([[slivovice]], meruňkovice ad.) nebo macerovány na výrobu [[Likér|likérů]] ([[griotka]]), z [[Trnka (plod)|trnek]] se místně vyrábí ovocné víno. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových [[Knedlík|knedlíků]], do koláčů a dezertů (třešňová [[bublanina]]). [[Mandle (plod)|Mandle]] mají všestranné užití v cukrářství, na výrobu [[Marcipán|marcipánu]] a různých [[Pochutiny|pochutin]].<ref name=":1">Alois Mikula, Přemysl Vankeː ''Plody planých a parkových rostlin''. SPN Praha 1978, str. 66-69</ref><ref name=":3" />


Vyšlechtěna byla řada kultivarů pro okrasné využití (plnokvěté, s purpurově zbarvenými listy apod.). Rozkvetlé sakury jsou jedním z nejznámějších symbolů Japonska. Tvrdé, tmavě zbarvené [[dřevo]] některých druhů (např. švestkové, třešňové, ale i některých druhů střemchy) je využíváno v uměleckém truhlářství a řezbářství, vyrábí se z něj také ozdobný nábytek.<ref name=":0" /><ref>{{Citace monografie
Vyšlechtěna byla řada kultivarů pro okrasné využití (plnokvěté, s purpurově zbarvenými listy apod.). Rozkvetlé sakury jsou jedním z nejznámějších symbolů Japonska, oblíbené jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Tvrdé, tmavě zbarvené [[dřevo]] některých druhů (např. švestkové, třešňové, ale i trnky nebo některých druhů střemchy) je vhodné k soustružení a využíváno v uměleckém truhlářství a řezbářství, vyrábí se z něj také ozdobný nábytek.<ref name=":0" /><ref name=":2">{{Citace monografie
| příjmení = Musil
| příjmení = Musil
| jméno = Ivan
| jméno = Ivan
Řádek 246: Řádek 265:


== Pěstování ==
== Pěstování ==
[[Soubor:Broskvový sad před řezem2.JPG|náhled|Sad broskvoní]]Cílené pěstování různých druhů slivoní zavedli v Evropě Římané, kteří se s ním setkali na svých výbojích východním směrem, především na Blízký východ a do Persie, odkud přivezli sazenice meruněk, broskví či švestek. Jejich pěstování v Mezopotámii či starověké Číně se odhaduje již na dvě tisíciletí před naším letopočtem, patří tedy k velmi starým kulturním rostlinám. Vyžadují obyvkle lehčí, propustnou, hluboce humózní půdu a krom třešní či švestek též chráněné, teplé polohy. Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat [[chlévský hnůj]] v množství 300 q na hektar nejméně jednou za tři roky. Minerální hnojiva se doporučují dávat v několika intervalech, zvláště v případě hnojiv s obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v případě, že jsou letorosty příliš dlouhé.<ref name="vavra">{{Citace monografie
[[Soubor:Broskvový sad před řezem2.JPG|náhled|Sad broskvoní]]
| příjmení = Vávra
⚫
Odrůdy slivoní se zřídka pro hospodářské účely množí generativně. Vyšlechtěné odrůdy se množí vegetativně očkováním a roubováním na řadu různých [[Podnože pro slivoň|podnoží]] a některé původní druhy se ve školkařství množí řízkováním. V ČR je nejpoužívanější podnoží pro slivoně švestky myrobalán. [[Myrobalán]] je velmi různorodý ve vlastnostech, a má různý vliv na naštěpované odrůdy, takže způsobuje různě intenzivní růst naštěpovaných odrůd a rozdílný nástup do plodnosti, plodnost stromů atp. Má také různou afinitu. Je však značně přizpůsobivý půdním podmínkám. Většina ušlechtilých odrůd slivoní s myrobalánem dobře srůstá. Také je používána [[Wangenheimova švestka]] a její kříženci. Často používanou vegetativně množenou podnoží je [[MY-KL-A]] - červenolistý myrobalán. Kříženec mezi ''Prunus cerasifera'' a ''P. cerasifera'' 'Atropurpurea'. Podnož je snadno množitelná ze zelených i dřevitých řízků.
| jméno = Miloslav
⚫
| titul = ed. Švestky, renklody, slívy, mirabelky
⚫
| vydavatel = 1. vyd. Praha: ČSAV
⚫
| strany = 304 s., 48 s. obr. příl. Ovocnická edice; sv. 12.
⚫
| jazyk = čeština
⚫
| rok = 1963
}}</ref><ref name=":3" />


