Španělská socialistická dělnická strana: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Sánchez je premiérem.
→‎Historie: Úprava, odkaz Rajoy.
Řádek 47: Řádek 47:
Po návratu [[demokracie]] do Španělska byla strana opět legalizována ([[1977]]) a jejím dlouholetým generálním tajemníkem se stal pozdější premiér [[Felipe González]]. V roce [[1978]] se s ní spojila malá parlamentní ''Lidová socialistická strana''. Na následující sjezdu proběhl souboj mezi reformisty a marxisty, přičemž evropští socialisté (především německá SPD) podporovali reformisty (na znamení reformy byl změněn i znak strany: knihu a kovadlinu nahradila růže v pěsti). V roce [[1978]] byla v referendu schválena nová španělská ústava, kterou PSOE podporovala. Roku [[1982]] vyhrála strana volby a přešla z opozice do vlády. Následně byla kritizována některými svými voliči pro příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. I přesto zvítězila ve volbách v letech [[1986]], [[1989]] a [[1993]]. [[Ekonomická krize|Hospodářská krize]] a státní [[terorismus]] oslabily popularitu strany, která pak nedokázala po dvě funkční období porazit vládní [[Partido Popular|lidovce]] (přestože udržela silné pozice v některých regionech). Po prohraných volbách v roce 1996 odešel z čela strany Felipe González.
Po návratu [[demokracie]] do Španělska byla strana opět legalizována ([[1977]]) a jejím dlouholetým generálním tajemníkem se stal pozdější premiér [[Felipe González]]. V roce [[1978]] se s ní spojila malá parlamentní ''Lidová socialistická strana''. Na následující sjezdu proběhl souboj mezi reformisty a marxisty, přičemž evropští socialisté (především německá SPD) podporovali reformisty (na znamení reformy byl změněn i znak strany: knihu a kovadlinu nahradila růže v pěsti). V roce [[1978]] byla v referendu schválena nová španělská ústava, kterou PSOE podporovala. Roku [[1982]] vyhrála strana volby a přešla z opozice do vlády. Následně byla kritizována některými svými voliči pro příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. I přesto zvítězila ve volbách v letech [[1986]], [[1989]] a [[1993]]. [[Ekonomická krize|Hospodářská krize]] a státní [[terorismus]] oslabily popularitu strany, která pak nedokázala po dvě funkční období porazit vládní [[Partido Popular|lidovce]] (přestože udržela silné pozice v některých regionech). Po prohraných volbách v roce 1996 odešel z čela strany Felipe González.


Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce [[2000]] byl zvolen [[José Luis Rodríguez Zapatero]] jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti [[Válka v Iráku|válce v Iráku]]. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. [[Smlouva o Ústavě pro Evropu|euroústavu]] a [[evropská integrace|evropskou integraci]] a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s organizací [[Euskadi Ta Askatasuna|ETA]], která však byla v roce [[2006]] přerušena. V roce [[2008]] potvrdila ve volbách své vedoucí postavení, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu.
Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce [[2000]] byl zvolen [[José Luis Rodríguez Zapatero]] jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti [[Válka v Iráku|válce v Iráku]]. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. [[Smlouva o Ústavě pro Evropu|euroústavu]] a [[Evropská integrace|evropskou integraci]] a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s [[Baskové|baskickou]] odbojovou organizací [[Euskadi Ta Askatasuna]] (ETA), která však byla v roce [[2006]] přerušena. V roce [[2008]] potvrdila PSOE ve volbách své vedoucí postavení v politickém životě země, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu.


Ve volbách 2011, po sedmi letech vládnutí, naopak strana dosáhla do té doby historicky nejhoršího výsledku od doby [[Španělský přechod k demokracii|přechodu k demokracii]]. Ztratila také na komunální a regionální úrovni, vše zejména ve prospěch [[Partido Popular]], ale i menších stran. Zapaterovým nástupcem se v [[únor 2012|únoru 2012]] stal [[Alfredo Pérez Rubalcaba]]. Od roku 2014 stojí v čele strany [[Pedro Sánchez]].
Ve volbách 2011, po sedmi letech vládnutí, naopak strana dosáhla do té doby historicky nejhoršího výsledku od doby [[Španělský přechod k demokracii|přechodu k demokracii]]. Ztratila také na komunální a regionální úrovni, vše zejména ve prospěch [[Partido Popular]], ale i menších stran. Zapaterovým nástupcem se v únoru 2012 stal [[Alfredo Pérez Rubalcaba]]. Od roku 2014 stojí v čele strany [[Pedro Sánchez|Pedro Sánchez Pérez-Castejón]].


Ve [[Parlamentní volby ve Španělsku 2015|volbách 2015]] se strana umístila na druhé příčce s novým historicky nejnižším podílem 22 % hlasů (5 530 779 hlasů) a 90 mandátů. V květnu 2018 ztratil dosavadní předseda španělské vlády Rajoy většinu v parlamentu a Pedro Sánchez se stal novým [[premiér]]em.
Ve [[Parlamentní volby ve Španělsku 2015|volbách 2015]] se socialisté umístili na druhé příčce s novým historicky nejnižším podílem 22 % hlasů (5 530 779 hlasů) a 90 mandátů. Dne 1. června 2018 byla však dosavadnímu předsedovi španělské vlády [[Mariano Rajoy|Marianu Rajoyovi]] vyslovena v parlamentu nedůvěra. Následně se stal předseda PSOE Pedro Sánchez novým [[premiér]]em, jeho vláda je ovšem odkázána na podporu jiných stran.


=== Volební výsledky ===
=== Volební výsledky ===

Verze z 29. 6. 2018, 19:52

Španělská socialistická dělnická strana
Partido Socialista Obrero Español
Logo
ZkratkaPSOE
Datum založení2. květen 1879
PředsedaMicaela Navarro
Generální tajemník Pedro Sánchez
Tiskový mluvčíAntonio Hernando
ZakladatelPablo Iglesias Posse
SídloCalle de Ferraz, 70
28008 Madrid, Španělsko
IdeologieSociální demokracie
Federalismus
Pro-evropanismus
Politická poziceStředolevice
Mezinárodní org.Progresivní aliance,
Socialistická internacionála
Evropská stranaStrana evropských socialistů
Politická skupina EPPokrokové spojenectví socialistů a demokratů
Mládežnická org.Juventudes Socialistas de España
Počet členů198 123 (2014)
BarvyRudá
Volební výsledek22,66 % (parlamentní volby)
Oficiální webwww.psoe.es/
Zisk mandátů ve volbách
Kongres poslancůŠablona:Infobox - politická strana/mandáty
SenátŠablona:Infobox - politická strana/mandáty
Evropský parlamentŠablona:Infobox - politická strana/mandáty
Regionální parlamentyŠablona:Infobox - politická strana/mandáty
Zastupitelstva obcíŠablona:Infobox - politická strana/mandáty
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Španělská socialistická dělnická strana (PSOE, Partido Socialista Obrero Español) je jednou z dominantních španělských politických stran. V současnosti zaujímá pozice levého středu. Vznikla roku 1879 a je druhou nejstarší stranou v zemi. Oficiální oslovení mezi straníky zní compañero. Udržuje vazby na odborový svaz Unión General de Trabajadores, ačkoliv vazby už nejsou tak těsné jako v minulosti.

Strana je členem Strany evropských socialistů a také Socialistické internacionály a Progresivní aliance.

Ideologie

PSOE vznikla za účelem zastupování pracující třídy zrozené průmyslovou revolucí s deklarovaným cílem dosažení socialismu skrze revoluci. S postupem času se přeměnila z marxisticky revoluční na revizionistickou a reformistickou socialistickou stranou. Dnešní PSOE se popisuje jako strana zastupující demokratický socialismus, sociální demokracii a progresivismus.

Historie

Casa Labra, místo založení PSOE
José Luis Rodríguez Zapatero, generální tajemník strany (2000–2012) a premiér Španělska (2004–2011)

Strana byla založena začátkem května 1879 v Madridu dělnickým aktivistou a odborářem Pablo Iglesiasem. Přestože se zpočátku socialistům nedařilo nabýt výraznějšího postavení z důvodů represí státních orgánů, její účast na stávkách ji přinesla podporu mezi manuálně pracujícími vrstvami. V roce 1910 byl Pablo Iglesias v rámci prorepublikánských sil zvolen jako první socialista do španělského parlamentu.

Během Druhé republiky byla PSOE součástí Lidové fronty a její vlády. Během občanské války se strana rozdělila do tří křídel: levicové marxistické prorevoluční křídlo (mělo blízko k POUM a anarchistům), centristické křídlo (ve shodě s komunisty se stavělo se proti spontánnímu zabírání továren a půdy) a pravicové křídlo. Po vítězství Franca byla strana zakázána a její představitelé byli buď vězněni nebo odešli do exilu (exilovou PSOE následně provázely vnitřní spory o směřování strany).

Po návratu demokracie do Španělska byla strana opět legalizována (1977) a jejím dlouholetým generálním tajemníkem se stal pozdější premiér Felipe González. V roce 1978 se s ní spojila malá parlamentní Lidová socialistická strana. Na následující sjezdu proběhl souboj mezi reformisty a marxisty, přičemž evropští socialisté (především německá SPD) podporovali reformisty (na znamení reformy byl změněn i znak strany: knihu a kovadlinu nahradila růže v pěsti). V roce 1978 byla v referendu schválena nová španělská ústava, kterou PSOE podporovala. Roku 1982 vyhrála strana volby a přešla z opozice do vlády. Následně byla kritizována některými svými voliči pro příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. I přesto zvítězila ve volbách v letech 1986, 1989 a 1993. Hospodářská krize a státní terorismus oslabily popularitu strany, která pak nedokázala po dvě funkční období porazit vládní lidovce (přestože udržela silné pozice v některých regionech). Po prohraných volbách v roce 1996 odešel z čela strany Felipe González.

Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce 2000 byl zvolen José Luis Rodríguez Zapatero jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti válce v Iráku. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. euroústavuevropskou integraci a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s baskickou odbojovou organizací Euskadi Ta Askatasuna (ETA), která však byla v roce 2006 přerušena. V roce 2008 potvrdila PSOE ve volbách své vedoucí postavení v politickém životě země, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu.

Ve volbách 2011, po sedmi letech vládnutí, naopak strana dosáhla do té doby historicky nejhoršího výsledku od doby přechodu k demokracii. Ztratila také na komunální a regionální úrovni, vše zejména ve prospěch Partido Popular, ale i menších stran. Zapaterovým nástupcem se v únoru 2012 stal Alfredo Pérez Rubalcaba. Od roku 2014 stojí v čele strany Pedro Sánchez Pérez-Castejón.

Ve volbách 2015 se socialisté umístili na druhé příčce s novým historicky nejnižším podílem 22 % hlasů (5 530 779 hlasů) a 90 mandátů. Dne 1. června 2018 byla však dosavadnímu předsedovi španělské vlády Marianu Rajoyovi vyslovena v parlamentu nedůvěra. Následně se stal předseda PSOE Pedro Sánchez novým premiérem, jeho vláda je ovšem odkázána na podporu jiných stran.

Volební výsledky

Grafický přehled počtu získaných mandátů PSOE v Kongresu
Volby do Kongresu
Volby
Hlasy
v %
mandáty
1977
5 371 866
29,39
118
1979
5 469 813
30,40
121
1982
10 127 392
48,11
202
1986
8 901 718
44,33
184
1989
8 115 568
39,60
175
1993
9 150 083
38,78
159
1996
9 425 678
37,63
141
2000
7 918 752
34,16
125
2004
11 026 163
42,59
164
2008
11 288 698
43,87
169
2011
7 003 511
28,80
110
2015
5 530 779
22,00
90
2016
5 424 335
22,66
85

Organizace

PSOE zahrnuje i další socialistické strany s autonomním vedením v některých regionech:

Externí odkazy