Telegrafie: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 57 bajtů ,  před 2 lety
m
nahrazení (i nadbytečně použité) pomocné zkratky, netřeba šetřit inkoustem
(drobnosti)
m (nahrazení (i nadbytečně použité) pomocné zkratky, netřeba šetřit inkoustem)
 
== Optický telegraf ==
Myšlenka optického telegrafu (o. t.) je známa už od starověku. Dobytí Tróje bylo prý oznámeno do Mykén ohňovými signály řetězcem ohnišť asi v r. 1184 př. n. l. Podobným způsobem byla ve starém Římě vyslána zpráva, v níž císař Claudius oznámil své vítězství nad britskými kmeny do Říma. To bylo v roce 46 n. l.
 
Optický telegraf jako speciální zařízení představil [[Robert Hooke]] [[Královská společnost|Londýnské královské společnosti]] (Royal Society) na jedné z přednášek v roce [[1684]]. Předvedl posluchačům zařízení ve tvaru dřevěné brány, s trojúhelníkovým terčem, posouvaným a natáčeným soustavou lan a kladek. Polohám trojúhelníku přiřadil písmena a číslice. Bylo tak možno signalizovat na velkou vzdálenost, ale jeho myšlenka se ještě neujala, možná proto, že ji nikdo nepotřeboval. Pokusy s o.optickým t.telegrafem dělal v 17. století i německý fyzik [[Johann Lorenz Boeckmann]].
 
=== Claude Chappe ===
O sto let později, v roce 1793 sestrojil po několika letech pokusů Francouz [[Claude Chappe]] spolu se svým bratrem Ignácem "semaforový" telegraf, později známý jako telegraf Chappův. Systém se skládal z věží, postavených na dohled dalekohledem, ve vzdálenosti 12 až 15 km, aby si vzájemně předávaly zprávy. Na věži bylo na 5 m vysokém stožáru umístěno otočné rameno a na jeho koncích kratší pohyblivá ramena. Kombinací natočení ramen, zdola ovládaných lanky a kladkami, bylo možno zakódovat a na vzdálenost dohledu vysílat až 196 různých znaků (písmena, číslice a dokonce i diakritická znaménka). V roce 1793 jej nainstaloval na střechu pařížského Louvru. Nejstarší linka Chappova telegrafu vedla z Paříže do [[Lille]] v délce asi 220 km a měla 15 stanic. Stanice byly umístěny na zvláštních věžích, nástavbách, střechách či vyvýšeninách v terénu. Po zaučení telegrafistů byla zpráva po této trase přenesena za 4 minuty a 5 sekund. V době napoleonských tažení [[Napoleon Bonaparte]] používal tento způsob předávání informací pro koordinaci svých vojsk.
 
V polovině 19. století byl o.optický t.telegraf ve Francii velmi populární a prostřednictvím 534 stanic spojoval Paříž s 29 městy. Vyznačoval se značnou rychlostí předávání informací.
Například na trase Paříž - [[Lyon]] předal jednoznakovou zprávu prostřednictvím 20 stanic za 2 minuty. Trasy tohoto telegrafu po Francii byly později dlouhé stovky kilometrů a systém se používal až do objevu elektrického telegrafu.
 
Síť stanic rychle rostla a šířila se i do jiných zemí. V Německu první linku o.optické t.telegrafie z [[Mety|Met]] do [[Mohuč]]e zavedli Francouzi roku 1813. V letech 1830-1852 fungovala linka pruského o.optického t.telegrafu z Berlína přes [[Magdeburg]] a [[Kolín nad Rýnem]] do [[Koblenz]]e, dlouhá asi 550 km. Měla na sloupech tři páry pohyblivých ramen nad sebou, takže dovolovala rozlišit několik tisíc znaků. Užívala se - podobně jako ve Francii - hlavně pro vládní a vojenské účely a zprávy se často šifrovaly. Další linky vznikaly v severním i jižním Německu až do poloviny století. Několik stanic na německo-francouzském pomezí bylo po roce 1970 rekonstruováno.
 
V [[Polsko|Polsku]] (tehdy součásti Ruska) byla vybudována první linka o.optické t.telegrafie na trase [[Varšava]] - [[Modlin]] v roce [[1830]]. V roce 1835 po postavení sítě 146 stanic byla dána do provozu síť Varšava - Petrohrad. Linie začínala na střeše divadla (''Teatr Wielki'') na varšavském náměstí (Plac Teatralny). Zbytky původní stanice jsou na terase malého balkonu divadla.
V roce [[1838]] byla vybudována síť stanic na trase Varšava - [[Moskva]], která se skládala z 220 stanic a obsluhovalo ji více jak 1320 operátorů.
 
Také na [[Hvozdu]] (dominantní hora Hvozdského hřbetu Lužických hor, 750 m n. m.) bývala stanice optického tzv. „lotynkového“ tyčového telegrafu pro signalizování vyšlých čísel v Lotynce. Signál vycházel ze [[Žitava|Žitavy]] přes Toepfer u Ojvína ([[Oybin]]) na [[Hvozd]], [[Luž|Luži]], Jezevčí vrch a [[Bezděz]] ku Praze.
 
Jiným směrem o.t. se ubíralo optické telegrafování barevnými [[světlice]]mi, jak si je roku 1859 patentovala americká vynálezkyně Martha Coston; americké námořnictvo systém používalo až do roku 1962. Velmi se rozšířilo telegrafování přerušovaným světlem dálkového světlometu v Morseově abecedě, jak ji po roce 1833 upravil francouzský vynálezce [[Émile Baud]] (roku 1932 byla mezinárodně zavedena jako MTA1, CCITT1 a později upravena jako MTA2 resp. CCITT2). Přenos byl rychlejší i spolehlivější.
 
== Elektrický telegraf ==

Navigační menu