Martin Stropnický: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
na post místopředsedy ANO rezignoval již k 30. 9.
velvyslanec ČR v Izraeli
Řádek 50: Řádek 50:
| předchůdce9 = [[Jiří Holub (diplomat)|Jiří Holub]]
| předchůdce9 = [[Jiří Holub (diplomat)|Jiří Holub]]
| nástupce9 = [[Hana Ševčíková (diplomat)|Hana Ševčíková]]
| nástupce9 = [[Hana Ševčíková (diplomat)|Hana Ševčíková]]
| úřad10 = [[Seznam velvyslanců České republiky v Izraeli|Velvyslanec ČR v Izraeli]]
| od10 = [[9. listopad]]u [[2018]]
| do10 =
| předchůdce10 = [[Ivo Schwarz]]
| nástupce10 =
| strana = [[ANO 2011]] (od 2013)
| strana = [[ANO 2011]] (od 2013)
| datum narození = [[19. prosinec|19. prosince]] [[1956]] ({{Věk|1956|12|19}} let)
| datum narození = [[19. prosinec|19. prosince]] [[1956]] ({{Věk|1956|12|19}} let)
Řádek 249: Řádek 254:
| datum přístupu = 2018-10-01
| datum přístupu = 2018-10-01
| url = https://zpravy.aktualne.cz/domaci/stropnicky-se-vzdal-poslaneckeho-mandatu-kvuli-postu-velvysl/r~14fa5000c58211e890ecac1f6b220ee8/
| url = https://zpravy.aktualne.cz/domaci/stropnicky-se-vzdal-poslaneckeho-mandatu-kvuli-postu-velvysl/r~14fa5000c58211e890ecac1f6b220ee8/
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Stropnický předal v Izraeli pověřovací listiny, stal se oficiálně velvyslancem
| periodikum = EuroZprávy.cz
| datum vydání = 2018-11-09
| datum přístupu = 2018-12-17
| url = https://eurozpravy.cz/zahranicni/blizky-vychod/239858-stropnicky-predal-v-izraeli-poverovaci-listiny-stal-se-oficialne-velvyslancem/
}}</ref>
}}</ref>


Řádek 1 142: Řádek 1 153:
{{Ministři obrany České republiky}}
{{Ministři obrany České republiky}}
{{Ministři zahraničních věcí České republiky}}
{{Ministři zahraničních věcí České republiky}}
{{Velvyslanci České republiky v Izraeli}}
{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Hudba|Politika|Film|Lidé|Televize}}
{{Portály|Hudba|Politika|Film|Lidé|Televize}}
Řádek 1 174: Řádek 1 186:
[[Kategorie:Velvyslanci České republiky při Svatém stolci]]
[[Kategorie:Velvyslanci České republiky při Svatém stolci]]
[[Kategorie:Velvyslanci České republiky v Itálii a na Maltě]]
[[Kategorie:Velvyslanci České republiky v Itálii a na Maltě]]
[[Kategorie:Velvyslanci České republiky v Izraeli]]
[[Kategorie:Absolventi DAMU]]
[[Kategorie:Absolventi DAMU]]
[[Kategorie:Lidé z Prahy]]
[[Kategorie:Lidé z Prahy]]
⚫
[[Kategorie:Narození v Praze]]
⚫
[[Kategorie:Narození 19. prosince]]
[[Kategorie:Narození 1956]]
[[Kategorie:Narození 1956]]
⚫
[[Kategorie:Narození 19. prosince]]
⚫
[[Kategorie:Narození v Praze]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]

