Josef Ferdinand Bavorský: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 17. 6. 2007, 20:31

**Josef Ferdinand**, kurprinc bavorský na portrétu Josepha Viviena z roku 1698.

Josef Ferdinand Leopold, princ asturijský a kurprinc bavorský (28. října 1692 – 6. února 1699 Brusel) byl předčasně zesnulý dědic španělského krále Karla II.

Josef Ferdinand byl syn Maximilána II. Emanuela, kurfiřta a vévody bavorského, a jeho první ženy, Marie Antonie Habsburské, vnučky Leopolda I. a pravnučky Filipa IV.

Španělský král Karel II. jej ve své závěti zvolil za svého nástupce v čele španělské říše a jeho volba nalezla podporu ze strany Holandska a Anglie. Nakonec ji s velkou nechutí uznal i Ludvík XIV., který hodlal španělský trůn získat spíše pro svůj rod (ve smlouvě, kterou o této věci uzavřel v roce 1698 s Vilémem III. Oranžským za to považoval rozsáhlá území Španělska v Toskánsku, okolo Pyrenejí a v Itálii). Nástupnictví Josefa Ferdinanda nebylo po chuti také Leopoldovi I., který hodlal získat španělský trůn pro svého syna Karla a navíc neměl dostat žádné kompenzace (proti spojené síle Anglie, Holandska a Francie se ovšem postavit nemohl a následnictví akceptoval). Nástupnictví ve Španělsku se zdálo vyřešeno, avšak ani ne sedmiletý kurprinc při pobytu v Bruselu nečekaně onemocněl jakousi žaludeční chorobou a zemřel.

Francouzi i rakouští Habsburkové okamžitě prohlásili, že druhá strana mladého následníka otrávila, aby si uvolnila cestu ke španělskému trůnu. Jelikož se žádný další přijatelný kandidát neobjevil (nová smlouva mezi Francií a Anglií sice přidělovala Španělsko Leopoldovu synu Karlovi a Itálii Filipovi z Anjou, ale Leopold I. ji nikdy neuznal a podpis Ludvíka XIV. byl patrně jen taktický tah, neboť krátce po smrti Karla II. uznal za španělského krále Filipa) vypukly po smrti Karla II. války o dědictví španělské.

Literatura

Vít Vlnas: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka, Ladislav Horáček - Paseka a Národní galerie v Praze 2001, ISBN 80-7185-380-1, str. 133-135

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 '''Josef Ferdinand Leopold, princ asturijský a kurprinc bavorský''' ([[28. říjen|28. října]] [[1692]] – [[6. únor]]a [[1699]] [[Brusel]]) byl předčasně zesnulý dědic [[Španělsko|španělského]] krále [[Karel II. (Španělsko)|Karla II.]]
-Josef Ferdinand byl syn [[Maxmilián II. Emanuel|Maximilána II. Emanuela]], [[kurfiřt]]a a [[vévoda Bavorský|vévody bavorského]], a jeho první ženy, Marie Antonie Rakouské, vnučky [[Leopold I.|Leopolda]] I. a pravnučky [[Filip IV.|Filipa IV.]]
+Josef Ferdinand byl syn [[Maxmilián II. Emanuel|Maximilána II. Emanuela]], [[kurfiřt]]a a [[vévoda Bavorský|vévody bavorského]], a jeho první ženy, [[Marie Antonie Habsburské]], vnučky [[Leopold I.|Leopolda]] I. a pravnučky [[Filip IV.|Filipa IV.]]
 Španělský král [[Karel II. Španělský|Karel II.]] jej ve své [[závěť|závěti]] zvolil za svého nástupce v čele španělské říše a jeho volba nalezla podporu ze strany [[Holandsko|Holandska]] a [[Anglie]]. Nakonec ji s velkou nechutí uznal i [[Ludvík XIV.]], který hodlal španělský trůn získat spíše pro svůj rod (ve smlouvě, kterou o této věci uzavřel v roce [[1698]] s [[Vilém III. Oranžský|Vilémem III. Oranžským]] za to považoval rozsáhlá území Španělska v [[Toskánsko|Toskánsku]], okolo [[Pyreneje|Pyrenejí]] a v [[Itálie|Itálii]]). Nástupnictví Josefa Ferdinanda nebylo po chuti také Leopoldovi&nbsp;I., který hodlal získat španělský trůn pro svého syna [[Karel VI.|Karla]] a navíc neměl dostat žádné kompenzace (proti spojené síle Anglie, Holandska a Francie se ovšem postavit nemohl a následnictví akceptoval). Nástupnictví ve Španělsku se zdálo vyřešeno, avšak ani ne sedmiletý [[kurprinc]] při pobytu v Bruselu nečekaně onemocněl jakousi žaludeční chorobou a zemřel.