Frances Tiafoe: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
prohození kol v boxu
m →‎top: úprava infoboxu
Řádek 5: Řádek 5:
| popisek = Frances Tiafoe ve [[Wimbledon 2017 – mužská dvouhra|Wimbledonu 2017]]
| popisek = Frances Tiafoe ve [[Wimbledon 2017 – mužská dvouhra|Wimbledonu 2017]]
| přezdívka =
| přezdívka =
| země = {{Vlajka a název|Spojené státy americké}}
| stát = {{Vlajka a název|Spojené státy americké}}
| bydliště = [[Orlando]], [[Florida|FL]], Spojené státy<ref name="ATP Profile" />
| bydliště = [[Orlando]], [[Florida|FL]], Spojené státy<ref name="ATP Profile" />
| datum narození = {{Datum narození a věk|1998|01|20}}<ref name="ATP Profile" />
| datum narození = {{Datum narození a věk|1998|01|20}}<ref name="ATP Profile" />

Verze z 17. 6. 2018, 16:45

Frances Tiafoe
Frances Tiafoe ve Wimbledonu 2017
Frances Tiafoe ve Wimbledonu 2017
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození20. ledna 1998 (26 let)[1]
Místo narozeníHyattsville, MD, Spojené státy[1]
BydlištěOrlando, FL, Spojené státy[1]
Výška188 cm[1]
Profesionál od2015[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 028 856 USD
Dvouhra
Poměr zápasů184–171
Tituly1 ATP, 4 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění56. místo (16. dubna 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2017)
French Open1. kolo (2015, 2017, 2018)
Wimbledon2. kolo (2017)
US Open1. kolo (2015, 2016, 2017)
Čtyřhra
Poměr zápasů30–47
Tituly0 ATP
Nejvyšší umístění280. místo (19. června 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2018)
French Open1. kolo (2017)
Wimbledon1. kolo (2017)
US Open2. kolo (2014)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frances Tiafoe (* 20. ledna 1998 Hyattsville, Maryland) je americký profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál jeden singlový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal pět titulů ve dvouhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2018 na 56. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2017 na 280. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v dubnu 2014, kdy mu patřila 2. příčka. Trénují ho Nicolás Todero a Robby Ginepri.[1]

V patnácti letech se stal historicky nejmladším vítězem dvouhry juniorů floridského Orange Bowlu po výhře nad Kozlovem.[1][3] Jako 17letý obdržel divokou kartu do dvouhry French Open 2015, čímž se stal nejmladším Američanem v hlavní soutěži od Michaela Changa a roku 1989. Stal se také juniorským mistrem Spojených států a v teenagerovském věku vyhrál čtyři challengery.

V americkém daviscupovém týmu neodehrál k lednu 2018 žádné utkání.

Soukromý život

Narodil se roku 1998 v marylandském Hyattsville do rodiny Francese[4] a Alphiny Tiafoeových, kteří na americký kontinent imigrovali ze Sierry Leone. Má dvojče Franklina Tiafoea. V roce 1999 se jejich otec stal pomocným dělníkem na stavbě nového juniorského tenisového centra v College Parku, v němž později pracoval na pozici správce areálu. Frances Tiafoe pak jako tříletý začal v daném centru s tenisem.[1][5]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu Futures debutoval v červnu 2013, když na turnaj ve floridském Innisbrooku obdrželi s Thomasem Mayronnem divokou kartu do čtyřhry. V úvodním kole podlehli krajanům Dadamovi a Buchananovi.[2] Premiérový titul na challengerech si odvezl po sérii pěti finálových porážek z kanadského Granby s dotací 100 tisíc dolarů, kde v srpnu 2016 přehrál ve finále salvadorského hráče Marcela Arévala. Výkonnostní růst zaznamenal během sezóny 2015, jíž zahájil na 1 136. místě, aby se v průběhu roku posunul téměř o 1 000 pozic výše. V závěru roku figuroval na 180. místě. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 10. října 2016 po challengerovém titulu ve Stocktonu, když se na žebříčku ATP posunul ze 117. na 100. příčku.[1][2]

V kvalifikacích okruhu ATP World Tour debutoval na červencovém BB&T Atlanta Open 2014. Ve druhém kole podlehl Novozélanďanovi Michaelu Venusovi.[1] Debut v hlavní soutěži zaznamenal o týden později na washingtonském Citi Open 2014, kde mu organizátoři udělili divokou kartu. Na úvod nestačil na ruského hráče Jevgenije Donského. Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl jako postoupivší kvalifikant během srpnového Winston-Salem Open 2015 po vyřazení Australana Jamese Duckwortha. Po ztrátě úvodní sady získal zbylé dvě v tiebreacích. Následně odešel poražen od šestého nasazeného Brazilce Thomaze Bellucciho.[1][2]