Verze z 17. 12. 2018, 15:12

MgA. Martin Stropnický
Martin Stropnický
Martin Stropnický
Místopředseda první vlády A. Babiše
Ve funkci:
13. prosince 2017 – 27. června 2018
11. ministr zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
13. prosince 2017 – 27. června 2018
Předseda vládyAndrej Babiš
PředchůdceLubomír Zaorálek
NástupceJan Hamáček
15. ministr obrany ČR
Ve funkci:
29. ledna 2014 – 13. prosince 2017
Předseda vládyBohuslav Sobotka
PředchůdceVlastimil Picek
NástupceKarla Šlechtová
4. ministr kultury ČR
Ve funkci:
2. ledna 1998 – 22. července 1998
Předseda vládyJosef Tošovský
PředchůdceJaromír Talíř
NástupcePavel Dostál
Místopředseda hnutí ANO 2011
Ve funkci:
26. února 2017 – 30. září 2018
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
26. října 2013 – 1. října 2018
2. velvyslanec ČR u Svatého stolce
Ve funkci:
28. června 1999 – 30. srpna 2002
PředchůdceFrantišek X. Halas
NástupcePavel Jajtner
Velvyslanec ČR v Portugalsku
Ve funkci:
1993 – 1994
NástupceVáclav Hubinger
Velvyslanec ČR v Itálii
Ve funkci:
17. listopadu 1994 – 1997
PředchůdceJiří Holub
NástupceHana Ševčíková
Velvyslanec ČR v Izraeli
Úřadující
Ve funkci od:
9. listopadu 2018
PředchůdceIvo Schwarz
Stranická příslušnost
ČlenstvíANO 2011 (od 2013)
Narození19. prosince 1956 (67 let)
Praha
Československo Československo
ChoťLucie Stropnická, rozená Borovcová (bývalá manželka)
Veronika Stropnická, rozená Žilková (od roku 2008)
VztahyIrena Koutská, rozená Stropnická (sestra)
Václav Žilka (tchán)
Olga Žilková, rozená Chutná (tchyně)
Štěpán Žilka (švagr)
Jarmila, rozená Žilková (švagrová)
Zdeněk Borovec (bývalý tchán)
Dagmar Borovcová (bývalá tchyně)
RodičeIrena Stropnická
DětiMatěj Stropnický
Anna Stropnická
Františka Stropnická
Kordula Stropnická
Melichar Stropnický
Alma materAMU v Praze
Profeseherec, politik, diplomat, spisovatel a režisér
Náboženstvířímskokatolické[1]
CommonsMartin Stropnický
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Stropnický (* 19. prosince 1956 Praha) je český herec, politik, diplomat, spisovatel a režisér. V říjnu 2013 byl za politické hnutí ANO 2011 zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu. Od ledna 2014 do prosince 2017 byl ministrem obrany ČR v Sobotkově vládě, od prosince 2017 do června 2018 byl místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí ČR v první Babišově vládě, od února 2017 pak byl místopředsedou hnutí ANO 2011. Na přelomu září a října 2018 rezignoval na funkce poslance Poslanecké sněmovny PČR i místopředsedy hnutí ANO 2011, jelikož se stal velvyslancem ČR v Izraeli. Jako diplomat působil již dříve, zastával rovněž funkci ministra kultury České republiky nebo funkci uměleckého ředitele Divadla na Vinohradech.

Životopis

Během dětství pobýval s rodiči a sestrou Irenou, která je dnes překladatelka a tlumočnice[2], v Itálii a Turecku, kde navštěvoval francouzské lyceum v Ankaře.[3] Střední školu zakončil maturitou na Gymnáziu Jana Nerudy na Malé Straně v Praze. Poté vystudoval Divadelní fakultu AMU (1976–1980), aby následně nastoupil do angažmá v Městských divadlech pražských. V roce 1986 se stal členem činohry Divadla na Vinohradech v Praze, kde setrval až do Sametové revoluce.

Podepsal petici Několik vět.

V novém demokratickém režimu změnil profesi a od roku 1990 pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí ČSFR, kde působil v pozici diplomata až do roku 2002. V letech 1990–1991 absolvoval Diplomatickou akademii ve Vídni.[pozn. 1] Na ministerstvu zahraničí se stal ředitelem sekce kulturních styků. Poté působil jako velvyslanec České republiky postupně v Portugalsku (1993–1994) a Itálii (1994–1997).[4] V letech 1999–2002 byl jmenován opět českým velvyslancem, tentokrát u Svatého stolce.[5][6]

V roce 2002 získal cenu Thálie za svoji roli Howarda Katze ve stejnojmenné divadelní hře.

Mluví anglicky, francouzsky a italsky, pasivně německy, rusky a portugalsky.

