Ivan Sergejevič Turgeněv: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Úmrtí v Bougivalu za použití HotCat
m Robot: oprava pořadí parametrů šablony; kosmetické úpravy
Řádek 3: Řádek 3:
| popisek = [[Ilja Repin]]: I. S. Turgeněv, 1874
| popisek = [[Ilja Repin]]: I. S. Turgeněv, 1874
}}
}}
'''Ivan Sergejevič Turgeněv''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|''Иван Сергеевич Тургенев''}}, {{JULGREGDATUM|9|11|1818|Link=1}} Spasskoje u [[Orel (město)|Orlu]] – {{JULGREGDATUM|3|9|1883|Link=1}} Bougival u [[Paříž]]e) byl [[rusko|ruský]] [[spisovatel]], prozaik, básník a publicista.
'''Ivan Sergejevič Turgeněv''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|''Иван Сергеевич Тургенев''}}, {{JULGREGDATUM|1818|11|9|Link=1}} Spasskoje u [[Orel (město)|Orlu]] – {{JULGREGDATUM|1883|9|3|Link=1}} Bougival u [[Paříž]]e) byl [[rusko|ruský]] [[spisovatel]], prozaik, básník a publicista.


== Život ==
== Život ==
[[Soubor:Russian writers by Levitsky 1856.jpg|thumb|left|[[Sergej Lvovič Levickij|S. L. Levickij]]: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu ''Современник'' (''Současník'') [[Ivan Alexandrovič Gončarov|I. Gončarov]], I. Turgeněv, [[Lev Nikolajevič Tolstoj|L. N. Tolstoj]], [[Dmitrij Vasiljevič Grigorovič|Dmitrij Grigorovič]], [[Alexander Vasiljevič Družinin]] a [[Alexander Nikolajevič Ostrovskij|Alexander Ostrovskij]] (1856)]]
[[Soubor:Russian writers by Levitsky 1856.jpg|náhled|vlevo|[[Sergej Lvovič Levickij|S. L. Levickij]]: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu ''Современник'' (''Současník'') [[Ivan Alexandrovič Gončarov|I. Gončarov]], I. Turgeněv, [[Lev Nikolajevič Tolstoj|L. N. Tolstoj]], [[Dmitrij Vasiljevič Grigorovič|Dmitrij Grigorovič]], [[Alexander Vasiljevič Družinin]] a [[Alexander Nikolajevič Ostrovskij|Alexander Ostrovskij]] (1856)]]
Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v [[Moskva|Moskvě]]. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v [[Petrohrad|Petrohradě]] a v letech 1837-1841 v [[Berlín]]ě, kde studoval i klasické jazyky a [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovu]] [[filosofie|filosofii]], a v [[Heidelberg]]u. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou [[francie|francouzskou]] zpěvačkou [[Pauline Viardot-Garcia|Pauline Viardotovou]], s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými [[Slavjanofilství|slavjanofily]] ([[Alexej Chomjakov|Chomjakov]], [[Ivan Vasiljevič Kirějevskij|Kirějevskij]]), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní [[Evropa|Evropě]] a později se nazýval západnický ([[Vissarion Grigorjevič Bělinskij|Bělinskij]], [[Alexandr Ivanovič Gercen|Gercen]]).<ref>J. Hrubý, str. 387.</ref>
Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v [[Moskva|Moskvě]]. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v [[Petrohrad]]ě a v letech 1837-1841 v [[Berlín]]ě, kde studoval i klasické jazyky a [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovu]] [[filosofie|filosofii]], a v [[Heidelberg]]u. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou [[francie|francouzskou]] zpěvačkou [[Pauline Viardot-Garcia|Pauline Viardotovou]], s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými [[Slavjanofilství|slavjanofily]] ([[Alexej Chomjakov|Chomjakov]], [[Ivan Vasiljevič Kirějevskij|Kirějevskij]]), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní [[Evropa|Evropě]] a později se nazýval západnický ([[Vissarion Grigorjevič Bělinskij|Bělinskij]], [[Alexandr Ivanovič Gercen|Gercen]]).<ref>J. Hrubý, str. 387.</ref>


Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o [[Nikolaj Vasiljevič Gogol|Gogolovi]], Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandra II.]], zrušeno a Turgeněv odjel do [[Paříž|Paříže]]. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl s manžely Viardotovými v [[Baden-Baden]]u, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.<ref>J. Hrubý, str. 389.</ref> Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například [[Gustave Flaubert]], [[Prosper Mérimée]], [[Gustav Freytag]] a [[Theodor Storm]].
Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o [[Nikolaj Vasiljevič Gogol|Gogolovi]], Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandra II.]], zrušeno a Turgeněv odjel do [[Paříž]]e. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl s manžely Viardotovými v [[Baden-Baden]]u, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.<ref>J. Hrubý, str. 389.</ref> Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například [[Gustave Flaubert]], [[Prosper Mérimée]], [[Gustav Freytag]] a [[Theodor Storm]].


== Dílo ==
== Dílo ==
Řádek 18: Řádek 18:
=== Romány ===
=== Romány ===
* ''Otcové a děti'' – sociálně-psychologický román; boje za zrušení nevolnictví; názorový střet mezi konzervativními ruskými statkáři (otcové) a radikály (děti)
* ''Otcové a děti'' – sociálně-psychologický román; boje za zrušení nevolnictví; názorový střet mezi konzervativními ruskými statkáři (otcové) a radikály (děti)
* ''Rudin'' – tento román byl pojmenován po hlavním hrdinovi. Rudin je schopný a vzdělaný. Nedaří se mu uplatnit, proto se cítí být zbytečný. Rudin nakonec zcela zbytečně zemřel na barikádě. Toto dílo znovu otevřelo problém tzv. [[zbytečný člověk|zbytečného člověka]].
* ''Rudin'' – tento román byl pojmenován po hlavním hrdinovi. Rudin je schopný a vzdělaný. Nedaří se mu uplatnit, proto se cítí být zbytečný. Rudin nakonec zcela zbytečně zemřel na barikádě. Toto dílo znovu otevřelo problém tzv. [[zbytečný člověk|zbytečného člověka]].
* ''Šlechtické hnízdo''
* ''Šlechtické hnízdo''
* ''V předvečer''. [http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:b7163c4a-7f04-11e1-bc28-0050569d679d Dostupné online.]
* ''V předvečer''. [http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:b7163c4a-7f04-11e1-bc28-0050569d679d Dostupné online.]
* ''Dým''
* ''Dým''
Řádek 41: Řádek 41:
Soubor: Ivan Turgenev.jpeg|Ivan Sergejevič Turgeněv
Soubor: Ivan Turgenev.jpeg|Ivan Sergejevič Turgeněv
Soubor: IvanTurgenev.jpeg|Ivan Sergejevič Turgeněv
Soubor: IvanTurgenev.jpeg|Ivan Sergejevič Turgeněv
Soubor: Turgenev-1914.jpg|Ivan Sergejevič Turgeněv
Soubor: Turgenev-1914.jpg|Ivan Sergejevič Turgeněv
Soubor: Надгробие И С Тургенева.JPG|Jeho hrob v [[Petrohrad|Petrohradě]] (Volkovský hřbitov)
Soubor: Надгробие И С Тургенева.JPG|Jeho hrob v [[Petrohrad]]ě (Volkovský hřbitov)
</gallery>
</gallery>


Řádek 67: Řádek 67:
{{Portály|Lidé|Rusko|Literatura}}
{{Portály|Lidé|Rusko|Literatura}}
{{DEFAULTSORT:Turgeněv, Ivan Sergejevič}}
{{DEFAULTSORT:Turgeněv, Ivan Sergejevič}}

[[Kategorie:Ruští romanopisci]]
[[Kategorie:Ruští romanopisci]]
[[Kategorie:Ruští dramatici]]
[[Kategorie:Ruští dramatici]]

