Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebráno 12 bajtů ,  před 12 lety
Peňkovskij nakonec na sebe poutal pozornost kontrarozvědky sám. Všichni občané Sovětského Svazu museli tenkrát KGB oznamovat všechny návštěvy západních velvyslanectví. Peňkovskij tuhle povinnost jednou opomenul a kontrarozvědka na to přišla. Náčelník GRU se sice za svého podřízeného omluvil, ale KGB se na „nedbalého“ plukovníka zaměřila. Nejprve jej začali sledovat [[mikrokamerou]], vestavěnou do truhlíku za oknem naproti Peňkovskému [[bytu]]. Ta jednoho dne zaznamenala, jak plukovník doma ladí [[rádio]] a dělá si poznámky. V další fázi umístili mikrokameru přímo nad jeho pracovní [[stůl]]. Před tím jej nechali [[přiotrávit]], takže musel do [[nemocnice]]. Při prohlídce jeho bytu našli množství špionážních pomůcek. V bytě nad ním si KGB udělala provizorní pozorovací [[stanoviště]] poté, co jeho [[obyvatele]] „poslali za odměnu" na výběrovou rekreaci k [[moři]]. Začátkem listopadu sledovali mikrokamerou Peňkovského, jak si prohlíží falešný [[pas]]. Na rozkaz [[velitele]] KGB byl okamžitě [[zatčen]].
2. listopadu 1962 zachytila CIA v Moskvě smluvený signál od Peňkovského. Jejich pracovníka, který se vydal k mrtvé schránce pro zásilku, však zatkla KGB. Za několik dní pak byl v [[Maďarsku]] zatčen i Wynne. 3. května 1963 se v Moskvě konal velký [[soud]] s Peňkovským a Wynnem. [[Monstrproces]] měl předem nacvičený průběh: Za zradou plukovníka stál [[alkohol]], [[milenky]], [[hazard]] a touha po [[bohatství]]. Wynne byl odsouzen na mnoho let do [[vězení]], Peňkovskij k [[trestu smrti]] zastřelením.
O tom, jak Peňkovskij skutečně zemřel, panují dodnes jen dohady. Některé důkazy však naznačují, že nebyl zastřelen a jeho hrozná smrt měla sloužit jako výstraha pro ty, kdo by se snad chtěli do budoucna dopustit něčeho podobného. Jeden z agentů GRU (Vikrtor Suvorov - Vladimir Rezun), který v roce [[1978]] emigroval do Velké Británie, uvádí ve své knize Akvárium ([[ISBN 80-206-0594-0]]), jak mu před přijetím k této vojenské rozvědce pouštěli [[černobílý]] amatérský [[film]], na němž byla vidět ponurá vysoká místnost bez oken s [[pecí]] uprostřed – [[krematorium]]. U ní pak opřená nosítka, k nimž je [[ocelovým]] [[lanem]] přivázán živý muž v obleku tak, aby viděl na pec. Muž křičí. Strašlivě řve. Čtyři muži berou nosítka za rukojeti, opatrně spouští na zem a společně je zvedají. Přivázaný muž se snaží ze všech sil jim v tom zabránit. Marně se pokouší kousnout jednoho z nich do ruky. Snaží se nosítka rozhoupat, aby si jejich pádem přivodil lehkou smrt nebo alespoň ztrátu vědomí. Zabral vší silou….. lano však bylo pevné. Nosítka jsou již na [[kolejích]] a pomalu kloužou vstříc otevřeným dvířkům pece. Konečky roztažených prstů na rukou toho muže pátrají po sebenepatrnější opoře. Plameny jasně září, jistě jsou syceny [[kyslíkem]]. Již olizují lakované polobotky… Topiči silně popostrčí nosítka směrem k jícnu pece. Vrata se zabouchnou, a tím končí i film.
 
{{DEFAULTSORT:Peňkovskij, Oleg}}
Anonymní uživatel

Navigační menu