Soukromý život

Poprvé se oženil krátce po absolvování DAMU. S absolventkou FAMU, textařkou a scenáristkou Lucií Stropnickou rozenou Borovcovou (* 1956) se oženil dvakrát, jejich druhé manželství skončilo definitivním rozchodem v roce 2005. Mají tři děti – Matěje, Annu a Františku, která je herečka a studuje na Mezinárodní konzervatoři Praha obor Muzikál.[7][8]

Aktuálně je potřetí ženatý – s herečkou Veronikou Žilkovou – Stropnickou, s níž má dceru Kordulu Stropnickou. Jejich druhé dítě byl Melichar Stropnický (* 14. května 2007 – 27. listopadu 2007).

Politické působení

Ministr obrany Stropnický, premiér Sobotka, gen. tajemník NATO Stoltenberg a americký velvyslanec Schapiro vítají 8. září 2015 v Praze americké vojáky
Stropnický a ministr obrany Peru, 15. března 2013
Stropnický a americký ministr obrany Chuck Hagel v Pentagonu, 29. dubna 2014
Stropnický a americký ministr obrany Ashton Carter v sídle NATO v Bruselu, 9. února 2016
Stropnický a americký ministr obrany James Mattis v Pentagonu, 2. května 2017

V roce 1998 byl krátce ministrem kultury.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 úspěšně kandidoval v Jihomoravském kraji jako lídr hnutí ANO 2011.[9] V lednu 2014 se stal kandidátem hnutí ANO 2011 na post ministra obrany ve vládě Bohuslava Sobotky.[10] Dne 29. ledna 2014 byl do této funkce jmenován. V roce 2015 se původně ucházel o post prvního místopředsedy hnutí ANO, později se však této kandidatury vzdal (stejně jako kandidatury na řadového místopředsedu).[11] Nakonec byl na III. sněmu hnutí ANO 2011 na konci února 2015 zvolen členem předsednictva hnutí (získal 141 hlasů ze 186 možných, tj. 76 %).[12] Na dalším sněmu v únoru 2017 byl zvolen místopředsedou hnutí ANO 2011, získal 174 hlasů.[13]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem hnutí ANO 2011 v Praze.[14] Získal 18 449 preferenčních hlasů a obhájil tak mandát poslance.[15] Na přelomu listopadu a prosince 2017 se stal kandidátem na posty místopředsedy první vlády Andreje Babiše a ministra zahraničních věcí ČR.[16] Dne 13. prosince 2017 jej prezident Miloš Zeman do těchto funkcí jmenoval, zároveň tak skončil na pozici ministra obrany ČR v Sobotkově vládě.[17] Po Cyrilu Svobodovi se tak stal druhým ministrem v historii vlád samostatné České republiky, jenž vedl tři různá ministerstva.[18]

V březnu 2018 v reakci na propuštění zadrženého představitele kurdské politické strany PYD, kterou Turecko považuje za teroristickou organizaci, obvinil turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan Českou republiku z podpory terorismu. Erdoğan prohlásil: „Toto propuštění Českou republiku dostalo do postavení země podporující terorismus... Propuštění vůdce teroristů znamená podporovat terorismus.“[19] Ministr zahraničí Stropnický na obvinění České republiky z podpory terorismu nijak nereagoval, předtím ale prohlásil, že Česká republika nevymění kurdského politika za dva české občany vězněné v Turecku.[20]

Stropnický obdržel otevřený dopis nezávislého spolku Mladí zelení, který ho žádal, aby jako ministr zahraniční ČR odsoudil tureckou invazi do Afrínu v Sýrii, která začala v lednu 2018 a je namířena proti syrským Kurdům, protože „Turecko, členský stát NATO a formálně spojenec České republiky, útočí na Afrín pod lživou záminkou ochrany svých hranic před teroristy, kteří údajně působí v této oblasti.“[21]

V květnu 2018 oznámil, že jakmile vznikne nová vláda, hodlá v české politice skončit.[22] Následně se stal velvyslancem ČR v Izraeli.[23] Dne 27. června 2018 skončil ve funkcích místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí ČR v první Babišově vládě, jelikož byla jmenována druhá Babišova vláda.[24]

Dne 1. října 2018 rezignoval na funkci poslance Poslanecké sněmovny PČR a o den dříve i na post místopředsedy hnutí ANO 2011, jelikož se stal velvyslancem ČR v Izraeli.[25][26][27]