Během květnového Open de Nice 2015

V rámci série ATP Masters odehrál první utkání na březnovém BNP Paribas Open 2016 v Indian Wells, kam obdržel divokou kartu. Po vítězství nad krajanem Taylorem Fritzem jej vyřadil pozdější belgický semifinalista David Goffin. Během Miami Open 2017 v Key Biscayne pak jako kvalifikant prošel do druhé fáze přes Konstantina Kravčuka, aby mu v zápětí stopku vystavil pozdější vítěz Roger Federer. Z letního Mastersu Western & Southern Open 2017 v Cincinnati si odvezl první výhru nad hráčem elitní světové desítky, když ve druhém kole vyřadil světovou sedmičku Alexandra Zvereva z Německa. V dalším kole jej zastavil Američan John Isner.[1][2]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na houstonském U.S. Men's Clay Court Championships 2017 poté, co mu byla s Němcem Dustinem Brownem udělena divoká karta do čtyřhry. Ve finále však odešli poraženi od čtvrtého nasazeného chilsko-argentinského páru Julio Peralta a Horacio Zeballos.[6][1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu US Open 2014. S krajanem Michaelem Mmohem na úvod vyřadili Víctora Estrellu Burgose s Teimurazem Gabašvilim, aby v další fázi nenašli recept na Scotta Lipského a Rajeeva Rama. V sedmnácti letech pak obdžel divokou kartu do mužské dvouhry French Open 2015, v níž jej hladce vyřadil Martin Kližan. Na US Open 2016 ztratil v prvním kole dvousetové vedení nad Johnem Isnerem.[1][2]

Tým světa reprezentoval na premiérovém ročníku Laver Cupu 2017 v Praze, kde odehrál historicky první utkání týmové soutěže proti Marinu Čilići. Chorvat jej zdolal po zisku obou tiebreaků.[7] Výběr světa pak Evropě celkově podlehl 9:15 na zápasy.

Debutovou trofej z okruhu ATP Tour vybojoval ve 20 letech na únorovém Delray Beach Open 2018, kde ve finále zdolal 28letého Němce Petera Gojowczyka po dvousetovém průběhu. Poprvé si na túře ATP zahrál také semifinále, když na cestě do závěrečného duelu zdolal druhého nasazeného Argentince Juana Martína del Potra i semifinalistu Australian Open 2018 Čong Hjona.[8]

Finále na okruhu ATP World Tour

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP World Tour 500 (0–0)
ATP World Tour 250 (1–1 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 25. února 2018 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Německo Peter Gojowczyk 6–1, 6–4
Finalista 1. 6. května 2018 Estoril, Portugalsko antuka Portugalsko João Sousa 4–6, 4–6


Čtyřhra: 1 (0–1)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 16. dubna 2017 Houston, Spojené státy antuka Německo Dustin Brown Chile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos
6–4, 5–7, [6–10]

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (4–5 D)
Futures (1–2 D; 0–2 Č)

Dvouhra: 12 (5–7)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 0.98095238095238012015a2015. ledna 25 Weston, Spojené státy antuka Monako Benjamin Balleret 5–7, 4–6
Vítěz 1. 0.97835497835498032015a2015. března 22 Bakersfield, Spojené státy tvrdý Francie Maxime Tabatruong 6–1, 6–2
Finalista 2. 0.98357963875205032015a2015. března 29 Calabasas, Spojené státy tvrdý USA Dennis Novikov 6–7(4–7), 6–7(6–8)
Finalista 1. 0.84126984126984052015a2015. května 3 Tallahassee, Spojené státy antuka Argentina Facundo Argüello 6–2, 6–7(5–7), 4–6
Finalista 2. 0.96825396825397112015a2015. listopadu 15 Knoxville, Spojené státy tvrdý (h) Spojené království Dan Evans 7–5, 1–6, 3–6
Finalista 3. 0.98412698412698042016a2016. dubna 30 Tallahassee, Spojené státy antuka Francie Quentin Halys 7–6(8–6), 4–6, 2–6
Finalista 4. 0.94708994708995072016a2016. července 9 Winnetka, Spojené státy tvrdý Japonsko Jošihito Nišioka 3–6, 2–6
Finalista 5. 0.98463901689708072016a2016. července 31 Lexington, Spojené státy tvrdý USA Ernesto Escobedo 2–6, 7–6(8–6), 6–7(3–7)
Vítěz 1. 0.93197278911565082016a2016. srpna 7 Granby, Kanada tvrdý Salvador Marcelo Arévalo 6–1, 6–1
Vítěz 2. 0.94708994708995102016a2016. října 9 Stockton, Spojené státy tvrdý USA Noah Rubin 6–4, 6–2
Vítěz 3. 0.97929606625259042017a2017. dubna 23 Sarasota, Spojené státy antuka USA Tennys Sandgren 6–3, 6–4
Vítěz 4. 0.96598639455782052017a2017. května 14 Aix-en-Provence, Francie antuka Francie Jérémy Chardy 6–3, 4–6, 7–6(7–5)

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 0.9749373433584012014a2014. ledna 19 Sunrise, Spojené státy antuka USA William Blumberg Čínská Tchaj-pej Jason Jung
USA Evan King
7–6(7–4), 4–6, [6–10]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frances Tiafoe na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n Frances Tiafoe na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 0.98412698412698052018a2018. května 30
  2. a b c d e f g Šablona:ITF male profile, přístup: 0.98412698412698052018a2018. května 30
  3. Tiafoe outlasts Kozlov in all-American Orange Bowl final [online]. [cit. 2017-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. An improbable tennis prodigy. The Washington Post [online]. Vero Beach, Fla.: 2014-05-17 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Trevor Pryce. Growing Up With a Home Advantage. The New York Times [online]. 2012-05-23 [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Matías Alarcón. Peralta y Zeballos se coronan en el ATP de Houston [online]. Latercera, 2017-04-16 [cit. 2017-04-17]. Dostupné online. (španělsky) 
  7. Laver Cup 2017: Day 1, Singles - Match 1 [online]. Laver Cup [cit. 2017-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Dvacetiletý Tiafoe si v Delray Beach došel až pro první titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-02-26 [cit. 2018-03-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy