Španělská socialistická dělnická strana: Porovnání verzí
→Historie: Úprava, odkaz Rajoy. |
→Historie: Další změny a odkazy. Pablo Iglesias Posse a jeho obrázek. |
||
Řádek 40: | Řádek 40: | ||
== Historie == |
== Historie == |
||
[[Soubor:Pablo Iglesias Posse, fundador del PSOE.jpg|náhled|vlevo|Zakladatel PSOE Pablo Iglesias Posse]] |
|||
⚫ | |||
[[Soubor:Casa labra.jpg|náhled|vpravo|''Casa Labra'', místo založení PSOE]] |
|||
⚫ | Strana byla založena začátkem [[květen|května]] [[1879]] v [[Madrid]]u |
||
⚫ | Strana byla založena začátkem [[květen|května]] [[1879]] v [[Madrid]]u. Jejím prvním předsedou byl dělnický aktivista a [[odbory|odborář]] [[Pablo Iglesias Posse]]. Přestože se zpočátku socialistům nedařilo nabýt výraznějšího postavení z důvodů represí státních orgánů, jejich účast na stávkách jim přinesla podporu mezi manuálně pracujícími vrstvami. V roce [[1910]] byl Pablo Iglesias Posse s podporou prorepublikánských sil zvolen jako první socialista do španělského parlamentu. |
||
⚫ | Během [[Druhá španělská republika| |
||
⚫ | Během [[Druhá španělská republika|druhé španělské republiky]] byla PSOE součástí [[Lidová fronta (Španělsko)|Lidové fronty]] a její vlády. Během [[Španělská občanská válka|občanské války]] se strana rozdělila do tří křídel: ''levicové'' marxistické prorevoluční křídlo (mělo blízko k [[Marxismus|marxistům]] z [[Partido Obrero de Unificación Marxista|POUM]] a [[Anarchismus|anarchistům]]), ''centristické'' křídlo (ve shodě s [[Komunistická strana Španělska|Komunistickou stranou]] se stavělo proti spontánnímu zabírání továren a půdy) a ''pravicové'' křídlo. Po vítězství generála [[Francisco Franco|Francisca Franca]] byla strana zakázána a její představitelé byli buď uvězněni nebo odešli do [[exil]]u. Exilovou PSOE následně provázely vnitřní spory o směřování strany. |
||
⚫ | Po návratu [[demokracie]] do Španělska byla strana opět legalizována ( |
||
⚫ | Po návratu [[demokracie]] do Španělska byla strana opět legalizována (v roce 1977) a jejím dlouholetým generálním tajemníkem se stal pozdější premiér [[Felipe González]]. V roce [[1978]] se s ní spojila malá parlamentní ''Lidová socialistická strana''. Na následující sjezdu proběhl souboj mezi reformisty a marxisty, přičemž evropští socialisté (především německá SPD) podporovali reformisty (na znamení reformy byl změněn i znak strany: knihu a kovadlinu nahradila růže v pěsti). V roce [[1978]] byla v referendu schválena nová španělská ústava, kterou PSOE podporovala. Roku [[1982]] vyhrála strana volby a přešla z opozice do vlády. Následně byla kritizována některými svými voliči pro příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. I přesto zvítězila ve volbách v letech [[1986]], [[1989]] a [[1993]]. [[Ekonomická krize|Hospodářská krize]] a státní [[terorismus]] oslabily popularitu strany, která pak nedokázala po dvě funkční období porazit vládní [[Partido Popular|lidovce]] (přestože udržela silné pozice v některých regionech). Po prohraných volbách v roce 1996 odešel z čela strany Felipe González. |
||
Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce [[2000]] byl zvolen [[José Luis Rodríguez Zapatero]] jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti [[Válka v Iráku|válce v Iráku]]. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. [[Smlouva o Ústavě pro Evropu|euroústavu]] a [[Evropská integrace|evropskou integraci]] a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s [[Baskové|baskickou]] odbojovou organizací [[Euskadi Ta Askatasuna]] (ETA), která však byla v roce [[2006]] přerušena. V roce [[2008]] potvrdila PSOE ve volbách své vedoucí postavení v politickém životě země, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu. |
Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce [[2000]] byl zvolen [[José Luis Rodríguez Zapatero]] jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti [[Válka v Iráku|válce v Iráku]]. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. [[Smlouva o Ústavě pro Evropu|euroústavu]] a [[Evropská integrace|evropskou integraci]] a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s [[Baskové|baskickou]] odbojovou organizací [[Euskadi Ta Askatasuna]] (ETA), která však byla v roce [[2006]] přerušena. V roce [[2008]] potvrdila PSOE ve volbách své vedoucí postavení v politickém životě země, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu. |
||
⚫ | |||
⚫ | Ve volbách 2011, po sedmi letech vládnutí, naopak strana dosáhla do té doby historicky nejhoršího výsledku od doby [[Španělský přechod k demokracii|přechodu k demokracii]]. |
||
⚫ | Ve volbách 2011, po sedmi letech vládnutí, naopak strana dosáhla do té doby historicky nejhoršího výsledku od doby [[Španělský přechod k demokracii|přechodu k demokracii]]. Utrpěla velké ztráty také na komunální a regionální úrovni, vše zejména ve prospěch [[Partido Popular|Španělské lidové strany]], ale i menších stran. Zapaterovým nástupcem jako předseda PSOE se v únoru 2012 stal na krátkou dobu [[Alfredo Pérez Rubalcaba]]. Od roku 2014 stojí v čele strany [[Pedro Sánchez|Pedro Sánchez Pérez-Castejón]]. |
||
Ve [[Parlamentní volby ve Španělsku 2015|volbách 2015]] se socialisté umístili na druhé příčce s novým historicky nejnižším podílem 22 % hlasů (5 530 779 hlasů) a 90 mandátů. Dne 1. června 2018 byla však dosavadnímu předsedovi španělské vlády [[Mariano Rajoy|Marianu Rajoyovi]] vyslovena v parlamentu nedůvěra. Následně se stal předseda PSOE Pedro Sánchez novým [[premiér]]em, jeho vláda je ovšem odkázána na podporu jiných stran. |
Ve [[Parlamentní volby ve Španělsku 2015|volbách 2015]] se socialisté umístili na druhé příčce s novým historicky nejnižším podílem 22 % hlasů (5 530 779 hlasů) a 90 mandátů. Dne 1. června 2018 byla však dosavadnímu předsedovi španělské vlády a předsedovi Lidové strany [[Mariano Rajoy|Marianu Rajoyovi]] vyslovena v parlamentu nedůvěra. Následně se stal předseda PSOE Pedro Sánchez novým [[premiér]]em, jeho vláda je ovšem odkázána na podporu jiných stran. |
||
=== Volební výsledky === |
=== Volební výsledky === |
Verze z 29. 6. 2018, 21:17
Španělská socialistická dělnická strana (PSOE, Partido Socialista Obrero Español) je jednou z dominantních španělských politických stran. V současnosti zaujímá pozice levého středu. Vznikla roku 1879 a je druhou nejstarší stranou v zemi. Oficiální oslovení mezi straníky zní compañero. Udržuje vazby na odborový svaz Unión General de Trabajadores, ačkoliv vazby už nejsou tak těsné jako v minulosti.
Strana je členem Strany evropských socialistů a také Socialistické internacionály a Progresivní aliance.
Ideologie
PSOE vznikla za účelem zastupování pracující třídy zrozené průmyslovou revolucí s deklarovaným cílem dosažení socialismu skrze revoluci. S postupem času se přeměnila z marxisticky revoluční na revizionistickou a reformistickou socialistickou stranou. Dnešní PSOE se popisuje jako strana zastupující demokratický socialismus, sociální demokracii a progresivismus.
Historie
Strana byla založena začátkem května 1879 v Madridu. Jejím prvním předsedou byl dělnický aktivista a odborář Pablo Iglesias Posse. Přestože se zpočátku socialistům nedařilo nabýt výraznějšího postavení z důvodů represí státních orgánů, jejich účast na stávkách jim přinesla podporu mezi manuálně pracujícími vrstvami. V roce 1910 byl Pablo Iglesias Posse s podporou prorepublikánských sil zvolen jako první socialista do španělského parlamentu.