Politické postoje

V roce 2008 Stropnický uvedl, že když Rusko tvrdí "ne", tak pro něho je to důvod říct "ano". Stropnický byl stoupencem stavby amerického radaru v Brdech. Jeho syn Matěj Stropnický o svém otci v dubnu 2008 řekl, že má nekritický postoj ke Spojeným státům a pokřivila ho normalizace.[28]

Stropnický podpořil v roce 2015 průjezd ozbrojeného konvoje americké armády v rámci operace Dragoon Ride, který se vracel z Estonska přes Českou republiku na domovskou základnu v Německu, a prohlásil: „Průjezd amerického konvoje bude důkazem alianční jednoty a zároveň to bude to nejmenší, čím můžeme přispět.“[29]

Stropnický prohlásil v listopadu 2016, několik měsíců po pokusu o vojenský převrat v Turecku, že EU by měla být vstřícná k požadavkům Turecka, a podpořil dohodu mezi členskými státy EU a Tureckem, která má přispět ke zmírnění nekontrolovaného toku migrantů do Evropy.[30]

Podle Stropnického se Rusko snaží o destabilizaci Evropy a „utrácí neuvěřitelné částky na dezinformační kampaň ve střední Evropě.“[30] V reakci na evropskou migrační krizi v roce 2015 Stropnický prohlásil, že má od maďarského ministra obrany informace o tom, že Rusko organizuje a financuje převoz uprchlíků přes Balkán. To maďarský ministr obrany i ruská vláda striktně popřeli,[31] ale Stropnický totéž opakovaně tvrdil.[32]

Stropnický označil Saúdskou Arábii za „velmi důležitého hráče na Blízkém východě“ a podpořil armádní a zbrojní spolupráci mezi Saúdskou Arábií a ČR.[33] Sympatizuje s Izraelem a "byl osobně dvakrát v Jeruzalémě na společném zasedání" české a izraelské vlády.[22] V reakci na smrt více než 50 Palestinců při protestech proti stěhování americké ambasády do Jeruzaléma, jehož východní část Izrael v rozporu s mezinárodními dohodami fakticky anektoval v roce 1980 tzv. Jeruzalémským zákonem, Stropnický prohlásil, že Palestinci byli Izraelem varováni, aby se nepokoušeli narušovat hranici, a „věděli, že si budou zahrávat s ohněm“. Za hlavní hrozbu v regionu považuje Írán a označil za „pozitivní posun“ sbližování mezi Saúdskou Arábií a Izraelem, které je namířeno proti Íránu.[34]

Filmografie

Herecká filmografie

Dokumentární

TV pořady

Dabing

Překlad

Rozhlas

Hudba

Divadlo

Vybrané divadelní role

Vybraná divadelní režie

Autor nebo spoluautor inscenací

Překlad

Úprava

Hudba

Texty písní

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V letech 2005–2009 byl jejím ředitelem Jiří Gruša