⚫
Odrůdy slivoní se pro hospodářské účely zřídka množí generativně. Vyšlechtěné odrůdy se množí vegetativně [[Očkování rostlin|očkováním]] a [[Roubování|roubováním]] na řadu různých [[Podnože pro slivoň|podnoží]], některé původní druhy se ve školkařství množí [[Řízkování|řízkováním]]. V ČR je nejpoužívanější podnoží pro slivoně švestky [[myrobalán]], neboť je značně přizpůsobivý půdním podmínkám a většina ušlechtilých odrůd slivoní s ním dobře srůstá. Také je používána [[Wangenheimova švestka]] a její kříženci. Často používanou vegetativně množenou podnoží je [[MY-KL-A]] - červenolistý myrobalán. Kříženec mezi ''Prunus cerasifera'' a ''P. cerasifera'' 'Atropurpurea'. Podnož je snadno množitelná ze zelených i dřevitých řízků. Jako podnož pro třešně a višně se používá i mahalebka.<ref name="vavra" /><ref name=":3" />
Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat chlévský hnůj v množství 300 q na hektar nejméně jednou za tři roky.<ref name="vavra">{{Citace monografie
⚫
| příjmení = Vávra
⚫
| jméno = Miloslav
⚫
| titul = ed. Švestky, renklody, slívy, mirabelky
⚫
| vydavatel = 1. vyd. Praha: ČSAV
⚫
| rok = 1963
⚫
| strany = 304 s., 48 s. obr. příl. Ovocnická edice; sv. 12.
⚫
| jazyk = čeština
}}</ref> Minerální hnojiva se doporučují dávat v několika intervalech, zvláště v případě hnojiv s obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v případě, že jsou letorosty příliš dlouhé.<ref name="vavra" />


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 31. 12. 2018, 11:18

Jak číst taxoboxSlivoň
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodslivoň (Prunus)
L.
Synonyma
  • Amygdalus L.
  • Armeniaca Scop.
  • Cerasus Mill.
  • Laurocerasus Duh.
  • Padellus .
  • Padus Mill.
  • Persica Mill.
  • bobkotřešeň
  • bobkovišeň
  • broskvoň
  • mahalebka
  • mandloň
  • meruňka
  • střemcha
  • třešeň
  • višeň[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slivoň (Prunus) je rozsáhlý rod stromů a keřů z čeledi růžovitých se značným hospodářským a kulturním významem. Zahrnuje velké množství oblíbených ovocných dřevin, jako jsou švestka, meruňka, višeň, třešeň, mandloň a broskvoň, stejně jako druhy planě rostoucí, jako jsou střemcha či mahalebka. Některé druhy se užívají i jako okrasné rostliny, např. sakura. V minulosti byl dnešní široce pojatý rod štěpen do menších rodů. Počet taxonů zahrnovaných dnes do široce pojatého rodu Prunus se blíží číslu 500 včetně kříženců a různých poddruhů. Rod je rozšířen kosmopolitně, nejvíce však v mírných šířkách severní polokoule. Mnozí zástupci rodu se pěstují v kultuře již po tisíce let a byla z nich vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů.