Verze z 17. 11. 2018, 12:52

Ivan Sergejevič Turgeněv
Ilja Repin: I. S. Turgeněv, 1874
Ilja Repin: I. S. Turgeněv, 1874
Narození28. říjnajul. / 9. listopadu 1818greg.
Orel
Úmrtí22. srpnajul. / 3. září 1883greg. (ve věku 64 let)
Bougival
Příčina úmrtíNádory míchy
Místo pohřbeníLitěratorskije mostki
Pseudonym.....въ
Povoláníspisovatel, básník, dramatik, romanopisec, překladatel, prozaik, dramaturg a publicista
Alma materBerlínská univerzita
Imperátorská moskevská univerzita
Filozofická fakulta Petrohradské státní univerzity
Humboldtova univerzita
Žánrpovídka, novela, román, elegie a drama
Témataruská literatura
Významná dílaLovcovy zápisky
Otcové a děti
Měsíc ve vsi
Mumu
Home of the Gentry
… více na Wikidatech
RodičeSergej Nikolajevič Turgeněv a Varvara Petrovna Turgeněvová
PříbuzníVarvara Nikolajevna Žitovová a Nikolaj Sergejevič Turgeněv (sourozenci)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Sergejevič Turgeněv (rusky Иван Сергеевич Тургенев, 28. říjnajul./ 9. listopadu 1818greg. Spasskoje u Orlu – 22. srpnajul./ 3. září 1883greg. Bougival u Paříže) byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista.

Život

S. L. Levickij: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu Современник (Současník) I. Gončarov, I. Turgeněv, L. N. Tolstoj, Dmitrij Grigorovič, Alexander Vasiljevič Družinin a Alexander Ostrovskij (1856)

Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v Petrohradě a v letech 1837-1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily (Chomjakov, Kirějevskij), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický (Bělinskij, Gercen).[1]

Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.[2] Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm.

Dílo

Turgeněv začínal jako jemný lyrický básník, tuto svoji ranou tvorbu však později zavrhl a začal psát prózu, silně ovlivněnou Lermontovem. „Lovcovy zápisky“ podávají velmi poetický pohled na prosté venkovské lidi i ruskou přírodu, zároveň však ostře kritizují nevolnictví, k jehož zrušení později významně přispěly. Turgeněv vynikal jemným, citlivým až melancholickým líčením svých témat a schopností stručně charakterizovat i velmi složité postavy.

Básně

  • Paraša – poema

Romány

  • Otcové a děti – sociálně-psychologický román; boje za zrušení nevolnictví; názorový střet mezi konzervativními ruskými statkáři (otcové) a radikály (děti)
  • Rudin – tento román byl pojmenován po hlavním hrdinovi. Rudin je schopný a vzdělaný. Nedaří se mu uplatnit, proto se cítí být zbytečný. Rudin nakonec zcela zbytečně zemřel na barikádě. Toto dílo znovu otevřelo problém tzv. zbytečného člověka.
  • Šlechtické hnízdo
  • V předvečer. Dostupné online.
  • Dým
  • Novina

Povídky a novely

  • Lovcovy zápisky – kniha povídek, kde sepsal nejen vlastní zážitky z lovu, ale i příběhy, které se mezi lovci vyprávěly. Nejznámější povídky se jmenují Šafář, Běžin Luh nebo Pěvci.
  • Jarní vody
  • Asja
  • Hodinky
  • První láska

Drama

  • Měsíc ve vsi
  • Snídaně u maršálka
  • Venkovanka

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. J. Hrubý, str. 387.
  2. J. Hrubý, str. 389.

Literatura

  • J. Hrubý, doslov v I. S. Turgeněv, Lovcovy zápisky. Praha: J. Otto 1891
  • Ottův slovník naučný, heslo Turgeněv, Ivan Sergejevič. Sv. 25, str. 923

Související články

Externí odkazy