Surrealismus: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 28. 10. 2018, 16:37

Surrealismus (výslovnost syrealismus) je evropský umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek.

První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí. Surrealismus je stále aktivní směr, ačkoli se od původních myšlenek značně vzdálil.

Historie

Termín surrealismus poprvé použil Guillaume Apollinaire ve spojení se svou divadelní hrou - Prsy Thirésiovy, jednalo se o jakousi absolutní realitu - surrealitu (francouzská předpona sur - nad).

Počátky surrealismu navazovaly na dadaismus, ze kterého přišlo mnoho umělců, surrealismus má však výrazně širší rozsah. Zatímco Dada byl negativní odpovědí na první světovou válku, surrealismus měl pozitivnější názor - tj. svět může být změněn a transformován do místa lásky, svobody a poezie. Surrealismus (na rozdíl od dadaismu) vypracoval systém, který byl schopen reagovat na společenské, filosofické, umělecké a jiné otázky a problémy své doby.

Roku 1924 vydal André Breton Surrealistický Manifest, v tomto roce začal vycházet časopis La Révolution Surréaliste (Surrealistická Revoluce), kde dostávali prostor především surrealisté. V Surrealistickém manifestu Breton definoval surrealismus jako „čirý psychický automatismus“, kde je cílem posílit písmem, kresbou a výrazovými prostředky všeho druhu skutečnou funkci myšlenky. Tím myslel, že se jedná o rozumem nekontrolovatelný proud asociací - při tvorbě měl být umělec ponořen sám do sebe a bez jakékoli rozumové kontroly, či záměru zaznamenávat stavy své duše. Toto své nitro a své sny samozřejmě také zkoumali a to i pod vlivem drog a uměle u sebe navozovali (či se o to pokoušeli) stavy porušení psychické rovnováhy (extatické, hypnotické, ale i psychopatologické). Tato definice byla následným vývojem surrealismu pojímána velmi volně a ukázala se jako velice životaschopná s možností dalšího rozvoje.

Pro tento cíl jim poskytl teoretický a filosofický základ především Sigmund Freud.

Surrealismus lze rozdělit na dvě základní období:

Intuitivní období - věří ve všemohoucnost myšlenky postavené nad realitu. V tomto období (přibližně do roku 1926) se surrealisté opírali o filosofický idealismus. Sociální aktivitu nevyhledávali. Jejich program vyložil v Manifestu surrealismu André Breton (1924).
Politické období - Surrealisté si začali uvědomovat vázanost svého experimentu a pociťovali nutnost vyjádřit se k tehdejšímu politickému řádu. Učinili to veřejným protestem proti kolonialismu. Od této doby nastává jejich přibližování levici, která je zavedla až k obdivu SSSR. Postupně se stávali velmi ideologickými - to se projevilo v Druhém manifestu surrealismu (1930). S touto změnou se změnil i název časopisu (a tato změna vystihuje celý problém) ze Surrealistické revoluce se stal Surrealismus ve službách revoluce.

André Breton a Philippe Soupault napsali první automatickou knihu - Les Champs Magnetiques (1919), později André Masson vyvinul automatické kreslení a obraz , které se stejně jako jiné automatické metody stalo významnou částí surrealistické praxe. (Automacie byla později přizpůsobena počítači.)

Mnoho populárních umělců žilo v Paříži, která byla ve 20. a 30. letech 20. století (období největšího rozmachu surrealismu) kulturním centrem světa, v této době se k surrealismu hlásili například René Magritte, Joan Miró, Max Ernst, Salvador Dalí, Alberto Giacometti, Valentine Hugo, Meret Oppenheim, fotograf Man Ray a Yves Tanguy.

Díky této dominanci Francie bývá tento směr někdy mylně považován za čistě francouzský, ale surrealismus byl ve skutečnosti mezinárodní již od začátku. Vedle této francouzské skupiny, vznikla velmi brzy např. i Česká skupina (mluvčími byli Vítězslav Nezval a Karel Teige; Česká skupina pokračuje ve své činnosti nepřetržitě dodnes. Ve skutečnosti lze říci, že část nejvýznamnějších surrealistických teoretiků a většina radikálů pocházela z jiných zemí než Francie. například Rumun Gherasim Luca.

Ohlas surrealismu byl velmi silný, s nástupem fašismu byl velmi oslaben, protože toto hnutí opustilo mnoho umělců (Pablo Picasso, Tristan Tzara, Paul Eluard, Vítězslav Nezval, …), druhá významná část se přesunula do USA.

V populární kultuře, zvláště pak v USA, je surrealismus často spojován s obrazy Salvadora Dalího. Dalí byl aktivním surrealistou v letech 1929 - 1936 a dal hnutí to, co sám nazval Paranoicko-Kritickou metodou. Od konce třicátých let se většina členů hnutí začala surrealismu vzdalovat.

Kolem roku 1960 začaly vznikat surrealistické skupiny i na místech, kde surrealisté nikdy nepůsobili (například v Pákistánu).