Popis

Slivoně jsou opadavé, zřídka i stálezelené (sekce Laurocerasus) stromy nebo keře. Mohou nabývat různého habitu od nízkých, středně vysokých i vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o výšce i méně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let, třešeň ptačí výjimečně až 200 let. Kořenový systém je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u většiny druhů je vyvinuta silná kořenová výmladnost, díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé polykormony (typicky např. slivoň trnka). Kůra je v mládí hladká, často s nápadnými lenticelami, ve stáří puká a loupe se. Některé druhy mají větvičky opatřené kolci. Listy jsou jednoduché, střídavě postavené, s drobnými opadavými palisty; listové čepele jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo i celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na řapíku jsou často nektariové žlázky.[2][3]

Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo v chudých či bohatých květenstvíchː okolících, chocholících či hroznech. Rozkvétají před vyrašením listů nebo současně s listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou češuli. Opadavých kališních i korunních lístků je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i v odstínech červené, purpurové či fialové. Gyneceum je apokarpní, s jedním plodolistem, semeník je svrchní, s jednou přímou čnělkou. Tyčinky jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100). Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky blanokřídlými, díky obsahu nektaru patří k medonosným rostlinám; mohou být samosprašné či cizosprašné. Plodem je peckovice různých rozměrů, na povrchu hladká nebo nebo pýřitě plstnatá, s relativně velkou peckou uvnitř. U většiny druhů je jedlá, některé jsou však jedovaté (střemchy, bobkovišeň).[4]

Základní chromozomové číslo je x = 8, jednotlivé druhy mohou nabývat různého stupně ploidie (2, 4, 6, 8, dokonce i 18).[2]

Obsahované látky

Zástupci rodu obsahují ve svých pletivech značné množství různých chemických látek. Krom sacharidů, bílkovin, minerálů, vitamínů a různých organických kyselin (jablečná, mravenčí, citrónová, vinná) jsou to především flavonoidy a fenoly, např. kumarin. Typický je též alkoholový cukr sorbitol. Důležitý je výskyt vysoce jedovatých kyanogenních glykosidů prunasinu, který se nachází ve vegetativních částech rostlin, a amygdalinu nacházejícího se v semenech. Uvádí se, že již 10 kapek oleje extrahovaného z hořkých mandlí může působit na člověka smrtelně.[2][5]

Rozšíření a ekologie

Prunus pumila, habitus plazivého keře na kamenité stráni

Rod Prunus je rozšířen kosmopolitně, s těžištěm výskytu v mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou Evropu, Asii a Severní Ameriku vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů Indočíny a jihovýchodní Asie. Ojedinělí zástupci se vyskytují i v Jižní Americe, rovníkové a jižní Africe včetně Madagaskaru a v Austrálii. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a lesních plášťů, v křovinách, keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod.

Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v jakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé volně rostoucí druhy snášejí i chudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují půdy dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné. Při prudkém střídání teplot v zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným klejotokem. K nejčastějším škůdcům a chorobám patří monilióza, různé bakteriální spály, houbové skvrnitosti a kadeřavost, zralé plody třešní obývají larvy vrtule třešňové. Velmi obávanou chorobou, která ve 20. století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je šarka.[6][7]

Systematika

Systematické klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v čase mnoha proměnami. Linné zprvu jemu známé zástupce rozdělil do čtyř rodů Amygdalus, Cerasus, Prunus a Padus, později jejich počet zmenšil na dva (Amygdalus a Prunus, 1758). Ve 20. století byl rod členěn na 5–6 podrodů, existovaly také tendence drobit jej na mnoho menších rodůː v mnoha zdrojích včetně Květeny ČSR je rod vydělen do čeledi mandloňovité (Amygdalaceae) a rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (Prunus sensu stricto – slivoň, švestka; Cerasus – třešeň, višeň; Padus – střemcha vč. sakury; Padellus – mahalebka; Laurocerasus – bobkovišeň; Amygdalus – mandloň; Armeniaca – meruňka; Persica – broskvoň). V rámci čeledi růžovitých mu byla přidělována samostatná podčeleď Prunoideae, která se však ukázala jako nepřirozená. Fylogenetické studie potvrdily celý rod Prunus v širokém pojetí jako monofyletický, pocházející ze Starého světa, a zařadily jej do podčeledi Spiraeoideae, v níž je jediným taxonem tribu Amygdeleae. Typovým druhem je slivoň švestka (Prunus domestica), mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé reprodukční bariéry, takže snadno dochází k hybridizaci.[2][8][9][10]

