Spravedlnost: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 160 bajtů ,  před 1 rokem
m
→‎Původ a význam pojmu: upr. cit. typogr. / fmt
m (Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
m (→‎Původ a význam pojmu: upr. cit. typogr. / fmt)
 
Neurčitý, ale zřetelný a výrazný pocit křivdy dávají najevo už docela malé děti a nedávné pokusy na Emory University v USA to prokázaly i pro některé [[Primáti|primáty]].<ref>Nature 425, 297-299 (18 September 2003), cit. podle Enwiki, heslo Justice.</ref> Již [[batole]] přejímá smysl pro spravedlnost od rodičů.<ref>http://medicalxpress.com/news/2015-09-parents-views-justice-affect-babies.html - Parents' views on justice affect babies' moral development</ref> Spravedlností se řídí soudy a rozhodování v archaických společnostech, kde se na tom zakládá autorita soudu.<ref>U. Wesel, ''Frühformen des Rechts in vorstaatlichen Gesellschaften''. Frankfurt a/M. 1985.</ref> Spravedlnost tedy patří mezi základní nároky na lidské jednání i na vztahy ve společnosti.
:{{Citát v řádku|Kdo není schopen mít podíl na studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce.|[[Platón]]}}<ref>Platón, ''Prótagoras'' 322d.</ref>
:{{Citát v řádku|Bez spravedlnosti, pokud nesledují společný zájem, co jiného jsou království než velké loupeže?|[[Svatý Augustin]]}}<ref>Augustin, ''O obci Boží'', 4.4.</ref>
Římský právník [[Ulpianus|Ulpian]] vymezuje spravedlnost trojím požadavkem:
:{{Citát “Poctivěv řádku|Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří.}}<ref>''Digesta'' I.1.1. Cit. u Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Praha 2007, str. 233.</ref>
Takto široký pojem spravedlnosti se od [[Aristotelés|Aristotela]] rozděluje do několika typů.
 
=== Retributivní spravedlnost ===
Nejstarší je patrně představa spravedlnosti retributivní čili opravné: zločin je třeba přiměřeně potrestat, dluh splatit a škodu napravit. Týká se tedy především vztahů mezi jednotlivými lidmi, případně skupinami, z nichž jedna vznáší proti druhé žalobu, protože se cítí být poškozena. Retributivní spravedlnost vyžaduje, aby pokud se obvinění prokáže, byl viník přiměřeně potrestán, případně aby poškozená strana dostala náhradu a [[satisfakce|satisfakci]]. Nejstarší indický ''Zákoník Manuův'' (1. tisíciletí př. n. l.) vysvětluje tento požadavek takto:
:{{Citát „Kdybyv řádku|Kdyby král neúnavně netrestal ty, které trestat má, silnější by si pekli ty slabší jako ryby na rožni. … Nikomu by nic nepatřilo a svět by byl vzhůru nohama.}}
Zatímco potrestaný [[zločin]] padá plně na pachatele,
:{{Citát „čtvrtinav řádku|čtvrtina (nepotrestané) nespravedlnosti padá na toho, kdo ji způsobil, čtvrtina na svědky, čtvrtina na soudce, čtvrtina na krále“krále.}}<ref>''The laws of Manu'', 8.18.</ref>
 
Retributivní spravedlnost tedy vyžaduje nápravu a přiměřený [[trest]]; otázka je, co to znamená. Nejstarší teorie trestu, ''ius talionis'', stanoví, že trest se má rovnat poškození:
:{{Citát „Okov řádku|Oko za oko, zub za zub.}}<ref>Bible, ''Exodus'' 21,24.</ref>
 
Jakkoli se tato zásada může dnes zdát příliš tvrdá, znamenala tehdy omezení spravedlivé pomsty: za zub jen jeden zub, ne všechny. Moderní společnosti v každém případě trestají mírněji, zpravidla jen pokutou nebo omezením svobody.
 
Retributivní spravedlnost zobrazují všechny [[alegorie]] Spravedlnosti, římské ''Iustitia'': je to žena se zavázanýma očima, protože nemá brát ohled na to, kdo před ní stojí. V jedné ruce má váhy jako symbol rovnosti, ale ve druhé meč, protože svá rozhodnutí musí umět i prosadit a vymáhat.
:{{Citát “Spravedlnostv řádku|Spravedlnost bez síly je bezmocná, síla bez spravedlnosti tyranská.|[[Blaise Pascal]]}}<ref>B. Pascal, ''Myšlenky'', zl. 298.</ref>
 
=== Distributivní spravedlnost ===
=== Procesní spravedlnost ===
Moderní právo rozhoduje na základě psaných [[zákon]]ů, které nikdy nemohou být ve všem a v každém jednotlivém případě spravedlivé. Jak k tomu říká Aristotelés:
:{{Citát „Pokudv řádku|Pokud se týká různých jednání, mají sice obecné výroky (důvody, LOGOI) širší platnost, ale ty o jednotlivém jsou pravdivější.}}<ref>Aristotelés, ''Etika Nikomachova'', 1107a.</ref>
 
Přesto provoz moderního soudnictví vyžaduje také jistou předvídatelnost rozsudků a rozhodnutí, takže se teoretici shodují na jakémsi minimálním výměru spravedlnosti. Podle britského právního teoretika Harta znamená spravedlnost požadavek „rozhodovat ve stejných případech stejně a v nestejných odlišně“.<ref>H. L. A. Hart, cit. u V. Knapp, ''Teorie práva''. Praha 1995, str. 87.</ref> To je ovšem požadavek minimální, neboť vyžaduje jen jistou důslednost či koherentnost rozhodování a 20. století zažilo politické systémy, kde se rozhodovalo sice důsledně, ale velmi nespravedlivě. Podle J. Přibáně se „zákon sám stal zločinem“.<ref>Přibáň - Holländer, ''Právo a dobro v ústavní demokracii''. Str. 29.</ref>

Navigační menu