Představitelé surrealismu

Malířství & výtvarná tvorba

Ve světě:

Čeští představitelé:

Čeští představitelé "Imaginativního umění":

Poezie & texty

Surrealistická literatura se také snažila být jen přepisem podvědomí, což nutí pozdějšího čtenáře si představit stav v jakém byl spisovatel, protože jinak je dílo nesrozumitelné. Jejich básně se ve většině případech nerýmují. Ve světové literatuře se nejznámějšími umělci stali:

Světoví surrealističtí autoři:

V Česku byl surrealismus významným hnutím, ve všech dobách odpovídal světovému.

Čeští surrealističtí autoři:

Předválečné generace:

40. léta a poválečné generace:

Zbyněk Havlíček, básník, překladatel (spořilovští surrealisté)
Rudolf Altschul, básník (spořilovští surrealisté)
František Jůzek (okruh spořilovských surrealistů)
Robert Kalivoda, teoretik, filosof (spořilovští surrealisté)
Vratislav Effenberger, teoretik
Zdeněk Lorenc, básník
Karel Hynek
Ludvík Šváb

Na Slovensku:

50. a 60. léta:

Po roce 1968 a současnost:

Příbuzné tendence v Česku:

Mimo Surrealistickou skupinu existovalo několik seskupení, vycházejících tak či onak ze surrealismu.

Skupina RA – 40. léta

„Libeňská skupina“
- Egon Bondy
- Jana Krejcarová

Skupina Lacoste – Brno

Skupina STIR UP – pokračovatelé skupiny Lacoste

Skupina A.I.V. – Brno a „Šternberská skupina“ (které později fúzovaly se Surrealistickou skupinou)

Solitéři

Hudba

Ačkoli Breton se zpočátku k možnosti surrealistické hudby stavěl spíše záporně (esejem „Ticho je zlaté“), pozdnější surrealisté našli paralely k surrealismu v jazzu, a blues. Vliv surrealismu lze vysledovat i v některých rockových a rapových skupinách. Surrealistic Pillow (Surrealistický polštář) byl druhým albem americké rockové skupiny Jefferson Airplane (1967). Prvky surrealismu jsou důležitou součástí různých směrů současné avantgardní hudby (např. ambient, noise, či různá elektronická taneční hudba). V souvislosti s výstavou Andyho Lasse (vernisáž 25. 9. 201) Rozjímání v Terezíně byla realizována hudba na podkladě grafické partitury Miroslava Veselého využívající improvizačních možností postupů freejazzu, středověké a japonské hudby ve složení Jan Grunt a Mikoláš Chadima (saxofony), Vlastislav Matoušek (šakuhači) a Kateřina Vožická (niněra).

Ludvík Šváb - Pražský dixieland

Film

Vzniklo i několik pokusů vytvořit čistě surrealistické filmy, patrně nejznámější se staly filmy od Luise Bunuela Andaluský pes a Zlatý věk.

Významným surrealistickým tvůrcem filmů v současnosti je Jan Švankmajer. Někdy bývá za surrealistického režiséra považován David Lynch , ten se sice nikdy nezúčastnil surrealistického hnutí ani nepodnikl žádné surrealistické aktivity, ale v jeho filmech lze najít surrealistické prvky.

Někteří lidé se domnívají, že film Zeď od skupiny Pink Floyd obsahuje některé surrealistické prvky.

Ludvík Šváb - krátké filmy (o něm Martina Kudlacek: L'Amour fou)
Jan Švankmajer - Přežít svůj život, Šílení, Spiklenci slasti, Otesánek, Lekce Faust, ...
David Jařab - Hlava ruce srdce, Vaterland, ...
Jan Daňhel - Světlopisná trilogie, Adam Kadmon, ...
Pavel Marek - Vychovatel ke strachu, Mrtvý les, Narozeniny v parku, Sklizeň, ...

Odkazy

Literatura

Adam Biro et René Passeron, Dictionnaire général du surréalisme et de ses environs, Co-édition Office du livre, Fribourg (Suisse) et Paris, Presses universitaires de France, 1982.
Jean-Louis Bédouin, Anthologie de la poésie surréaliste, Paris, Seghers, 1983.
Philippe Audoin, Les Surréalistes, Paris, Le Seuil, collection microcosme "Ecrivains de toujours", 1973
André Breton et Paul Éluard, Dictionnaire abrégé du surréalisme (1938), Paris, José Corti, 1991.
Vratislav Effenberger, Výtvarné projevy surrealismu, Praha, Odeon, 1969
Vratislav Effenberger, Realita a poesie,Praha, Mladá fronta, 1969
Petr Král, Le surréalisme en Tchécoslovaquie, Paris, Gallimard, 1986
Alain Joubert, Le mouvement des surréalistes, Paris, M. Nadeau, 2005

@@ Řádek 253: / Řádek 253: @@
 === Externí odkazy ===
 * {{Commonscat}}
+* Jmenný seznam surrealistů ve světě [http://melusine-surrealisme.fr/site/Surr-ts-pays/Alphabetique/S_surr.htm]
 * [http://www.surrealismus.cz/draci/index.html Stránky výstavy HIC SUNT DRACONES/ZDE JSOU DRACI - Trutnov, květen-červen 2013]
 * [http://www.surrealismus.cz/jiny_vzduch/ Stránky výstavy JINÝ VZDUCH 1990-2011 - Staroměstská radnice, únor-duben 2012]