Spiritualita: Porovnání verzí
m →Externí odkazy: +šablona NK ČR |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 26: | Řádek 26: | ||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* {{Commonscat}} |
* {{Commonscat}} |
||
* {{NK ČR|ph116237}} (téma ''spiritualita'') |
|||
* {{NK ČR|ph120223}} (téma ''filozofie ducha'') |
* {{NK ČR|ph120223}} (téma ''filozofie ducha'') |
||
* [http://www.stinstromu.net/krize/mystika.pdf Mystika a schizofrenie] - spiritualita z pohledu současné psychologie |
* [http://www.stinstromu.net/krize/mystika.pdf Mystika a schizofrenie] - spiritualita z pohledu současné psychologie |
Verze z 2. 8. 2018, 10:04
Spiritualita (z lat. spiritualis, duchovní), česky duchovnost, hebrejsky ruchanijut, znamená životní praxi, způsob vnímání a osobního zacházení s tím, co člověka přesahuje: s Bohem, s božským, s transcendencí. Lze ji též definovat jako rozměr života, „v němž si uvědomujeme Boží přítomnost“ [1]. Náboženská spiritualita je vnitřní, osobní stránka zbožnosti a náboženství.
Původ a význam
V individualizovaných kulturách se těžiště náboženského života pozvolna přesouvá od kolektivních vnějších projevů, slavností a obřadů, k vnitřnímu duchovnímu životu čili spiritualitě. Individualizované náboženství modlitby a meditace je součástí příslušné kultury a je tudíž poznamenáno jejími charakteristickými znaky. Proto se hovoří o spiritualitě různých dob (např. středověké, barokové, pietistické) a kulturních okruhů (např. spiritualitě východní), ale také o specifické spiritualitě různých církví, řeholních řádů a náboženských společenství.
Z toho lze usoudit, že ani ten nejosobnější duchovní život není zcela soukromý, nýbrž má také svoji společenskou stránku, protože vytváří širší nebo užší společenství, které chce a potřebuje svoji spiritualitu také předávat jako tradici. Vnitřní, duchovní život člověka je podstatnou složkou jeho osoby, a tedy také svrchovaným úkolem každého. Kultury a společnosti, které spiritualitě přikládaly větší význam a dosahovaly v ní také lepší úrovně než moderní společnosti konzumu, dobře věděly, že může snadno sklouznout do neplodných nebo dokonce nebezpečných poloh, jako je fanatismus nebo úzkostnost, vnitřní prázdnota nebo beznaděje. Poskytovaly a nabízely proto různé formy osvědčených zkušeností, osobního vedení, výcviku nebo „cesty“ (tao) a doporučovaly různé praktiky, které mohly jednotlivcům tento obtížný úkol usnadnit.
Význam spirituality zdůraznila v nedávné době řada psychologických škol. Např. logoterapie Viktora Frankla, knihy M. Scott Pecka, C. S. Lewise, Thomase Mertona nebo Anselma Grüna. Na druhé straně se „spiritualita“ stává často módním artiklem a nabízí jako prostředek k dosažení vnitřní rovnováhy, k načerpání energie nebo dokonce k posílení zdraví. To všechno mohou být vedlejší účinky skutečné spirituality, v níž ale jde o jiné věci, například o hledání smyslu, o vyrovnání se sebou samým, s druhými a se světem. Pravá spiritualita je také svrchovaně osobní úkol a nedá se kupovat a prodávat jako služba.
Odkazy
Reference
- ↑ KUSHNER, Lawrence. Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl. Praha: DharmaGaia, 2005. ISBN 80-86685-14-4. S. 27.
Literatura
- S. Fiores, T. Goffi: Slovník spirituality. Praha 1999
- A. Grün, A. Seuferling: Spiritualita stvoření. Praha 2000
- J. Aumann: Křesťanská spiritualita v katolické tradici. Karolinum Praha 2000, ISBN 80-7184-928-6
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu spiritualita na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Spiritualita (téma spiritualita)
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Spiritualita (téma filozofie ducha)
- Mystika a schizofrenie - spiritualita z pohledu současné psychologie
- (anglicky)Portál odkazů na téma spiritualita
- Spiritualita