Reference

  1. ↑ On-line rozhovor s Martinem Stropnickým [online]. TV Nova [cit. 2013-07-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ PAULUSOVÁ, Zuzana. Martin Stropnický. Xantypa [online]. 2003-03-19 [cit. 2014-04-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ HULEC, Vladimír. Martin Stropnický: Mám rád příběh. Divadelní noviny [online]. 2011-06-27 [cit. 2014-02-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ Přehled velvyslanců Československa a ČR v Itálii - od roku 1918 do současnosti [online]. Velvyslanectví České republiky v Římě, 2007-04-04 [cit. 2015-01-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ http://www.mzv.cz/wwwo/default.asp?ido=6608&idj=1&amb=84&ParentIDO=
  6. ↑ Vztahy se Svatým stolcem, Stručná faktografie vzájemných diplomatických vztahů [online]. Velvyslanectví České republiky při Svatém stolci, 2002-01-09 [cit. 2015-01-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ Petr Hořec, Olga Nytrová: Jak slavívali a slaví slavní, Euromedia Group a Knižní klub, Praha, 1999, str. 143, ISBN 80-242-0120-8
  8. ↑ KAPLANOVÁ, Dana. Anna Stropnická: Méně spotřební život by nám všem prospěl. Novinky.cz [online]. 2013-01-19 [cit. 2014-05-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ KOPECKÝ, Josef. Babiš vyzve Schwarzenberga. Ulovil pro volby i moderátora Tittelbacha. iDNES.cz [online]. 2013-09-06 [cit. 2013-09-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ KOPECKÝ, Josef. Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere. iDNES.cz [online]. 2014-01-06 [cit. 2014-01-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ KOLÁŘ, Petr. Stropnický vzdal boj o post druhého muže ANO. Skončí i na obraně?. iDNES.cz [online]. 2015-02-14 0:01, rev. 2015-02-14 12:47 [cit. 2015-02-16]. Dostupné online. 
  12. ↑ iDNES.cz. Volební sněm hnutí ANO, On-line reportáž. iDNES.cz [online]. 2015-02-28 [cit. 2015-03-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ Stropnický se stal místopředsedou ANO a může myslet na volbu na Hrad. iDNES.cz [online]. 2017-02-26 [cit. 2017-02-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ Hnutí ANO povedou do voleb v Praze ministři Stropnický a Pelikán. aktuálně.cz [online]. 2017-05-13 [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. 
  15. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Hlavní město Praha, Strana: ANO 2011, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. 
  16. ↑ PŘEHLEDNĚ: Účastník SuperStar i výrobce müsli. Kdo bude v nové vládě?. iDNES.cz [online]. 2017-12-01 [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. 
  17. ↑ PŘÍMÝ PŘENOS: První den vlády. Prezident jmenoval na Hradě nové ministry. iDNES.cz [online]. 2017-12-13 [cit. 2017-12-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ První den nové vlády: Prezident Zeman jmenoval jednobarevnou vládu Andreje Babiše. ZET [online]. 2017-12-13 [cit. 2017-12-14]. Dostupné online. 
  19. ↑ Erdogan kritizuje Česko kvůli propuštění Muslima: Neumíte vysvětlit, proč jste ho zatkli a pak propustili, jde tedy o podporu terorismu. Hospodářské noviny. 1. března 2018.
  20. ↑ Stropnický odmítl vyměnit zadrženého Kurda za dva vězněné Čechy. Novinky. 26. února 2018.
  21. ↑ "Zastavte turecký útok v Afrínu: Otevřený dopis ministrům zahraničních věcí a spravedlnosti". 14. března 2018.
  22. ↑ a b Stropnický končí v politice. V kazisvětě pracovat neumím, pro politiku mi schází určité geny, říká. Lidovky.cz [online]. 2018-05-09. Dostupné online. 
  23. ↑ Stropnický skončí v politice, bude velvyslancem v Izraeli. Jeho nové působení schválila vláda. Aktuálně.cz [online]. 2018-05-04 [cit. 2018-05-04]. Dostupné online. 
  24. ↑ Prezident jmenoval vládu bez Pocheho. Půjde ji osobně podpořit před poslance. iDNES.cz [online]. 2018-06-27 [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. 
  25. ↑ Stropnický složil poslanecký mandát, skončil i ve vedení ANO. Novinky.cz [online]. 2018-10-01 [cit. 2018-10-01]. Dostupné online. 
  26. ↑ Stropnický kvůli postu velvyslance složil poslanecký mandát a končí ve vedení ANO. Aktuálně.cz [online]. 2018-10-01 [cit. 2018-10-01]. Dostupné online. 
  27. ↑ Stropnický předal v Izraeli pověřovací listiny, stal se oficiálně velvyslancem. EuroZprávy.cz [online]. 2018-11-09 [cit. 2018-12-17]. Dostupné online. 
  28. ↑ Otce pokřivila normalizace, proto chce radar, soudí Matěj Stropnický. iDnes. 16. dubna 2008.
  29. ↑ Česko budou křižovat americké tanky. Je to jen třešnička na imperiálním dortu, tvrdí Okamura. Instory.cz. 17. března 2015.
  30. ↑ a b "Stropnický se hádal s Filipem. Je to maskot ANO, řekl komunista". Novinky. 27. listopadu 2016.
  31. ↑ "Ruské peníze na převoz uprchlíků? Stropnického slova Kreml odmítl". Česká televize. 12. října 2015.
  32. ↑ "Stropnický v tom zůstal sám. Rusko i Maďarsko popřelo jeho slova o ruské podpoře migrantům". Novinky. 12. října 2015.
