Vladimír Kovářík: Porovnání verzí

Prof. PhDr. Vladimír Kovářík, CSc.
Prof. PhDr. Vladimír Kovářík, CSc.
Narození	12. října 1913 ; Čelákovice, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. června 1982 (ve věku 68 let) ; Praha, Československo
Povolání	literární vědec
Národnost	česká
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	žurnalistika, literatura pro děti a mládež, literární historie, rozhlas a publicistika
Děti	synové Vladimír Kovářík; a Jan Kovářík, dcera Marcela
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 4. 3. 2018, 11:59

PhDr. Vladimír Kovářík, CSc., (12. října 1913 Čelákovice – 7. června 1982 Praha) byl český literární vědec, který většinu svých popularizujících knih z oblasti historie věnoval mládeži. Zabýval se zejména literárními dějinami 19. století, obdobím budování Národního divadla a Nerudovým životem a dílem. Vycházel vstříc zájmu mladých čtenářů o umělecko-naučnou literaturu a hledal cesty, jak jim přístupnou a zábavnou formou přiblížit znalost dějin české literatury. Sem je možné například zařadit díla Mládí Jana Nerudy, Otec české Thálie o Josefu Kajetánu Tylovi a knížku vzpomínek českých spisovatelů na jejich mládí Když velcí byli malí.

Život

Po maturitě na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem v roce 1932 a doplňující maturitě na klasickém gymnáziu v roce 1933 vystudoval český jazyk a latinu na Filosofické fakultě University Karlovy (1933–1937). Poté pracoval jako středoškolský profesor českého jazyka na gymnáziu na Žižkově v Praze (1936–1940, 1942–1949) a v Táboře (1940–1942). Po roce 1949 byl redaktorem Československého rozhlasu, vedoucím redakce pro děti a mládež. Po roce 1954 pracoval v Československé televizi. V roce 1964 se stal docentem historie a teorie sdělovacích prostředků na Fakultě osvěty a novinářství University Karlovy. V roce 1967 získal titul PhDr. obhajobou práce Dětský svět Marie Majerové, v roce 1969 získal titul kandidát věd (CSc.) prací Nerudova cesta k pramenům dětství. V roce 1980 byl jmenován profesorem.

Jeho oba synové, Vladimír Kovářík (* 1946) a Jan Kovářík (*1950), působili mimo jiné jako publicisté.

Spisy

Studie a populárně naučné knihy

Mládí Jana Nerudy (1955), populárně naučná studie pro mládež.
Otec české Thálie (1960), populárně naučná studie pro mládež o Václavu Klimentu Klicperovi a o počátcích českého divadla.
Dětský svět Marie Majerové (1962), studie.
Hlasy a tváře (1965), čtení o umění a umělcích, populárně naučná studie pro mládež.
Staropražská romance (1969, rozšířeno 1973), čtení o tom, jak se žilo před sto lety,
Nerudova cesta k pramenům dětství (1971).
Slavní a zapomenutí (1983), čtení o životě a díle českých spisovatelů, vydáno posmrtně.
Besedy (1983), vydáno v roce autorových nedožitých sedmdesátin.
Daleká, široká pole (1984), čtení o Janu Nerudovi, vydáno posmrtně.

Skripta

Vývoj rozhlasové publicistiky 1 (1969).
Proměny rozhlasové publicistiky 2 (1975).

Povídky

Chytráci (1973), povídka pro mládež.
Jiříkovo vidění a jiné příběhy (1973, rozšířeno 1978), vyprávění podle Josefa Kajetána Tyla.

Literární místopis

Zcela výjimečné postavení mají tři svazky literárního místopisu, kde vedle nejrůznějších údajů ze života českých spisovatelů připomíná Kovářík i vliv kraje na vznik a podobu literárního díla. Jsou to knihy Literární toulky po Čechách (Albatros, Praha 1977), Literární toulky Moravou (Albatros, Praha 1978) a Literární toulky Prahou (Albatros, Praha 1980).

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Kovářík
Vladimír Kovářík ve Slovníku české literatury po roce 1945

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 == Život ==
-Po maturitě na reálném gymnáziu v [[Brandýs nad Labem|Brandýse nad Labem]] v roce 1932 a doplňující maturitě na klasickém gymnáziu v roce 1933 vystudoval český jazyk a latinu na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filosofické fakultě University Karlovy]] (1933–1937). Poté pracoval jako středoškolský profesor českého jazyka na gymnáziích v Praze na Žižkově (1936–1940, 1942–1949) a v [[Tábor|Táboře]] (1940–1942). Po roce 1949 byl redaktorem [[Československý rozhlas|Československého rozhlasu]], vedoucím redakce pro děti a mládež. Po roce 1954 pracoval v [[Československá televize|Československé televizi]]. V roce 1964 se stal docentem historie a teorie sdělovacích prostředků na Fakultě osvěty a novinářství [[Univerzita Karlova|University Karlovy]]. V roce 1967 získal titul PhDr. obhajobou práce ''Dětský svět Marie Majerové'', v roce 1969 získal titul kandidát věd (CSc.) prací ''Nerudova cesta k pramenům dětství''. V roce 1980 byl jmenován profesorem.
+Po maturitě na reálném gymnáziu v [[Brandýs nad Labem|Brandýse nad Labem]] v roce 1932 a doplňující maturitě na klasickém gymnáziu v roce 1933 vystudoval český jazyk a latinu na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filosofické fakultě University Karlovy]] (1933–1937). Poté pracoval jako středoškolský profesor českého jazyka na [[Státní gymnázium na Žižkově|gymnáziu na Žižkově]] v Praze (1936–1940, 1942–1949) a v [[Tábor|Táboře]] (1940–1942). Po roce 1949 byl redaktorem [[Československý rozhlas|Československého rozhlasu]], vedoucím redakce pro děti a mládež. Po roce 1954 pracoval v [[Československá televize|Československé televizi]]. V roce 1964 se stal docentem historie a teorie sdělovacích prostředků na Fakultě osvěty a novinářství [[Univerzita Karlova|University Karlovy]]. V roce 1967 získal titul PhDr. obhajobou práce ''Dětský svět Marie Majerové'', v roce 1969 získal titul kandidát věd (CSc.) prací ''Nerudova cesta k pramenům dětství''. V roce 1980 byl jmenován profesorem.
 Jeho oba synové, [[Vladimír Kovářík (spisovatel)|Vladimír Kovářík]] (* 1946) a [[Jan Kovářík]] (*1950), působili mimo jiné jako publicisté.