Vybraní zástupci

Přehled podrodů a sekcí s vybranými druhyː[11]

Meruňka
Višeň položená (Prunus prostrata)
Prunus cerasifera
Prunus subcordata

Podrod Prunus:

Prunus pensylvanica
Višeň obecná - plody
Kvetoucí střemcha - Prunus padus
Bobkovišeň portugalská - Prunus lusitanica

Podrod Cerasus

  • Sekce Cerasus:
    • Prunus apetala (Sieb. & Zucc.) Franch. & Sav: Japonsko
    • Třešeň ptačí (Prunus avium (L.) L.)
    • Prunus campanulata Maxim.ː východní Asie
    • Prunus cerasoides D.Don: Srí Lanka, Indie, Nepál, Bhútán, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, Čína
    • Višeň obecná (Prunus cerasus L.)
    • Prunus dielsiana C.K.Schneid.: Čína
    • Slivoň vykrajovaná (Prunus emarginata (Douglas) Eaton: západ Severní Ameriky od Britské Kolumbie po Mexiko
    • Třešeň křovitá (Prunus fruticosa Pall.)ː stepní oblasti od střední Evropy po Střední Asii
    • Prunus glandulifolia Rupr. & Maxim.: endemit Amurské oblasti v Rusku
    • Prunus himalaica Kitam.: Sikkim, Nepál
    • Višeň vyříznutá (Prunus incisa Thunb.): endemit japonského ostrova Honšú
    • Střemcha Maackova (Prunus maackii Rupr.)ː Sibiř, východní Asie, Čína
    • Višeň turecká – mahalebka (Prunus mahaleb L.)ː jihovýchodní Evropa, Malá Asie
    • Prunus nipponica Matsum.: Japonsko, Kurily, Sachalin
    • Slivoň pensylvánská (Prunus pensylvanica L. f.): Kanada, USA
    • Sakura ozdobná (Prunus serrulata Lindl.)ː původně východní Asie
    • Třešeň chloupkatá (Prunus subhirtella Miq., Syn.: Prunus pendula Sieb. ex Maxim.):Japonsko
  • Sekce Laurocerasus (včetně Pygeum Gaertn. a sect. Padus (Mill.) Turcz.): Hroznová květenství s vícero drobnými květy. Jediná sekce se stálezelenými zástupci s kožovitými listy.
    • Slivoň africká (Prunus africana (Hook. f.) Kalkman): rovníková a jižní Afrika, Madagaskar, Komory
    • Prunus caroliniana (Mill.) Aitonː Severní Amerika
    • Prunus ceylanica (Wight) Miq.: Srí Lanka, Indie, Bangladéš, Nepál, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, Andamany a Nikobary.
    • Prunus cornuta (Wall. ex Royle) Steud.: Afghánistán, Indie, Nepál, Bhútán, Tibet
    • Prunus grisea (Blume ex Müll. Berol.) Kalkman: Indonésie, Malaysia, Filipíny, Myanmar, Vietnam, Thajsko, Papua-Nová Guinea
    • Prunus ilicifolia (Nutt. ex Hook. & Arn.) D.Dietr.ː Kalifornie, Mexiko
    • Višeň šedá (Prunus incana (Pall.) Batsch: Turecko, Kavkaz
    • Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus L., Syn.: Prunus grandifolia Salisb.)ː východní a jihovýchodní Evropa, Kavkaz
    • Bobkovišeň portugalská (Prunus lusitanica L.)ː jihozápadní Evropa, Kanárské ostrovy
    • Prunus myrtifolia (L.) Urb. (Syn.: Prunus sphaerocarpa Sw.): Jižní Amerika, Karibik, Mexiko, Florida
    • Střemcha obecná (Prunus padus L., Syn.: Prunus racemosa Lam.)
    • Střemcha pozdní (Prunus serotina Ehrh., Syn.: Prunus capuli Cav., Prunus salicifolia Kunth, Prunus virens (Wooton & Standl.) Shreve)ː Severní Amerika
    • Prunus turneriana (F.M.Bailey) Kalkman: Queensland, Papua-Nová Guinea
    • Střemcha viržinská (Prunus virginiana L.)ː většina Severní Ameriky
Mandloň obecná