  33. ↑ "Martin Stropnický jednal s velvyslancem Saúdské Arábie". Ministerstvo obrany České republiky. 13. června 2014.
  34. ↑ Stropnický: Přesun ambasády nesmíme uspěchat, reakce v Gaze je prudká. iDnes. 16. května 2018.
  35. ↑ a b Ivan Tomeček - Kriminálka Anděl [online]. TV Nova [cit. 2015-09-10]. Dostupné online. 
  36. ↑ Jemima Shorová pátrá [online]. Dabingforum.cz [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  37. ↑ Katka [online]. Dabingforum.cz [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  38. ↑ Brubaker [online]. Dabingforum.cz [cit. 2015-06-26]. Dostupné online. 
  39. ↑ Příběh [online]. Dabingforum.cz [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  40. ↑ Dobrodružství Arsena Lupina [online]. Dabingforum.cz [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  41. ↑ Jízda s ďáblem [online]. Dabingforum.cz [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  42. ↑ Prokletí králové / Les rois Maudits [online]. Dabingforum.cz [cit. 2015-06-26]. Dostupné online. 
  43. ↑ a b Impérium – Mafie v Atlantic City [online]. Dabingforum.cz [cit. 2014-04-07]. Dostupné online. 
  44. ↑ a b Sherlock [online]. Dabingforum.cz [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  45. ↑ Na věky věků [online]. Dabingforum.cz [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  46. ↑ Konzultant [online]. Dabingforum.cz [cit. 2014-03-28]. Dostupné online. 
  47. ↑ Arne Dahl: Misterioso [online]. Dabingforum.cz [cit. 2014-03-28]. Dostupné online. 
  48. ↑ Arne Dahl: Zlá krev [online]. Dabingforum.cz [cit. 2014-03-28]. Dostupné online. 
  49. ↑ Krátký film o zabíjení [online]. Dabingforum.cz [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  50. ↑ Ona, on a Harpagon (1988?) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-09-10]. Dostupné online. 
  51. ↑ Dětská pistole (19??) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-09-10]. Dostupné online. 
  52. ↑ Olin a lišky (1986) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-09-10]. Dostupné online. 
  53. ↑ Neptej se a skákej (1988) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-09-10]. Dostupné online. 
  54. ↑ a b Snídaně s nočním hlídačem (1989) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-08-25]. Dostupné online. 
  55. ↑ Duvalovo dědictví (1989) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-09-10]. Dostupné online. 
  56. ↑ Kdo byl Samuel Hahnemann (1990) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-08-25]. Dostupné online. 
  57. ↑ Sváteční chvilky poezie – Klasici a mistři [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-09-10]. Dostupné online. 
  58. ↑ Sláva za oponou (1983) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-08-28]. Dostupné online. 
  59. ↑ Orfeus 33-45 1/8 (1985) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-09-10]. Dostupné online. 
  60. ↑ Kurs střelby ve ztížených podmínkách (1985) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-09-10]. Dostupné online. 
  61. ↑ Dramatické pořady na ČRo – Vltava 23. týden [online]. Scena.cz [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  62. ↑ Dívka a buben (1989) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-09-10]. Dostupné online. 
  63. ↑ Delfy: Rozhlasový spotřební Oidipús (1989) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-08-25]. Dostupné online. 
  64. ↑ Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou LXXVI. – Co s pravdou, když se jí léta zpronevěřujeme? [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-08-25]. 
  65. ↑ Statečnost politická (2009) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-09-10]. Dostupné online. 
  66. ↑ a b Kdo vítězí (2013) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-08-25]. Dostupné online. 
  67. ↑ Silvestr 2012 na ČRo Hradec Králové 2012 [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-09-10]. Dostupné online. 
  68. ↑ Nebyli jsme svatí... 1/5 (2013) [online]. Panáček v říši mluveného slova [cit. 2015-08-28]. Dostupné online. 
  69. ↑ Každý něco pro vlast [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  70. ↑ Návod k použití [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  71. ↑ Tarelkinova smrt [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  72. ↑ Hon na čarodějníka [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  73. ↑ Pomocník [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  74. ↑ Hrajeme Čechova [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  75. ↑ Lásky hra osudná [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  76. ↑ Jak se stal Rumcajs loupežníkem [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  77. ↑ Letní byt [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  78. ↑ Lesní panna aneb Cesta do Ameriky [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  79. ↑ Champignolem proti své