Mluvnický pád: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 15732058 uživatele 185.15.145.95 (diskuse) zrušena
značka: vrácení zpět
zlepšil jsem seznam českých pádů
Řádek 8: Řádek 8:


== Seznam českých pádů ==
== Seznam českých pádů ==
# [[nominativ]] (kdo, co?)
# [[nominativ]] (kdo, co?) Eva, Dominik
# [[genitiv]] (koho, čeho?)
# [[genitiv]] (bez koho, čeho?) bez počítačů, bez hraček
# [[dativ]] (komu, čemu?)
# [[dativ]] (komu, čemu?) k babičce, k mamince
# [[akuzativ]] (koho, co?)
# [[akuzativ]] (vidím koho, co?) Daniela, Elišku
# [[vokativ]] (oslovujeme, voláme)
# [[vokativ]] (oslovujeme, voláme) maminko, babičko
# [[lokál]] neboli lokativ (o kom, o čem?)
# [[lokál]] neboli lokativ (o kom, o čem?) o princezně, o Martinovi
# [[instrumentál]] (kým, čím?)
# [[instrumentál]] (s kým, čím?) s babičkou s maminkou


== Vznik pádů ==
== Vznik pádů ==

Verze z 5. 3. 2018, 11:22

Pád je morfologická kategorie, kterou flexivní jazyky obvykle vyjadřují vztah jmen (nomin) ke slovesu či jiným větným členům.

Čeština rozlišuje 7 pádů. V jiných jazycích některé z nich chybí nebo se naopak vyskytuje řada pádů, které nezná čeština. Tradičně uváděné pořadí může být v mluvnicích jiných jazyků od češtiny odlišné, proto se pro porovnávání jazyků mnohem více než české číslování (1. pád, …, 7. pád) hodí slovní názvy pádů odvozené z latiny. Avšak ani funkce pádu s konkrétním jménem, byť podobná, nebývá ve dvou různých jazycích zcela shodná.

V souvislosti s valencí se používají pojmy přímý pád a předložkový (nepřímý) pád. Tyto výrazy vyjadřují, zda nadřazené sloveso (popř. přídavné jméno, podstatné jméno nebo dokonce příslovce) vyžaduje použití daného pádu spolu s určitou předložkou, nebo bez předložky, přímo. Jde tedy o konkrétní použití pádu, nikoli o dělení pádů do kategorií - většina českých pádů může fungovat jako přímá i předložková, pouze nominativ a vokativ jsou výhradně přímé a pouze lokál je výhradně předložkový.

Seznam českých pádů

  1. nominativ (kdo, co?) Eva, Dominik
  2. genitiv (bez koho, čeho?) bez počítačů, bez hraček
  3. dativ (komu, čemu?) k babičce, k mamince
  4. akuzativ (vidím koho, co?) Daniela, Elišku
  5. vokativ (oslovujeme, voláme) maminko, babičko
  6. lokál neboli lokativ (o kom, o čem?) o princezně, o Martinovi
  7. instrumentál (s kým, čím?) s babičkou s maminkou

Vznik pádů

Historická a komparativní jazykověda se kromě jiného snaží objasnit vznik pádů v moderních jazycích. Zejména aglutinační jazyky a jazyky ergativní obsahují často konstrukce, které lze považovat za předchůdce pádů (angl. proto-cases). Přitom je ve fázi vzniku pádů nutno rozlišovat pády strukturní (zpravidla fungují jako aktant slovesa) a pády sémantické (angl. také oblique cases). Například prauralština, jejíž existence ovšem není zcela prokázána, by měla dva nebo tři strukturní pády (nominativ, genitiv, někteří jazykovědci uvádí ještě akusativ) a tři pády sémantické, konkrétně lokativní (lativ, lokativ a adesiv). Z těchto pádů se v moderních ugrofinských a aleutských jazycích vyvinul jejich současný pádový systém. Polysyntetická inuitština má v současné době tři strukturní pády (ergativ, absolutiv a objektiv) a pět sémantických (z toho čtyři lokativní). Vývoj pádového systému praindoevropštiny je nejasný, prvotní fáze jistě vedla k vzniku opozice nominativu a akuzativu, další pády pak zřejmě vznikaly začleněním adverbiálních forem a frází do paradigmatu (pozůstatky této tendence jsou znatelné ještě např. v paradigmatu tzv. o-kmenů, kde ablativní sufix *-h2ed (č. gentivní a sekundárně akuzativní -a) je etymologicky shodný s partikulí o významu "od". Podobné jevy lze sledovat také např. v ide. tocharštině či jazycích baltských a sabelůských. Ve vývoji jazyka dochází postupně k reanalýze některých pádů (rozšiřování či přenesení významu) a u některých ke gramatikalizaci. Například v ajmarštině se z illativu vyvinul dativ, z lokativu genitiv, z instrumentálu způsob vyjádření konatele v trpném rodě apod. Obecně platí, že objektivní vazba je starší než subjektivní. Z genitivu se často vyvinul ergativ, který zpravidla vychází z posesivního vyjádření (např. v některých indiánských jazycích se používá k vyjádření konatele u příčestí i v nepříznakových konstrukcích).

Odkazy

Související články

Externí odkazy