Během druhé španělské republiky byla PSOE součástí Lidové fronty a její vlády. Během občanské války se strana rozdělila do tří křídel: levicové marxistické prorevoluční křídlo (mělo blízko k marxistům z POUM a anarchistům), centristické křídlo (ve shodě s Komunistickou stranou se stavělo proti spontánnímu zabírání továren a půdy) a pravicové křídlo. Po vítězství generála Francisca Franca byla strana zakázána a její představitelé byli buď uvězněni nebo odešli do exilu. Exilovou PSOE následně provázely vnitřní spory o směřování strany.
Po návratu demokracie do Španělska byla strana opět legalizována (v roce 1977) a jejím dlouholetým generálním tajemníkem se stal pozdější premiér Felipe González. V roce 1978 se s ní spojila malá parlamentní Lidová socialistická strana. Na následující sjezdu proběhl souboj mezi reformisty a marxisty, přičemž evropští socialisté (především německá SPD) podporovali reformisty (na znamení reformy byl změněn i znak strany: knihu a kovadlinu nahradila růže v pěsti). V roce 1978 byla v referendu schválena nová španělská ústava, kterou PSOE podporovala. Roku 1982 vyhrála strana volby a přešla z opozice do vlády. Následně byla kritizována některými svými voliči pro příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. I přesto zvítězila ve volbách v letech 1986, 1989 a 1993. Hospodářská krize a státní terorismus oslabily popularitu strany, která pak nedokázala po dvě funkční období porazit vládní lidovce (přestože udržela silné pozice v některých regionech). Po prohraných volbách v roce 1996 odešel z čela strany Felipe González.
Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce 2000 byl zvolen José Luis Rodríguez Zapatero jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti válce v Iráku. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. euroústavu a evropskou integraci a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s baskickou odbojovou organizací Euskadi Ta Askatasuna (ETA), která však byla v roce 2006 přerušena. V roce 2008 potvrdila PSOE ve volbách své vedoucí postavení v politickém životě země, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu.
Ve volbách 2011, po sedmi letech vládnutí, naopak strana dosáhla do té doby historicky nejhoršího výsledku od doby přechodu k demokracii. Utrpěla velké ztráty také na komunální a regionální úrovni, vše zejména ve prospěch Španělské lidové strany, ale i menších stran. Zapaterovým nástupcem jako předseda PSOE se v únoru 2012 stal na krátkou dobu Alfredo Pérez Rubalcaba. Od roku 2014 stojí v čele strany Pedro Sánchez Pérez-Castejón.
Ve volbách 2015 se socialisté umístili na druhé příčce s novým historicky nejnižším podílem 22 % hlasů (5 530 779 hlasů) a 90 mandátů. Dne 1. června 2018 byla však dosavadnímu předsedovi španělské vlády a předsedovi Lidové strany Marianu Rajoyovi vyslovena v parlamentu nedůvěra. Následně se stal předseda PSOE Pedro Sánchez novým premiérem, jeho vláda je ovšem odkázána na podporu jiných stran.
Volební výsledky
Volby do Kongresu | ||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
mandáty | ||||||||
Organizace
PSOE zahrnuje i další socialistické strany s autonomním vedením v některých regionech:
- Partit dels Socialistes de Catalunya (Strana socialistů Katalánska), Katalánsko
- Euskadiko Alderdi Sozialista – Euskadiko Ezkerra (Socialistická strana Baskicka – Euskadiko Ezkerra), Baskicko
- Partido dos Socialistas de Galicia (Strana socialistů Galicie), Galicie
- Partit Socialista del País Valencià (Socialistická strana Valencie), Valencie
- Partit dels Socialistes de les Illes Balears (Strana socialistů Baleárských ostrovů), Baleáry
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Španělská socialistická dělnická strana na Wikimedia Commons
- Oficiální web PSOE