vůli [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  80. ↑ Muž z kraje la Mancha [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  81. ↑ Sen noci svatojánské [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  82. ↑ Trýzeň touhy šílené [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  83. ↑ Opera Mafioso [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  84. ↑ Těžká Barbora [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  85. ↑ Svatá Jana [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  86. ↑ Srpnová neděle [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  87. ↑ Bláznivá ze Chailot [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  88. ↑ Krvavá svatba [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  89. ↑ Neobyčejnost lásky [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  90. ↑ Den delší než století [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  91. ↑ Právníci [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  92. ↑ Krysař [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  93. ↑ Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrietta [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. 
  94. ↑ Urmefisto [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  95. ↑ Pahorek [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  96. ↑ Loupežník [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  97. ↑ Neobyčejný život (Svět podle Karla Čapka) [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  98. ↑ Mistr a Markétka [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  99. ↑ Léto v Nohantu [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  100. ↑ Howard Katz [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  101. ↑ Cesta Karla IV. do Francie a zpět [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  102. ↑ Tomáš Becket aneb Čest boží [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  103. ↑ Regina madre (Královna matka) [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  104. ↑ Ferdinando (Ferdinand) [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  105. ↑ To pravé [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  106. ↑ a b c Král se baví [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  107. ↑ Divadlo na Vinohradech [velká scéna] – Jonathan Lynn, Anthony Jay, Kristina Žantovská – Jistě, pane ministře [online]. i-divadlo.cz [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  108. ↑ Jistě, pane ministře [online]. Virtuální studovna [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  109. ↑ Jistě, pane ministře [online]. Divadlo na Vinohradech [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  110. ↑ Bláznivá ze Chaillot (La Folle de Chaillot) [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  111. ↑ Višňový sad [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  112. ↑ Vojcek [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  113. ↑ Naprosto neuvěřitelná událost: Ženitba aneb Mene Tekel, méně Tekel! [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  114. ↑ Zámek [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  115. ↑ Cyrano!!Cyrano!!Cyrano!! Postmuzikál [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  116. ↑ Hamlet [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 
  117. ↑ Kachna na pomerančích [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  118. ↑ a b Králova řeč [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  119. ↑ Mata Hari [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  120. ↑ Jistě, pane ministře [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  121. ↑ Adina [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  122. ↑ a b Famílie aneb Dědictví otců zachovej nám, Pane [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  123. ↑ a b Divadlo na Vinohradech [velká scéna] – Joe DiPietro – Famílie aneb Dědictví otců zachovej nám, Pane [online]. i-divadlo.cz [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  124. ↑ Obchodník s deštěm [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  125. ↑ a b Zkouška orchestru [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  126. ↑ a b Caesar [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  127. ↑ Apartmá v hotelu Plaza [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  128. ↑ a b Byl jsem při tom [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  129. ↑ Kachna na pomerančích [online]. Virtuální studovna [cit. 2015-07-11]. Dostupné online. 
  130. ↑ a b Silnice [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  131. ↑ Jistě, pane premiére [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-11]. Dostupné online. 
  132. ↑ Tak jako tak neboli Takzvaný večer na přidanou [online]. Virtuální studovna [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