Podrod Amygdalus (L.) Focke:

  • Prunus arabica (Olivier) Meikle: západní Asie, Arabský poloostrov
  • Prunus argentea (Lam.) Rehderː Blízký východ
  • Mandloň bucharská (Prunus bucharica (Korsh.) Hand.-Mazz.): Střední Asie
  • Mandloň Davidova (Prunus davidiana (Carrière) Franch.): Čína
  • Mandloň obecná (Prunus dulcis (Mill.) D.A.Webb)
  • Mandloň Fenzlova (Prunus fenzliana Fritsch)ː Kavkaz
  • Mandloň kansunská (Prunus kansuensis Rehder): Čína
  • Prunus mongolica Maxim.: Čína, Mongolsko
  • Prunus pedunculata (Pall.) Maxim.: Sibiř, Čína, Mongolsko
  • Broskvoň obecná (Prunus persica (L.) Batsch)
  • Prunus spinosissima (Bunge) Franch.: Krym, Afghánistán, Střední Asie
  • Mandloň pukavá (Prunus tangutica (Batalin) Koehne)ː Čína
  • Mandloň nízká (Prunus tenella Batsch)ː stepní oblasti od střední Evropy po Střední Asii
  • Mandloň trojlaločná (Prunus triloba Lindl.): původně Čína a Korea.
  • Slivoň Webbova (Prunus webbii (Spach) Vierh.)ː jižní Evropa, Turecko

Podrod Emplectocladus: Severní Amerika

  • Prunus fasciculata (Torr.) A.Gray: Arizona, Kalifornie, Nevada, Utah, Baja California

Hybridy

  • hybrid Prunus × BM-VA-2 - broskvomandloň
  • hybrid Prunus × cistena - myrobalán (Prunus cerasifera 'Nigra')
  • hybrid Prunus × Plumcot Melitopolski – broskvošvestka[12]

Využití

Švestkové dřevo

Plody různých druhů slivoní patří k nejoblíbenějším druhům ovoce, jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství vitamínu A, B a C, stejně jako antioxidanty, minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je velmi širokéː od přímé konzumace v čerstvém stavu po výrobu kompotů, rozvářek, sirupů, džemů a povidel. Plody lze sušit (meruňky, švestky) nebo kandovat. Mnohé jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné pálenky (slivovice, meruňkovice ad.) nebo macerovány na výrobu likérů (griotka), z trnek se místně vyrábí ovocné víno. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových knedlíků, do koláčů a dezertů (třešňová bublanina). Mandle mají všestranné užití v cukrářství, na výrobu marcipánu a různých pochutin.[13][5]

Vyšlechtěna byla řada kultivarů pro okrasné využití (plnokvěté, s purpurově zbarvenými listy apod.). Rozkvetlé sakury jsou jedním z nejznámějších symbolů Japonska, oblíbené jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Tvrdé, tmavě zbarvené dřevo některých druhů (např. švestkové, třešňové, ale i trnky nebo některých druhů střemchy) je vhodné k soustružení a využíváno v uměleckém truhlářství a řezbářství, vyrábí se z něj také ozdobný nábytek.[2][3]

Některé druhy patří mezi léčivky. Např. z kůry slivoně africké (Prunus africana) bohaté na fytosteroly se průmyslově vyrábí antiprostatické preparáty. Díky obsahu prunasinu a amygdalinu je lze teoreticky využívat i jako žaludeční tonikum, při předávkování však hrozí otrava. Z jader mandloní, ale i meruněk nebo broskví, se lisuje aromatický olej využívaný ve farmacii a kosmetice.[14]

Pěstování

Sad broskvoní

Cílené pěstování různých druhů slivoní zavedli v Evropě Římané, kteří se s ním setkali na svých výbojích východním směrem, především na Blízký východ a do Persie, odkud přivezli sazenice meruněk, broskví či švestek. Jejich pěstování v Mezopotámii či starověké Číně se odhaduje již na dvě tisíciletí před naším letopočtem, patří tedy k velmi starým kulturním rostlinám. Vyžadují obyvkle lehčí, propustnou, hluboce humózní půdu a krom třešní či švestek též chráněné, teplé polohy. Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat chlévský hnůj v množství 300 q na hektar nejméně jednou za tři roky. Minerální hnojiva se doporučují dávat v několika intervalech, zvláště v případě hnojiv s obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v případě, že jsou letorosty příliš dlouhé.[15][5]

Odrůdy slivoní se pro hospodářské účely zřídka množí generativně. Vyšlechtěné odrůdy se množí vegetativně očkováním a roubováním na řadu různých podnoží, některé původní druhy se ve školkařství množí řízkováním. V ČR je nejpoužívanější podnoží pro slivoně švestky myrobalán, neboť je značně přizpůsobivý půdním podmínkám a většina ušlechtilých odrůd slivoní s ním dobře srůstá. Také je používána Wangenheimova švestka a její kříženci. Často používanou vegetativně množenou podnoží je MY-KL-A - červenolistý myrobalán. Kříženec mezi Prunus cerasifera a P. cerasifera 'Atropurpurea'. Podnož je snadno množitelná ze zelených i dřevitých řízků. Jako podnož pro třešně a višně se používá i mahalebka.[15][5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prunus na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Prunus (slivoň) [online]. BioLib.cz [cit. 2008-11-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e MUSILOVÁ, Lenka. Riziko hybridizace pěstovaných třešní s ohroženou třešní křovitou (Prunus fruticosa). Praha: Univerzita Karlova, 2010. Dostupné online. 
  3. ↑ a b MUSIL, Ivan; MÖLLEROVÁ, Jana. Listnaté dřeviny. Praha: ČZU, 2005. S. 80-87. 
  4. ↑ Prunus in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d STEINBACH, Günther. Lexikon užitkových rostlin. Praha: Knižní klub, 1997. ISBN 80-7176-432-9. S. 122-146. 
  6. ↑ HIEKE, Karel. Praktická dendrologie. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978. S. 252-296. 
  7. ↑ Dobrá zpráva pro švestky - Gate2Biotech.cz. www.gate2biotech.cz [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  8. ↑ Tropicos | Name - Prunus L.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ BORTIRI, E.; OH, S. H.; JIANG, J.; BAGGETT, S.; GRANGER, A.; WEEKS, C.; BUCKINGHAM, M. Phylogeny and Systematics of Prunus (Rosaceae) as Determined by Sequence Analysis of ITS and the Chloroplast trnL-trnF Spacer DNA. Systematic Botany. 2001, s. 797–807. JSTOR 3093861. 
  10. ↑ Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha.
  11. ↑ GRIN-Global Web v 1.10.3.6. npgsweb.ars-grin.gov [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. 
  13. ↑ Alois Mikula, Přemysl Vankeː Plody planých a parkových rostlin. SPN Praha 1978, str. 66-69
  14. ↑ Amygdalaceae / mandloňovité. fab.zshk.cz [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b VÁVRA, Miloslav. ed. Švestky, renklody, slívy, mirabelky. [s.l.]: 1. vyd. Praha: ČSAV, 1963. S. 304 s., 48 s. obr. příl. Ovocnická edice; sv. 12.. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slivoň&oldid=16819231“