Oskar Brázda: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Literatura: doplnění
→‎Odkazy: +2x lit
Řádek 71: Řádek 71:
| isbn = 978-80-86279-58-9
| isbn = 978-80-86279-58-9
| jazyk =
| jazyk =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Rakušanová
| jméno = Marie
| odkaz na autora = Marie Rakušanová
| titul = Bytosti odnikud : metamorfózy akademických principů v malbě první poloviny 20. století v Čechách
| url =
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2008
| vydání =
| počet stran = 508
| kapitola = Anachronismy aktu
| strany = 254-256
| isbn = 978-80-200-1648-5
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Rakušanová
| jméno = Marie
| odkaz na autora = Marie Rakušanová
| titul = Bytosti odnikud : metamorfózy akademických principů v malbě první poloviny 20. století v Čechách
| url =
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2008
| vydání =
| počet stran = 508
| kapitola = Sebeprezentace
| strany = 359-362
| isbn = 978-80-200-1648-5
}}
}}
* Otakar Špecinger, Oskar Brázda (K 105. výročí narození a 15. výročí smrti), R press, Kralupy nad Vltavou, 1992
* Otakar Špecinger, Oskar Brázda (K 105. výročí narození a 15. výročí smrti), R press, Kralupy nad Vltavou, 1992

Verze z 18. 8. 2018, 17:50

Oskar Brázda
Narození30. září 1887
Rosice nad Labem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. prosince 1977 (ve věku 90 let)
Líčkov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníAkademie výtvarných umění ve Vídni
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povolánímalíř a sochař
Manžel(ka)Amelie Posse-Brázdová
DětiJan Brazda
Podpis[[Soubor:|128px|alt=Podpis|Podpis]]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Oskar Brázda (30. září 1887 Rosice nad Labem – 19. prosince 1977 Líčkov u Žatce) byl český malíř a výtvarník.

Život

Oskar Brázda se narodil v Rosicích nad Labem. Tady prožil své dětství i část prvních školních let. Jeho otec podnikal v pohostinství. Rodina se několikrát stěhovala. Poměrně záhy odešla do Prahy, kde otec provozoval známou kavárnu Slavia naproti Národnímu divadlu. V Praze navštěvoval Brázda gymnázium. Roku 1904 vstoupit na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Jeho profesory tam byli především Rudolf Bacher (1862–1945) a Kasimir Pochwalski (1855–1940).

Studium úspěšně ukončil na Akademii výtvarných umění ve Vídni a poté, díky císařskému stipendiu, studoval v Itálii. V roce 1915 se v Římě oženil s Amelií Posse. V průběhu 1. světové války se seznámili s Edvardem Benešem a aktivně se účastnili i 1. československého odboje. Oba byli dokonce v letech 1915–1916, jako nepřátelští cizinci, internováni na Sardinii ve městě Algheru. Po roce 1920 prožil závratnou karieru v Itálii, stal se portrétistou římské aristokracie a honorace. V roce 1924 zahajoval Brázdovu výstavu v Římě sám duce Benito Mussolini zvoláním: „Sláva Brázdova je slávou Itálie!“ V roce 1925 se změnila politická situace v Itálii, a proto ji s rodinou opustil a vrátil se zpět do vlasti. Kvůli krásné krajině v okolí koupil spolu se svou ženou Amelií Posse-Brázdovou barokní zámek Líčkov nedaleko Žatce, tehdy již 50 let neobydlený, kam se spolu s ní a se svými dvěma syny (Bohuslavem a Janem) přestěhoval a intenzivně tvořil.Jeho žena, švédská aristokratka, příbuzná švédské královské rodiny se proslavila svými romány Slunné zajetí, Pestrá volnost a dalšími nejen ve Švédsku a Československu, ale i v Itálii, Německu a Anglii. Dnes její památku připomíná Museum Amelie Posse-Brázdové v jižním Švédsku ve Skåne.

Po začátku 2. světové války musel zámek opustit a nějaký čas strávil i ve vězení, ze kterého byl propuštěn až po intervenci ze zahraničí. Po válce se vrátil na zámek, ale ten mu byl v roce 1948 vyvlastněn a přišel i o část obrazů, kterými státu zaplatil tzv. milionářskou dávku. Na zámku však zůstal. Po roce 1989 jeho druhá žena Marie, rozená Weissová, získala díky restitucím manželův majetek zpět a na zámku Líčkov vytvořila Galerii Oskara Brázdy, kde návštěvníci zámku mohou vidět množství jeho děl i osobních věcí. Největší sbírku Brázdových děl kromě kolekce Marie Weissové-Brázdové na Líčkově vlastní Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie Petra Brandla v Praze.

V jedné z francouzských kaváren se Brázda v roce 1915 seznámil s Pablem Picassem, ale jeden se o druhého nezajímal. Podruhé se setkal s Picassem v roce 1917 v Římě. V letech 1921 a 1922 trávil dovolenou na Capri s T. G. Masarykem a zůstali celoživotními přáteli. V roce 1924 obdržel Brázda vysoké vyznamenání od italského krále Řád koruny Itálie a byl jmenován komturem a přijat králem k veřejnému slyšení. První Brázdovu monografii napsal v Itálii v roce 1924 Giovanni Marini. Malířův atelier ve Vatikánu ve Ville Czechina navštívil i papež Benedikt XV., bratr švédského krále princ Eugen, dirigent Arturo Toscanini, italská nositelka Nobelovy ceny za literaturu Grazia Deledda, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik i Benito Mussolini.

Byl vyznamenán např. Františkem Josefem I., Emanuelem III., Tomášem Garriguem Masarykem, Gustávem Husákem a dalšími československými a zahraničními politiky.

Svými díly je Oskar Brázda dnes zastoupen v několika italských státních sbírkách včetně Národní galerie moderního umění v Římě v paláci Boncompagni Ludovisi, v Muzeu umění v Sassari na Sardinii, v Museo nazionale degli strumenti musicali v Římě, sbírce Univerzity v Padově a dalších. Oskar Brázda zaujal v letech 1912 až 1925 významné místo jako příslušník Římské secese (Secessione Romana) a jako malíř italského fauvismu. Itálii úspěšně několikrát reprezentoval na benátském bienále a o jeho tvorbě referoval nejen italský, ale i britský, švédský, francouzský a německý tisk. Odchodem z Itálie Brázda přetrhal budované vazby a nedosáhl již své italské slávy. Dnes je rehabilitován jako významný evropský portrétista 20. století.

Odkazy

Literatura

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 135. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 152. 
  • KOUDELKA, Ivo. Oskar Brázda a jeho dvě múzy : Amelie Posse a Maria Weiss. Praha: Regulus, 2015. ISBN 978-80-86279-49-7. 
  • HAVELKA, Ivan; KOUDELKA, Ivo; RUSSO, Alessandro. Fenomén Oskar Brázda. 1. vyd. Praha: Regulus, 2017. 100 s. ISBN 978-80-86279-58-9. 
  • RAKUŠANOVÁ, Marie. Bytosti odnikud : metamorfózy akademických principů v malbě první poloviny 20. století v Čechách. Praha: Academia, 2008. 508 s. ISBN 978-80-200-1648-5. Kapitola Anachronismy aktu, s. 254-256. 
  • RAKUŠANOVÁ, Marie. Bytosti odnikud : metamorfózy akademických principů v malbě první poloviny 20. století v Čechách. Praha: Academia, 2008. 508 s. ISBN 978-80-200-1648-5. Kapitola Sebeprezentace, s. 359-362. 
  • Otakar Špecinger, Oskar Brázda (K 105. výročí narození a 15. výročí smrti), R press, Kralupy nad Vltavou, 1992
  • Otakar Špecinger, Malíř Oskar Brázda a zámek Líčkov, Regulus, Praha, 1996
  • Pole tvůrčí a válečná (Výtvarné umění ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha), katalog k výstavě, Moravská galerie v Brně, 2008
  • Eva Strömberg Kranz, Amelie Posse-Brázdová (Život spjatý s Československem), Akropolis, Praha 2011
  • Platon Dějev, Výtvarníci legionáři, Praha 1937

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oskar_Brázda&oldid=16317796“