2. český velvyslanec u Svatého stolce
Předchůdce:
František X. Halas 		1999-2003
Martin Stropnický 		Nástupce:
Pavel Jajtner
Vláda Josefa Tošovského
Předseda vlády
Josef Tošovský (jmenován 17. prosince 1997, nestraník)
Členové v den jmenování vlády
2. ledna 1998
Josef Lux (místopředseda vlády, zemědělství, KDU-ČSL) • Jaroslav Šedivý (místopředseda vlády, zahraniční věci, nestraník za ODS) • Jiří Skalický (životní prostředí – demise 20. února 1998, ODA) • Jan Černý (místní rozvoj, ODS) • Karel Kühnl (průmysl a obchod, ODA) • Michal Lobkowicz (obrana, ODS) • Vladimír Mlynář (bez portfeje, nestraník) • Petr Moos (doprava a spoje, nestraník) • Vlasta Parkanová spravedlnost, ODA) • Ivan Pilip (finance, ODS) • Zuzana Roithová (zdravotnictví, nestranička) • Jan Sokol (školství, mládež a tělovýchova, nestraník) • Martin Stropnický (kultura, nestraník) • Cyril Svoboda (vnitro, KDU-ČSL) • Stanislav Volák (práce a sociální věci, ODS) • Miloslav Výborný (předseda Legislativní rady vlády – demise 15. června 1998, KDU-ČSL)
Členové jmenovaní později
27. února 1998
Martin Bursík (životní prostředí, nestraník)
Vláda Bohuslava Sobotky
Předseda vlády
Bohuslav Sobotka (jmenován 17. ledna 2014, ČSSD)
Členové v den jmenování vlády
29. ledna 2014
Andrej Babiš (1. místopředseda vlády, finance, ANO – odvolán 24. května 2017) • Pavel Bělobrádek (místopředseda vlády pro vědu a výzkum, KDU-ČSL) • Lubomír Zaorálek (zahraničí, ČSSD) • Martin Stropnický (obrana, ANO) • Milan Chovanec (vnitro, ČSSD) • Jan Mládek (průmysl a obchod, ČSSD – odvolán 28. února 2017) • Helena Válková (spravedlnost, ANO – demise 1. března 2015) • Michaela Marksová (práce a sociální věci, ČSSD) • Antonín Prachař (doprava, ANO – demise 13. listopadu 2014) • Marian Jurečka (zemědělství, KDU-ČSL) • Svatopluk Němeček (zdravotnictví, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016) • Marcel Chládek (školství, ČSSD – odvolán 5. června 2015) • Věra Jourová (místní rozvoj, ANO – demise 3. října 2014) • Richard Brabec (životní prostředí, ANO) • Daniel Herman (kultura, KDU-ČSL) • Jiří Dienstbier ml. (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD – odvolán 30. listopadu 2016)
Členové jmenovaní později
8. října 2014
Karla Šlechtová (místní rozvoj, nestr. za ANO)
4. prosince 2014
Dan Ťok (doprava, nestr. za ANO)
12. března 2015
Robert Pelikán (spravedlnost, ANO)
17. června 2015
Kateřina Valachová (školství, ČSSD – odvolána 21. června 2017)
1. prosince 2016
Miloslav Ludvík (zdravotnictví, ČSSD) • Jan Chvojka (lidská práva a šéf Legislativní rady, ČSSD)
4. dubna 2017
Jiří Havlíček (průmysl a obchod, ČSSD)
24. května 2017
Richard Brabec (místopředseda vlády, ANO) • Ivan Pilný (finance, ANO)
21. června 2017
Stanislav Štech (školství, nestr. za ČSSD)
První vláda Andreje Babiše
Předseda vlády
Andrej Babiš (jmenován 6. prosince 2017, ANO)
Členové v den jmenování vlády
13. prosince 2017
Richard Brabec (místopředseda vlády, životní prostředí, ANO) • Martin Stropnický (místopředseda vlády, zahraniční věci, ANO) • Karla Šlechtová (obrana, nestr. za ANO) • Lubomír Metnar (vnitro, nestr. za ANO) • Alena Schillerová (finance, nestr. za ANO) • Tomáš Hüner (průmysl a obchod, nestr. za ANO) • Robert Pelikán (spravedlnost, ANO) • Jaroslava Němcová (práce a sociální věci, ANO) • Dan Ťok (doprava, nestr. za ANO) • Jiří Milek (zemědělství, nestr. za ANO) • Adam Vojtěch (zdravotnictví, nestr. za ANO) • Robert Plaga (školství, mládež a tělovýchova, ANO) • Klára Dostálová (místní rozvoj, nestr. za ANO) • Ilja Šmíd (kultura, nestr. za ANO)
Ministři kultury České republiky
1993–19981998–20072007–20132013–20192019–dosud
Ministerstvo kultury České republiky
Ministři obrany České republiky
1993–20012001–20092009–20142014–dosud
Ministerstvo obrany České republiky
Ministři zahraničních věcí České republiky
1992–20062006–20132013–20182018–dosud
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
Velvyslanci České republiky v Izraeli
Miloš Pojar (1993–1994) • Jiří Schneider (1995–1998) • Daniel Kumermann (1999–2004) • Michael Žantovský (2004–2009) • Tomáš Pojar (2010–2014) • Ivo Schwarz (2014–2018) • Martin Stropnický (2018–2023) • Veronika Kuchyňová Šmigolová (od 2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Martin_Stropnický&oldid=16786187“