Spisovná čeština: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 15425643 uživatele 2A00:CA8:A10:69FC:254E:32F0:51E:7337 (diskuse) zrušena, ???
mBez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
Spisovná čeština má dvě formy:
Spisovná čeština má dvě formy:
* '''čistě spisovná''' nebo prostě ''spisovná čeština'', určená pro veškerý veřejný styk (vyznačuje se např. tvary ''píši'', ''děkují'', ''mohou''). Má reprezentativní a úřední funkci. Používá se standardně při oficiálních a úředních příležitostech, v úředních i jiných dokumentech, ve školách a veřejnoprávních médiích, běžně i v ostatních médiích, ať už tištěných, mluvených nebo internetových. Vznikla v době [[české národní obrození|národního obrození]] na přelomu 18. a 19. století převážně na základě moravské obecné češtiny, jak ji zachytila v 16. století Blahoslavova bible a zejména [[Bible kralická]].
* '''čistě spisovná''' nebo prostě ''spisovná čeština'', určená pro veškerý veřejný styk (vyznačuje se např. tvary ''píši'', ''děkují'', ''mohou''). Má reprezentativní a úřední funkci. Používá se standardně při oficiálních a úředních příležitostech, v úředních i jiných dokumentech, ve školách a veřejnoprávních médiích, běžně i v ostatních médiích, ať už tištěných, mluvených nebo internetových. Vznikla v době [[české národní obrození|národního obrození]] na přelomu 18. a 19. století převážně na základě moravské obecné češtiny, jak ji zachytila v 16. století Blahoslavova bible a zejména [[Bible kralická]].
* '''[[hovorová čeština|hovorovou (spisovnou) češtinu]]''', což je volnější forma spisovné češtiny s regionálními variantami, připouštějící některé jevy [[obecná čeština|obecné češtiny]], nejvýrazněji středočeskou a méně již moravskou a slezskou formou, určená pro běžný neoficiální mluvený styk (např. připouští tvary ''píšu'', ''děkujou'', ''můžou'').
* '''[[hovorová čeština|hovorovou (spisovnou) češtinu]]''', což je volnější forma spisovné češtiny s regionálními variantami, připouštějící některé jevy [[obecná čeština|obecné češtiny]], nejvýrazněji středočeskou a méně již moravskou a slezskou formu, určená pro běžný neoficiální mluvený styk (např. připouští tvary ''píšu'', ''děkujou'', ''můžou'').


== Obecně ==
== Obecně ==

Verze z 31. 7. 2018, 10:21

Spisovná čeština je podoba českého jazyka, která je určena pro používání na oficiální úrovni;

Spisovná čeština má dvě formy:

  • čistě spisovná nebo prostě spisovná čeština, určená pro veškerý veřejný styk (vyznačuje se např. tvary píši, děkují, mohou). Má reprezentativní a úřední funkci. Používá se standardně při oficiálních a úředních příležitostech, v úředních i jiných dokumentech, ve školách a veřejnoprávních médiích, běžně i v ostatních médiích, ať už tištěných, mluvených nebo internetových. Vznikla v době národního obrození na přelomu 18. a 19. století převážně na základě moravské obecné češtiny, jak ji zachytila v 16. století Blahoslavova bible a zejména Bible kralická.
  • hovorovou (spisovnou) češtinu, což je volnější forma spisovné češtiny s regionálními variantami, připouštějící některé jevy obecné češtiny, nejvýrazněji středočeskou a méně již moravskou a slezskou formu, určená pro běžný neoficiální mluvený styk (např. připouští tvary píšu, děkujou, můžou).

Obecně

Podoba spisovné češtiny je dána soustavou pravidel, která určují psanou i mluvenou podobu jazyka. Tato pravidla především určují:

  • spisovnou slovní zásobu,
  • správnou výslovnost,
  • správné tvoření slov,
  • ohýbání slov, např. koncovkami,
  • přiměřený způsob vyjadřování v určitých situacích.

Dodržování těchto pravidel je v určité komunikaci závazné - je vyžadováno ve školství, ve státní správě, vnitřními pravidly firem apod.

Spisovná čeština je kodifikována v publikacích vydávaných Ústavem pro jazyk český AV ČR, zejména v Pravidlech českého pravopisu, Slovníku spisovného jazyka českého (1. vydání v 60. letech, 2. vydání v roce 1989, asi 192 000 hesel), Slovníku spisovné češtiny (asi 50 000 hesel), Akademickém slovníku cizích slov (asi 100 000 významů) aj.

Největší existující český výkladový slovník, Příruční slovník jazyka českého, vydávaný v letech 1935-1957 (asi 250 000 hesel v 9 svazcích), je již vnímán jako poněkud zastarávající.

Periodikem, kde probíhají seriózní diskuse o jazyce a jeho spisovné podobě, je Naše řeč, jeden z časopisů vydávaných ÚJČ.

Normativní příručky

Jiné útvary jazyka

Mimo spisovnou češtinu se využívají i jiné útvary českého jazyka

Odkazy

Související články

Externí odkazy