Klíč: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
m pravopis: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=stolet%C3%AD, drobná reformulace
Řádek 4: Řádek 4:


== Historie ==
== Historie ==
Existenci klíčů zmiňuje již [[Homér]] ve svém díle Odyssea v souvislosti s Penelopou, která opatrovala klíč z bronzu a slonoviny. Klíče tedy znali staří Řekové od 8. století, archeologické vykopávky v [[Théby|Thébách]] svědčí o existenci zámků s klíči od 3.století př. n. l.
Existenci klíčů zmiňuje již [[Homér]] ve svém díle Odyssea v souvislosti s Penelopou, která opatrovala klíč z bronzu a slonoviny. Klíče tedy znali staří Řekové od 8. století, archeologické vykopávky v [[Théby|Thébách]] svědčí o existenci zámků s klíči od 3. století př. n. l.


== Provedení ==
== Provedení ==
Klíče se lišily svým provedením již dříve. Byly zdobené zejména na očku (část určená k držení rukou), různě tvarované, lišily se vahou, délkou i použitím materiálů. Tyto zdobné úpravy se používaly až do sklonku 19. století, kdy technický vývoj znamenal složitější zámek oproti zjednodušeným klíčům.
Klíče se lišily svým provedením již dříve. Byly zdobené zejména na očku (část určená k držení rukou), různě tvarované, lišily se vahou, délkou i použitím materiálů. Tyto zdobné úpravy se používaly až do sklonku 19. století, kdy technický vývoj znamenal složitější zámek oproti zjednodušeným klíčům.


Protože vlastnictví některých důležitých klíčů bylo odznakem důstojnosti, nosívaly se na krku zavěšeném na zlatém řetězu. Mnohé klíče u královských dvorů měly svá pojmenování, např. Komorní klíč na dvoře [[Marie Terezie]].
Protože vlastnictví některých důležitých klíčů bylo odznakem důstojnosti, nosívaly se zavěšené na krku na zlatém řetězu. Mnohé klíče u královských dvorů měly svá pojmenování, např. Komorní klíč na dvoře [[Marie Terezie]].


== Vzhled klíče ==
== Vzhled klíče ==

Verze z 22. 6. 2018, 20:39

Tento článek je o nástroji k zamykání a odemykání zámku. Další významy jsou uvedeny na stránce Klíč (rozcestník).
Klíč z dvanáctého nebo třináctého století

Klíč je technická pomůcka, sloužící k zamykání a odemykání zámku.

Historie

Existenci klíčů zmiňuje již Homér ve svém díle Odyssea v souvislosti s Penelopou, která opatrovala klíč z bronzu a slonoviny. Klíče tedy znali staří Řekové od 8. století, archeologické vykopávky v Thébách svědčí o existenci zámků s klíči od 3. století př. n. l.

Provedení

Klíče se lišily svým provedením již dříve. Byly zdobené zejména na očku (část určená k držení rukou), různě tvarované, lišily se vahou, délkou i použitím materiálů. Tyto zdobné úpravy se používaly až do sklonku 19. století, kdy technický vývoj znamenal složitější zámek oproti zjednodušeným klíčům.

Protože vlastnictví některých důležitých klíčů bylo odznakem důstojnosti, nosívaly se zavěšené na krku na zlatém řetězu. Mnohé klíče u královských dvorů měly svá pojmenování, např. Komorní klíč na dvoře Marie Terezie.

Vzhled klíče

Popis klíče

Běžný klíč se skládá ze dvou částí – hlavy, která je zpravidla vybavena očkem, umožňujícím klíč zavěsit, a trnu, což je část klíče, která se vsouvá do zámku. Podle mechanismu zámku bývá trn vybaven zuby nebo drážkami. Zuby i drážky mohou být na jedné i obou stranách trnu.

Určení klíčů

Mimo původní použití k odemykání zámků dveří se později vyvinuly zámky a klíče k nedobytným pokladnám, trezorům, patentním zámkům (DOZ).

Paklíč

Zjednodušený typ klíče, většinou tzv. planžety (technika vyháčkování zámku), který je používán zámečníky, ale také rovněž bytovými zloději[1].

Úpravy klíčů

Různé moderní klíče

Výrobou klíčů se zabývají zámečnické provozovny, v posledních letech i hobbymarkety či nákupní centra.

Sběratelství klíčů

Vytváření sbírek klíčů je jedním z mnoha sběratelských oborů. V největším českém Klubu sběratelů kuriozit jsou součástí sekce Různé. Sbírky klíčů jsou součástí řady muzeí.

Odkazy

Reference

  1. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Sběratelství. Praha: Svoboda, 1983. Kapitola Sběratelství lidové / 3, s. 7. 

Literatura

  • UHLÁŘ, Jan. Technická ochrana objektů I. díl. Mechanické zábranné systémy II. Praha: Policejní akademie České republiky, 2009. ISBN 978-80-7251-312-3. 

Související články

Externí odkazy